Odložené případy- 8:35 pm

Hřiště s různými atrakcemi, houpačky se volně pohupují ve větru. K jedné z nich přibíhá mladá dívka v letních růžových šatech, usedá na houpačku a houpe se. Plavé vlasy vlají za dívkou jako rozvětvená kometa, prohýbá tělo. Jeho pomocí se vznáší do výše, ulicí projíždí rychle jedoucí sedan. Okénko se postupně stahuje, skupina chlapců tmavé pleti vytasí z okna střelné zbraně a střílí na nepřátelský gang, který hraje basketball na sousedním hřišti. Záblesky výstřelu, ulicí duní rachot poloautomatických zbraní. Dívka na houpačce jako by si ani pozdvižení nepovšimla, odrazí se od země a vznese se s houpačkou do výše. Padne poslední z výstřelů, vůz smykem odjíždí z místa činu. Dívka se prohne, rukama se dotýká krvácející rány v hrudi. Padá z houpačky, zůstává ležet mrtvá na chladné zemi. Ruka volně položená vedle těla, rudými rty protéká pramínek krve. Muž v tmavém obleku nesoucí krabici se jménem Jennifer Garner, tmavým fixem zapíše na její bok datum 1988 a zasune ji mezi ostatní odložené případy.

,, Kdo to kdy viděl, abychom museli procházet všechny odložené případy, je jich tady přes stovku. Neznají v archívu snad elektronickou kartotéku, do háje všechno se mi to vysypalo!“ rozsype detektiv Vera obsah jedné z archivních krabic, pokleká a vrací soupisy dovnitř:
,, Prosím tě, pomohu ti. Co je to vůbec za případ, zastřelili mladou dívku na dětském hřišti v centru River Side. To je zajímavé, byla právě propuštěna z vězení za vraždu, střílela po členech gangu Angels a bylo to na stejném místě, podívejte umřela i ve stejnou dobu 8:35 večer, nebude to asi náhoda!“ pročítá si spis se zájmem Lily Rush: ,, No to asi nebude náhoda, zvláště když byl předtím o kus dál zavražděn její přítel, muž tmavé pleti Joe Derreck. Vypadalo to tenkrát na rasistický podtext, podle všeho se jim ta holka potom pomstila. Všechny oběti té její zběsilé střelby se velmi aktivně angažovali v protičernošském hnutí, otázkou je kdo zastřelil tu holku?“ doplní hádanku detektiv: ,, Myslím, že máme případ!“
,, To je dost, že se tady občas mezi obyčejnými policisty objevíte. Tady máte spis a můžete začít přemýšlet!“ vloží Vera spis Lilianě do rukou, která se za ním chvíli dívá a rozevře spis.
,, On si asi nikdy nedá pokoj, mám s ním promluvit. Kde vůbec bydlíte, když jste se do Phidalphie přistěhovala?“ snaží se ji zlepšit náladu Scotty a popíjí svou pravidelnou dávku ranní kávy: ,, Časem ho to možná omrzí, nemohu po tobě chtít, aby sis znepřáteloval svoje kolegy. Bydlím v takovém malém bytečku!“ odpoví policistka v bílých kalhotách a vínovém saténovém tílku kolem krku, nalívá si vonící kávu do hrnku: ,, Klidně si je znepřátelím, když jde o neadekvátní chování- neustále je na tebe nepříjemný, ponižuje tě. Časem to začne štvát i ostatní. Nechci, aby to vypadalo, že vyzvídám- říká se, že tvoje rodina je velmi zámožná a patří k nejbohatším v Evropě!“
,, Tak to se o mě říká, rozmazlená bohatá holčička. Ovlivňuje snad to, z jaké pocházím rodiny, jakou odvádím práci, co?“ odsekne popuzeně dívka. Postaví hrnek s nedopitou kávou na stůl, odchází naštvaně od kolegy.

,, Kapitáne Paule Jonesi, chtěli bychom se vás zeptat na případ zastřelené dívky na dětském hřišti v River Side!“ přistoupí Lily k muži tmavé pleti, který hraje zrovna partičku karet se svými přáteli v jedné z místních tavíren: ,, Sedněte si u nás. Na ten případ si pamatuji moc dobře, protože jsem tu dívčinu zatýkal a byl jsem také první u jejího mrtvého těla. Byl to moc smutný příběh!“ vzpomíná policista v penzi.
Ulicí zní policejní sirény, vůz projíždí po mostě nad řekou. U boku silnice parkuje sportovní Mustang, dálkové světla ozařují osobu. Policista tasí zbraň a míří na sedící osobu na kapotě vozu, tvář krytá kapucí.
,, Odhoďte zbraň, pomalu se otočte k nám!“ nařídí mladý policista a svírá pevně v rukou revolver. Osoba povstane z kapoty vozu, otočí se tváří k policistům. Stáhne si z hlavy kapuci, středně dlouhé zlaté vlasy a pomněnkové oči. Upustí zbraň z rukou na asfaltovou silnici, natahuje ruce k ochráncům zákona a sleduje, jak zaklapnou pouta na rukou.
,, Chcete říct, že ta dívka zastřelila ty chlapce. To všechno kvůli té vraždě jejího černošského přítele?“ procitne Lily a pohlédne na Scottyho: ,, Jaké chlapce, byla to zvěř. V té době bylo velmi populární protičernošské hnutí, kdyby občas přemýšleli- museli by se za sebe stydět. Řeknu vám, jaké to tenkrát bylo- jejího přítele ubili ocelovými pálkami před jejíma očima. Kdybych byl na jejím místě, udělal bych totéž!“ pronáší rozvášněně policista: ,, Mohla přece předat ty zlosyny soudům!“ oponuje Scotty, ale policista se jen potutelně usměje: ,, Jaké soudy, když vůdce těch bestií byl synem státního zástupce. Nikdy by si za svoje zločiny neodseděl ani den. Když to řeknu, tak jak si to mysleli moji kolegové- ona vykonala jediný trest, který ho mohl postihnout!“
,, Moc daleko jsme nepostoupili, celkem tři vraždy před mnoha lety a policista na penzi, který se zastává lynče!“ konstatuje po odchodu z restaurace Scotty: ,, Scotty, nikdo z nás v té pekelné době nežil, lynčovali černošské obyvatelstvo jako dobytek. Řekni mi, kdo z těch, kteří se na tom podíleli, byli spravedlivě odsouzeni!“ odpoví Lily: ,, Máš asi pravdu zabili té holce jedinou lásku, vzala spravedlnost do svých rukou. Vlastně se ani jednomu z nich nedivím!“ pohlédne na policistu přes skleněnou výplň, kde s přáteli hraje karty: ,, Hele Scotty, nevíš co je mezi Lilianou a Verou?“ zajímá se Lily a pozastaví se na přechodu: ,, Vera ji neustále ponižuje a má takové jedovaté poznámky, měli bychom mu domluvit!“ navrhne kolega: ,, Liliana je opravdový odborník, mnoho doporučení a uzavřených složitých případů- mimo to elegantní pohledná dáma, všimnul sis?“ usmívá se Lily: ,, Já nejsem slepý, všimnul jsem si. Počkej, máš tím něco na mysli?“ pozastaví se v kroku: ,, Všimla jsem si, že si rozumíte a vypadá to, že se ti líbí!“ promlouvají společně: ,, To není pravda, prostě si jen rozumíme a chci ji pomoct, aby si lépe zvykla. Štve mě chování Very k ní!“ oponuje překvapeně Scotty: ,, Aha. Víš co, tak ji ochraňuj před Verou. Občas se ji musíš zastat!“ odchází s úsměvem Lily do tepla jejich služebny.

,, Tady naše odvážná kolegyně vyzpovídala členy gangu Angels, kteří měli podle výpovědí střílet osudné noci. To hlavní jsme se dozvěděli, ale tady Liliana. Při bouřlivém zásahu na ulici ji zlomili nos!“ reaguje Stillmann na pohled Lily Rush na dívku sedící za psacím stolem, nohy volně natažené na stole a na nosu přiložený kapesník: ,, Pan kapitáne bylo to jinak, přivřeli mi ho do dveří!“ pozvedá jen ruce na srozuměnou zpod obkladu nemohoucí policistka: ,, Ukažte, otéká vám ta zlomenina. Nos máte už celý fialový. Bůh ví, jestli vám to v nemocnici ošetřili dostatečně!“ pohlíží zkoumavě na zarudlý nos Vera s Willem: ,, Chcete mě jen vystrašit, mám fobie z nemocnic. Nepřežiju ve zdraví ani šití ran, nemohu postoupit další ošetření!“ zhrozí se Liliana: ,, Stačí na kořen nosu přiložit sáček s ledem a chladit, nic víc v tom není!“ podává ji led zabalený do ručníku, přiloží ji ho na nosní chřípí: ,, Děkuji!“ oddychne si uvolněním kolegyně, příjemně ji ochlazuje bolestivé místo.
,, Chcete si vyslechnout ty chlapce?“ optá se zraněné Liliany kapitán oddělení: ,, Už jsem prodělala bouřlivou diskuzi a to mi zcela stačilo. Přenechám to vám!“ pozvedne si z tváře obklad: ,, Jak myslíte, měla byste jít dnes už domů!“ povolí velitel a odchází směrem k místnosti určené pro výslech svědků. Liliana musí mít přehled o každém svém případu a opustit jen tak výslech, nepřipadá v úvahu. Přihlíží výslechu přes tmavé neprůhledné sklo, které odděluje výslechovou místnost a místnost pro přihlížející.
,, Tak pánové. Jestli pak víte, proč jsme se tady tak pospolně sešli?“ usedá před muže mladistvého věku kapitán. Tři urostlí chlapci v mikinách sportovních značek, kšiltovky nasazené do obličeje: ,, Že by kvůli napadení té vaši kolegyně. Nějak jsme ji nedopatřením přibouchli dveře před obličejem!“ usmívá se jeden z gangsterů tmavé pleti: ,, No kvůli tomu také, ale hlavně kvůli dvacet let staré přestřelce na rohu River Side. Někdo tam zastřelil jistou Jennifer Garner, která vám před deseti lety od té události zastřelila ze msty pět členů vašeho gangu!“ vstoupí do hovoru Lily: ,, To nás sem taháte kvůli tak staré vraždě. Hele je pravda, že nám zastřelila pět členů, ale my v tu osudnou noc stříleli po nepřátelském gangu, který tam hrál basketball. Na ni jsme vůbec mířit nemohli, když jsme ji ani neviděli!“ rozhněvaně povstane vůdce gangu: ,, Tak hele sedni si. Tak vy jste ji neviděli, houpala se na houpačkách hned vedle toho hřiště. Víš jak si myslím, že to bylo- stříleli jste jako posedlí a tu dívku zasáhla zbloudilá kulka. Mohla se odrazit od některé z ocelových konstrukcí!“ usadí ho zpět na židli detektiv Vera: ,, Tak to bylo, konečně jste začali přemýšlet!“ povolí vůdce gangu s úsměvem: ,, To není všechno, kdo tenkrát ubil toho černošského chlapce. Neříkej, že zrovna takový hlavoun o tom neví!“ pošeptá Vera: ,, Tak to brzděte. Já vám tedy řeknu, kdo to udělal, ale vím to jen z doslechu od členů gangu. Já se toho neúčastnil, vždyť jsem taky černé pleti!“ povolí muž: ,, To jsme si mohli už povšimnout. Jak může vést gang s protičernošskou minulostí někdo jako ty, tak už mluv!“ podiví se Vera.
,, Dobře kluci z gangu měli toho přítele té zastřelené vytipovaného už z univerzity. Nebylo jim po vůli, že tak pohledná běloška chodí s černochem!“ začne vyprávět černošský chlapec.
Pohledná plavovlasá dívka kráčí držíc se svým přítelem za ruku po ulici. Dnes večer se chystají do kina, které je vyhrazené jen pro obyvatelstvo tmavé pleti. Postava s šátkem uvázaným přes tvář zachytne dívku kolem pasu. Další urostlí muži v pletených kuklách sevřou v rukách ocelové pálky, srazí černocha na zem. Dívka se snaží vysmeknout, bojuje s mužovým sevřením a volá o pomoc. Skupinka zakuklených udeří chlapce pálkou po temeni, střídají se v boji…
,, Zabilo ho jen tak, protože chodil s bílou holkou a ona se na to musela dívat. Jak to bylo dál, když povraždila ty bestie, kteří toto provedli!“ útočí Lily, která jen tiše naslouchala vyprávění.
,, Prostě se další den večer objevila s vozem na ulici, která sousedila s tím hříštěm, kde jste ji také potom našli mrtvou!“
Ulicí projíždí sportovní sedan značky Mustang, široké pneumatiky kvílejí po asfaltu. Dívka sedící za volantem, pozvedá z místa spolujezdce revolver. Zasune zásobník s náboji do zbraně, vytasí ho z pootevřeného okénka. Pohlíží na hemžící se postavy na hříšti, zmáčkne spoušť a zbraň střílí. Kulky zasahují muže se šátky uvázanými na hlavě jako na střelnici, postupně se hroutí k zemi. Zůstává na betonu hřiště ležet pět mrtvých těl, Mustang se střemhlavě řítí ulicí a smykem zabočí podél dětského hřiště do postranní ulice…
,, Tak tomu opravdu bylo, nelžeš. Kdo tenkrát zabil toho chlapce, znáš jejich jména?“ pronese kapitán Stillmann: ,, Říkám pravdu. Fox, Benny a Lucio, Enrigue ti všichni zemřeli při té její střelbě, poznala je asi podle těch šátků!“ odpoví gangster: ,, Tak podepište tady výpověď a můžete jít!“ posune mu k rukám sepsanou výpověď.

,, Vy jste tady ještě, měla jste jít domů!“ pozastaví Lilianu se zalepeným nosem Stillmann:
,, Promiňte, ale chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Slibuji, že už mířím domů!“ pozvedne na přísahu dva prsty a obléká si krátkou koženou bundu: ,, Vy budete pěkně tvrdohlavá policista, co. Doprovodím vás, pokud vám to nebude vadit!“ přistoupí k ní Scotty: ,, Doprovodit mě můžete, ale mám dole vůz. Co kdyby mě někdo znovu napadl v garážích a něco dalšího mi zlomil- třeba srdce!“ usměje se policistka. Odchází s úsměvem v doprovodu Scottyho, natahuje si na ruce rukavice. Přicházejí do garáží, pozastaví se u luxusního sportovního vozu a Liliana zasunuje do zámku klíč, odemyká vůz. Scotty nastupuje do vozu na místo spolujezdce a společně odjíždějí.
Skupinka mužů tmavé pleti se šátky uvázanými přes tvář, bundy s vyšitým znakem Angels stanou nad pietním místem na roku ulice River Side. Fotografie zabitého černošského chlapce před dvaceti lety, svíce plápolající v několika řadách na památku. Vůdce si stáhne z úst rudý šátek, pokleká a postaví na volné místo svíčku. Zaškrtne zapalovačem plamínek, pohlédne na tvář zabitého. Povstane a současně s členy gangy přiloží sevřenou pěst na prsa, znak jejich členů: ,, Běžte napřed!“ zavelí vůdčí člen gangu, ostatní se vzdalují ulicí. Chlapec pohlédne k dětskému hřišti s prolézačkami a houpačkami. Jedna z nich se samovolně v poryvech větru houpe. Na ni sedí dívka kudrnatých zlatavých vlasů, rudé letní šaty s květy a ohlíží se na muže tmavé pleti, který ji s úsměvem rozhoupává. Člen gangu se pousměje, pozvedá ruku na pozdrav a přetahuje si přes tvář šátek, odchází ulicí. Na rohu zůstává oltářek zářící světlem několika svíček, každý den přinášené kytice.