Death diary - part 8 The end of this stories

... mě úplně normálně prošla. Prostě si představte jak duchové prochází zdmi, tak přesně tak prošla moje mamka mnou. Zastavila se u mimča a dávala mu napít. Začala sem nechápavě volat na mamku "Mami, ty mě nevidíš?" a zběsile jsem při tom mávala rukama. Mamka ale jakože nic... Tak sem se naštvala a šla blíže když v tom... všechno se přede mnou rozplynulo a já stála před školou na ulici. Už sem si chtěla povzdychnout a jít opět navštívit s neúspěchem mamku, ale najdenou se stalo něco co mě úplně zarazilo. Normálně sem málem vyplyvla decha vyvalila oči z důlků. "Ahojky Veru, jak se máš?" ozvala se za mnou moje spolužačka. "Ty... ty mě vidíš?" zděsila sem se a udělala jsem pár kroků dozadu, protože jsem se lekla, že je také mrtvá. "Prosimtě nedělej blbý fóry!!! Proč bych tě asi neměla vidět???" podivila se Petra a chytla mě za ruku. "No super, Péťo... Víš... Musim si jít něco ujasnit... Zatim se měj..." řekla jsem a vyvlíkla jsem se z jejích pevných spárů... Hned jsem věděla kam jít. "Mami?? Jaktože mě Petra vidí?" rozrazila jsem dveře domu a ani sem nepozdravila. "Bravo holčičko... Zkoušku si obstála...." řekla mi v klidu mamka. "Co... co to povídáš?? Jakou zkoušku? To jsem z okna neskočila????" udiveně sem se zahleděla do prázdna a očekávala jsem odpověď.... "Ale ano, skočila.... Když mluvím o zkoušce, mluvím o něčem jiném... Vím, že jsi našla svojí první schopnost vracet čas...." povídala mamka. "Nene, vracení do minulosti!!" odporovala jsem. "Ne, to si pouze myslíš.... Je to pouhé vracení času. Můžeš si prohlédout nějaké zážitky, ale pouze pár minut.... " vysvětlila mi mamka. "No dobře a co s tim souvisí ta zkouška?" ohradila jsem se... "Tobě to ještě nedošlo? přece jsi našla svojí druhou schopnost... A pamatuj si... Ta druhá schopnost se ve světě cení... Máš schopnost vracení života... Respektive... Měla jsi... A až budeš znovu mezi mrtvými, opět budeš mít ty samé schopnosti..." dovysvětlila mamka. "Mamííí!!" zakřičela jsem a šťastně jsem jí padla kolem krku...