Operace Cobra: Dobytí St. Ebremont

OPERACE COBRA: DOBYTÍ St. EBREMONT

PÁR MINUT DO ÚTOKU

Zbývalo několik málo minut do rozbřesku. Vojáci pomalu vstávali ze svého ležení na té malé loučce, kterou s večerem dobyli. Ještě potom sem přijelo několik tanků a přišla silnější pěší jednotka. Sotva jim dali volno, praštili vojáci sebou tam, kde stáli a usnuli. Teď se to zdálo jen pár minut, co takhle ulehli do trávy a už je velitelé budili.
Pomalu a neochotně skládali deky, brali do rukou zbraně, páskovali do zásobníků munici a ukládali je do plátěných sumek. Jjeich pohyby byly pomalé a ztuhlé. Louka se pomalu probírala do horečné předútočné činnosti. Posádky tanků doplňovaly z cisteren palivo, munici z muničních aut a ostatní výbavu. Pěšáci se hotovili k nástupu a útočná družstva již odešla do pozic. Slunce ještě nestálo ani pod obzorem a už byla jejich jednotka připravená k boji. Dostali bohaté zásoby munice, obvazy a hlavně tolik potřebné posily. Vrátil se i raněný Stanfield. Propustili ho z lazaretu na výslovnou vlastní žádost, aby se mohl vrátit k jednotce.
Teď právě silným třesením budil Parkera, který se jen velice neochotně uráčil probudit a posadit se. Když ale vedle sebe nahmatal obrovitou boxerovu postavu, hned mu to dost zvedlo náladu. Sebral svoji pušku, promnul si obličej a dlaní přejel přes ostré strniště vousů. Zavětřil a ucítil smažená vejce. Otočil hlavou k boxerovi a rozespale mu řekl:
"To už tě pustili, nebo jsi raději zdrhnul," Joe Stanfield se zasmál a zahodil ohořelou sirku, jíž si připálil cigaretu. Koutkem úst vyfoukl kouř a cigaretu vyndal.
"Vod obojího kousek," oba muži vstali, Parker si složil deku zabalil ji do batohu a mokrou travou se brodili k poručíku Creekovi, který na malém ohni smažil vejce. Právě o hranu přílby rozklepl další a jeho obsah vylil na rozžhavenou pancéřovou desku, kterou sehnal v jednom opuštěném zákopu, když se byl podívat po něčem, co by se dalo vydávat za pánev. Bůhví kde sehnal sůl a dokonce i kus slaniny! Špičkou bodáku chtěl celou tu dobrotu obrátit, ale jen ji potrhal.
Vojáci si přisedli a pozorovali velitelovo počínání. Creek se po nich jen podíval, pokývl hlavou a dál se věnoval svým sázeným vejcím. Konečně se mu je podařilo obrátit, byť z nich zbylo jen cosi bílo-žluto-hnědého na rozžhavené desce.
"Jdeme do toho jako druhej sled," řekl vojákům své jednotky, kteří se tu mezitím scházeli, když ucítili vůni čerstvé snídaně. Muži se po sobě podívali a nechápavě zavrtěli hlavami. Pár si jich posedalo na okolní balvany, lovily po kapsách zapalovače, nebo se ještě věnovali svým zbraním.
"Druhej sled?" zeptal se jej nechápavě Sanders. Vzhlédl od svého thompsonu, jenž neustále čistil rukávem své bundy. Vstal a opřel zbraň o kámen. Poručík pokývl a dojedl poslední zbytky své snídaně. Opatrně vzal desku na plochu dvou bodáků a odnesl ji ke křoví, kde ji upustil do morké trávy. Zasyčela, když dopadla. Vrátil se zpět ke svým vojákům a prošel oblakem výfukového kouře z jednoho shermana, který v doprovdou dalších dvou tanků odjížděl na pozici-
"Jako druhej sled, přesně. Na nás bude tu vesnici už jenom zajistit, to ostatní zvládne pěchota a tanky," řekl naštvaně. "Sakra taky jsem čekal, že do toho půjdem jako první a vykopem fašouny z těch jejich vokopů a různýho jinýho bordelu. Ale na praporu se jim to asi nelíbilo, prej jsme odvedli dobrou práci už tady, na silnici. Tak prej si teď máme dát voraz!" řekl Creek naštvaně.
Vojáky to opravdu nepotěšilo. Byli si téměř jisti, že tu opevněnou vesnici dobudou jako první a udělají cestu jednotkám z týlu. To zjevně nevyšlo. Hlavně Creeka to hrozně štvalo. Ani ne tak kvůli vlastní prestiži, ale kvůli mužům, kterým by to dost zvedlo morálku. Už takhle nebyl příliš vysoká po tom masakru na té silnici, kdy přišli o dost dobrých mužů a hlavně kamarádů.
Mezitím přišel zbytek jednotky. Uvolnilo se tu totiž místo po těch mužích, kteří právě odcházeli na pozici k zahájení útoku. Po té polní cestě přijížděla nějaká bojová technika, následovaná pěšáky a ambulancemi. Pěšáci, tanky a obrněnci pokračovali dál. Ambulance a doktoři tu zůstali-na nich bylo vytvořit stanici první pomoci. Sotva sanitky odbočily z cesty, dali se pěšáci do rychlého klusu, aby tanky před sebou dohnali.
"Jen běžte. Stejně vás z toho průseru zas budem tahat my," řekl si spíše pro sebe Creek. Vojáci seděli v trávě a pozorovali další konvoj, jedoucí kamsi dopředu. Tahače a náklaďáky za sebou vlekly děla.
Obloha začínala pomalu blednout a první hvězdy zhasínaly. Paprsky slunce se už hlásily ke slovu, když se okolní krajinou přehnalo dunění. Nejdříve první zahučení, potom druhé a třetí. Muži vstávali, rozhlíželi se po obloze a po sobě.
Pak se u německých pozic na druhé straně rozpoutala po kvílivém jekotu bouře. Dělostřelecké granáty dopadaly a s ohlušujícím duněním explodovaly. Z těžkých šedivých mraků se vynořily dvoumotorové B-26 a shodily svůj náklad bomb. Vzápětí se německé pozice ocitly ve scéně jako ze soudného dne. Všude k nebi vyrážely plameny, bouřily výbuchy a v ohni hořely vraky aut a obrněnců.
Dělostřelecká příprava ničila německá opevnění a přeorávala krajinu po celé délce úseku fronty. Do toho se ještě přidaly minomety. S ostrým hvízdáním dopadaly jejich minometné granáty do okolí vsi a oslepujícími bílými záblesky ozařovaly rozednívající se krajinu, aby pak zanikly v burácení exploze a k nebi letícímu gejzíru vyrvané hlíny.
Tanky vyrazily ze skrytu křovin a větví stromů přední linie do útoku. Následovány pěchotou v široké linii a obrněnými transportéry se blížily k hořící německé straně fronty. Do toho se nad nimi přehnaly nízko letící P-47 a svými kanóny napadly nepřátelskou posilovou mechanizovanou kolonu, náklaďáků a útočných děl, která k St. Ebremont spěchala po jedné ze silnic. Za pár okamžiků stály náklaďáky a StuGy v jednom ohni a na korbách vozů vybuchovala ve velkých paprskovitých explozích munice, určená pro vojáky a techniku v poli. Vlastní pozemní útok započal.
Creek se spolu se svými muži přemístil na místa, ze kterých vyjely tanky a vyběhla pěchota. Zbyly tu po nich jen zlámané větve a zupaná tráva. Dalekohledem pozoroval bojiště, na němž teď blískaly výstřely z pěchotních zbraních, rachotily automatické zbraně a práskaly výbuchy. Technice se podařilo překonat silně opevněnou protitankovou pozici, jejíž dva PaKy 40 jim způsobily ztráty a nyní se chystaly americké jednotky obejít vesnici zprava. Pěšáci zaútočili přímo a dostali se do palby Němců, ukrytých v poničených domech za silnicí a v narychlo opevněných kráterech.
"Kruci, dostanou na prdel. Proč se nekrejou, blázni!" zavrčel Stanfield a opřel BAR o větev stromu. Vzal si od Creeka dalekohled a pozoroval tuhou bitvu. Náhle několik metrů před nimi vybuchly v krátkém sledu dvě německé miny. S hučením a bzučením se zanořily do pole a s rachotem detonovaly. Několik mužů, včetně Parkera, srazila tlaková vlna k zemi. Vojáci hned naskákali za hliněnou hráz a tiskli si ruce k přilbám. Nikdo však zabit ani zraněn nebyl.
Dolehlo k nim několik výbuchů a trhaných explozí. Parker vykoukl přes plot a uviděl dva hořící shermany stát těsně před silnicí, na níž se vyšplhal německý tiger, následovaný asi dvacítkou pancéřových granátníků. Jeden z nich zahazoval zrovna vystřelený a nepoužitelný panzerfaust. Vrazili přímo do boku americké pěší četě a téměř celou ji převálcovali. Tiger mezitím otočil svoji brutální věž a přímým zásahem do boku zlikvidoval další americký tank, vyrazivší pěšákům na pomoc. Z shermanna vyrazil plamen, dým a mraky trosek. Výbuch odsunul tank několik metrů do strany, kde zůstal v ohni stát.
"Bože, tohle je masakr. V životě nemůžou timhle stylem prorazit!" vydechl farmář Sanders.
"Jestli se nestáhnou, do jednoho je postřílej," řekl Parker. Sevřel pažbu pušky a s otevřenou pusou se díval, jak jsou američtí vojáci po desítkách zabíjeni ještě před tím, než se vůbec stačili dostat ke kamenné zídce, oddělující jednotlivá pole kolem vsi.
Rozednívající se nebe nad nimi zrudlo ohněm, záblesky výstřelů, explozemi a zbarvilo se do nachova. Nepříliš vysoko přelétala americká letadla a napadala nepřátelské pozice, z nichž Wehrmacht ostřeloval minomety a děly útočící americké jednotky. Několikrát se letcům podařilo takovou pozici zničit a potom následoval obrovský výbuch uskladněného střeliva a paliva. I piloti měli ztráty-nedaleko St. Ebremont, na nevysokém pahorku, byl dobře ukrytý protiletecký kanón. Když jeho čtyři hlavně sestřelily dvojici letadel, jejichž hořící torza se roztřískala na kousíčky v lesích a polích kolem vsi, museli letci odletět, kanón je příliš ohrožoval.
Mezitím přijel do Creekova tábora omlácený džíp. Jeho tabulky v předním sklopném skle byly vybity, v kapotě bylo několik průstřelů a zadní penumatika byla znatelně měkčí, než by měla být. Řidič se smykem vlétl na louku, blatníkem roztřískal ohniště a zastavil o kus dál. Z auta vyskočil kapitán McMillan. Pravou ruku měl obvázanou, pouzdro pro svoji pětačtyřicítku měl prázdné. Samopal byl nedbale odhozený na zadním sedadle, z něhož nějací dva vojáci sundávali těla raněných vojáků. Hned k nim běželi zdravotníci s nosítky, aby je odnesli na nedaleké obvaziště.
McMillan se dobelhal ke Creekovi. Kapitán si někde poranil i nohu, později se Creek dozvěděl, že kus od jejich ujíždějícího džípu vybuchl granát a McMillana zranil. Kapitán těžce dosedl na hliněný val a samopal pohodil do trávy.
"Zaútočte...proboha pomozte nám. Náš radista to dostal, nemůžeme se spojit s nikým okolo. Němci...drží nás u křižovatky, nemůžeme projít. Potřebujeme...posily," ztěžka oddechoval. Mezitím se ještě dost daleko od okraje vsi rozpoutala rozhorčená přestřelka mezi Němci a americkými posádkami tanků, které utíkaly pryč od svých vraků, kryti taktéž ustupujícím družstvem pěchoty.
"Budeme ale potřebovat podporu. Dostaneme s k tý zídce, dál ale ne," řekl Creek. McMillan krátce přikývl a setřel krev z roztržené dlaně a obvázal si ji. Ptal se po radistovi, aby mohl povolat záložní obrněnou jednotku. Sevřel v poraněné ruce sluchátko a spojil se s velitelem tankistů.
"Archanděl volá Mesiáše, příjem. Archanděl volá Mesiáše!" křikl tentokrát naléhavěji. Chvíli čekal, než se tankisté ohlásili.
"Mesiáš slyší, máte tam koukám dost na pilno. Fašouni ne a ne zdechnout, co? Kam vás máme z toho průseru přijet vysekat?" McMillan nadiktoval poručíku Petersonovi souřadnice a tankista je potvrdil. Za několik minut se dvojice shermannů a dva M10 wolverine sunuly po úzké polní cestě ke Creekovým mužům.
Mezitím se vojáci připravovali k akci. Doplnili si zásobníky, z cisteren nabrali vodu do svých polních láhví a seřadili se před křoviskami, které je dělily od toho pole. Mezitím se už docela rozednilo a rozbřesk přecházel v ráno. Teprve teď vojáci viděli tu hroznou spoušť, kterou ani ne třičtvrtě hodinová bitva napáchala.
Kolem vesnice to byl jeden kráter vedle druhého, z St. Ebremont stoupalo několik sloupů dýmu a zasažen byl i kostel. U náspu silnice stály hořely ty zničené americké tanky a na cestě dohoříval tiger, který zničil jeden protitankový tým. Na "jejich" cestě vedoucí do vesnice stál zničený halftrack. Z jednoho pole stoupal hustý kouř a hořel oheň, v němž spočívaly trosky sestřeleného P-47. Z původních několika desítek amerických vojáků se jich teď v kráterech, za tou dlouhou kamennou zídkou a v okolí krylo sotva dvacet.
Ale ani Němci teď nemohli podniknout výpad. O to se už pokusili, ale byli s velkými ztrátami obou stran zatlačeni zpět do vsi, kde teď čekali na posily z venku. Ovšem nepřítel teď proměnil St. Ebremont v pevnost. Američané byli nyní v nevýhodě.

BOUŘE ČÍSLO DVA ZAČÍNÁ

Sotva dostal Creek posilu těch několika obrněnců, vyrazil klusem k velitelskému tanku. V jeho věži se otevřel poklop, z něhož vylezl mohutný poručík Peterson.
"Tak jsme tady, šéfe. Kam to bude?" zeptal se ho. Vyndal z úst tlustý oslintaný doutník, od nějž se táhla poručíkova slina a držel jej v ruce.
"Dobře chlapi, budeme vás potřebovat k tomu, abychom se dostali k tý proklatý kamenný zdi. Perte do nich granát za granátem, pak je to už na vás. Pak si dělejte, co chcete, O.K.?" tankista přikývl, strčil si tlustý doutník zpátky do pusy a zkousl jej zuby.
"O.K." odvětil jen a zabouchl poklopl. Kolona obrněnců se s burácením motorů rozjela.
Neuplynulo ani patnáct minut a už se třicítka Creekových mužů řítila po rozměklém poli, porostlém tu a tam vysokou travou a proťatém na několika místy drenážními kanály. Parker držel v ruce svoji M1 a snažil se vyhýbat zákeřným a docela dost hlubokým ďolíkům-zlomená noha v těchto podmínkách by byla dost velkou potíží.
Když Němci uviděli, že nepřítel chystá druhou vlnu útoku, vyhnal k silnici podél vesnice dvě posilová družstva pěšáků a zahájil okamžitě soustřednou palbu ze svých lehkých minometů. Parker, Sanders a Stanfield sebou práskli na zem, když střely začaly dopadat všude možně.
Tanky mezitím začaly ostřelovat nepřítele ze svých kanónů. Američané krčící se ve svých krytech odpovídali jen chabou palbou. Creek a jeho muži se jen pomalu blížili ke kamenné zdi. Za ní se ukrývalo asi deset mužů, kteří tady uvázli při prvním útoku. Teď nemohli ani tam, ani zpátky, nepřítel je měl zaměřené.
Parker spolu se Stanfieldem hupsli pod zídku a zahájili spolu s druhými vojáky palbu na skupinu Němců, která se pokusila probít do pole. Během několika minut tuhé přestřelky byli nepřátelé mrtví. Vypadalo to, že by mohl být teď chvíli klid, ale omyl!
Když se první skupina Američanů pokusila překonat zeď, což se jim sice povedlo, a běžet přes pole, byli zaskočeni náhlou střelbou, přicházející odkudsi z nedaleké křižovatky silnic. Kulometná dávka jich většinu pobila. S výkřiky padli vojáci na zem a zůstali ležet. Ti přeživší se hrůzou nechtěli zvednout. Dva byli ještě zranění a pokud jim hodně rychle někdo nepomůže, zemřou!
Od křižovatky se sem hrnul větvemi maskovaný německý hakl, který na poli vysadil pěšáky v maskáčích, v maskovacích celtách, ale i v prostých polních uniformách. Začal se tuhý boj. Němci, kryti obrněncem, postupovali dál a pálili prudce po za zídkou skrytých Američanech. Ti zase odpovídali střelbou ze svých pušek a samopalů. Všude cinkaly odhazované prázdné zásobníky z garandů, rachotily výstřely thompsonů a Stanfieldova BARu.
Sedm jejich mužů už bylo zabito a tři zraněni. U německých vojáků nebyly ztráty na první pohled známy.
V jednom jediném okamžiku byla třičtvrtina německého družstva smetena, když jejich hakl dostal zásah od amerického M10 wolverine, který sem velkou rychlostí přijížděl. Od pásů mu odskakovalo bláto a trávou slepené drny. Druhý rozžhavený granát prolétl jen neškodně nad hlavami německých pěšáků a vybuchl v náspu silnice, jejíž velký kus vyrval a rozhodil do okolí. Němci, ztrativší svůj trasnportér, začali chvatně ustupovat, čímž se pouze vystavili palbě Američanů. Postupně se jejich ústup změnil pod dalších ztrátách v útěk.
"Vpře-e-e-d!" vykřikl velitel. Creekovi muži se přehoupli přes zídku a utíkali přes pole. Smrt jim běžela v patách a svojí kosou máchala na všechny strany. Parker zalehl do mokré hlíny zrovna v okamžiku, když se kolem něj rozbouřila země pod údery stovek kulek, které vytrhly kusy té mazlavé hlíny a rozhodily ji po vojácích. Spousta mužů doběhla pozdě-zůstali ležet mrtví potrháni kulkami.
"Támhle na silnici!" vykřikl Sanders stiskl spoušť svého thompsona až na doraz a vypálil od boku. Hlaveňs e trhaně zvedala a z jejího ústí šlehal plamen. Němečtí vojáci byli palbou zahnaní za silnici do rozbitých domů za ní. Creek mezitím svým samopalem pálil po osádce německého P-IV, který zůstal vyřazený stát po zásahu pětasedmdesátimilimetrovým granátem z bezprostřední blízkosti. Někteří vojáci z tanku se ještě stihli před vypuknutím požáru zachránit, ale většina posádky uhořela zaživa uvnitř, když se vznítilo palivo.
Útok pokračoval s neztenčenou měrou dál. Vlahým ranním vzduchem svištěly granáty, rachotily výstřely a rozléval se nářek raněných, umírajících a rozkazy velitelů. Němci se ještě pokoušeli vesnici s několika oslabenými družstvy, podporovanými samohybnými mardery obejít, ale poté, co většina obrněnců byla zničena, se oslabení pěšáci ztáhli zpět k obraně vsi.
Kapitán Joseph McMillan rozložil na kapotě svého pomláceného džípu mapu s okolím St. Ebremontu. Červenou tužkou na ní naznačil šipky postupu amerických a předpokládané pozice německých jednotek. Vysílačku si položil k rozbitému sklu auta. Vzal sluchátko a unaveným hlasem řekl:
"Archanděl pro Mesiáše, hlaste polohu, příjem," z éteru se do sluchátka přenesl rachot bitvy a bouchání explozí.
"Mesiáš pro Archanděla, pozice je následující: delta-fox 23, konec,"
"Jak jste na tom, Mesiáši, hlaste stav," McMillan pustil přepínač a zahleděl se do zelených větví, z nichž kapaly krůpěje rosy. Promnul si zarudlé unavené oči. Občas se země pod jeho botami otřásla explozí granátu dělostřelectva.
"Je to tu celkem horký, veliteli. Máme jen minimální ztráty, Archanděli. Ale nácků je za vesnicí ňák moc, budem potřebovat pozdrav od artilerie. Řek bych, že jim dorazili posily, konec" McMillan přikývl a ukončil spojení se slovy:
"Je to na cestě, Mesiáši. Zabraňte jim v průlomu, konec"
Zakreslil pozici těžce bojujících tankistů s němekcými jednotkami a nechal si od seržanta Turnera zjistit volací znak dělostřelců, kteří zaujali pozici severozápadně od St. Ebremont. Uchopil znova sluchátko, sevřel jej mezi uchem a ramenem, zapálil si doutník a spojil se s velitelem dělostřelců.
"Archanděl pro Černého rytíře, potřebujeme dělostřeleckou podporu," kapitán nahlásil dělostřelcům souřadnice a čekal na potvrzení. Mezitím pověřil Turnera, ať zformuje z vojáků, kteří sem ustoupili, údernou jednotku, se kterou bude moci vpadnout nepříteli do boku od té křižovatky, oslabit tak německou obranu a přinutit nepřátele bojovat na dvou bojištích současně.
Zanedlouho se bojiště otřáslo pod šesti dlouhými zaduněními, po nichž k nebi stoupaly mraky kouře, rozpouštějící se ohnivé koule a k zemi dopadající drny, kamení a hlína. Dělostřelecké granáty zasáhly polní základnu německé tankové roty a zničily tu většinu tanků, určených k rychlé opravě. Za své vzal i polní sklad paliva a munice.
"Úderná jednotka připravena, pane. Měli bychom vyrazit hned," řekl seržant Turner. Povedlo se mu sestavit oddíl asi třiceti mužů z různých jednotek, které byli v prvním útoku na přední linie obrany rozprášeny, nebo úplně zničeny. Měli dost munice, obvaziva a hlavně odhodlání. Vojáci nasedali do trojice halftracků, která je měla odvést na místo a zároveň působit jako přímá podpora svými kulomety.
Halftracky vyrazily a uháněly po vedlejší polní cestě, plné kráterů, výmolů, spadaných větví a vyježděných kolejí. Podél a v příkopech se válely trosky ohořelých automobilů, několik vraků tanků a motorek. Leželo tu také plno mrtvých-německé tanky tu zlikvidovaly celou jednu záložní rotu přesnou palbou svých děl. Řidiči transportérů se zdemolovaným zkrouceným vrakům vyhýbaly a jejich vozidla se hnala vpřed. McMillan seděl v druhém transportéru a křečovitě svíral pažbu své pušky. Vojáci se po sobě koukali. Byli dost nervózní. Prošli už tak tuhým bojem a staly se z nich skoro zabíjecí stroje. Smrt, oheň, dusivý dým, výbuchy nářek raněných se pro ně staly denním chlebem.
Jedinou útěchou pro ně byl otec Todd. Byl něco jako bojující mnich téhle jednotky. Často se pohyboval přímo mezi bojujícími vojáky v předních liních, poskytoval jim duchovní útěchu a i poslední službu těm, pro kteréž už bylo pozdě. Častokrát se stalo, že když otec Todd k některé z bojujících jednotek přijel, počet ztrát klesl. Vojáci nevěděli, jestli je to knězovou přítomností, nebo spíše náhodou. Ale věřili, že když je Todd s nimi, nemůže se jim nic stát. Občas se ale i otec Todd koukal jinam...
První transportér zastavil u silnice vedoucí ke křižovatce. Okamžitě byl spatřen Němci, kteří naskákali do svých bytelných krytů a vedli na něj hustou palbu. Do bočních pancířů halftracku udeřilo s ostrým zapraštěním několik kulek a odlouply zelený lak. Střela zasáhla přímo i střed bílé hvězdy, umístěné na kapotě. Kulometčík se vyhoupl z místa spolujezdce za svoji zbraň ráže třicet a dlouhou dávkou pokropil německá postavení.
Mezitím sem dojel i druhý halftrack a vojáci vykopli zadní dvířka a rozutekli se do pole.
"Útok! První četa vztyk a obejděte je! Zbytek přímo na ně, během!" řval McMillan a pálil ze své pušky. Kouřící nábojnice odskakovaly ze závěru, dopadaly do bláta, kde je boty vojáků okamžotě zaduply do země. Před jedním z couvajících amerických polopásů vybuchla syčící střela z panzerfaustu. Střepiny rakety se rozletěly do okolí a zabily dva vojáky. Vojáci z první čety se plazily přes zorané pole, zatím Němci nespatřeni. Ti teď měli plné ruce práce. Američané postoupili až k silnici, vedoucí sem na křižovatku a tlačili jejich kamárády před svými tanky do vsi. Tahle jednotka musela křižovatku udržet stůj co stůj, pokud ještě měli dostat posily ze směru toho pahorku s protileteckým čtyřčetem.
McMillan sebou praštil do louže a s ním i celé jeho družstvo. Němci odněkud dotáhli pěchotní minomet, s nímž zlikvidovali přesným zásahem jeden z halftracků. Po mohutném výbuchu, při němž vylétlo tělo střelce do vzduchu a mrtvé dopadlo do větví stromů, se k nebi vznesl ohnivý mrak a chuchvalec dýmu. Zbývající dva polopásy se pomalou jízdou přes pole vydaly směrem k německé pozici a kropily ji palbou ze svých kulometů.
Kapitán vedl spolu se svými muži ztečový útok, jímž dosáhl několika dalších metrů a zneškodnil spolu se svými muži menší německou skupinu, která sem přibíhala po náspu silnice. Teprve teď viděl postupující tanky a pěchotu právě k tomu valu se silnicí na vrcholu, jak drtí obránce, kteří houfně ustupují do bezpečí rozmlácených domů. Pořád ještě ale kladli zuřivý odpor.
Náhle do sloupu dřevěného plotu praštila kulka. Snad jen metr nebo dva od kapitána! Kdyby se tomu ostrostřleci nechvěla tolik ruka, mohl být mrtvý. Jak blízko byl už smrti? Nespočetněkrát. Každý den, každou minutou. Kadžý okamžik jim byla smrt v patách se svou příznačnou kosou, kdykoli připravená ke zhasnutí některého z mladých životů.
McMillan se proplazil blátem a svalil se do kráteru po bombě, následován třemi svými muži.
"Dostávaj na prdel. Brzo utečou," řekl seržant Turner. Náhle byli všichni v díře pokropeni pořádnou sprchou hlíny, když kus od nich vybuchla ječící mina. Vyhrabali se zpod rumu a bláta a pokračovali v útoku. Vyklonili se z okraje hlubokého kráteru a pálili po nepříteli, který se mezitím rozprostřel do okolí křižovatky.
Na pomoc se jim vydaly dva shermany, které svými kanóny rozstřílely nepříliš silný bunkr z klád, stojící dál od křižovatky. Tanky následovány Creekovými pěšáky obsadily tenhle konec silnice a zahájili silnou palbu po zbytku demoralizovaných sil protivníka, rozprochnuvších se do polí. Brzy z rozplývajícího se kouře zavlála bílá vlajka, narychlo upevněná na železné tyči.

OKRAJ VSI JE NÁŠ, ÚTOK POKRAČUJE

Sanders spolu se Stanfieldem, Parkerem a dalšími vojáky kráčeli před pomalu jedoucím tankem, na obručích otevřených poklopů seděli střelec s velitelem a na korbě se vezli další čtyři muži. Před nimi šel Creek a před sebeou poháněl hlavní thompsona pětici zajatých německých vojáků. Dva tankisty a tři pěšáky. Sami se jim vzdali poté, co vyčerpali munici a američané je téměř obklíčili a jejich původní jednotku zničili.
Kus od McMillanovy jednotky, která zdejší zajatce z boje o křižovatku seřadila pod náspem silnice do dvojstupu, sešel Parker s Němci z cesty. Uviděl hromadu odházených zbraní, které původně patřily nepříteli. Byla tu slušná řádka samopalů, pušek, dva kulomety, pancéřové pěsti a jeden panzerschreck. Do něj však nebyla munice. Parker svoji pětici zastavil a společně s Creekem je seřadili.
"Vojíne, prohledejte je," řekl Creek a kývl na Parkera.
"Rozkaz, pane. Tak, waffen sem," obrátil se nejdříve k poručíkovi a potom k zajatým vojákům, na něž namířil hlavní pušky. Vyděšení Němci hned odházeli zbraně k ostatním a dali ruce za hlavu. Parker společně s obrovitým Stanfieldem zajaté prohledali. Když viděli postavu boxera, opustil některé poslední zbytek zpupnosti.
Cennosti jim nechali, stejně jako dopisy a vyznamenání. Důstojníci, pokud tu byli, si mohli svoji osobní zbraň ponechat. Pak přijel nákladní studebaker a Američané zajatce naložili. Po chvíli náklaďák odejel.
"Tak to by bylo," řekl Stanfield. Položil BAR do ranní vlhké trávy, sedl si a zapálil cigaretu. Vyfoukl nosem kouř a pohlédl do slunce, které stálo ještě nízko na obloze. Nedaleko od nich zuřila ve vedlejším sektoru tuhá bitva pěchoty s tanky a bylo slyšet i bouchání dělostřelectva. U nich byl klid. Podařilo se jim dobýt okraj a vstup do St. Ebremont, silnici podél vesnice a křižovatku, z níž vedla cesta do samotného středu vsi.
"Aspoň teď je chvíle klidu. Dá si někdo brandy?" zeptal se vojín Sanders a zatřásl poloprázdnou polní lahví před očima vojáků.
"Jdi do háje s brandy. Radši bych pár hodin schrápnul," mávl rukou Parker.
"To asi každej. Neni nám holt přáno," řekl ostrostřelec Price. Byla to vůbec jeho první slova od začátku útoku.
"Ty mluvíš? A odkdy?" zeptal se jej překvapeně Sanders. Price se po něm otočil, zkřížil nohy do tureckého sedu a sundal si přilbu. Vymetl z krátce střižených vlasů hlínu a odfoukl ji z dlaně. Utřel dlaň o kalhoty a špičkou bodáku si vydloubával špínu zpod nehtů.
"Jdi do hajzlu," odbyl Sanderse prostě. Nahoře na svahu se objevila Creekova postava. Mával na vojáky samopalem a hulákal:
"Vstávat chlapi, vztyk! Válka jede dál, žádnej čaj, žádný sušenky, žádný dárky. Jde se bojovat!" vojáci zmučeně zvrátili hlavy, kleli a nadávali.
"To nám aspoň nemůže chvíli dát pokoj," zaúpěl Parker.
Dusali nahoru do svahu a zpátky na silnici. Čekal je teď postup polní cestou ke zhruba dvě stě metrů vzdáleným ruinám domů na okraji vesnice. Ta cesta byl před nedlouhou dobou pod palbou čtyř německých snajprů. O ty se postaral tank, který nyní zastavil kus opodál od křižovatky. Dva určitě zabil, třetí se již delší doby nehlásil a čtvrtý byl umlčován kulometem vždy, když se o něco pokusil.
Vojáci nyní rychlým krokem pochodovali přes polní cestu a McMillanovu četu nechali tu skupinu domů obejít. Blížili se k nevelkému rybníčku po pravé straně cesty, obklopenému stromy a křovinami. Na jeho břehu stál do poloviny korby ponořeny německý StuG, jejž rakety z bazuky zasáhla přímo na pancíř řidiče. Dosud z vraku stoupal dým.
Tady se Creekova zdecimovaná rota rozdělila na dvě skupiny. První pokračovala rovně po cestě, druhá obcházela rybníček zprava, společně s McMillanovými vojáky.
V čele první skupiny šel obrovitý Stanfield a svůj BAR třímal v rukou. Za ním se potichu plížili Parker se Sandersem, následováni vojíny Smithem a Pattersonem. Ostatní zbytek roty se rozprostřel kolem rybníčku. Nikdo tu nebyl. Kromě několika mrtvol, máčejících se ve vodě tu bylo pusto a prázdno. Vypadalo to, že jak nepřítel obsadil tu křižovatku, Němci utekli do bezpečí ruin domů.
Kdesi na pravém okraji vsi se znova rozbouřila bitva. Doléhalo sem práskání a bušení tankových kanónů a střelba z ručních zbraní. Také v jejich sektoru se párkrát vystřelilo. Byl to Stanfield, který mezi sutinami spatřil několik německých vojáků. Během několika minut se strhla přestřelka, při níž trasírky prosekávaly vysokou a v chladném ranním větru povlávající vysokou trávu. Vybuchlo tu několik granátů a bílošedý kouř z explozí zadýmil celé bojiště.
"Přesuneme se támhle k tomu baráku. Jacku, můžeš nás krýt?" zeptal se nakonec Parker. Měl v úmyslu se čtyřmi vojáky přeběhnout do ruin zničeného přízemního domu, z něhož by bylo možno německé družstvo napadnout z boku. Parker přikývl a zalezl do křoví na břehu rybníka. Na smluvený signál zahájili Stanfieldovi muži prudkou krycí palbu.
Parker spolu se svými vojáky vyrazil. Utíkali seč jim nohy stačili, ale stejně nebyli příliš rychlí. Jeden z vojáků se zhroutil mrtev poté, co jej zasáhla dávka z německého samopalu. Parker se ihned ukryl do bezpečí krátké kamenné zídky, jenž oddělovala jednotlivé pozemky u prvních domů na okraji St. Ebremont. Vyklonil se a několika ranami skolil dvojici německých vojáků, která se sem vydala zlikvidovat zbytek vojáků. Jednoho zabil hned a druhého zranil do ruky.
Němec vykřikl, pustil samopal a sesul se podél zdi do dveří zničeného domu. Mezitím k Parkerovi přebíhal Creek se svými muži a dlouhým nápřahem vrhl granát mezi sutiny. Výbuch nadzdvedl velké kusy kamenů a roztrhal je téměř na štěrk. Výkřiky umírajících přehlušil rachot hroutící se obvodové zdi. Němci na ně podnikali zuřivé útoky ve dvou až tříčlenných skupinkách. Ztráty na obou stranách narůstaly a v Creekově jednotce už bylo pět padlých. Leželi vedle Parkera a teď si voják uvědomil, že opravdu stačilo velice málo a mohl to být on, kdo by tu ležel s rukama rozpřaženýma a tváří k zemi.
Opřel se o chladný kámen zdi. Pustil pušku, která se zaskřípěním spadla do trávy a tiskl si obě ruce k uším. Měl pocit, že musí co nedjříve zešílet. Rachot výbuchů, řev raněných a ostré žalobné výstřely se mu zarývaly přes křečovitě přitisknuté dlaně do uší. Ani nevěděl jak, ale náhle byl na nohou a klopýtavě kráčel směrem zpátky k rybníčku. Celou tu dobu neslyšně pohyboval rty. Co říkal, nevěděl ani on sám.
"Kriste, postarejte se o toho chlapa, nebo mu někdo ustřelí palici!" vykřikl Creek, když si všiml Parkerova chování. Z bezpečí zdi, za kterou se už nakupilo kolik Američanů vyběhl beze zbraně vojín Patterson. Uběhl několik metrů a kolem nohou mu vyrazily gejzírky kulkami vyražené hlíny. Dávce odpověděla překotná střelba amerických vojáků.
Patterson konečně Parkera doběhl a strhl jej na zem. Lehl si přes něj a držel si ruce na přilbě.
"Do prdele, to ti přeskočilo, nebo co? Kurva chlape, to chceš přijít vo palici!?" ječel na něj vojín jako smyslů zbavený a táhl jej ke kráteru. Svalili se do díry a tam nějaký čas zůstali.
Creek mezitím spolu se Stanfieldem a Sandersem zaútočili na ten zničený dům. Vnikli do první místnosti a spustili palbu na Němce venku na ulici. Několik jich zabili hned a jejich těla zasažená kulkami se v otočkách zhroutila na zem. Pálili dál a vyhozené prázdné nábojnice cinkali v sutinách a v prachu na podlaze.
"Tohle...je ta největší sračka. Nesnášim dobejvání baráků, hergot," zavrčel Stanfield poté, co se skryl pod okno, z něhož pokropil samopalem skupinu německých vojáků. V odpověď mu přišly dvě střely, které se zaryla do kamenné zdi pod okno. Mezitím zahájil zbytek jednotky útok přes ruiny domů, probojovával se přes dvorky a přelézal nevysoké zídky.
"Měli bychom sebou hodit, pane. Když půjdeme tudy, fašouni nás hned tak nezmerčí," navrhoval Parker a naznačil levačkou směr cesty. Creek potřásl hlavou, vyhodil prázdný zásobník a nabil nový. Natáhl závěr samopalu a utáhl si podbradní řemínek. Shromáždil všechny, kteří se sem ještě stihli dostat a pomalu se vydal podél stěn omlácených přízemních domků.
Následovalo několik nekonečných a nervydrásajících minut, při kterých se vojáci plazili po zemi, v prachu a vnikali do zničených stavení. Na vzdálenějších místech se zase bojovalo a americké oddíly tu již pronikly dál do vesnice. Jenomže německý pozorovatel na věži kostela jim průnik ztěžoval svými přesnými hlášeními, na jejichž základě mohl velitel obrany posílat své vojáky na ožehavá místa.
Creek se s Parkerem a dalšími muži v závěsu blížil k jednomu šikmo postavenému domu se zabedněnými okenicemi. Pomalu zalícil a namířil na utěsněné okno v přízemí. Vojáci se zatím rozmístili cik cak do ulice a mířili na okolní střechy, proluky ve zdech a krátery. V jednom okamžiku se okenice rozletěla a vzápětí z ní začal pálit těžký kulomet. Čtyři muži byli okamžitě zabiti a jejich prostřílená těla padla k zemi. Creeka zasáhla střela do paže. Vykřikl, upustil thompson na dlažbu a vskočil do otevřených dveří. Parker se příšerně lekl a v úleku stiskl spoušť.
Sanders a Stanfield spustili na kulometčíka překotnou palbu a zmizeli do úkrytu.
"Hajzl jeden. Je tam moc dobře schovanej," zabrblal Stanfield a spolu s Parkerem vypálili další sérii výstřelů proti kulometnému hnízdu. K zuřivým dávkám téhle příšerné zbraně se ještě přidaly salvy pěšáků, ukrytých v baráku. Vypadalo to, že se až dosud rychlý postup mezi prvními domy změnil v obléhání téhle pozice. Kulky se rozpleskávaly na dláždění ulice, s hučením a jekotem se odrážely od stěn domů, nebo se zarývaly do dřevěných futer.
Desátník Peter Hartstock vyrazil na dvorek domku, v němž se skrýval poručík Creek. Na dvoře se kryla skupina pěti amerických pěšáků, která evidentně netušila, co má dělat. Desátník je shromáždil za jedním dřevníkem a vyložil jim svůj plán: zatímco budou vojáci v domě pálit po kulometu, oni přeběhnou do té ruiny a svými zbraněmi je vyřídí.
"To by mohlo vyjít," řekl vojín Thomas.
"Určitě," mrkl na něj Hartstock. Pomalu se protáhli proláklinou ve zdi, oddělující jednotlivé pozemky a utíkali přes otevřené prostranství mezi hromadou suti a průchodem na ulici. Jenomže tohle místo bylo pod palbou tří německých střelců, kteří svými karabinami zasypali americkou skupinu palbou. Hartstock byl škrábnut odraženou střelou do ruky a zranění se okamžitě zalilo krví. Vojín Thomas byl zabit dvěma kulkami, jenž jej zasáhly do prsou. Ostatní čtyři Američané doběhli do úkrytu včas.
Nyní převzal Iiniciativu Creek a jakmile Hartstockovo komando vtrhlo do domu, zahájil palbu a útok na dům s kulometem. Během několika krátkých minut byla posádka zříceniny přemožena granáty a dávkami ze samopalů. Bohužel, desátník Peter Hartstock byl při akci zabit. Německý voják stihl ještě od kulometu uskočit, vypálit z pistole a zasáhnout desátníka třemi ranami. Pak Němce roztrhal granát.

POSLEDNÍ FÁZE ÚDERU

"To je snad nekonečný, sakra!" nadával Parker a svojí M1 pálil po německé skupině, která si k nim razila cestu přes zničené domky a dvorky. Podařilo se jim za těžkých bojů postoupit o pořádný kus a zlikvidovat větší počet německých vojáků. Ti se mezitím stáhli až těsně k návsi, kterou úporně bránili. Všechny americké útoky tu zatím ztroskotaly.
Nakonec na silnici, která vedla na náves, najel jeden z tanků poručíka Petersona. Zvedl věž jak jen to šlo a vypálil na vrcholek věže. Granát ráže sedmdesát pět milimetrů vybuchl těsně pod oknem zvonice, která se rozletěla v mohutném výbuchu. Celý hořejšek věže se zhroutil a mohutné kusy zvonice prorazily kostelní střechu a propadly dovnitř lodě. Němci tak přišli o své "uši a oči". Pozorovatel byl mrtvý.
Teď mohl být zahájen hlavní útok. Parker viděl, jak se ten sherman změnil v hořící torzo poté, co jej zasáhla raketa z německého panzerschrecku. Okamžitě zaklekl a pálil jednu ránu za druhou do míst, odkud vylétla bílá stopa. Brzy se odsud ozval výkřik a německý raketometčík zemřel. Ameriačané v těžké palbě postupovali pomalu dál a v prudkých přestřelkách likvidovali odpor německé jednotky.
Mezitím se Parker spolu s Stanfieldem a dalšími vojáky proplazili přímo doprostřed suťového pole. Dům, který tu původně stál, totiž dostal přímý zásah dvěma dělostřeleckými granáty a rozletěl se po celé vsi. Bohužel si vojáky ale vyhlédl německý voják a pálil po nich svou poloautomatickou puškou. Držel tam vojáky asi půl hodiny. Byl to souboj nervů, při kterém měl Němec navrch-dobře krytý a s velkou zásobou munice.
Zatímco kulky roztloukaly další a další cihly, které se tu vršily ve velkých hromadách se Creek spolu se Sandersem vydal toho střelece obejít. Prošli přízemím několika ruin, přeběhli přes sutinami zavalenou ulici a ocitli se přímo pod tím střelcem. Úmysl jim ale překazila trojice nepřátel, která se sem nějak dostala.
"Pane, Němci!" vykřikl Sanders a zahájil na vojáky v maskáčích střelbu. Okamžitě se schoval za zeď, protože do vchodu domu se zaryla dávka střel a omlátila omítku až na kámen. Creekoci bylo jasné, že ty chlapy musí zabít dříve, než se stihnou někam zašít. Jen se vyklonil z díry ve zdi, už se místo s těmi třemi vojáky zahalilo do prachu, plamene a dýmu. Po cestě se sem valil sherman, který svými pásy drtil cihly, kameny a sutiny. Natočil věž a vypálil ještě jednou. Tentokrát granát prolétl mezi stěnami domů a zasáhl pojíždějící německý transportér. Nic netušící vozidlo okamžitě explodovalo a spolu s ním shořela i posádka s družstvem pěchoty.
Střelec nahoře v patře asi pochopil, že mu začíná téci do bot. Kolem jeho pozice už také nějaká ta střela proletěla. Do toho se přidali i Parker a Stanfield. Boxer využil střelcovy nečinnosti a začal do okna pálit dávku za dávkou. Když mu došel poslední náboj, zastoupil ho zbytek Parker se svým garandem. Nakonec se Němec zdržel na jednom místě déle než měl. To se mu stalo osudným, protože stačilo pár sekund, aby se ostrostřelec Price napřímil, opřel se o přeražený kamenný sloup a zamířil. V okamžiku stiskl spoušť a Němec se sklátil s prostřelenou přilbou k zemi.
"Jdeme, rychle!" řekl Stanfield a zdvíhal se z trosek. Následováni zbytkem roty překonali posledních pár metrů sutin, které je dělily od poručíka a Sanderse.
"Á tak pánové přišli na večírek," uchechtl se Sanders. Sedl si na schody a položil si pušku přes kolena. Parker mezitím smetl prach z potrhaných kalhot, které si rozerval, když zavadil o drát, čnející ze zdi.
"Nech si ty kecy, jó? Měli bychom sebou hodit, frickové jsou pořád všude kolem, že jo, pane?" otočil se nakonec k veliteli.
"Hoďte se do klidu, chlapi. To sice jo, ale já bych jim nerad vletěl přímo před hlavně. Takže teď to bude takhle: Parker, Sanders a Price, půjdete s desátníkem Rendlemanem, ostatní se mnou. Směr náves," utnul ostatní vojáky.
Mezitím na zahradu domu doběhl Steve Rendleman. Nevysoký a téměř bezvlasý desátník. Mohlo mu být tak třicet, pocházel snad z Iowy, nebo tam odněkud. Rendleman byl typ chlapa, který za každou cenu musel nutně dostat nějaké to železo za určitě hrdinský čin. Pravdou bylo, že to byl po čertech odvážný člověk. Jednou, bylo to přímo v den D, velel skupince několika málo vojáků. Dobývali zrovna nějaké německé postavení, takovou malou pevnůstku. Když je nemohli vykouřit ani plamenometem, tehdy jen desátník požádal seržanta Atkinse, jestli by nebylo trochu krytí.
Zbylí vojáci mu poskytli palbenou podporu a on sám ten bunkr vyřídil několika granáty. Za to právě dostal toho desátníka. Teď tu seděl na dnem vzhůru otočeném květináči a pozoroval protější jako zázrakem stojící dům, který už měl výhled na náves.
Zlehka pohnul hlavou a uviděl, jak k němu husím pochodem přicházejí Sanders s Pricem a Parkerem. Zbraně měli posazené na ramenou, Parker si dal pužku na zátylek a ruce položil přes pažbu a hlaveň. Price držel svoji M1 za řemen a nesl ji těsně nad okolní zdupanou travou.
"Jste všichni?" zeptal se desátník a prohlédl si příchozí. Parkera napadlo, že ho trošku pozlobí.
"Si piš, šéfe," schválně čekal, co to s desátníkem udělá. Rendleman se na něj podíval, pozvedl pravé obočí, schoval balíček s cigaretami usmál se.
"To nedělej. Asi teď chceš vzkoušet, co vydržim, že jo. Tak to jsem udělal jednou. Pak jsem dostal od nějakýho Allisona přes hubu. Ber to jako ponaučení," pak vytáhl z pouzdra svoji 1911ku a zkontroloval zásobník. Sanders s Parkerem se na sebe podívali a pokývli hlavami: může to být dobrý chlap.
"Pane...hrajete karty?" zeptal se ho z ničeho nic Price. Rendleman si sundal přilbu a vytáhl zpod výztuže prostřelené kárové eso.
"Myslíte tyhle? Osmdesát yardů s touhle kráskou. A na první ránu," poklepal desátník hrdě na pažbu pušky. Price se zašklebil.
"Přesně tyhle," odpověděl.
O chvíli později procházeli přes díru v plotě na náves. Byla klidná a tichá, skoro jako po vymření. Uprostřed hořel ten hakl, ketrého odpálil ten sherman, který teď ještě stál opodál v ulici. Bylo tu pár kráterů od minometných granátů, všude se válely cihly z rozmetaných domů, které byly zasaženy a spousta střepů z vytráží kostela, kterému se propadla střecha. O strom uprostřed návsi byla opřen německý motocykl. Kus od něj ležel mrtvý motocyklista a několik vojáků okolo. Musela je zabít bomba, která vybuchla ani ne dvacet metrů od nich. Z kráteru se ještě kouřilo a bylo vidět, že z něj ještě lezou nějaké kusy dřeva.
Vždy opatrně vykoukli a přehlédli celou náves. Snadno si je mohl vyhlédnout nějaký ostřelovač. Všude ale bylo úplné ticho. Za domy na protější straně návsi občas ještě zarachotila dávk, ale jinak nic. Vojáci seděli na zemi a čekali, co se bude dít. Creekova skupina už zaujala pozici v rozbombardovaném domě a nyní čekala, co se bude dít.
Asi za čtvrt hodiny se u vjezdu na náves objevil americký obrněný greyhound, následovaný hroznem pěšáků. Zastavil se u vjezdu a jeho kulomet ve věžičce se párkrát otočil sem a tam. Parker si přitáhl pušku blíž k tělu a pevně ji stiskl. Teď se určitě něco semele, blesklo mu hlavou. Ostatní vojáci se rozmístili kolem oken a pomalu se připravili k palbě.
Greyhound se pozvolna rozjel. Minul kouřící kráter a zastavil kus od něj. Hrozen pěšáků se bleskově zvedl ze svých úkrytů a utíkal směrem k vozidlu. Když byli už pár metrů od něj, třeskl odněkud výstřel. Americký pěšák se svalil mrtvý k zemi a z hrudě mu pramenila krev.
"Kurva, snajpr!" vykřikl Rendleman a bleskově sklonil hlavu. Američané na návsi mezitím zahájili zuřivou palbu kolem sebe. Pár kulek se zarylo i pod okna Parkerova týmu. Pak práskl další výstřel a tentokrát to odnesl velitel pěšáků. Jeho mrtvola se skutálela do kráteru, kde zůstala ležet přes tělo mrtvého německého tankysty.
"Kde ta svině je? Kde je, parchant jeden..." šeptal si pro sebe Price a ode dveří propátrával přes mušku ruiny kostela. Zdálo se mu, že při druhém výstřelu zahlédl něco jako záblesk. Opravdu. Něco se tam i pohnulo. Sykl na desátníka a ukázal mu to místo. Bylo to v pozůstatku po okně, které dostalo zásah kanónem od jednoho M10. Německý ostřelovač se v něm skrýval už delší dobu. Pušku a optiku měl obalenou hadry.
"Fajn. Ten půjde, zasranec," přikývl Rendleman. Zamířil a vypálil. Kulka se jen odrazila od zdi a neškodně odlétla stranou. Takhle to párkrát zopakoval. Ostřelovač začínal ztrácet pomalu nervy. A udělal chybu. Zvedl se a chtěl se přemístit. V tom okamžiku si cípu látky všiml kulometčík v greyhoundu a natočil hlaveň přímo na okno. Stiskl spoušť a proud střel smýkl ostřelovačovým tělem o hromadu sutin a odhodil jej jako pomačkanou loutku přímo pod rozsekaný oltář.
Pomalu začínali Američané vylézat ze svých úkrytů a shlukovat se na návsi. Ostatní tými prošli všechny domy okolo a nenašli už nic, co by připomínalo německou působnost, nebo přítomnost. Bylo tu čisto.
Parker vyšel z domu a namířil si to k přicházejícími Creekovi.
"Vypadá to, že vesnice je naše," řekl poručík, když se na náves vřítilo několik lehkých náklaďáků, následovaných transportéry a několika tanky. Mířili dál za vesnici, kde bylo opuštěné německé polní skladiště...