Cui Bono Veritas - Operace ,,Avicenna".

Děj se odehrává doslova po celém světě, od Vídně přes sídlo CIA v Langley ve Virginii, hory v Afghánistánu , kde skupina vojáků z jednotky pro zvláštní určení získá informace o tom, že se chystá něco zlého u nás v Praze. Zavedu Vás do uliček Říma, do řeckého Pirea, do Moskvy, mimo jiné také třeba do mešity islámských radikálů v Londýně.... Všechny nitky se ale nakonec sejdou v Praze v ( doufám) napínavém finále. Nic není tím, čím se zdá být a lež má zase mnoho košil ušitých z pravdy....

Svět pláště a dýky

Martin Falcon byl třiatřicetiletý analytik a arabista. Jeho práce spočívala v rozlišování detailů, zdánlivě nepodstatných, ale ve skutečnosti takových, co hýbou světem. Jeho zaměstnavatelem byla vláda USA. Místo jeho pracoviště bylo v Langley, ve Virginii . Díky stále se rozrůstajícím zájmům Spojených států v arabsky mluvícím regionu měla sekce zpracování zpravodajských dat CIA ve které Martin pracoval stále víc a víc práce.

Vrtalo mu to hlavou už od předchozího dne, kdy odcházel domů a kráčel halou po mozaice znázorňující orla se štítem a hvězdicí.,,Ibn Síná“ – to byl důvod jeho úvah. Věděl že lékař toho jména žil kdysi dávno v Persii a dalo by se říci, že byl zakladatelem ,,moderních“ léčebných metod, na nichž lékařská věda staví dodnes.

Byl znám ještě pod jedním jménem a sice - ,,Avicenna“. A právě na toto jméno narazil již před časem,když on a tým ve kterém pracoval analyzovali jistý telefonní odposlech jednoho jemenského obchodníka, který byl ve skutečnosti příznivcem hnutí Al – Kajdá v Jemenu. Hovor se uskutečnil mezi jím a neznámým mužem. Volajícím byl obchodník a volané číslo bylo číslem mobilního telefonu. Podle technického vyhodnocení šlo o místní hovor v Jemenu. Jméno – Avicenna zaznělo dvakrát. V jednom případě následovalo slovo, které se stále i přes zapojení nejmodernější techniky včetně speciálního počítačového programu nedařilo rozluštit. To slovo znělo foneticky – Farafa.Nedávno se jméno – Avicenna vynořilo znovu. Bylo to však tentokrát v psané formě a tajemné slovo – Farafa známé z odposlechu by mohlo být slovem – Praga. Toto jméno hlavního města České republiky se totiž objevilo spolu se jménem Avicenna .

Tyto nové poznatky se dostaly Martinovi do rukou díky akci, na které spolupracovalo několik vládních agentur. V první řadě to byla NSA – agentura pro národní bezpečnost sídlící v marylandském Fort Meade. Tato agentura se zabývá získáváním zpravodajských dat z celého světa. Nejvýkonnější počítače na světě mají právě tam. Zachycují neuvěřitelné množství různých telefonních hovorů, mailových zpráv a jiných všemožných typů komunikace z celého světa. Mají k dispozici i celou řadu různých špionážních zařízení, mimo jiné včetně družic KH II. Tento typ sice už pomalu patří do historie špionážního arzenálu, stále však jde o zařízení , jenž umí dokázat svou cenu. Díky informacím pocházejícím z výše jmenované družice se bezpečnostní složky dozvěděly o chystané schůzce jednoho z ,,logistiků“ sítě Al – Kajdá s příslušníky hnutí Taliban. Ke schůzce mělo dojít ne severovýchodě Afghánistánu v jedné vesnici poblíž města Fajzábádu. Sotva se dešifrátům z NSA podařilo rozluštit tento fakt, bylo do celé záležitosti zasvěceno několik dalších složek státního aparátu.

Šlo o CIA, dále o Velitelství Zvláštních Operací a svůj díl mělo odvést i VNO – neboli Velitelství Námořních Operací. V minulosti byla jen těžko představitelná kooperace všech těchto jmenovaných složek. Panovala mezi nimi jistá rivalita neboť jejich činnost se částečně překrývala a boj o kompetence a hlavně o příspěvky z rozpočtu na obranu byl na denním pořádku. To vše však změnilo 11. Září 2001 . Bylo vybudováno nové ministerstvo pro boj s mezinárodním terorismem a všechny složky výzvědného a bezpečnostního aparátu se musely s tímto novým stavem věcí naučit žít. V některých aspektech se jim to dařilo více, v některých méně.Program družice KH II byl z rozkazu náčelníka NSA překonfigurován a její ,,oči“ byly s neúprosnou přesností namířené na okolí města Fajzábádu. Bylo v pravidelných intervalech vysíláno i bezpilotní špionážní letadlo a všechna získaná data se po vyhodnocení scházela na Velitelství Zvláštních Operací (VZO). Vědělo se, že na chystané schůzce má určitou roli hrát cosi, co ve volném překladu znělo jako - ,,Stéla zpráv. Na stole VZO se začal rodit plán, jak dostat na místo útočnou skupinu speciálně vycvičených vojáků schopných splnit určitý úkol.Jak už bylo řečeno, mělo se zapojit i námořnictvo a tak se i stalo. Mělo poskytnout ,,základní tábor“ na jedné ze svých letadlových lodí, která se pohybovala se svou útočnou skupinou podpůrných plavidel sice daleko od vnitrozemského Fajzábádu, nicméně dalo se na ní přistát bez svědků z řad ,,pasáčků koz“, což byli většinou oči a uši Talibanu. S podporou dalších základen ať už přímo na území Afghánistánu, či s tajnou pomocí sousedního Pákistánu byl úkol možný a proveditelný.

Svět meče a štítu

Byla to ukázková akce jednotek zvláštního určení. Příslušníci útočného komanda byli díky detailním fotografiím přesně seznámeni s každým kamenem který na ně v cílovém prostoru čekal. Námořnictvo umožnilo na jedné z letových palub letadlové lodě omyvatelnou barvou vyznačit půdorys malé vesničky v měřítku 1:1. Specialisté sice nevěděli, co je čeká uvnitř budov, nicméně jejich okolí znali nazpaměť. Dokonce i při nočním nácviku za pomoci zařízení pro noční vidění (PNG) se v půdorysu orientovali skvěle.Byli vrtulníkem Sea - King přepraveni na pevninskou základnu a tam pod rouškou noci přesedli na letoun C130 Herkules. Ten je donesl na letiště v Pákistánu, kde ukrytí před celým světem (o jejich přítomnosti vědělo tak málo lidí z vlády Pákistánu, že z logistického hlediska je tato akce považována za zázrak) očekávali rozkaz k akci.

Pro vlastní akci byly vyčleněny po jednom vrtulníky typu UH - 60L – Black Hawk (ten pro vlastní přepravu komanda) a AH – 64A – Apache. Ten měl za úkol svou přítomností zajistit hladký průběh akce a hlavně palebnou převahu a podporu. Tento typ, přezdívaný také ,,Ničitel tanků“ by si měl s takovým úkolem hravě poradit. Bezpilotní letoun poslal na svou základnu záběry tří terénních aut, které se blížili z Fajzábádu k místu předpokládaného setkání. Všechny tři vozy byly nastříkány béžovo – hnědou barvou a nebýt teploty jejich motorů které objevily infra – detektory umístěné na břiše letadla, snad by ( díky absenci prachového oblaku tak obvyklého v poušti, který ale tady v horském terénu za jedoucími vozy chyběl ) unikly pozornosti. Protože byla obava z prozrazení pohybu letounu a tím možnost přijít o moment překvapení, převzala ,,hlídku“ opět družice KH II. Bylo upřesněno že z aut vystoupilo dohromady jedenáct mužů a stalo se tak skutečně ve vesnici Djamaflí. Zvláštní bylo, že na schůzku dorazila jen jedna strana. Později se však ukázalo, že strana druhá – Taliban už měla své zástupce na místě. Jak do Djamaflí dorazili se nezjistilo, muselo to být o hodně dříve a určitě to nebylo auty. Bylo pozdní odpoledne a bylo třeba jednat.

Dva vrtulníky vzlétly a jejich náklad byl ,,nabroušený“ a nebezpečný. Plán akce byl jednoduchý. Vrtulník ,,Apač“ měl zůstat za blízkým pahorkem v pohotovosti a očekávat případnou žádost o podporu. V takovém případě byl schopen být v sektoru akce do minuty. Druhý vrtulník měl nízkým letem doletět na severní okraj toho, co jen při hodně bujné fantazii bylo lze nazvat vesnicí. Tam měl klesnout až těsně nad zem ( díky monitoringu se vědělo, že je tam dostatečný prostor pro vířící rotor a celkovou manipulaci velikého stroje) a umožnit vojákům výsadek.

Celou akci ještě ze vzduchu jistil jeden stíhací bombardér F – 117. Jeho pilot na svých přístrojích pečlivě sledoval možnou aktivitu jak ze strany případných posil, tak ze strany aktivních radarových systémů, které by napojeny na rakety země – vzduch mohli ohrozit jak jeho, tak i oba vrtulníky. Nepřítel si byl však jistý utajením schůzky a úmyslně ji nesituoval do míst, kde by sice byla z bezpečnostního hlediska lépe ohlídatelná,ale snáze vystopovatelná ( to si mysleli ONI).Byly tři hodiny ráno, když se na obyvatele Djamaflí snesla z nebe smrt. Osm mužů vyzbrojených automatickými karabinami Colt Commando s přídavnými granátomety 203 představovalo slušnou palebnou sílu. Přestože šlo o akci typu – ,,rychle tam a rychle ven“, byl předpoklad že si těchto osm mužů s přesilou poradí. Jak se říká, jeden skvěle vycvičený voják vydá za šest až osm nevycvičených…Všichni teroristé spali a jen pár z nich se mohlo pochlubit takovým výcvikem, aby mohli vhodně zareagovat na nezvanou ,,návštěvu“.Muži z komanda věděli díky družicovým snímkům, kolik ve které budově mohou čekat protivníků. Čtyři šli ,,na lov“a čtyři tvořili vnější krycí okruh. Noční ticho přerušily nejdříve výbuchy z ,,dvěstětrojek“ a na drilem naučené krátké, ale přesné dávky vojáků odpovědělo jen pár dlouhých a do nebe mířících dávek z Kalašnikovů. Ty mají sice oproti americkým karabinám s ráží pouhých 5,56 mm, ráži 7,62 , což se v podstatě shoduje s ráží lehkého kulometu, ale teroristé stříleli neukázněně a nepřesně. Za pár minut bylo po všem.

Následovalo nezbytné a rychlé fotografování mrtvol a jejich smrtelných zranění pro pozdější vyhodnocení, koho že to vlastně vojáci ,,eliminovali“. U muže z Al – Kajdá, jehož fotku měl každý člen komanda ,,vypálenou“ do mozku, se při rychlé osobní prohlídce našel dvou – gigabitový nosič digitálních dat. O téhle malé věcičce se předpokládalo, že by mohlo jít o rozkódovanou ,,stélu zpráv“ o které měla NSA informace. Desátník Harrison (Short) Bellamy ji ukryl v kapse své bojové vesty. Potom se čtyři muži z vlastního přepadu přemístili na plochou střechu domu. Ostatní obyvatelé Djamaflí jako by se najednou probrali ze šoku a začali ostřelovat jejich pozici. Čtyři muži kteří zůstali na zemi kryli svou palbou přesun ostatních na severní stranu budovy. To už se přiblížili oba vrtulníky a zatímco ,,Apač“ zahájil ostřelování pozic nepřítele z palubního kanonu a kulometu, druhý vrtulník - ,,Černý Jestřáb“ se přiblížil k severní straně budovy. Z vrtulníku bylo spuštěno zvláštní upínací lano a muži z útočného družstva se k němu jeden po druhém připínali karabinami na zvláštních postrojích ,které měli na sobě. Poslední muž byl ,,na kšírách“ a pilot dostal pokyn – vpřed , vpřed , vpřed !

Druhý vrtulník ještě zintenzívnil palbu použitím raketometů a zakrátko už neměl prakticky žádný živý cíl . Muži na kšírách vypadali, jako kuličky na hroznu vína a stroj je přenesl vzduchem na místo několik mil vzdálené od Djamaflí. Tam je ,,složil“na zem, oni se odepnuli a definitivně nalezli na palubě Black Hawku bezpečí.

Za několik hodin už odpovídali na otázky zpravodajským důstojníkům a ,,Stéla zpráv“ se přemístila z kapsy desátníka Bellamyho do rukou muže z vojenské rozvědky. Od něho pak putovala elektronickou cestou do střediska NSA. Pak bylo zapojeno CIA - sekce analýzy zpravodajských dat a tím i Martin Falcon.

Dlužno ještě dodat, že po odletu obou vrtulníků z Djamaflí vypustil stíhací bombardér F –117 střelu vzduch – země AGM – 65 Maverick a ta se postarala o to, že nikdo nemohl obvinit nikoho z toho, že by na místě byl té noci někdo, kdo snad pracuje pro vládu USA…

Svět pláště a dýky

,,Při vší úctě pane, domnívám se, že to spojení slov ,,Avicenna“ a Praha není náhodné. Vzhledem k tomu, že jde už o druhý případ výskytu tohoto slovního spojení, domnívám se , že se v Praze má odehrát něco, o čem by jsme měli vědět. V lepším případě. V horším jde o teroristický útok, tedy o jeho plánování.

“,,Nikdo se s vámi Martine nepře,“odpověděl Martinův šéf Brad Rusell.

,,Nechte ale starost o to co dál jiným. Vy jste svůj díl práce udělal.“

,,Pane já jen chci mít jistotu, že míč je na naší straně a že vím, s kým a proti komu v týmu hraju…“

,,Hrajete za lid Spojených Států Amerických, chlapče to mně věřte ! Rád jsem s vámi mluvil, ale teď se vraťte ke své práci …"

Sotva se za Martinem Falconem zavřely dveře, zvedl Brad Rusell telefonní sluchátko.

,,Haló Madelain, chtěl bych se tě zeptat na plánovaný postup jednoho svého hocha. Cože ? Á ano, jmenuje se Falcon, Martin Falcon. Ano ?! Hmm, to je mně líto! Já vím, že by se mu tím zdánlivě otevřela spousta dveří… Já bych s ním měl ale vlastní plány a myslím, že by jeho budoucnost podle mých představ znamenala pro jeho specializaci lepší vyhlídky. Myslíš, že by šla zařídit změna jeho ,,programu“ ?! Hmm, já vím… Ano!? Já věděl, že nenecháš staré přátele na holičkách. Máš to u mě Madelain! Vyber si restauraci a datum a nemusíš se dívat na ceny v jídelním lístku… Ať jednou utratím ten hříšnej stříbrňák co mně vláda platí užitečným způsobem…“

A tak došlo k tomu, že si operace ,,Avicenna“ vybrala svou první oběť. Zatím jen v podobě kariéry nadějného kádru zpravodajských služeb.