Cui Bono Veritas - Není Boha kromě...

Adrian zastavil dodávku v Liliové ulici, která ústila do Karlovy ulice. Tam se dalo předpokládat, že až se přiblíží hodina startu maratonu, bude v okolí auta mnoho lidí. Nastal okamžik pravdy. Adrian zůstal sedět v autě a tím umožnil mužům z týmu URNA, aby se rozmístili po okolí.

Vyšetřovatelé si znovu s nechutí a strachem uvědomili špatnou skutečnost, že zákon, krátkozraký zákon dalo by se říci, dosud neumožňuje policii vypnout signál pro mobilní telefony. Tento případ jen a pouze s veškerou naléhavostí dokazoval, jak je přijetí takových nepopulárních opatření nutné pro bezpečnost společnosti.

,,Kurva, jsem zvědavej, jak se kdo bude tlouct v prsa a tvrdit, že - ,,JÁ BYL ALE PRO SCHVÁLENÍ UŽ DÁVNO…“ v momentě, kdy opravdu něco někde bouchne…?!“ byla slova jednoho z mužů z týmu a plně vystihovala názor všech přítomných.

Adrian vystoupil z vozu, obešel ho a otevřel jeho nákladový prostor. Jeho siluetu osvětlovala slabá žárovka z vnitřku vozu. Cosi kutil uvnitř krabice – zřejmě zapínal ,,odpalovací“ mobilní telefon. Potom zabouchl a zamkl zadní dveře. Pomalu odcházel od auta, které odsoudil i s jeho okolím k zániku. Ani jednou se neohlédl.

Šel směrem ke Staroměstskému náměstí a aniž to tušil, kráčel přímo do ,,náruče“ mužů zákona. Jeden z nich byl skrytý ve výklenku domovních dveří a druzí dva stáli pod lampou a předváděli dokonalé role dvou podnapilých mužů, kteří po prohýřené sobotní noci probírají, co s načatým dnem. Dohadovali se o čemsi, ale nebudili dojem nebezpečných opilců. Nechtěli, aby Adrian zamířil na chodník u druhé strany ulice.

Potřebovali, aby v klidu prošel co nejblíže okolo nich. Protože byl Adrian cizinec, nemělo smysl začít s klasickým oslovením a vysvětlováním, že - ,,nehýbejte se! Policie! Přistupte ke zdi, zvedněte ruce. Bude u vás provedena osobní prohlídka. Jste zadržen dle zákona o policii…“

Ne, tato situace vyžadovala jiný přístup. Adrian nesměl mít ani vteřinu času na případné dálkové odpálení nálože v dodávce. Sice teď, brzy ráno nebylo na ulicích živé duše, ale nebezpečí z materiálních škod i na zdraví lidí žijících v okolních domech bylo značné.

Muži z URNA v civilních oděvech nechali Adriana, aby minul prvního z nich a když se nacházel v prostoru mezi nimi, zaútočili.

Muž, jehož právě minul ho uchopil za pravé zápěstí, vykročil stejným směrem jako Adrian a natáhl mu paži do směru jejich pohybu. To byl začátek sekvence úkonů z aikidó. Toto bojové umění využívá energii a sílu, kterou vyvíjí sám protivník. Policista udělal dva rychlé kroky kupředu a tím donutil Adriana klopýtnout stejným směrem. Potom přišla na řadu otočka doprava a rotace okolo své osy. Přitom muž z URNA vytočil Adrianovu ruku dlaní nahoru a tlakem své dlaně ho donutil ohnout tu jeho směrem vzhůru. Zároveň svou levou dlaní stlačoval Adrianův vytočený loket směrem od shora dolů. Tím za sálého otáčení na pravou stranu nutil Adriana ohnout trup do předklonu. Oba spolu udělali dvě otočky okolo osy a pak už policistovi stačilo jen nastavit svou levou nohu Adrianově pravé. Zákony fyziky zvítězily a Adrian se rozplácl na dlažbě starodávné pražské ulice. Druhý policista po celou dobu zásahu přesně kopíroval pohyb obou zápasících a pistolí Glock drženou oběma rukama mířil na Adriana.

Třetí muž z týmu, který stál nepozorovaně ve výklenku ve zdi ihned na začátku zatýkání taktéž tasil zbraň a sám ukrytý ve stínu jistil okolí.

Na Adrianových rukách byla se zavrčením zatažena plastová pouta a zatímco se k místu zásahu blížil zbytek týmu, policista který Adriana přemohl mu ohnul pravou nohu v koleni až se dotýkala Adrianových hýždí a klekl si na ni. Tím ho definitivně znehybnil.

Byl prohledán a jeho mobilní telefon, naštěstí vypnutý byl opatrně položen na zem. Neměl u sebe žádnou zbraň a byl okamžitě odvezen k výslechu. Vše se odehrálo neuvěřitelně rychle.

Pyrotechnik opatrně otevřel krabici s náloží a odpojil zařízení jak od baterií, tak od připevněného mobilního telefonu. Už chtěl krabici zavřít a přenést ji do speciálního pojízdného boxu připojeného za jeho služebním vozem, ale v koutku mozku mu něco říkalo, že se věci nemají tak, jak by měly. Znovu se sklonil nad krabicí.

,,Kolik že má být těch ,,věciček“ ?“

Při položení otázky prstem počítal kartuše s výbušninou.

,,Je jich čtyřicet osm“, odpověděl mu jeden z policistů.

,,Tak to se pleteš kamaráde, já jich vidím jen třicet šest…“

,,A do prdele!“

,,Jo, do prdele…“ zašklebil se pyrotechnik neveselým výrazem.

,,Řekl bych, že někde běhá dalších dvanáct kartuší plných plastiku… Někde jste kamarádi udělali chybu!...“
-------------------------------------------------------

Hasan ibn Ahmad al Abásí spal klidně a kdyby někdo z rodiny byl už vzhůru, nepoznal by na něm, že ho to ráno vidí naposledy. Začal den modlitbou a sůry Koránu mu plynuly přes rty lehce a snadno...

Měl před smrtí hladce oholenou hlavu i tváře. Pečlivě se umyl, aby do Ráje vstoupil očištěný a mohl tak předstoupit před samotného Alláha. Ten jistě bohatě odmění jeho skutky, které učiní v Jeho jménu.

Batoh na zádech byl poměrně těžký, ale bál se ho sundat aby ulevil svým zádům. Z jeho dna byly protažené dvěma dírkami dvě splétané šňůrky, zakončené smyčkami. Ty byly zatím díky smotané většině své délky uvnitř batohu vidět jen zčásti. Až příjde jejich čas, Hasan jen ohne ruku před tělem a zatáhne za jednu z nich. Pokud by rozbuška selhala, zatáhne za druhou na druhé straně…

Pomalu se procházel pražskými uličkami okolo Staroměstského náměstí. V Liliové ulici spatřil dodávku a s uspokojením zkonstatoval, že jeho společník zaparkoval přesně tam kde měl. Plán byl takový, že až uzná Hasan za vhodné vydat se ,,cestou mučedníků do Ráje“ a okolo něho bude dost ,,nevěřících prasat přisluhujících Velkému Satanovi USA“, zatáhne za šňůrku a odpálí tak svou nálož. Už sice nebude vidět, co se bude dít dál, uměl si to však představit. Lidé v panice poběží každou možnou uličkou pryč z místa masakru. V momentě, kdy jich bude okolo dodávky plná ulice, odpálí Hasanův společník nálož v dodávce. V podstatě šlo zas o podobný styl ,,práce“ jako v Madridu. Jeden výbuch nažene stádo nevěřících do husté masy a druhý, silnější výbuch tuto masu smete z povrchu Země. Není boha kromě Alláha…

Loutky a štít
--------------------------------------------------------
Adrian měl konečně k dispozici svého právního zástupce ex – offo a oficiálního tlumočníka. Právník po té, co byl seznámen s veškerými důkazy a skutečnostmi, musel svému klientovi oznámit, že trestné činy, ze kterých je obviněný jsou závažné a důkazy zdrcující. Doporučil mu, aby se alespoň pravdivou výpovědí a naprostou spoluprací s orgány činnými v trestním řízení, pokusil naklonit si verdikt v budoucím soudním procesu co nejvíce ve svůj prospěch. Nepodmíněný trest ho nemine, může však zásadně ovlivnit dobu jeho trvání.

A tak se vyšetřující spis pozvolna plnil detaily z Adrianovi výpovědi. Nová fakta o Clean Europe, která vyšla na povrch zamotají v budoucnu hlavu nejedné policejní složce v nejedné zemi Evropy. Nejvíce fascinující byla myšlenka a činnost Clean Europe. Bylo těžké posoudit, čí činy a motivace k nim byly více nepochopitelné a devastující. Zda plány islámských radikálů, kteří neváhali obětovat své vlastní životy v boji se svým nepřítelem, či Clean Europe, jejíž členové se neštítili obětovat životy nevinných lidí jen proto, aby se všeobecné mínění přiklonilo k jejich myšlence - nenávisti proti, ve své naprosté většině, nevinným a mírumilovným spoluobyvatelům muslimského vyznání. Zatím nikdo nevěděl, jakým záhadným způsobem se Clean Europe podařilo navázat kontakt s islámskými radikály a dokonce s nimi naplánovat akci ,,Avicenna“.

Na některé tyto otázky přinese odpověď budoucnost, některé se odpovědi nedočkají nikdy.

--------------------------------------------------------
Spatřili se prakticky ve stejném okamžiku. Hasan byl nervózní a vysoký počet policejních hlídek jeho nervozitu jen znásobil. Navíc se zdálo, jako by policistů stále přibývalo. Objevili se policisté z Pohotovostního pluku hlavního města Prahy. Jejich práce většinou spočívala v usměrňování davů při různých protestních akcích a sportovních akcích typu problémových fotbalových zápasů. Šlo o mladé, ale zkušené a dobře vycvičené muže. Nechyběly ani hlídky na koních, ve kterých byly i ženy – policistky. Hasanův popis získaný od vdovy po instalatérovi, která mu prodala auto, slyšeli všichni muži a ženy zákona z vysílaček už téměř před hodinou. Mladý, snědý muž, nesoucí těžší zavazadlo – snad batoh. Bude se snažit vyhýbat se pohledu do očí a bude nervózní. Takových však bylo v centru Prahy v tu chvíli dost a dost.

Koně dvojice jízdních policistů – muže a ženy, stáli u okraje chodníku v ústí jedné z ulic na Staroměstské náměstí. Byla to právě policistka, která se střetla pohledem s Hasanem a která si uvědomila shodu v mnoha bodech, kterých si měla všímat. Dlaní ruky upozornila svého kolegu a kývnutím hlavy mu naznačila směr, kam se má podívat. To však Hasan zpozoroval a jeho chování, které následovalo, mělo za následek ohlášení informace hlídkou do éteru o pohybu podezřelého muže. Hasan nebyl žádný zocelený terorista a nebyl vůbec připravený na to, co následovalo. Dva pěší policisté, kteří byli poblíž a slyšeli výzvu z vysílačky se k němu blížili a měli oba pravice na pažbách svých, v pouzdrech zastrčených, zbraní. Hasan na nic nečekal, obrátil se k nim zády a začal utíkat. V davu to šlo těžko. Svou pravou rukou šmátral pod levým podpaždím a hledal smyčku ze splétané šňůrky.

Zamířil na okraj náměstí a zamýšlel zmizet v některé z dalších postraních uliček. Náhle však spatřil, že z uličky kam měl namířeno jdou proti němu další dva policisté.

Byl v pasti.

Všiml si otevřených dveří do módního butiku, jehož majitel využil spousty lidí a otevřel i v neděli. Hasan běžel přes celý obchod v marné naději, že najde zadní vchod.

Žádný tam však nebyl.

,,Stůj! Nehýbej se! Policie! Rozpaž ruce a nehýbej se!!“ Jeden povel střídal druhý, ale Hasan neměl v úmyslu poslechnout.

,,Vy svině! Vy zasraný nevěřící svině! Chcete mě zastřelit?! Tak honem, proč nestřílíte frajeři…?!“

Dva policisté mířili na Hasana zbraněmi a druzí dva, kteří se blížili před tím z uličky právě vcházeli do obchodu. Všechny překvapila Hasanova čeština.

,,Alláhu akbar, Alláhu akbar! Jdu k tobě…!"

Hasan trhnul za smyčku. Jeden konec šňůrky vězel v jeho dlani a na druhém se objevila čepička s kouskem tenčí šňůrky zakončené asi dvěma centimetry drátku. Čepička na šňůrce se volně zhoupla okolo jeho boku a zůstala volně viset podél jeho nohy.

V obchodě nastalo ticho a nebyl tam nikdo, kdo by neměl otevřená ústa a vytřeštěné oči. Byl to dokonalý živý obraz.

Mladá žena, patrně prodavačka, držela v natažené paži ramínko s krvavě rudými šaty.

Dva policisté s namířenými pistolemi stojící vedle sebe.

Další dva muži zákona, kteří právě vešli, jeden z nich s rukou nataženou k otevřeným dveřím, jako by ukazoval, kudy vede cesta ven z téhle šlamastiky…

Nestalo se vůbec nic. Prodavačka spustila ruku a rudé šaty za polovinu průměrného platu v zemi, se rouhavě dotkly podlahy. Policista který vešel jako první z těch dvou posledních tasil zbraň a jeho kolega který před pár vteřinami ukazoval ke dveřím, uchopil mluvítko vysílačky připnuté na prsou a porušil ticho žádostí o posily.

Hasanovi došlo, co se stalo-,,ta podělaná rozbuška selhala…!“ blesklo mu hlavou.

,,Nehýbej se, kurva! Nehýbej se!“ Vykřikl jeden z policistů, ale Hasan se usmál a řekl jen - ,, smůla pánové“.

Pak zvedl levou ruku a zamířil s ní k záložní rozbušce pod pravé podpaždí…
--------------------------------------------------------
Ukázka z mé knihy -,,Cui Bono Veritas" (Komu poslouží pravda)