Simone

Simone věděla, že už jí nic nepomůže. Svět se jí zhroutil. Jediné, na čem jí záleželo, byla rodina, kterou teď ztratila. Má tam vtrhnout a ztropit scénu? Nebo má tiše odejít a tvářit se před manželem, že o jeho románku nic neví? Nebo se snad má koukat dál, aby opravdu uvěřila, že se jí to nezdá?
Rozhodla se pro druhou variantu. Otřela slzy z očí a šla domů. Pořád v hlavě viděla obraz jejího manžela Franka s její nejlepší kamarádkou Kristine v jedné posteli.
S matkou neprohodila ani pár vět. Jen jí poděkovala za hlídání malého Robina. Pak už zůstala s Robinem sama doma a začala přemýšlet, že tak už to asi bude pořád. Na všechno sama. Potřebovala přemýšlet. Vzala tedy Robina a šli ke skále u moře. Právě sem Simone vždycky chodila. Odjakživa tady přemýšlela nad těmi nejdůležitějšími věcmi. Robina toto místo zvláštně uklidňovalo. Normálně byl hravý až hyperaktivní, tady byl však klidný. Opakoval si nová slovíčka, která během dne vstřebal. Simone ale vytušila, že dnes nic nevymyslí. Vrátila se tedy s Robinem domů.
Nenapadlo jí nic lepšího, než uklízet. Robin pobíhal po domě a hrál si. Simone chystala večeři. Byla zamyšlená. Ani si nevšimla, že Robi usnul v koši s čistým prádlem. Co dál? Vytírat, žehlit nebo co? Rozhodla se žehlit, ale hned jak vzala žehličku do ruky, zmocnila se jí zlost. "Když s ní spí, tak ať mu žehlí ona! Proč já bych mu měla žehlit košile?!" Zlost se pomalu měnila v zoufalost a amok. "Proč tady mám vůbec ty jeho posraný hadry? Ať vypadne. Nechci v tomhle baráku nic, co by mi ho připomínalo. S Robinem to zvládnu." V amoku popadla košík s vypraným prádlem a běžela ke skále. Ani teď si nevšimla malého Robina. Když doběhla až tam, vysypala obsah košíku ze skály. V tom však uviděla padat bezmocného Robina. Začala křičet. Nevěděla co má dělat. Nakonec skočila za Robinem. Voda nebyla mělká, takže dopad se celkem vydařil. Oblečení a boty jí však táhly ke dnu. Musela ke břehu. Pud sebezáchovy byl silnější. Ona ale neměla dál pro co žít. Její jediný smysl života, Robina, utopila a nikdo jí neuvěří, že to byla náhoda. Vyběhla tedy na skálu a znovu skočila do vody. Když dopadla na dno, uviděla tělíčko ubohého Robina. To bylo to poslední, co viděla.