Impérium 4.díl: Ztráta...

8.ledna 1995, 7:20 ráno.
Probral jsem se přibližně v 7:20 a promnul si oči.Spal jsem přes 10 hodin…vlastně 11 hodin a 20 minut přesněji řečeno.
Vstal jsem z kanape a vydal se na chodbu, když tam mě přímo do očí udeřil hrůzný pohled.Na zemi byla kaluž krve a krvavá stopa, která se táhla chodbou od ložnice.Vběhl jsem s hrůzou do ložnice a tam uviděl na zemi Olgu.Ležela v tratolišti krve, byla podřezaná a s výrazem děsu ve tváři.
Okno do pokoje bylo vyražené.Vlastně jsem se divil jak je možné, že jsem to neslyšel, ale asi jsem měl dost tvrdý spánek.Sesunul jsem se k Olze a začal plakat.Asi jsem si ani v tu chvíli nedokázal uvědomit co se děje.Nedokázal jsem si připustit co se stalo a nemohl jsem věřit tomu, že má spřízněná duše byla zabita.Plakal jsem jako malé dítě…
Půl hodiny trvalo než jsem se sebral.Já, muž jenž byl zocelen žárem bitev, jsem půl hodiny v kuse plakal…
Pak jsem vstal a zavolal na milici.

10:00, vojenský důstojnický klub, přízemí ministerstva obrany.
Seděl jsem úplně v rohu důstojnického klubu a popíjel vodku.Utápěl jsem žal…když tu ke mně přišel Malkevič.
„Soudruhu ministře.Prezident Lukašenko vám vyjadřuje upřímnou soustrast a doporučuje vám vzít si týden placené dovolené, o vše se mezitím my postaráme…“
„Asi rezignuji…ano…to bude nejlepší…“
„Ale, soudruhu ministře, při vší úctě…mohu se posadit…“tázal se před svým proslovem Malkevič a já mu pokynul, aby si sedl.
„Soudruhu ministře, o co šlo tomu, kdo zavraždil vaši ženu?!“
„No, podle předběžných závěrů milicionářů šlo o atentát.Pravděpodobně chtěl někdo zlikvidovat mě, ale já jsem spal v obýváku…“
„Ano.Západní vůdci vás chtěli zlikvidovat.A proč?Protože jste pro ně nebezpečný.Pokud rezignujete oni zvítězí!Oni totiž vědí o Operaci Jarní Smršť a chtějí nás zastavit…chtějí VÁS zastavit!Pokud rezignujete bude to stejné jakoby vás zabili…vaše žena a dítě by zemřeli nadarmo, kdybyste je nepomstil…“řekl Malkevič a já odešel domů.

10:30.
Když jsem dorazil domů byl jsem trochu promoklí a měl jsem na sobě jen zablácené civilní oblečení.Tělo Olgy už bylo odvezeno pryč do márnice.Pohřeb jsem ještě musel naplánovat, protože z její strany už nikdo nežil.Vojenský rod Gurlukovičů vymřel po přeslici…
Doma jsem si sedl v obýváku na barovou stoličku a pročítal noviny.Nic lepšího mě nenapadlo.

„Mobilizace-co bude následovat?
Před nedávnem jsme vás informovali o zvyšujících se aktivitách vojsk NATO ve střední Evropě a americkém nátlaku na urychlení přijetí České republiky, Polska, Slovenska a Maďarska do NATO.Slováci v referendu odpověděli jasné 70% NE vstupu do NATO, ovšem Češi i Maďaři to odsouhlasili, v Polském sejmu se bude ještě hlasovat, ale vypadá to dost nadějně pro přijetí do NATO.Podle zpráv, které máme vojska NATO mobilizují své aktivní i záložní síly, ovšem není jasné na co.Ve východním Německu se shromáždilo 62 000 vojáků Bundeswehru v rámci NATO.Na Polsko-Běloruských hranicích započíná napjetí.Polští vojáci, kteří sympatizují s radikální proti-sovětskou pravicí žádají vstup do NATO už během příštího týdne…vůdci NATO ovšem odpověděli, že přijetí 3 ze 4 států Vyšegrádské čtyřky bude moci proběhnout z technických důvodů nejdříve v březnu 1996, což je ovšem oproti původně plánovanému jaru 1999 stejně značné zrychlení…
Teodor Hanzlík, Hlas federace, Minsk…“

Po přečtení jsem si uvědomil, že můj život je život válečníka, život pomsty, boje a je to…život smrti…
Převlékl jsem se do své generálské uniformy, nasadil důstojnickou brigadýrku a vyrazil svým džípem na ministerstvo obrany.
Pomsta bude má…

11:15, ministerstvo obrany, Minsk.
Vstoupil jsem do budovy ministerstva a úplně vypnul mnoho svých myšlenek.
„Soudruhu ministře…“pozdravil mě s radostí Malkevič a zasalutoval.
„Děkuji vám, Malkeviči…“odvětil jsem a odešel do své kanceláře.Tam už ležel na stole denní rozpis úkolů a návrhy na reformování našich ozbrojených sil.
„Soudruhu Malkeviči, zavolejte mi štábního generála Ivanovského, generálmajora Romanova a plukovníka Korčagyna…“nařídil jsem telefonem.

Ve 12:00 konečně zmínění důstojníci dorazili.
Štábní generál Ivanovský byl vyšší a mohutnější postavy, s černými již trochu prošedivělými vlasy a černým hustým knírem stalinského typu pod nosem a hnědýma očima.Takoví kavkazský typ.Měl na sobě hnědou důstojnickou uniformu a vojenské holinky, na hlavě měl brigadýrku sovětské armády, kterou při vstupu sundal.Ivanovskému bylo 52 let.
Romanov byl o něco menší a hubenější postavy, již plešatý a měl modré oči.Na sobě měl béžovou letní důstojnickou kombinézu a na hlavě také brigadýrku sovětského generála.Na nohou měl civilní polobotky.Romanovovi bylo 61 let.
Korčagyn byl vyšší a atletické postavy, měl husté černé krátce střižené vlasy a modré oči.Na sobě měl černou důstojnickou uniformu vojenské rozvědky, na hlavě baret a na nohách vojenská bagančata.Přes tvář měl dlouhou a silnou jizvu.Korčagynovi bylo teprve 35 let.Byl mladý a radikální, řadil se mezi tzv.ME křídlo.ME byli „militarističtí extrémisté“ žádající vyzbrojení Federace a zahájení totální války proti západu.
Já stál u okna a pozoroval prostranství před ministerstvem obrany, kde byla vojenská základna a kasárny.Na prostranství před kasárnami bylo nastoupeno v řadách několik desítek vojáků federální armády a dalších několik desítek nedaleko cvičilo.Také tam bylo menší tankové družstvo.
„Soudruzi generálové, soudruhu plukovníku…“pozdravil jsem příchozí a ti se posadili na přichystané židle.
„Co se děje, soudruhu ministře?“tázal se generál Ivanovský.
„Soudruzi, chci vědět, že mám vaši naprosto pevnou loajalitu a důvěru…“řekl jsem a posadil se na židli.Generálové a plukovník se na sebe podezíravě podívali.
„Jste skvělí důstojníci, plukovníku Korčagyne, kdybych znova vedl útok na Poddobrijansk a Dobrijansk znova bych si vás vybral.Generále Ivanovský, vaše vysoce efektivní aplikace mých armádních reforem způsobila, že naše vojsko se stalo jedním ze světových elit a stejně tak mě překvapilo jak rychle jste dokázal začlenit, pokud dobře čtu tyto reporty, litevskou armádu do vojsk federace a nakonec vy generálmajore Romanove.Vaše operace v Srbsku způsobili masivní ústup chorvatských oddílů na západní frontě a likvidaci 17 chorvatských velitelství a vojenských štábů.Vaše jméno bylo mezi vojáky i důstojníky chorvatské nacionální armády proklínáno…“
„Jsme úspěšní, protože sloužíme pod nejlepším důstojníkem jakého kdy běloruské ozbrojené síly měli a který byl i elitou sovětských vojsk!“pronesl přátelsky Romanov.
„Nechvalte mě.Co by byl ministr obrany či vrchní velitel ozbrojených sil bez svých skvělých, loajálních a kvalitních vojáků a důstojníků?Nic!“dodal jsem.
„Soudruhu Ivanove.Myslím, že mluvím i jménem plukovníka Korčagyna i jménem generála Romanova, když řeknu, že nám můžete stoprocentně důvěřovat v čemkoliv a že vám budeme věrnější než prezidentovi a vládě!“řekl Ivanov za přikývnutí generála Romanova i plukovníka Korčagyna.Hodil jsem k ním přátelský pohled a pak jsem se podíval letmo na portrét Lenina na zdi.
„Dobře.Tak vám tedy řeknu tajemství, protože vám také plně důvěřuji.Jak víte v březnu započne ofenziva Operace Jarní Bouře, po délce 775 kilometrů překročí 26 elitně vyzbrojených a vycvičených divizí Federace hranice Ukrajiny a budou postupovat spolu s rumunskými spojenci, kteří udeří ze západu do nitra Ukrajiny.Cílem je dobýt celou západní Ukrajinu, polovinu centrální Ukrajiny, s trochou štěstí i Kyjev a nakonec Krym.Východní Ukrajinu necháme na pospas chaosu a občanské válce.Ovšem problém je v tom, že ukrajinská vojska se za dobu od Dobrijanské války značně zesílila a vycvičila.Nedosáhnou sice úrovně jako my a je 75% šance, že je porazíme dle vojenských analýz, ovšem analýzy jsou analýzy a i, kdybychom je na krásno porazili budeme mít masivní ztráty, které budou stát život, podle propočtu, až 450 000 našich vojáků a značné části výzbroje.Rumunský generál Teodor Frunzeti prohlásil, že může vyslat jen 100 000 vojáků a 400 tanků.Ukrajinci mají kolem 910 000 vojáků a 700 tanků.My budeme mít 1 000 000 vojáků a 1 000 tanků, 1 500 obrněných vozů, 450 bojových vrtulníků, 150 stíhaček a 50 těžkých bombardérů.Přesto je zde nebezpečí rozsáhlých ztrát.Proto jsem se rozhodl k radikálnímu řešení, které by v případě efektivního úderu a koordinovaného načasování mohlo snížit ztráty našich jednotek na maximálně 100 000 a ztráty rumunských vojáků na 50 000…“řekl jsem a odmlčel se.Čekal jsem, který z důstojníků se ze zvědavosti bude tázat co chci udělat.
„A o co tedy jde?“zeptal se po vteřince Korčagyn.Usmál jsem se.
„Před tři čtvrtě hodinou jsem nechal zrušit vojenský rozpočet na údržbu podřadných sekundárních zařízení a systémů a přeřadil to pod pracovní odbory jednotlivých ministerstev.Naše ozbrojené síly taky získali 200 000 Federálních kreditů, tedy cca.1 900 000 dolarů.A nechal jsem pro ony peníze vytvořit tajné konto, ze kterého budeme financovat program ofenzivních…biochemických zbraní…“řekl jsem a důstojníci zůstali pevní jak žula což mě mile překvapilo.
„Konečně někdo kdo se k tomu postaví čelem!Shodíme na ty prevíty Sarin, Butan, další nervové plyny, tyfus atd., všechno co ty prevíty zlikviduje nebo paralyzuje!“řekl generálmajor Romanov a vypadal nadšeně.
„Samozřejmě musíme počítat i s civilními oběťmi…“řekl jsem.
„Civilista sem, civilista tam…nejsme žádní liberálové, humanisté ani jiní hlupáci a strašpytlové!“odvětil Ivanovský a já věděl, že to jsou mí lidé.
Jen Korčagyn zadumaně mlčel.
„Soudruhu Korčagyne, vy k tomu nemáte žádný komentář?“tázal jsem se.
„Ano, musíme získat další peníze, aby před našim nekonvenčním vojenským programem padl svět na zadek…“
„Přesně tak…“
„Ale potřebuji od vás Korčagyne doporučení, mimo to, že jste velitelem vojenské rozvědky, plukovníkem pozemních sil a v neposlední řadě i taktickým poradcem jste i šéfem úřadu kontroly práce v rámci armády i civilních služeb a státního sektoru.Sežeňte mi nejlepší biology a chemiky…“
„Jistě, soudruhu ministře.Sám bych, pokud byste to odsouhlasil se stal vrchním velitelem tohoto programu.6 let jsem studoval přírodovědnou a biologickou univerzitu v Leningradě a nyní by se mé organizátorské, vojenské i vědecké schopnosti do čela projektu hodily…“
„Samozřejmě.Souhlasím.Teď ještě vymyslet název pro projekt…“odsouhlasil jsem.
„Projekt Alfa…“navrhl Romanov jednoduchý název.
„Kde se ten projekt bude nacházet?“tázal se Ivanovský.
„Litevská Federativní Socialistická Republika, Aukštaitijský národní park, u jezera Baluošas…původně jsem chtěl někde v horách, ale Bělorusko i Litva jsou ploché jako vietnamská závodnice…“odpověděl jsem a důstojníci se usmáli.
„Takže co přesně vytvoříme?“tázal se Korčagyn.
„Vytvoříme 1 základnu na vývoj jaderných zbraní, 1 výrobní centrum jaderných zbraní, 4 laboratoře na vývoj biologických a bakteriologických zbraní, 3 centra pro výrobu těchto zbraní, 4 laboratoře pro vývoj chemických zbraní a 2 centra pro výrobu chemických zbraní.O tomto projektu budou vědět jen lidé s prověřením 2.úrovně a výše a účastnit se ho budou moci jen lidé s prověřením 4.úrovně a výše.Vojenská ostraha bude akorát informována, že tam jsou sklady speciálních zbraní.Každý pracovník bude muset podepsat přísahu mlčenlivosti…o projektu neinformujeme ani Lukašenka.Možná časem…chci, abychom do 15.února měli vyrobeno 700 kilogramů tyfových bakterií a 1 metrák Antraxu.Náš program bude i tak teprve v plenkách…zásoby chemických zbraní ještě nějaké máme, které tu Rusové zapomněli, ale není toho moc…Korčagyne, postarejte se o personál, organizaci a vývoj projektu Alfa.Romanove vy a vojenská rozvědka zajistíte absolutní utajení projektu a s nejmodernějšími technologiemi zajistíte, aby se západ a ani Rusové o ničem nedozvěděli.Ivanovský, vy zajistíte vojenskou ochranu programu a technické práce při stavbě apod.…tento projekt je prioritní, ale stejně tak je prioritní příprava našich ozbrojených sil na válku s Ukrajinskou národní lidovou republikou…“řekl jsem.
„Nebojte se, soudruhu ministře.Tak mě napadá, co kdybyste založil vlastní politickou stranu a kandidoval do voleb?“tázal se Ivanovský.
„Ne.Zůstaneme Lukašenkovi loajální…prozatím…“odpověděl jsem.
„Kolik vojáků vyčleníme na obranu Projektu Alfa?“tázal se Romanov.
„10 000 vojáků, podporovaných 30 tanky, 40 obrněnými vozy, 10 bojovými vrtulníky, 5 stíhačkami a 1 bombardérem…“
„Hmm, to by mělo stačit…“odvětil Korčagyn.
„Odkud získáme jaderný materiál?“tázal jsem se po chvilce.
„Litevci mají celkem dobrý a mladý reaktor, určitě budou mít dostatek zásob uranu…tak na 10-20 bomb…“odpověděl Ivanovský.
„Dobře…“řekl jsem a ještě jsme projednali nějaké další praktické body.

Když důstojníci za přátelské atmosféry odešli, začal jsem si v hlavě kategorizovat koho mám pod kontrolou.
Z armády ovládám pozemní i letecké síly, námořnictvo se ještě nepřidalo na ničí stranu.
Ovládám celou vojenskou rozvědku, značnou část státní policie KGB a také 3 členů Nejvyššího politbyra mě podporují díky mé radikálnosti a popularitě v rámci prostého lidu.Sovětský byrokrat Lukašenko už moc lidí za sebou nemá.
Já jsem si získal lidi i tím, že jsem přebytečné peníze z jednotlivých oblastí mého rezortu dával navíc na platy vojáků, dobročinným nadacím, na platy dělníků i pomoc rolníkům-zemědělcům.Byl jsem první na příčce popularity.
1.Já-82% popularita.
2.Lukašenko-51% popularita.
3.Ministryně zemědělství Navaršnikovová-49%.
To byl tzv.Top 3.
Má charismatická tvář, obrovské zkušenosti, síla duševní i fyzická, hrdinství a nebojácnost…to vše ze mě udělalo „lidového a válečného hrdinu“.

14.únor 1995, 16:45.
Byl to měsíc a kousek co jsem zahájil Projekt Alfa.
Během měsíce se dělníkům a vojenským technikům podařilo postavit všechny budovy, laboratoře a centra a již týden byl program na plno rozjetý.
Nyní jsem jel na inspekci.
Cestou džípem jsem si pročítal opoziční pravicové noviny Demokratičeskoji Listy.Džíp řídil jeden voják z vojenské rozvědky.

„Nepokoje v Lotyšsku-čas revoluce?
Nepokoje v Lotyšsku jež probíhají už dva týdny a které nyní eskalují po vyhlášení státního hospodářského bankrotu, se podle západních politických analytiků mohou zvrhnout v prosovětské povstání.A skutečně k něčemu takovému se začíná blížit.V Rize se zformovali ozbrojené jednotky, které se označují jako Socialistická Revoluční Armáda a jsou vyzbrojovány Federací.Zájmy Federace v této z námořního hlediska strategické oblasti jsou nepochybné.Totalitní režim Federace doposud nedovolil žádným novinářům provádět průzkumy o podezřelých finančních a zbrojních transportech mezi Federací a prosovětskými povstaleckými regimenty.Komunističtí teroristé provádí rozsáhlé atentáty na představitele demokratických stran i na vojenské a vládní cíle.Většina lotyšské armády ovšem silně sympatizuje s Federací včetně nejvyššího velení.Proto je jen otázkou času, kdy dojde buď k prosovětskému dělnickému nebo vojenskému povstání proti vládě Adamuse Wolkuse a začlenění Lotyšska pod hrůzovládu Federace…
Vissarion Kogdan, 1.února 1995, Riga.“

Pak jsem si pročetl neutrální Lidový Týdeník.

„Lotyšsko-nová sovětská republika.
Povstání v Lotyšsku jenž vypuklo 5.února 1995 v 10:00 ráno vzpourou námořní vojenské posádky v Jurmale, která vytvořila Jurmalský vojenský revoluční výbor a shromáždila prakticky všechny ozbrojené síly Lotyšské republiky.Jediný kdo se postavil proti povstalcům byli prezidentské a národní gardy, ovšem zatímco obě gardistické divize se teprve mobilizovali, ozbrojené dělnictvo obsadilo továrny a úřady a vyhlásilo na více než 70% Lotyšska tzv.Republiku sovětů jakožto přidružený stát Federace.V 19:40 již byla moc v Lotyšsku pevně v rukou nové přechodné vlády, tzv.Národní revoluční rady, která zorganizovala vstup do Federace.Prezident Lukašenko i ministr obrany Ivanov uvítali vítězství radikální levice a vojska v Lotyšsku jakožto vítězství dělnicko-vojenské demokracie nad tyranií kapitalismu.Premiér EU Sander na shromáždění ministrů zahraničí EU a některých post-socialistických států varoval před rozmachem komunistického režimu v Bělorusku a východní Evropě a navrhl nouzové plány pro zamezení obnovení komunistického impéria.
Dalimil Korikov, 6.února 1995, Vitebsk.“

„Rozmach Federace!
V reakci na vítězství extrémistických levicových sil v Lotyšsku a rozšíření komunistického vlivu na ruskou správu v Kaliningradské enklávě vedlo k zesílení separatistických akcí Podněsterské lidové armády, která usiluje o oficiálně osamostatnění Podněsteří a následně jeho začlenění jako federativní republiky do Evropské Federace.Federalističtí vůdci Lukašenko, Ivanov a Peterhof vítají vzbouření podněsterského lidu jako předzvěst nové světové revoluce.Vůdce podněsterských extrémistů, plukovník Ševcov, disponující 2 000 tunami sovětských zbraní a munice vyjádřil vřelé sympatie federalistickému režimu a vyzval Rumunsko, Bulharsko a Srbsko, aby se připojili k boji za svobodu a zapojili se do Federace.Podle vojenských analýz PLA brzy drtivě porazí moldavské vládní vojsko a noví vládci Moldávie pravděpodobně provedou rozsáhlé levicové i středové hospodářské reformy.Mezitím rumunský prezident Svarčenesku prohlásil, že rumunská vláda brzy zahájí jednání o vstupu Rumunska do Federace.Bulharský socialistický premiér Dimitrov stvrdil, že 20.února 1995 Bulharsko vstoupí do Federace.Srbové chtějí vstoupit jako výraz vděku za obranu své vlasti a pomoc do Federace již 9.února.Federalisté a jejich ekonomové již nyní vytváří rozsáhlé ekonomické plány a reformy pro co nejefektivnější hospodářské začlenění všech vstupujících států.Pro rozvoj kolektivní ekonomiky byl založen Centrální Hospodářský Komisariát složený z elitních ekonomů a odborníků.
Moras Dimitrescu, rumunské státní noviny, 7.2.95, Podněsteří.“

Poté jsme již dojeli k tzv.Vnějšímu sektoru Projektu.
Vnější sektor bylo pásmo elektrických plotů, ostřelovačských pozic, kulometných hnízd a granátometných střílen v oblasti do 3 kilometrů od Projektu.
Do vnějšího sektoru vedli jediné ostře hlídané vstupní dveře.Všude byli hlídky samopalníků a kulometčíků.Vojáci měli na sobě většinou khaki uniformy, ale byli tam i příslušníci mých osobních elitních oddílů, tzv.“Černých brigád smrti“.Příslušníci a příslušnice ČBS měli na sobě černé plátěné kalhoty, neprůstřelnou vestu, na ní černou bundu, vojenský opasek Rudé armády, vojenské holinky a červený baret na hlavě, většinou byli vybaveni AKM samopaly nebo brokovnicemi, brýlemi na noční vidění, brýlemi s termovizí, světelnými omračujícími granáty i noži SpecNaz.
Dveře byli vlastně jen vrata pro automobily všech druhů i pro obrněné vozy a tanky a byli také pod proudem.
„Pověření…“řekl důstojník bezpečnosti, který přišel k našemu autu.
„Nevidíte koho vezu?!“tázal se naštvaně řidič mého džípu.
„To je v pořádku, důstojník koná svoji práci svědomitě…“řekl jsem a vytáhl svůj průkaz s potvrzením o 6.úrovni prověření.Řidič měl u sebe průkaz s 3.úrovní prověření.
Projeli jsme pak vraty a mířili k vnitřnímu sektoru.
Vnitřní sektor byl hlídán výhradně příslušníky státní tajné policie KGB, vojenské rozvědky a ČBS, řadoví vojáci neměli přístup do vnitřního sektoru.I tankisti a piloti byli z řad vojenského personálu KGB.
Les jímž jsme projížděli skrze bývalý národní park nebyl téměř vůbec zasněžený, ale stejně byla kosa.Bylo asi -12 stupňů celsia, což na morálku personálu nebylo dobré.Proto jsem jim před pár dny nechal nainstalovat 17 nových kotlů a nějaká ta kamínka.

V 17:15 jsme konečně dorazili k vnitřnímu perimetru základny a projeli po prověření druhou bránou.Ocitli jsme se na vybetonované ploše u zamrzlého jezera.V malém pohoří, které bylo u jezera jsme vyhloubili tunel a umístili tam jednu z výzkumných laboratoří.Ostatní laboratoře a výrobní centra biologických, bakteriologických a chemických zbraní byli venku.Většina těchto laboratoří a center byli budovy krychlového tvaru s maximálně dvěma patry a byli bílé.Na střechách se nacházeli protiletecké těžké kulomety i raketomety…
Po základně byli různé nákladní vozy, cisterny a zásobovací vozy.Všude bylo živo.Mimo vojáků, kteří byli buď venku, v kasárnách nebo na velitelství, se venku objevovali často i vědci a technici v ochranných kombinézách běhající z jedné laboratoře nebo výzkumného centra do druhé laboratoře či centra.

Centrální výzkumná laboratoř, 17:25, podzemní sektor v pohoří.
Vystoupili jsme u brány do laboratoře postavené v hoře a řidič zůstal u auta.Respektive si pak sedl do auta a zapnul si motor, aby se trochu ohřál při topení.
Já šel do laboratoře.
Po ověření identifikace mě hlídači vpustili dovnitř.
Důstojník ochranky, jistý Niskodov, mě doprovázel.
„Soudruhu Niskodove, chcete mi říci, že toto vše se vám podařilo postavit za měsíc?“tázal jsem se.
„Generál Romanov nám poslal 900 prověřených dělníků a techniků.Podzemní horský komplex byl nejsložitější a trval dva týdny, ale zvládlo se to…pracovalo se permanentně na směny…“odpověděl Niskodov a došli jsme k výtahu.
„Výtah nás nyní sveze od 10 metrů pod zem.Tam jsou dva sektory.Výzkumný a pracovně-správní.Ve výzkumném jsou nejnovější druhy biologických a bakteriologických zbraní a vzorků.V pracovně-správním jsou hlavně kanceláře a administrativa.Komplex organizuje po technické stránce plukovník Korčagyn, který se částečně podílí na výzkumu virových genofondů.Po vědecké stránce je komplex organizován nejlepší genetičkou a bioložkou na světě, doktorkou Terezou Janouškovcovou.Češka, expertka na biologii, genetiku, ekologický výzkum a biologické zbraně.V průběhu hospodářské krize v ČR emigrovala do Federace, neboť v ČR tak jako v dalších post-socialistických státech byla věda a výzkum v některých oblastech zapomenuty a peníze z nich šli na kapitalistické podvody a další praktiky.Proto tak jako mnoho jiných evropských vědců, intelektuálů, kvalifikovaných pracovníků a dělníků, techniků a výzkumníků či zemědělců prchla do Federace.Chuděra, nedávno ovdověla…“
„Co se stalo?“tázal jsem se a nastoupili jsme do výtahu, který v tu chvíli přijel.
„No ovdověla doslova ne, nebyla vdaná.Ale její snoubenec, Jihoameričan Samuel, byl na hranici při emigraci zastřelen polskými vojáky, protože údajně narušil nějaké vojenské prostory, ovšem polští a maďarští vojáci střílejí na kohokoliv kdo se snaží emigrovat do Federace…parchanti…“řekl důstojník a po chvilce jsme dorazili do podzemního patra.
„Předpokládám, že nejprve půjdete za doktorkou.Plukovník Korčagyn je právě v pozorovací laboratoři a má dozor nad několika kontrolovanými experimenty.Doktorka Janáčková je ve své kanceláři v administrativním sektoru a dopisuje nějaké dokumenty…“řekl důstojník a odvedl mě ke kanceláři.
Všechno v podzemí bylo betonové, každé dveře byli z plexiskla a jinak to tam bylo celkem dobře osvětleno.Zde lidi, respektive vědci chodili jen v klasických laboratorních úborech.Vojáci byli již tvořeni pouze ČBS příslušníky.Ochranné kombinézy nosili jen vědci v testovacích a výzkumných laboratořích zde v podzemí.
Poté co jsme prošli několika chodbami jsme dorazili na konci jedné z chodeb ke dveřím s nápisem „DR.JANÁČKOVÁ“.
Důstojník mě ohlásil a já vstoupil dovnitř.
Doktorka stála zády ke mně a kontrolovala v kartotéce nějaké dokumenty.Důstojník odešel.Já opatrně zavřel dveře a šel pomalu k doktorčině stolu.
Pak se doktorka otočila a já…já uviděla anděla.
Byla velice mladá, mohlo jí být tak 25 let, měla delší hnědé vlasy trochu obarvené na fialově-červené odstíny, hnědé oči, velice jemnou a dost roztomilou tvářičku a malý nosíček.Stál jsem tam jak přimražený.Naposledy jsem takoví pocit cítil při pohledu na Olgu…
„Soudruh ministr Ivanov?“tázala se a usmála se.
„Ah…ano, doktorka Janáčková…předpokládám…“
„Samozřejmě, klidně se posaďte…“řekla a ukázala na kovovou židli před svým dřevěným stolem na němž bylo vše perfektně spořádané.
Ona se již také posadila.Měla na sobě tak jako ostatní vědci klasický vědecký úbor.
„Je mi ctí se setkat s člověkem, který toto vše zde zařídil a vytvořil.Je to tu úžasné, úžasné na všechnu práci o níž jsem v životě snila.Dává mi to tady velké naplnění…děkuji vám, ano vím, vytvářím tu ofenzivní biologické a bakteriologické zbraně…ale prostě…dělám to pro Federaci, která mě de facto zachránila…zachránila před bídou a strádáním…“řekla a po krátkém úsměvu jsem spatřil zkřivenou tvář a povzdech.
„Jsem rád, že vám to tu dává takové uspokojení.Můžeme si tykat?“nabídl jsem tykání jakožto starší.
„Jistě, Terka…“
„Vladislav…“
„Vladislave, kdy chcete užít výsledky naší práce?“tázala se Terka.
„To je vojenské tajemství, to ti nemohu říct…“
„Jasně, chápu…a s mým vědět aspoň jestli to bude masovějšího chara…“tázala se, ale pak spatřila můj výraz ve tváři a bylo jí jasné, že ze mě nevypadne nic kloudného a přerušila otázku.
„Jak dlouho se zde zdržíš…tedy jestli to není tajné?“zeptala se s úsměvem.
„Ne, to naštěstí tajné není.Budu tu asi 24 hodin na inspekci výzkumu, vývoje a výroby a toho jak dobře chodí a funguje toto středisko…“
„Dobře.Ráda tě tu pak pořádně provedu a vše ti dopodrobna vysvětlím…“nabídla se Terka.
„Takže zde pracuješ hlavně kvůli svému celoživotnímu zájmu ve výzkumu?“zeptal jsem se po chvilce.
„To také.Ale jde mi jaksi i o pomstu…možná, že si to už slyšel, když jsme prchali z Česka přes Polsko, tak mého milovaného snoubence zastřelili polští pohraničníci.Jakmile jsem se dostala celá psychicky zdecimovaná do Brestu, sesypala jsem se.Skončila jsem v nemocnici, kde mě před dvěma týdny vyhledali příslušníci státní tajné policie vyslané Korčagynem a jakožto expertce na genetiku a mikrobiologii mi nabídli účast na tomto projektu.Jakmile jsem se dozvěděla, že jde o ofenzivní zbraně jež budou použity proti nepřátelům Federace, tedy i proti polským vrahům, rozhodla jsem se vám pomoci, vstoupila jsem do Projektu a naplno rozjela výzkum…ani si nedokážeš představit jak je strašné ztratit někoho komu dáš celé své srdce…“řekla posmutněle.
„Dokáži.Pokud si dobře vzpomínám tak 6.ledna 1995 jsem se vrátil do Minsku, z válečného konfliktu v Srbsku, kde jsem úspěšně vedl boj proti chorvatským, maďarským a západo-imperialistickým vojskům.S mojí milovanou, těhotnou snoubenkou Olgou Gurlukovičovou, se kterou jsem se znal již od války v Afghánistánu, protože byla ve SpecNaz, jsme se trochu nepohodli.Já šel spát do obýváku a ona klasicky do ložnice.V noci se k nám, ale vkradl přes okno atentátník, pravděpodobně poslaný západem, aby mě zlikvidoval.Ale do rány mu přišla akorát má snoubenka.Když ji zabil, lekl se, že tam nejsem a radši prchl pryč…ráno jsem našel svoji milovanou na zemi, v tratolišti krve a podřezanou…“řekl jsem a celá ta bolest se mi znova vrátila.
„Ta bolest je příšerná…“odvětila Terka a přivřela oči smutkem.
„No tak půjdeme k nějakému lepšímu tématu.Mohla by si mě provést po základně?“požádal jsem Terku o průvodcovskou roly.
„Dobře, ráda…“odpověděla Terka, vstala a vyšli jsme z její kanceláře.
Nejprve mi ukázala administrativní sektor výzkumného centra, všechny kanceláře a jejich účely.Poté jsme si oblékli ochranné kombinézy a vydali se do hlavního výzkumného sektoru.
Prohlédli jsme si laboratoře na výzkum genofondu virů, mutací virů a různých testů.
Nakonec jsme přes několik chodeb prošli do „HLAVNÍ TESTOVACÍ LABORATOŘE“.
Ta byla rozdělena na dvě části.Na pozorovací místnost a testovací místnost.
V pozorovací místnosti stál Korčagyn také v ochranné kombinéze a pozoroval test „moru 314XC“.
„Zápis do testovacího protokolu.Zmutovaný mor typu 3-1-4-X-C se ukázal jako skvělí pro veškeré aspekty bojových operací.Virus má 90% smrtelnost, je resistentní proti 99% antibiotik, inkubační doba 1 hodina, dobra do smrti od infikace 2 hodiny.Při správném užití můžeme zlikvidovat většinu vojsk západo-ukrajinského vojenského okruhu do jednoho dne…“zaznamenal Korčagyn do počítače mikrofonem.Pak mě spatřil a usmál se.
„Vše jde podle plánu…“řekl Korčagyn.
„Ano, souhlasím se soudruhem Korčagynem.Dokonce přestože z důvodů technických problémů jsme překročili plánovanou výrobu a výzkum o 20%.Vyrobili jsme již 716 kilogramů morových bakterií a kolem 115 kilogramů antraxových bakterií…“řekla hrdě Terezka.

Pak jsme ještě chvíli s Korčagynem diskutovali o aplikaci biologických zbraní a odešli jsme s Terezou pryč z laboratoří.Dekontaminovali nás a my jsme si odložili ochranné obleky.Výtahem jsme pak vyjeli do přízemí a Terka se vydala mi ukázat zbytek základny.

15.února 1995, 0:16.
Teprve o půl noci jsem dokončil inspekci a až něco po čtvrt na jednu jsem se dostal do důstojnického VIP stanu se vyspat.

7:14.
Ráno mě probudil můj zástupce Malkevič, který dorazil do základny, aby mě informoval o nových situacích v Sovětské Federaci.

„Vzestup Federace.
Náhlí a strmí vzestup Federace vyvolal na mezinárodní politicko-zahraniční scéně značný rozruch.Představitelé EU vyzvali k ekonomické blokádě a tak skutečně státy EU učinili před 4 dny.Ovšem efekt byl minimální neboť sovětské hospodářství, dnes definitivně rozrostlé o Srbsko, je plně samostatné.
Právě Srbsko je dalším přírůstkem do Federace.Podle nového plánu uspořádání, Srbsko spolu s Rumunskem a Bulharskem, které pravděpodobně již brzy vstoupí do Federace, se stanou tzv.jižním teritoriem Federace.Srbský lid se začal militarizovat v reakci na vstup do Federace.Srbští lidoví vůdci prohlašují, že jakožto právoplatní členové Federace mají povinnost bránit Federaci před imperialistickými žoldáky, myslíce Chorvaty.16 000 nových dobrovolníků a dobrovolnic vstoupilo do tzv.Srbských Lidových Revolučních Sborů, které brzy nahradí policii a přejmenují se na Federální Lidové Bezpečnostní Sbory, podle vše-federativní bezpečnostní policejní služby.Vojáci se budou Federaci hodit neboť Srbové mimo svého teritoria a Černé Hory od války v roce 1994 ovládají i polovinu Bosny a Hercegoviny a celé severní Chorvatsko jakožto správní oblasti Srbska.Odpor v tamějších oblastech byl zlikvidován.Hlavně v Chorvatsku.
Nyní se dostáváme k Estonsku, které je dalším cílem sovětské expanze.
V Estonsku již třetím dnem probíhají rozsáhlé protivládní demonstrace iniciované velkou ruskou menšinou.Rusové ovšem nechtějí vstup Estonska do Ruské federace, nýbrž do Sovětské federace jako plnoprávného člena.Estonští odboroví vůdci vyhlásili nepřetržitou generální stávku, dokud vláda pravicových nacionalistů kolem Eduarda Morkuse nepodá rezignaci a nevyhlásí celostátní referendum o vstupu do Federace a neproběhnou nové, tentokrát již řádné a demokratické volby.
Island-šok!
Ano, dne 14.února proběhlo na Islandu neočekávané referendum, jež bylo utajeno před celým světem, aby mohla vláda národní jednoty, tvořená nacionální pravici, i socialistickou levicí, připravit ekonomické reformní plány pro vstup do Federace.
V referendu se 82% Islanďanů vyslovilo pro odchod ze všech západních paktů vyjma OSN a v druhé otázce se vyslovilo 90% Islanďanů pro vstup do Sovětské Federace.Tato zpráva zaskočila celý svět, ale zdá se, že během dvou dní započnou mezi islandskou vládou a sovětskou federací rozhovory o vstupu do Federace…
Marius Corner, 15.února 1995, Litva, Deník Federace.“

Pročetl jsem si noviny.
„Vyšlete do Srbska prvních 10 000 vojáků doprovázených 200 tanky a obrněnými vozy naší Federace a i nějaké letecké síly.Spojíme je se srbskou armádou a vytvoříme místní federální vojsko.Připravte také 2 000 elitních výsadkářů a 4 výsadkové tankové roty a 2 bojové letky pro zajištění Islandu jakmile vstoupí do Federace.Také zformujte 20 000 vojáků a 290 tanků a vyšlete je s obrněnými transportéry a leteckými vojsky do Rumunska, které již během jednoho nebo dvou dní vstoupí do Federace…“nařídil jsem Malkevičovi.
Malkevič odešel a ve dveřích stanu se objevila Tereza.
„Ahoj…“řekl jsem a usmál se.
„Ahoj.Chtěla jsem se zeptat, ty budeš teď někdy v Minsku?“zeptala se.
„Eh, dneska jedu do Rigy zkontrolovat stavy vojska, ale večer kolem 22.hodiny už budu v Minsku a budu doma organizovat plány na reformaci vojska a sjednocení jednotlivých přistupujících armád…“odpověděl jsem.
„Ah…takže asi nebudeš mít čas…“řekla a chystala se odejít.
„Počkej.Na co?“zeptal jsem se.
„No.Myslela jsem si, že bych tě mohla navštívit a popovídat si.Máme mnoho věcí společných, bohužel hlavně těch nejbolestivějších věcí…“řekla.
„No dneska už čas nebudu mít, ale zítra budu mít celý den volno…“odvětil jsem.
„Dobře.Přijedu zítra, respektive jedu do Minsku již dnes, abych se zapsala na celostátní Konferenci genetického inženýrství, kde bude elita federální vědy a genetického výzkumu i mnoho významných odborníků z celého světa.Konference je, ale až za tři dny.Takže zítra se budeme moci setkat…“dodala a usmála se.
„Děj mi svoje číslo na mobil…“požádal jsem ji.
„115 478 22603…“odpověděla a já jí dal svoje číslo.
Pak jsme se rozloučili, ona se vrátila k výzkumu a aby si zařídila dovolenku a já se vydal přímo do Rigy.

Minsk, ministerstvo obrany, 22:10.
Teprve ve 22 hodin jak jsem předpokládal jsem se dostal do Minsku a hned jsem jel na ministerstvo obrany.
Tam mě Romanov informoval o stavu vojska a přípravách na Operaci Jarní Smršť.
„Soudruhu ministře, vše jde podle plánu.Plán vypracovaný vojenskými analytiky byl shledán za nejoptimálnější…“řekl generál.
„Tak mi ho řekněte…“rozkázal jsem.
„Dobře.Útok bude mít 4 fáze.Každá útočící armáda bude mít 3 fáze útoku a pak bude závěrečná společná ofenziva.První fáze útoku běloruských jednotek proběhne 1.března.Z Brestu a Pinsku zaútočí naše ozbrojené síly na město Kovelijev.Poté budou postupovat dál na jih.Mezitím ve stejnou dobu naše oddíly zaútočí z Mazyru, Homyjelu a Žhlobinu.Žhlobinské jednotky zaútočí na město Černobyl a obsadí starou jadernou elektrárnu.Ve stejnou chvíli na jihu rozjede rumunská a moldavská armáda ofenzivu.Ukrajinské jednotky budou většinou soustředěné na severu v boji proti nám, ale ofenziva našich spojenců bude znamenat kolaps nepřátelské fronty v kombinaci s našimi speciálními zbraněmi…podle propočtů bychom mohli i při nejhorších podmínkách počasí a dalších faktorech dobýt západní a centrální Ukrajinu během 24 hodin…“odpověděl mi generál.
„Báječně.A nyní mi ohlaste celkoví počet vojska Federace…“
„Máme 3 900 000 aktivních vojáků, 3 000 000 v záloze, 2 150 hlavních bojových tanků T72 a T80, 3000 obrněných vozů, 500 stíhaček, 700 bojových vrtulníků, 150 bombardérů, 30 křižníků, 20 elitních bojových ponorek a 1 500 kusů protileteckých baterií.Dělostřelectva máme 72 000 kusů…vojsko je rozděleno do 50 bojových střelecko-mechanizovaných divizí, 4 námořní flotily, 10 bojových a bombardovacích letek a 15 divizí obrněných vojsk…“
„Kolik máme vůbec dohromady občanů, nepočítaje vojáky?“
„Přibližně 55 miliónů…“.
„Báječně…“
„Soudruhu ministře…je mi ctí být jedním z vašich důstojníků…“řekl generál, vstal ze židle a zasalutoval.Já také vstal a opětoval vojenský pozdrav.Pak generál odešel.

16.únor 2008, 10:00.
Zavolal jsem Tereze.
„Ahoj.Tady je Vladislav…máš tedy čas?Nechtěla by si zajít někam na oběd?“zeptal jsem se, když to konečně zvedla.
„Čauky.Dobře, slyšela jsem o celkem kvalitní restauraci na severozápadním rohu Leninova náměstí.V 11:55 tam?“
„Samozřejmě.Neboj, budu tam v čas…“

11:35, ministerstvo obrany, Minsk.
Chystal jsem se na setkání s Terezkou a připravoval ještě nějaké dokumenty a hlášení k chystané Operaci Jarní Smršť.Vše muselo být perfektní.Finové, jejichž vláda vedená Socialistickou Stranou Pracujících v koalici s Křesťansko-Demokratickým Svazem, odhlasovali v celostátním referendu vstup do Federace, nám poskytovali logistickou elektronickou podporu pro chystanou ofenzivu.V referendu se 74% lidí vyslovilo pro vstup.23% proti a 1% byli neplatné hlasy nebo se zdrželo.Stejně tak Švédi, kteří poté co zjistili, že hospodářský růst Federace je 47% ročně, oproti růstu 16% EU, vyhlásili referendum a odsouhlasili vstup do Federace.
S Finskem se mají začít organizační rozhovory pro vstup 19.února a se Švédskem 22.února s tím, že předpokládaný vstup pro Finskou Federativní Socialistickou Republiku bude 27.února a pro Švédskou Federativní Socialistickou Republiku 4.března.

Ještě jsem dopsal poslední větu na počítači, uložil dokument a vyběhl z kanceláře.Málem jsem porazil Malkeviče, který do své kanceláře nesl nějaké organizační spisy.
„Takže máte rande s Terezou?“zeptal se s úšklebkem.
„Je to jen takové přátelské setkání…taková porada…“
„Jasně.Každý tomu říkáme nějak…“dodal a začal se nezřízeně smát.Já ho jen odbil hloupým úsměvem a vyrazil pryč z budovy ministerstva.Naskočil jsem do džípu a vydal se rychlou zkratkou k Leninově centrálnímu náměstí.

11:52.
Stihl jsem to celkem dobře.Terka přišla dříve a rezervovala nám stůl.
Zastavil jsem u jednoho obrubníku a vystoupil.Hned jak mě uviděla, vykouzlil se Terce úsměv na tváři.Něco mezi námi patrně přeskočilo…

12:00.
Již jsme seděli v restauraci, popíjeli víno a jedli.Ona si dala polívku a pak špagety, já si dal tučný „krvavý“ steak.
„Nechápu.Vše se tak změnilo.Je tu socialistické zřízení, ale jsou tu nejmodernější věci, perfektní zásobování, skvělý sortiment spotřebního zboží a materiálů, vysoce kvalitní zdravotnictví, prosperující průmysl…za vlády husákovského i brežněvovského socialismu něco takového přece nebylo…jak to?“zeptala se Terka.
„To je jednoduchý.Stalin, Husák i Brežněv byli diktátoři, kterým nezáleželo na jejich lidu, jejich vlasti, jejich pracujících, ale jen na jejich vyvolené kastě byrokratů a funkcionářů.Stalinův kult osobnosti byl v určité míře doslova náboženským kultem, Husákova neschopnost a diktátorská normalizace a Brežněvovský opět ultras-stalinovský socialismus, vedli k diskreditaci všech myšlenek socialismu, komunismu, rovnosti a prosperity.Oni se drželi u moci s pomocí byrokracie a také drželi byrokracii jako takovou u moci.Byrokraté rozhodovali co se bude kde a jak dít.Rozhodovali o hospodářství, o politice a do určité míry i o ozbrojených silách skrze své politické komisaře.Lukašenko, díky nátlaku nás, ruských emigrantských důstojníků, revolucionářů a komunistů provedl radikální opatření, byrokratům se zakroutilo krkem!Byrokracie byla zredukována jak jen to šlo a už nevládne, ale je ovládána a plní co řekne lid skrze Komunistickou stranu federace.Komunistická strana je demokraticky řízena a její vedení je demokraticky voleno.Ano, pravda, v prvních letech jsme nastolili diktaturu, dvakrát jsme zfalšovali volby a nechali zlikvidovat několik desítek opozičních vůdců, ale to vše, abychom mohli vytvořit prosperující a bezpečný stát bez antidemokratických a proti-lidových elementů.Ale od listopadu 1994 jsme provedli sérii demokratických reforem.Stále je zákaz shromažďování a do určité míry i cenzura, ale obnovili jsme možnost zakládání nových politických stran a uskupení.Svoboda slova taky ještě není nic moc extra, ale podívej se kolem sebe.Lidé jsou šťastní.Zemědělství funguje, průmysl prosperuje, peníze jsou, práce je, maso, mléko, toaletní papíry, i moderní mobily a naše vlastní tuzemsky vyráběné počítače a notebooky jsou plně k dostání kdekoliv!Vytvořili jsme hospodářsky rozvinutou a na životní úroveň velice bohatou socialistickou společnost.Lidé sice nemohou vykřikovat LUKAŠENKO JE GRÁZL nebo SMRT BOLŠEVISMU, ale nemají důvod proč to dělat.Mají spokojené životy a to i přestože jsou kvůli válce částečné problémy se zásobováním a někde, pravda dochází k nedostatkům v obchodech, ale oproti starému režimu to je minimum.A státy, ve kterých se k moci dostal kapitalismus?Lidé mohou řvát TA A TA VLÁDA JSOU PARCHANTI, ale nemohou nic lepšího dělat.Sotva najíst se mohou, Česká republika-1 000 000 nezaměstnaných, možná již i více.Inflace 62%, značné problémy se zásobováním a hospodářstvím, to samé Polsko a Maďarsko.Slovensko mimochodem během příštího měsíce vstoupí do Federace…takže takto to je…“řekl jsem a ona se na mě okouzleně dívala.
„Dokážeš tak úžasně mluvit a vysvětlovat…“řekla a usmívala se.
„Děkuji…“
„Tak skvěle dokázal mluvit jen Samuel.Trochu mi ho i připomínáš tvarem těla a vlasy…“odvětila Terka a trochu se začervenala, jestli moc neujela.
„Znova děkuji, krasotinko…“odpověděl jsem jí na to a trochu jí to mile překvapilo.
„Teď děkuji já…“řekl a začala se smát.
„Jsi moc krásná bytůstka.Tak dobře jako s tebou jsem se měl jen ve společnosti mé drahé snoubenky Olgy…ale ta je již minulostí…ty jsi má přítomnost…i když vzpomínky na Olgu navždy zůstanou a lásky k ní nezhasne, je tu přítomnost, které se musíme držet…“řekl jsem a opatrně jsem pohladil Terku po hřbetě pravé ruky.
„Již brzy dokončím všechny své úkoly v Projektu Alfa.Takže bych se pak ráda přestěhovala do Minsku…“řekla a usmála se.
„Budu šťastný…a budu ještě šťastnější, když se nastěhuješ ke mně…“
„Není to moc narychlo…“zeptala se trochu nervózně Terka, ale pak se nervozita zase vytratila.
„Je to na nás jak to cítíme…já jsem připraven…připraven na život s krásnou a milou bytostí jako jsi ty…“
„Já jsem také připravena…“řekla Terka.
Pak jsme si dál povídali a kolem 14.hodiny jsme odešli ke mně domů.Na ministerstvo jsem zavolal, že se mnou už nemají na dnešek počítat a vedení jsem předal pro ten den Malkevičovi.
S Terkou jsme u mě doma při pomalé hudbě tančili a povídali si.Smáli jsme se, hladili a k večeru, když už se setmělo jsme se začali i mazlit a naplno vášnivě líbat.Prožili jsme spolu překrásnou noc plnou lásky a něhy.