Odložené případy

Odložené případy- Kráska z Dark Bare

Zákulisím hudebního baru probíhá mladá dívka. Tmavé havraní vlasy kryje ozdobná čelenka, tmavé šaty obkreslující její postavu. Rukou odstrčí na bok jednu z tanečnic, která si v odlesku zrcátka dokresluje rty rudou rtěnkou. Jen se za probíhající dívkou ohlédne, pokyne podiveně hlavou. Dívka vybíhá nouzovým východem na požární schodiště, opatrně schází po namrzlém schodišti. Klopýtá na lodičkách s vysokým podpatkem, ohlédne se na muže oděného do krémového obleku, který za ní vyběhl na schodiště. Z šedivých mraků se snáší krystalky sněhu, víří vzduchem. Dívka probíhá postranní uličkou, závěje neodklizeného sněhu stěžují pohyb. Muž pozvedá revolver, míří na unikající dívku. Zaduní výstřel. Dívka se zničehonic zastaví v kroku, jako by její pohled směřoval do chladného posmutnělého nebe. Sesune se na kolena, pokleká a padne tváří do sněhové pokrývky. Hnědé uhrančivé oči pohlíží k nebi, tváří stéká slza a rozpíjí se v záplavě sněhobílé pokrývky. Vše utichne, sníh šumí svoji tklivou smuteční píseň a zasypává nebohé tělo svým chladným závojem.

,, S dovolením. Hledám detektiva Lily Rush?“ přistoupí k policistce v tmavém kostýmku, plavé rovné vlasy stažené do úhledného culíku muž středních let: ,, No to jsem já, Lily Rush!“ odpoví žena a podává mu ruku: ,, Omlouvám se, že jsem se nepředstavil. Detektiv Erick Hoffmann. Před několika lety jsem sloužil na vašem oddělení, vyšetřoval jsem tenkrát vraždu jedné začínající barové zpěvačky!“ snaží se nastínit události své předchozí kariéry detektiv a podává ji značně znehodnocený plakát s podobiznou tmavovlasé dívky. Lily ho přebírá do rukou, ale nějak se ji nedaří pochopit souvislosti: ,, Toto někdo vylepil na místo, kde jsme její tělo nalezli. Stojí psáno na druhé straně, že umřela kvůli Tině!“ vysvětluje muž a z jeho hlasu lze vyčíst, že byl tento případ jeho prvním a také posledním. Že mu na něm moc záleželo a že osud této dívenky mu ani po tolika letech nedává spát.
,, Vy byste chtěl, abychom ten případ znovu otevřeli a prověřili, abychom našli tu tajemnou Tinu. Kde jste ji tenkrát vůbec našli?“ odvětí Lily, aby sama sebe ujistila o správném chápání celé situace: ,, Ležela pod přikrývkou sněhu v postranní uličce za barem Dark Bare, kde vystupovala. Mnoho let po její smrti tam její obdivovatelé nosili kytice, svíčky k uctění její památky. Po pěti letech se tam objevil i tento vzkaz!“

,, Chci, abyste byli všichni informováni o změnách, které postupuje naše oddělení. Nemusíte mít obavy, jde o změny v dobrém slova smyslu!“ předstoupí před celou jednotku svých detektivů Stillman: ,, Co se děje. Budete nám zavádět uniformy nebo se přestanou platit přesčasy?“ pousměje se s dávkou ironie Nick Vera: ,, Vzhledem k transformaci celého policejního systému, prioritní oddělení vražd potřebuje odborníka na kriminologii a psychologii masových a sériových zločinců. Představuji vám velmi zkušenou odbornici, bývalou speciální agentku FBI kapitán Liliana Percey. Můžete s ní konzultovat jakékoliv případy!“ představí Stillman mladou dívku. Kudrnaté hnědé vlasy stažené do úhledného drdolu, broskvová pleť. Celé souměrné tváři vévodí uhrančivé šedozelené oči s řadou dlouhých řas, plné rty. Elegantně oděná policistka od FBI. Bílá saténová košile, elegantní tmavá vestička a látkové tmavé kalhoty.
,, Moc ráda vás všechny poznávám!“ přikývne s úsměvem dívka: ,, Mohl bych mít dotaz- my se při vyšetřování odložených případů moc nesetkáváme s masovými nebo sériovými vrahy?“ komentuje první setkání Vera: ,, Tady detektiv Percey se nezaměřuje jen na tyto zločiny, ale i na kriminologii ne tak závažných vražd. Mohla byste nám svoji teorii?“ nabádá Stillman novou zkušenou kolegyni: ,, Víte myslím si, že pokud pochopíme osobnost oběti- dovede nás jednoduše k vrahovi!“ vysloví policistka k podivu starších kolegů.
,, Počkejte. Mě to zní celkem logické. Všichni známí a úspěšní detektivové používali k dopadení nejtvrdších vrahů psychologii. Není to pomíjivý fakt!“ přeruší chvilku ticha Scotty Valence. Nová kolegyně má očividně radost, že aspoň jeden člen týmu se ji snaží pochopit a nepohlíží na ni s dávkou skepse jako ostatní.
,, Moc se omlouvám za ne příliš milé přivítání. Nesmíte si toho příliš všímat. Abych se přiznala, přečetla jsem si o vás mnoho v učebnicích kriminologie. Já jsem Lily- skoro podobné jména!“ přistoupí Lily k nové kolegyni opírající se o umyvadlo na toaletách, omývá si tvář proudem chladné vody: ,, To nic všichni reagují na teorii kriminologie. Těší mě, ale moje jméno je Liliana. Mám turecko- francouzské kořeny!“ vysvětluje ji pohledná dívka.
,, Nechtěla byste se vrhnout do práce hned. Potřebovala bych trochu poradit s vraždou jedné mladé zpěvačky z jednoho místního baru. Někdo pověsil na pietní místo vzkaz, že ta dotyčná dívka umřela díky Tině!“ nabídne ji při zpáteční cestě do kanceláře k ostatním.
,, Před kolika lety došlo k té vraždě?“ zajímá se energicky kolegyně: ,, Přesně v roce 1983. Měli bychom už kandidátku na tu tajemnou Tinu!“ vcházejí do kanceláře k ostatním. Detektiv Vera se s nezájmem odvrátí ke svému stolu: ,, To bylo přece období prohibice. Pochybuji, že by v těch dobách nechali jakoukoliv ženu vystupovat veřejně v baru. Tak co tam ta vaše krasavice dělala?“ oznámí deduktivně Liliana: ,, Kdo říkal, že byla přímo zpěvačka a ne třeba jen obyčejná barmanka!“ otočí se na její slova od pracovního stolu Vera. Očividně mu tato policistka s psychologickým přístupem nepadla příliš do noty. Náležitě ji to bude také dávat najevo: ,, Vaše kolegyně mi ukazovala plakát s tím vzkazem. Proč by někdo, kolego vylepoval barmance pozvánky. Počkejte, podívejte na tom obrázku má klobouk, knír. Vypadá spíše jako zženštilý muž!“ odsekne podrážděně Liliana: ,, Proč by se převlékala za muže- byl to snad transsexuál?“ přemýšlí Lily a vycítí napjatou atmosféru mezi Verem a novou policistkou: ,, Raději navštívíme tu Tinu, která byla uvedena jako stálá návštěvnice toho baru. Odcházíme!“ rozhodne Lily a odchází s kolegyní.

,, Tina Barett. Chtěli bychom se vás zeptat jen na pár informací ohledně baru Dark Bare a smrti Leony River, znala jste ji?“ oznámí policistka ženě, která jim přichází otevřít ke dveřím rodinného domu v jedné z místních čtvrtí. Dáma staršího věku, šedé vlasy splývající na ramena a bílý kostýmek, ozdobný šátek obtočený kolem krku. Pokyne jim, aby ji následovaly do domu: ,, Dali byste si šálek dobré kávy?“ nabídne jim jako hostitelka, obě policistky neodmítnou pohoštění. Usedají na gauč v obývacím pokoji, žena jim po chvíli přináší starožitné šálky s kávou.
,, Znala jste Leonu River?“ optá se nedočkavě Lily a odloží si hrneček na stůl. Žena odvrhne svůj pohled z okna, kanou ji po tváři slzy. Vzpomínky na které by tak ráda zapomněla, vrací se s jejich příchodem s větší intenzitou: ,, To víte, že znala. Byla to moje jediná přítelkyně v té době. Víte my ženy tenkrát neměly tolik možností, museli jsme se starat o domácnost, manžela- hrávali jsme s Leonou šachy, ale mnoha lidem se to nelíbilo!“ vzlykne žena.
,, Jak to myslíte, že to některým lidem vadilo?“ pokračuje v rozhovoru Lily. Žena se vrací v minulosti do toho krásného slunného dne.
Park. Vysoké statné stromy šumí ve vlahém letním vánku. Na louce sedí na dece žena rusých vlasů s bílým kloboukem, lehké letní šaty. Proti ní mladá dívka tmavých vlasů se šátkem na hlavě. Na rozdíl od ostatních žen této doby má na sobě široké pánské kalhoty, volnou bílou košili. Mezi nimi leží hrací pole šachů, dívka soustředěně pokládá ruku z jedné vyřezávané figurky na druhou. Pozvedne oči někde nad Tinu: ,, Tino, je tady!“ upozorní přítelkyni s obavami. Tina se ohlédne na přicházejícího manžela, který se k nim přibližuje ráznými kroky.
,, Jak říkám někomu to vadilo. Nebylo zvykem, aby dvě ženy trávili chvíle volna o samotě v parku!“ pozvedne oči Tina k úžasu policistek:
,,Vašemu manželovi vadila vaše přítelkyně. Víte, našli jsme toto, proč tam je Leona s pánským kloboukem a falešným knírkem, byla trochu jiná?“ podává ji podobiznu Liliana.
,, Kde pak nebyla jiná, ale nehodila se do té doby. No řekněte, nosila pánské kalhoty, to by si žádná z nás nedovolila. Vystupovala jako muž jen v baru, nedostala by jinak místo zpěváka- chtěla tolik zpívat. Vybírali si jen zpěváky, co mohla dělat!“ odpoví Tina s hrdým úsměvem.
,, Byl to jen její převlek v baru. Víte něco o té noci, kdy zemřela?“ zajímá se Lily a uschová plakát: ,, Ano to byl, byla překrásný muž. Můj manžel mě neustále podezříval z různých aférek, byl chronicky žárlivý. Proto mu Leona tolik vadila, znal ji jako ženu, která se převléká za muže. Bohužel ten, kdo ji zabil- to nevím, ale řeknu vám jedno- můj muž byl zlý muž!“
Potemnělým barem se míhají odlesky světel. Tančí Tina s Leonou, která ukrývá svoje překrásné vlasy pod kloboukem, knír. Tina ve stříbrných šatech protáčí pod jejím vedením několik piruet. Do baru vbíhá její manžel, rudnoucí tváře a oči zalité vztekem pohlíží na pár tančící v rytmu blues parketem. Odtrhne svoji vyvolenou z jejího sevření: ,, Noemi, nedělej scénu na veřejnosti. Vše ti vysvětlím!“ snaží se zmírnit jeho vztek žena. Muž pohlíží s odporem na ni. Žena v pánském oblečení, zhýralost. Uhodí ji pěstí do tváře, dívka odvrhne tvář a otírá krev vytékající ze rtu.
,, Zajímavé odhalení, bohužel její manžel zemřel před rokem na rakovinu. Nemůžeme dopadnout už Leonina vraha. Manžel Tiny měl motiv, musela to mít tenkrát těžké!“ uzná po odchodu z návštěvy Tiny Lily: ,, To jistě měla. Doba, v které žila, byla krutá a nebylo vždy správnou volbou odlišovat se!“potvrdí Liliana. Konečně se na oddělení objevil někdo, s kým by si Lily mohla rozumět.
,, Tak Tina byla opravdu ženou, která nám osvětlila mnohé. Byli se zavražděnou dobré přítelkyně, poznali se v tom baru. Naše Leona se převlékala za muže, aby se mohla věnovat svému milovanému zpěvu. Tinin manžel jejich přátelství příliš nepřál, žárlil- mohl by jako jediný mít důvod ji zabít, ale je rok po smrti!“ oznámí výsledky jejích snažení kolegům: ,, No jo v raných devadesátých let minulého století nevládla rovnoprávnost pohlaví jako dnes!“ komentuje s trochou narážky Vera, Lily na něj rozhořčeně pohlédne. Liliana si jeho dvojsmyslné narážky povšimnula, zhluboka se nadechne: ,, Možná bychom neměli pospíchat s uzavřením toho případu, mohli bychom vyslechnout majitele toho baru. Neměli bychom nic zanedbat!“ navrhne Liliana: ,, Jestli máte málo práce, máme ve skladu další nevyřešené případy!“ odsekne Vera, dívka na něj tiše v úžasu pohlíží. Pohlédne na kolegy, odchází oddělením na trochu čerstvého vzduchu ven před budovu oddělení.
,, Nepřeháníš to Nicku, proč se tak k ní chováš?“ přisedne si k detektivovi Scotty Valance.
,, Zastáváš se ji od začátku, chápu tě dost atraktivní a mladá dívka. Přijde si k nám jen tak z FBI a poučuje nás neustále o kriminologii. Jak je chytrá a vždy si ví rady, budou s ní problémy to říkám!“ odsekne nenávistně starší a zkušenější kolega: ,, Nic o ní přece nevíš. Promiň občas jsi k smíchu, jediný kdo se chová arogantně a jen nás poučuje- jsi ty. Nechápu tvoje jednání!“ odchází Scotty od jeho pracovního stolu.

Mladá policistka přechází před budovou oddělení, tiskne si ruce na tenkou halenku a snaží se zahřát. Opírá se o jeden z pilířů mimo hlavní vchod do budovy, zapálí si svoji první cigaretu po mnoha dnech odříkání. Nadechne se a vydechne s požitkem oblak dýmu. Občas se přece musí nadechnout čerstvého vzduchu bez příměsi nenávistné atmosféry, kterou detektiv Vera na oddělení vytváří. Ven vychází i Scotty, který si pro všechny případy oblékl tmavý kabát a povšimne si opodál stojící kolegyně, která je k němu otočená zády: ,, Vezměte si můj kabát, nastydnete!“ svléká si svůj svrchník a přehodí ji ho přes ramena: ,, Tak děkuji. Za chvíli bych se vrátila nahoru, nenávidí mě co?“ řekne Liliana a podpatkem lodičky rozdrtí nedopalek cigarety: ,, Neberte si jeho urážky osobně, nedůvěřuje trochu kriminologii a pokroku v ní. Mě osobně to zajímá, časem si na to zvykne a možná vám dá za pravdu!“ pronese Scotty:
,, Nemohl byste se mnou zajet do toho baru, kde ta mrtvá zpívala. Kdybych pro ni neudělala všechno, vyčítala bych si to!“ požádá Liliana. Scotty jen přemýšlel, jaké si ve skupině vybude postavení, když se postaví proti názorům Very. Vůz projíždí centrem Philadelphie, míjí chudinské čtvrti a vonící kavárny do několika kilometrů. Liliana sedící vedle něj ve voze oděná v chladném počasí do elegantního vínového kabátu, vysoké kozačky z pravé kůže přetažené přes džíny: ,, Ještě vás trápí to nedorozumění s Verou?“ promluví po chvilce ticha Scotty, dívka na něj pohlédne přes záplavu hnědých kadeří: ,, Nemohli bychom si tykat, necítím se při těch formálním oslovování příliš dobře. Já jsem Liliana!“ nabídne dívka a podají si ruce na znak příštího tykání. Vůz zastaví u baru Dark Bare, který se nachází v jedné z šedých a úzkých uliček. Neonové osvětlení v rytmických intervalech pohasíná, kde jsou zbytky té zašlé slávy proslaveného hudebního baru. Scotty ani netuší, že se zde stane svědkem další z tváří této pohledné policistky. Vcházejí do baru, který je k poledni vyprázdněný a v rohu sedí jen pár trvalých štamgastů: ,, Hledáme majitele, který vlastnil tento bar v roce 1983?“ položí otázku Liliana barmanovi: ,, Nemusíte ho hledat až tak úpěnlivě, to jsem já. Co si přeješ kočičkou- ještě před rokem bych si tě hezky ochočil, vrněla bys blahem!“ usmívá se koketně muž: ,, Troufáš si. Zajímá mě ta mladička zpěvačka Leona, slyšíš!“ zachytne ho hbitě pod krkem, hlavou mu udeří o barový pult: ,, No tak dost. To nejde!“ okřikne ji Scotty a naopak ji její tvrdá nátura překvapí. Vidí jak se v jejích očích zračí plamínky vášně a vzteku, pohlédne na kolegu a uvolňuje sevření krku. Muž využije situace a snaží se nahmatat střelnou zbraň ukrytou pod barem. Liliana ho udeří loktem do tváře, odhodí ho stranou a hodí zbraň ke svým nohám: ,, Tak povíš nám jednu pohádku na oddělení, žádné hlouposti!“ nasadí mu na ruky pouta a odvádí ho k vozu. Posadí ho na zadní sedadla, otírá si krev z rukou. Scotty k ní přistoupí a podává ji bělostný kapesník, dívka ho přijímá a otírá si do něj ruce.

,, Ještě budete lhát, proč jste se natahoval po té zbrani?“ vede Liliana výslech za dohledu velitele oddělení: ,, Moc dobře s fízly nevycházím, když mi už poněkolikáté vykradli bar- kde jste byli!“ odsekne zadržený a ohlíží se na velitele oddělení: ,, Nás váš pochybný bar nezajímá, ale vražda Leony River!“ odpoví velitel: ,, Znal jste ji přece z roku 1983, pracovala u vás jako zpěvačka- většinou však vystupovala jako muž. Co se stalo mezi ní a Tinou Barett, nebo ještě lépe vámi?“ pomáhá mu si vzpomenout Liliana: ,, Jo tak vy myslíte ji, to byl dáreček. Měli byste se ptát komu nejvíc vadila, když mu přebírala jeho manželku. Ta Tina a ona byli páreček, šuškalo si o tom celé město!“ usmívá se muž: ,, Mluvíte o manželovi Tiny Barett, vy jste ho snad znal osobně?“ zaútočí velitel Stillmann: ,, Jednou za mnou přišel do baru a řekl mi, že ten můj zpěvák je vlastně žena. Stěžoval si, že takové zvrhlosti nemohu podporovat- tak jsem si to ověřil, měl pravdu!“ vzpomíná majitel baru: ,, Jak jste si to ověřil, vyzkoušel jste na ni svůj šarm jako dnes na mě. Jen ona nechtěla, zastřelil jste ji za to ponížení- přiznejte se!“ zařve Liliana: ,, Tak to přece nebylo, šel jsem do její šatny a ona tam seděla u zrcadla- strhnul jsem ji z hlavy klobouk, měla dlouhé vlasy. Byla to ženská, zbláznila se a vyběhla ven požárním schodištěm!“ brání se muž: ,, Ano přesně do uličky, kde ji našli mrtvou zastřelenou- vsadím se, že projektily odpovídají zbrani, kterou jste měl pod barem. Vy jste totiž v té době měl finanční potíže, zničilo by vás kdyby se psalo o těch zvrhlostech. Proto jste ji zastřelil, nechal jste ji ležet v mrazu a sněhu jako odpad. Tímto jste se přiznal, měl byste si dávat pozor na slova!“ hrdě pronese policistka. Zatčeného odvádí ostraha do vazby, Liliana ho sleduje chladně.
Liliana pokleká na rohu postranní uličky vedoucí od baru, položí na místo památníčku kytici bílých růží. Zažehne plamínek ve svíčce a přiloží k ní fotografii mladé mrtvé zpěvačky. Zvedá se chladný vítr, jemně sněží. Dívka pohlédne k únikovému schodišti, ze kterého na ni pohlíží Leona v klobouku, volné široké pánské kalhoty a bílá volná košile.