Death diary - part 6

"No dobře, nakousla jsem to, tak ti to povím... Ale pod jednou podmínkou... Že do dvou dnů najdeš své schopnosti," řekla mi mamka. "K sakru tak už to vybal... A nevim, co pořád máte s těma schopnostma!!" trošku jsem se naštvala ale byla jsem zvědavá, co mi mamka poví. "OK, jsem na tom stejně jako teď právě ty..." řekla tajuplně mamka. "Cože? Co...co to... co to povídáš???" zděsila jsem se. "Abych to upřesnila, v mých dvanácti letech mi umíral dědeček na rakovinu, a já se s tím nemohla smířit. Proto jsem v jeden osudný den otevřela okno, a stejně tak jako ty jsem se volným pádem snášela až dolů... No jenže po tom těžkém přechodu, kdy mi přestalo tělo fungovat ke mně přišel jakýsi stařík a řekl, že mi dá druhou šanci a odešel. Než jsem zjistila od něj co to je, poznala jsem vše na vlastní kůži. Zkrátka jsem mrtvá, ale žiju normální život, všichni mě vidí a nikomu není nic podezřelé. Jen prostě mám trochu bledší barvu než normální člověk..." vysvětlila mi matematicky mamka. "Aha... tak to chápu... Ale proč jsi mi to neřekla dřív?? Když jsem ještě žila?" zeptala jsem se... "To je jedna z mála věcí, kterou jsem nemohla, protože jinak byste mne přestali vidět a já bych tu bloudila jako posmutnělý duch.... Respektive jako ty," upřesnila vše mamka a otočila se ke sporáku. "Mami, kde mám hledat ty schopnosti a co to vůbec znamená?" "Schopnosti jsou nadpřirozený talent, který se většinou objevuje až po smrti a kde je hledat? Sama nevím... " naposled zodpověděla dotaz mamka. Zabouchla jsem dveře domu a chvíli se posadila na pařízek (opět ten zvláštní pocit xD) a přemýšlela. Zjistila jsem, že mám vlastně radost, protože můžu mamku kdykoliv vidět a ona mne, ale zase mne dožíralo , že mi to neřekla dřív a to co mě dopálilo nejvíc, byly ty schopnosti. "Já je musim najít a taky že je najdu," řekla jsem si prosebe, vstala jsem z pařezu a zmizela jsem v oblacích prachu, které se valily od mých chodidel.