Deník upírky - Part II

29.9.2008

Dnes se ve dne stavil Alex, ale já se naštěstí slunci ubránila! Ptal se mě, proč nechci jít dnes ven, že tam krásně svítí slunce, a tak je je krásný den na prochozku po parku!

"Ne!!!" řekla jsem rázně
"Proč? Nelíbilo se ti to včera se mnou???" Teď, jindy energií nabitý a veselý Alex zesmutněl.
"Ale ano, ale včera jsem asi nachladila! *He-He-Hepčí!*" řekla jsem a nuceně kýchla.
"Aha," řekl ještě smutněji Alex a odešel.
"Alexi!!!" zvolala jsem a on se na mě podíval svýma, teď už smutnýma očima "Zavolej mi na tohle číslo!" a podala jsem Alexovi mou vizitku s číslem na můj mobil.
Alexovi oči se rázem rozsvítili. Byla jsem šťatná, že je Alex šťastný. Ale tušila jsem, že je něco v nepořádku. Otázkou je, co???

30.9.2008

Dnes jsem si opět vyletěla na lov! Teda, nebyl to lov, ale všichni upíři z celého Valesu se sešli v městském parku, kdy byl sjezd! Jeli tam všichni! I ti nejmenší caparti. Tedy až na Pichlaví, páč paní Pichlavá přivádí na svět dalšího upíra, buď Honzíka nebo Moničku. Ty budu vozit, už to mám domluvený :)

"Sešli jsme se tu, za svitu Měsíce" začal Michael -vrchní upír-, když jsme byli všichni za úplňku na tý louce, "abychom se dohodli o tom, jak bude probíhat následujících 28 dní..." a pak tam řečnili další upíři.
Když... tu se zničehož nic objevili lovci a začli zabíjet naše druhy! O to horší poznání bylo, že jsem mezi nimi viděla Alexe! Ano toho krásného milého Alexe! Myslela jsem, že se v tu chvíli zblázním!

"Alex... a lovec! Ne, to je jen pouhý a zlý sen! Je to noční můra!" myslela jsem si a alespoň 20x se štípla, ne nezdá se mi to! V tom se rozpoutala bitva! A Alex si mě všiml, všiml si 16i leté upírky co tam brečí jak malý děcko!
"Jess," začal opatrně. Já se na něj jen zlostně podívala a vytasila špičáky.
"Zmizni, lovče!!! Ty tu nemáš co dělat!" Procedila jsem skrz ně.
"Jess, není to tak, jak myslíš!" řekl celý zaskočený Alex.
"Jak můžeš vědět, co si myslím?!?! Vždyť mě vůbec neznáš! Jeden večer v kině? To nic není!" zasyčela jsem nasupeně a přitom pohrdavě.
Skočila jsem na něj jako správný upír. Ikdyž s bojem s lovcem nemám zkušenosti, neva, to půjde!

"Ssss" zasyčela jsem když Alex vytasit krucifix a česnek. Skoušela jsem se k němu přiblížit, ale pořád marně!
"Nejdeto co?" Zeptal se vítězoslavně Alex.
"Drž tu svou posranou hubu!!!"
"Ale, tady se někdo naštval!"
"Vampires or Hunters. Die Blutsager sonst die Jägersleute. Die Bezwinger Vampires, die Blutsager!!!" Zamumlala jsem si pod vousi. Tím jsem lovce proklela, že budou do ukončení kletby vyhrávat upíři.

"Krucifixi ani česnek neučinkují!!!" Zvolal jeden lovec a všichni upíři zbystřili a pustili se do lovců. Já se pustila do toho svého. Alexe! Když jsem na něj lehla, když ležel vyčerpáním, stékali mi po tvářích slzy
"Nebreč ty krávo, je to lovec, jako každej jinej!" Užuž sem se mu skláněla ke krční tepně, když mě vodhodil jinej lovec!!!
"Alexi vstávej! Byl jsi na prahu smrti! To jsem já Angela!"
"Ah, Jess, lásko!" vyšlo z Alexových úst. Cože?! Slyšela jsem Jess?!
"Cože???? Kdo je Jess???" Ptala se lovkyně, se jménem Angela.
"Jess, je holka kterou miluju! Je to upírka! Má krásné černé vlasy a kočičí oči!!!" Řekl Alex a vpadl do bezvědomí. Cože??? Holka kterou miluju?!
"Né, miluješ mě Alexi!!!" řekla Angela a podívala se po bitevním poli a její zrak spadl na mou osobu.
"Černé vlasy, kočičí oči. To ty jsi ta upírka co mi ukradla Alexe! Zrůdo!!!"
"Ajajajajaj! Rychle pryč!!! Ne! Nesmím se vzdát, musím jít Angele naproti a zabít ji!!! Ano, to je můj nový cíl!!!" Pomyslela jsem si a šla naproti Angele! Měla fakt Krásný vlasy. Byly blond. Takový jsem vyždycky chtěla! Ale lovkyní, tou jsem být nechtěla!