Maulova Růže

Ozval se jakýsi zvuk tam odsud, kde chlapec tušil dveře. Žluté oči se mu strachy rozšířily. Dveře se otevřely a světlo orámovalo tmavou postavu. Chlapec bezmocně zacloumal řetězy, co mu spoutávaly ruce a nohy.
Ten příchozí rozsvítil světlo a malý vězeň měl co dělat, aby se nerozbrečel. Konečně si mohl prohlédnout místnost, kam ho ten netvor v kápi zavřel. Byly tam podivné stoje, co nikdy neviděl. Ale tušil, že se s nim dělají moc ošklivé věci.
„Kdo sakra jste?“ zeptal se, s hrdlem staženým strachy. Bál se, ale vztek nad ním vítězil. Byl Zabrak, hrdý a neporazitelný… až do dnešního rána, kdy k němu přišel tenhle člověk, spoutal ho a odtáhl od rodiny. Stačil u toho zabít ještě sedm jediů…
„Můj chlapče… můj nový učedníku..“ zašeptal příchozí, klekl si k malému Zabrakovi a vzal jeho rohatou hlavičku do rukou, „jak jsi roztomilý. Jak jsi krásné nevinný… ale to se změní, a já z tebe udělám nástroj nenávisti. Staneš se sithským pánem…“
„Já nechci! Nech mě! Chci domů!“ zavzlykal a z očí mu na červenou kůži skanuly slzy. Ten pán neodpovídal, hladil ho po tvářích a mezi růžky.
„Můj chlapče… já jsem Darth Sidious, sithský Lord, a ty jsi teď můj učedník, Darth Maul…“
„Ne! Já jsem Khameir Sarin! Nejsem Maul!“ snažil se o protest. Jenže Sidiouse přešla trpělivost, nacpal mu hadr do pusy a převázal ho provazem.
„Začíná první lekce, synu!“ pravil Sidious zvláštním tónem. Malý Maul cítil, že přijdou nepříjemné a zlé věci. Nevěděl jaké, bál se. Celý se třásl strachy a ponížením. Sidous ho odvázal od zdi, hodil si ho přes rameno a ubíral se do pokoje, co byl asi o tři patra výš. Byl to malý pokoj, byla tam postel, zrcadlo, skříň a vedle koupelna.
„To bude teď tvůj pokoj.“ Hodil ho na postel. Chlapec zabořil obličej do hrubých pokrývek a brečel. Slyšel, jak si Sidous sundavá oblečení, a jak k němu přistupuje.
„První lekce…“ zavrčel mučitel vzrušeně. Nějakým kouzlem zbavil chlapce pout na nohou,ale vzápětí ho tak stiskl, že se nemohl ani hnout a bránit se. Silné ruce chytly Zabraka kolem pasu a stiskly ho ještě pevněji. Chlapec ucítil na šíji dychtivé polibky. Udělalo se mu hrozně zle a kdyby neměl roubík, asi by se pozvracel.
„To je ono…“ zasupěl Sidious a roztáhl Maulovi nohy, až hoch zavyl bolestí. Jeho dětské tělíčko se snažilo zlému mučiteli vymanit, ale marně. Tiskl ho na postel tak silně, až se málem udusil.
Sidious vzal svůj světelný meč, a rukojeť opatrně zarazil chlapci mezi půlky.
„Máš tak krásně úzkej zadeček... jak rozkošný! Hmm…“ Maul křečovitě vzlykal, cítil vztek, nenávist, bolest, strach a bezmoc. Křičel bolestí, ale jekot se ztrácel v roubíku.
Mučitel vytáhl meč ven. Na chvíli si Maul myslel, že je konec, ale byl to teprve začátek. Z konečníku vyteklo trochu krve. Sidious jí rozkošnicky patlal po beztak rudém zadečku. Potom Maul ucítil, jak v se ho dotýká něco tvrdého a teplého... ne, proboha, to snad ne!!!
Sidious bez varování brutálně přirazil. Maul vykřikl bolestí a překvapením, že to bylo slyšet i přes roubík. Sidous se na něj opět přilepil, znovu ho pevně chytl kolem pasu a druhou rukou zajel do jeho rozkroku.
„Z tebe jednou bude moc pěknej hoch… bude se mi to s tebou dělat skvěle!“ zavrněl sithský lord a zabýval se Maulovým přirozením. Hoch si myslel, že tahle bolest nebere konce. Coby zabrak sice je bolesti odolný, ale byl ještě dítě…
Sidious do chlapcova zadku zarazil celý penis, a políbl ho na krk. Jazykem olizoval rudou kůži, slaný pot, oušíčka…
A až konečně, Maul cítil jak se mu v zadku rozlilo cosi horkého a lepkavého, ale krev to nebyla. Sidious hlasitě slastně a dlouze vydechnul. Pro dnešek byl konec. Sundal zneužitému dítěti pouta i z rukou a nechal ho jemu samotnému.

To se stalo kdysi.
Třicetiletý, svalnatý Zabrak, se zlým pohledem a potetovaným tělem kráčel temnou chodbou. Dnes, říkali si, dnes mu mistr představí toho nového učedníka. A já ho podrobím prvnímu testu, pomýšlel si. Udělám mu to, nelítostně, a pak ho nechám několik dní o samotě, a další dny ho budu znásilňovat a mučit, dokud neotupí… jsem zvědav, co je ten kluk zač! Prý se k nám přidal dobrovolně? No jsem zvědavej…
Maul vešel do sálu, kde měl Sidious trůn. Stála u něj drobná, štíhlá bytost v černém, s dlouhými skoro bílými vlasy a povýšeným výrazem.
„Ale.. vždyť je to děvče!“ křikl Maul, a byl nanejvýš překvapený…
„Jistě, můj učedníku. Je to děvče. I děvčata mají právo být sithy, ne? No… Darth Eternity je dobře vycvičená, ale neorientuje se v temné straně. Nauč jí to. Je tvá.“ Sidious ustoupil do stínů, a koukal se,jak se osmnáctiletá dívka a třicetiletý muž měří pohledy.
Maul si pomyslel, že takových, jako ona zabil spousty, ale asi v něm zvítězily džentlmenské pudy, že se jen dotkl dívčiných vlasů. Chtěl jí za ně popadnout a odtáhnout, ale něco mu v tom bránilo. Možná to bylo to, že se mu děvče líbilo…
Darth Eternity, tedy Planá růže, měla jiné mínění. Ten potetovaný pán se jí ani trochu nelíbil, šel z něj strach. Navíc to byl Zabrak – hrdý, statečný a agresivní, a do toho Sith…co jí čeká s tak divokým tvorem? Měla dojem, že jí Palpatin strčil do hnízda jedovatých hadů. A to mu věřila, dokonce zabila i svou mistryni… zastesklo se jí po veselé Twilečce, když pozorovala Zabraka, co vypadal jako pravý démon.
„Tak pojď…“ pokynul jí, oba se poklonili mistrovi a šli mlčky pryč. S Maulem se děly věci. V rozkroku cítil, jak se mu rozlévá teplo, a kalhoty mu byly těsné, když se na učednici díval. Ta se na něj ani nekoukla.Cítil, že se ho bojí. To by měla, a on by se rád postaral, aby se bála ještě víc, ale něco mu v tom bránilo, tušil, že to nebude dobré.
Vyšli z výtahu. Maul jí zastavil a vzal dívčin obličej opatrně do dlaní.
„Čeho se tak bojíš? Já jsem přece tvůj mistr, a ne otrokář!“ dívka na něj zírala s do široka otevřenýma očima.
„Já – já se nebojím, mistře!“ vykoktala, „Jen toho na mě bylo nějak moc… Ještě nikdy jsem nezabila žádného jedie, a Ria byla něco jako moje starší sestra…“ Maul ožil.
„Ty jsi zabila jedie? To je výborné, učednice! Tak pojď, tady je tvůj pokoj!“ došli do malé ložnice, po spartánsku zařízené.
„Neboj se… klidně si běž lehnout a spát. Já mám pokoj vedle. Ráno tě vzbudím.“
„Tak jo mistře. Děkuju. Dobrou noc,“ odpověděla planá růže. Maul vyšel ven a zavřel dveře.

Ve svém pokoji si sedl na zem a tiše meditoval. Nechápal, proč mu mistr dal učednici. Cítil v tom podaz, ale nehodlal se na to mistra vyptávat. Prý je nemocný.. No, nevím.
Pak se jeho pokřivená a zmučená mysl opět zaměřila na tu učednici. Nikdy žádnou dívku neměl. Ani se žádnou nemluvil, protože je hned zabíjel. A teď je tady ona. Lady Eternity, nebo Planá Růže. Zvláštní jméno. Taková růže, doopravdy. Křehká krása, co se dovede bránit. Dlouhé bílé vlasy, narůžovělá kůže. Sithské tetování jí změní, říkal si, pak se mi nebude tak líbit… Několik hodin seděl ve strnulé póze. Pak se neubránil, a vstal a šel se za dívkou podívat.
Ležela v posteli a spala. Na tvářích měla zaschlé slzy. Maul jí hladil po vlasech, a tělo se zase bouřilo. Ne, to nesmí… divil se sám sobě. Věděl o sexualitě Zabraků, jejich hormony se navzájem přitahují, ale že by to fungovalo i na lidi? Sledoval spící dívku. Nesmí něčemu tak křehkému ublížit…
Ale tobě mistr neubližoval, co?
Pamatoval na tu bolest. Mohlo mu být tak sedmnáct, osmnáct, jako tady jeho učednici. Už byl zvyklý na kdecos, přežil bolest tetování, zvykl si na zneužívání, na mistrovy ruce, co ho skoro denně nutily ejakulovat, na mistrův penis, co měl skoro denně ve svých ústech a zadku, na mistrův jazyk, co cítil mezi růžky a v puse... zvykl si na cokoliv.
Ale ten den… ten den udělal chybu. Chybu, za kterou by jindy zaplatil životem. Mistr řekl, že to předvídal, a vymyslel si speciální trest. Maul si myslel, že ho už nic zlého nemůže potkat. Mistr ho tolikrát bičoval, až upadl do bezvědomí, tolikrát ho nechal několik dní spoutaného v temné místnosti bez jídla a vody, tolikrát ho zavřel do jedné místnosti s vražednými androidy, kteří se o něj postarali tak, že mu byli vidět kosti…
Tohle bylo horší. Byla to parta několika tuskenů, se kterými Sidious obchodoval, a s nimi byli dva ohavní twilekové. Mistr jim předhodil spoutaného Maula.
„Do rána je váš. Dělejte si s ním, co chcete. Ale nesmí zemřít. Pamatujte, nesmí zemřít!“ brutálně se ho zmocnili. Maul byl dost silný, ale přece jenom to byl ještě chlapec. Sedm zrůd ho postupně zneužilo. Zneužilo a ponížilo. Ráno nechali zkrvavěné tělo na zemi a s chechotem odešli.
Maulovi trvalo dlouho, než se vzpamatoval. Mistr tohle už nikdy neudělal, ale občas zabraka budily noční můry…

Ne. Nikdy té dívce nebude ubližovat. Mistr mu jí dal, a on jí vychová, aby ho bezmezně milovala, tak jako on mistra. Ale ubližovat jí nebude. Zabilo by jí to. Něžně jí políbil do vlasů a odešel.

Trénink i beztak probíhal dramaticky. Maul se snažil chovat gentlemansky, ale moc mu to nešlo. Dívka byla naštěstí šikovná, tak jí jen přednášel o Temné straně Byl rád za každý její chladný pohled, za každý vzácný úsměv. Nechala se potetovat, ale jenom na čelo. Jestli si Maul myslel, že se mu Růže pak nebude líbit, mýlil se. Vypadala ještě lépe.
Bůh ví, jak by to pokračovalo, kdyby Maul nedostal úkol – pozabíjet na jedné vzdálené planetě skupinku jediů.
„Bude to první úkol i pro tebe, Ethernity,“ pravil Sidious, „tak ukaž, že svému mistrovi neděláš hanbu!“
Úkol proběhl hladce. Růže byla dobrá, a zabila několik jediů. Dva z nich i poznala, ale nebyl mezi nimi ten, se kterým kdysi dávno něco měla… Kdysi dávno? Asi tak dva roky nazpět. Jemu bylo 22. koukali na sebe pokaždé, když se potkali na chodbě, pokaždé když se viděli ve velké tělocvičně. Pak se dali do řeči a stali se z nich přátelé. Jenže mezi nimi zahořela láska. Jednoho dne to už nemohli snášet, a vyspali se spolu v temné chodbě. Mistr toho kluka byl naštěstí nejvolnomyšlenkářnější Jedi, co kdy byl, tak to přehlížel. Ale když i Rada začala něco cítit, oba svůj vztah ukončili, ale přesto mezi nimi zůstala jiskra…
„Uaaaa!“ rozťala Růže hlavu poslednímu živému. Otočila se. Její mistr kus od ní bojoval ještě s někým, kdo se vynořil z houští. Byli dva. Jeden z nich přepálil Maulovi triko, On ze sebe strhl zbytky, měl na sobě jen sukni a Růže tak ohromeně sledovala hru svalů, kontrast černé a červené. Ohromeně sledovala ladné pohyby a nevnímala okolí. Nikdy mistra neviděla polonahého. Teprve teď si všimla, jak má ušlechtilé pohyby, všimla si charismatu, co z něj vyzařoval. Co stojíš a civíš… řekla si, probrala se ze sna a pomohla už trochu unavenému Maulovi vyřídit jednoho z útočníků. Maul zabil toho prvního a deaktivoval meč. Růže se třásla, měla spálené oblečení a trochu i vlasy.
„To bylo výborné, učednice!“ pochválil ji Maul.
„Děkuju, mistře…“ vypadala nesvá.
„Co je ti?“ znělo to starostlivě. Zírala na něj a prudce dýchala.
„No tak, Růže…“ objal jí a opatrně se k ní přitiskl. Ke svému údivu cítil, jak se k němu přitulila. Jeho tělo na to zaregovalo. Dívka vzrušeně vydechla. Zvedla hlavu a Maul v jejích očích viděl něco, co tam před tím nebylo. Řekl si, že teď je ta pravá chvíle.
„Planá růže… já.. jsem do tebe zamilovanej od první chvíle co jsem tě viděl. Je to pro mě těžký…“
„Pro mě taky. Bála jsem se tě, jsi vražedný tvor, ale nikdy si mi neublížil. Nikdy!“ černé a růžové rty se k sobě přiblížily, aby se setkali v nejprve nesmělém polibku. Maulovy rty byly kupodivu hebké a příjemné teplé. Pak pootevřel ústa a Růže ucítila příjemný slaný dech. Po rtech jí přejel jemný jazyk. Maul zesílil sevření a vnikl dívce jazykem hluboko do úst. Zavrněl při tom jako koťátko. Jeho jazyk chutnal hezky slaně. Na to, jak se Maul zdál být hrubý, líbal nežně a procítěně.
Po chvíli se od sebe oddálili, aby popadli dech. Dívali se na sebe, pohledy naplněné láskou a vzrušením. Oba prudce dýchali a tiskli se na sebe spodní částí těla. Pak se jejich ústa zase spojily, tentokrát divoce a hladově. Maul strhl z Plané Růže nátělník, odlepil se od jejích rtů a sklonil se k prsům. Olizoval vztyčenou levou bradavku, nejprve pomalu a jemně, a pak druhou. Když se Planá růže sklonila a jazykem jezdila mezi růžky, mírně stiskl bradavku mezi zoubky. Dívka vydechla vzrušením.
„Pojď na loď, žene se bouřka…“ pravil Maul. Byla to pravda, navíc se tady mohli brzy objevit ostatní jediové a narazit na vzrušeného sitha by... nebylo dobré ani pro jednu stranu.
Jako ve snech došli k lodi, Maul naprogramoval autopilota, a pak nenechal Růži čekat. Odnesl ji do spací komory na lůžko. Sundal jí kalhoty a sobě sukni, a pak si k ní lehl na postel. Sith Infiltrator se bezhlučně vznesl.
Bylo to něco jiného než tenkrát s tím jedim. To oba byli nervózní, že je někdo přistihne, a oba budou vyloučeni z řádu. Teď… byl klid. Jen hluboký vesmír a oni dva.
Maul objal dívce nohy a jazykem zajel do rozkroku. Zkoumal to citlivé místo, které v životě neviděl, natož aby se ho dotýkal. Jemně a opatrně dráždil poštěváček, až byl tuhý, a pak se přesunul na Růžiny chvějící se rty. Jejich jazyky se do sebe zapletly, jako by se už nikdy nemohly rozpojit.
„Nemáš strach?“ zeptal se pro jistotu. Zavrtěla hlavou.
„Ne… já už jsem to.. kdysi…“ přikývl. Možná tím líp, nebude se alespoň tolik bát. Sedl si a opřel se o zeď. Planá Růže se na něj posadila. Maul ji chytil kolem pasu a cítil teplo vnitřku dívčina těla. Neubránil se vzrušenému zavrnění. Růže sevřela jeho růžky a oba se rytmicky pohybovali.
Kolem plynul vesmír, hvězdy a planety.

Byly to nejhezčí chvíle jak v Maulově, tak v Růžině životě. Slastný pocit se stupňoval, Růže se jemně zakousla do Maulova krku a potichu zaúpěla. Měla dojem, že vesmír kolem vybuchl, chvění jí probíhalo celým tělem, od vaginy až po konečky prstů. Maul slastně zavrněl, a vypustil sperma do dívčina těla.
Když bylo po všem, oba leželi pod dekou a jemně se tulili. To už se blížil Coruscant. Byl vidět okenním průzorem. Oba v objetí okouzleně sledovali jiskřící planetu, ke které její jméno přesně sedělo. Zdálo se to všechno jako sen, co nikdy nezkončí…
A zdálo se to tak i v dalších dnech. Sidious byl s misí velice spokojen. Jeho plány se mu také dařily. Vše vypadalo hrozně hezky, až se to Růži nechtělo líbit.
Jednou při meditaci za ní Maul zašel, aby ji oznámil, že oba čeká nový úkol, ale každého jinde. Sedl si za ní, dívka se probrala z meditace, když cítila mistrovo živočišné teplo.
„Čeká nás teď úkol, ale každého někde jinde,“ pronesl a objal ji zezadu kolem pasu, „Ale ty jsi šikovná, dobře jsem tě vycvičil, za ten půlrok,“ druhou rukou jí dráždil bradavku.
„Zvládneš to, jako pravá Darth Eternity!“ přitiskl ústa k Růžině uchu. Jazykem se skoro dotkl jejího bubínku.
„Jistě… mistře,“ povzdechla vzrušeně a přisunula se víc k němu, takže se dotkla jeho penisu. Maul strhl dívku na zem a divoce, jako pravý Zabrak, si ji vzal.
Jenže Růže úkol zvorala. Měla vést menší jednotku droidů na vzdálené planetě, aby získala speciální krystal, a pokazila to na celé čáře. Všechny droidi byli pobiti a ona tak tak vyvázla životem. To Maul si vedl líp: rozprášil zločineckou organizaci Černé Slunce.
„Jak to, že se ti to nepovedlo?“ hřímal Sidious, „zklamala si mě! Za to tě trest nemine! Lorde Maule?“
„Ano, mistře?“
„Potrestejte jí. Chci jí vidět nahou, a vy jí vyplatíte padesát ran obyčejným bičem!“
„To nemohu, mistře!“ bylo to prve, co Maul odmluvil. Sidious zrudl, chvíli se nadechoval a střídavě koukal na Darth Eternity a Darth Maula.
„Mistře… prosím vás, udělejte, co po vás žádá!“ zašeptala naléhavě Růže. Maul zavrtěl hlavou.
„Mistře… sice žiju proto, abych vám sloužil, ale jí… nemohu zbít…“ sklonil hlavu. „Promiňte, můj pane…“ dodal.
„To říkáš jenom promiňte?“ zaječel Sidious, „Do mučírny! Oba! Ne padesát, ale sto! Vám oběma! Lady Eternity, zklamala jsi mě!“

Sidious je připoutal čelem ke zdi. Oba byli nazí, a Maul se bránil pohledu na Růži, ale stejně se nevyhnul tomu, že mu ztopořil penis. Sidious si toho samo sebou všiml.
„Je to hezký pocit, vidět svého učedníka nahého, co?“ pravil jedovatě. Cvičně zapráskal biči. Měl dva, v každé ruce jeden, na Maula trochu silnější.
„Grr!“ zavrčel a biče se zakously do kůže mladých Sithů. Oba sebou trhli. Na zádech se jim objevily rudé šrámy. Pak druhá rána. Kousek od prvního šrámu vyskočil druhý. Pak třetí, čtvrtý… asi u desátého se roztrhla děvčeti kůže na zádech, a o několik ran později i Maulovi. Růže se bránila křiku, ale slzy bolesti jí tekly po tváři, a všimla si, že i Maulovi z koutku oka ukápla slza…Vydržela hodně. Někdy kolem devadesáté rány ztratila vědomí. To Maul se držel statečně až do konce, poděkoval mistrovi za trest a odnesl bezvědomou dívku na ošetřovnu.
Planá Růže se probrala druhý den ve svém pokoji. Byla v obvazech a záda jí pálila. Vzpoměla si, co se dělo, a v očích jí zase zaštípaly slzy. Vzpoměla si na to, co pro ní Maul udělal.
„Můj… chlapče…“ zašeptala a položila ruku na zeď, za kterou měl svůj pokoj Maul. Netušila, že on v tu chvíli udělal to samé.
Po chvíli se dveře otevřely a vešel Maul.
„Jak se ti daří?“
„Jde to… ale včera jsi nemusel.. neměl ses mě zastávat! Nemá cenu pro mě trpět.“
„Má, Planá Růže. Vnesla jsi mi do života světlo. Škoda že jsme se nepotkali jinde a jindy. Tady je už jen smrt…“

Čas plynul, rány se zhojily, Maul a jeho učednice spolu trávili skoro všechen čas. Jenže pak to přišlo. Blokáda na malé planetě Naboo a nová mise na vzdálenou planetu. Jenže všechno dopadlo uplně jinak.
Darth Maul měl za úkol sledovat královnu Amidalu, unést jí, a donutit podepsat smlouvu s Obchodní federací. Jenže selhal. Bojoval se dvěma rytíři Jedi a jednoho zabil, ten druhý mu dělal problémy… a když už konečně visel nad propastí, tušíc, že zemře, nenávistně na Maula zakřičel: „Ty hajzle! Určitě máš na svědomí i zmizení Planý Růže a její mistryně!“
„Ty.. ty jí znáš?“ zamračil se Maul a přestal mlátit mečem do okraje jámy.
„Ano! Byla to moje dívka! Zamiloval jsem se do ní! Ale pak jste mi ji vzali!“
„Haha, tak jedi se postavil ctnosnému Kodexu a zamiloval se? Haha! Aby bylo jasné, ty špíno, tak Planá Růže je teď Darth Eternity a je mou oddanou a milující učednicí!“ Jedi se nevzdával.
„To nikdy nemohla. Nemohla se do tebe zamilovat!“ Maula to urazilo. Ale než se stačil vzchopit na odpověď, Obi-wan vyskočil, přivolal mistrův meč, a přeťal šokovaného Darth Maula v půli.

„Nééééé!“ vyvřískla miliony světelných let daleko od Naboo Planá Růže. Mise se zdařila a ona teď letěla domů. Byla ráda, ale zničeho nic ta bolest, pocit ztráty…
„To nemůže být pravda…“ pokusila se spojit Sílou s Maulem, ale nedařilo se. Před ní bylo ještě několik hodin cesty, a tak si pro jistotu vzala prášek na spaní a šla si lehnout.
Na Coruscantu ihned vyhledala Palpatina. Byl ve své kanceláři a chystal se odletět na Naboo.
„Mistře Sidiousi!“ vykřikla, „Kde je Maul? Co se mu stalo?“
„Maul je mrtev, „ oznámil suše a ignoroval dívčin výkřik bolesti, „a já jsem to předvídal. Proto jsem tě vyhledal a nechal ho, aby tě cvičil. Neměl jsem na výcvik nového učedníka čas. A zemřel rukou jedie, mladého Obi-wana.“
„Co.. toho.. to snad… to ne…“ Plané Růže si musela sednout.
„Takže , teď jsi mou učednicí, Maul tě pro mě jistě dobře připravil. Poletíš se mnou na Naboo…“
„Ne. Nejsem vaše, nikdy jsem vaše nebyla a ani nebudu. Jsem Maulova a jestli on je mrtvej, tak taky zemřu!“ tasila meč a vrhla se na Sidiouse. Ten se s ní dal do boje a po krátké šarvátce ji usekl ruku s mečem.
„Výborně, výborně, že ses mě vzepřela! Jen tak dál, ale teď toho nech…“
„Ne!“
„Ne? Já umím být přesvědčivý…“ pustil do ní salvu blesků. Planou Růži to překvapilo a nic než oslepující bolest necítila. Měla dojem, že se jí lámou všechny kosti s trhají všechny žíly. „Stačí říct jen ano a bude utrpení konec!“
„NE!“

Po chvíli mučení Sidious uznal, že tady prohrál. Planá Růže umírala, pomalu a v nesmírných bolestech. A i kdyby ji mučit přestal, z toho se už nikdy nevzpamatuje. Přestal do ní pouštět blesky a rozhodl se jí o něco důstojněji popravit. Vzal svůj světelný meč. Jedním pohybem strhl dívce sukni
Maule…
„Teda co všichni na těch ženských vidí…“ zavrtěl nechápavě hlavou Palpatine. Roztáhl Růži nohy a strčil jí rukojeť meče do přirození.
Maule…
Aktivoval čepel. Projela Planou Růží skrze vnitřnosti, a vrchol meče zazářil až v dívčiných ústech.
MAULE!!!