Kotelna

V ten den jsem se dost pohádal s Alenou. Přeháněla, že jsem pořád pryč a že nejsem zodpovědnej. Nerozuměl jsem jejím slovům a proto jsem se radši klidil z domu. Přemýšlel jsem o tom, co mi vyčítala, ale i tak jsem nepochopil. Prý, že jsem pořád pryč. Vždyť jen chodím do práce a z práce, nemám žádné kamarády, do hospod taky nechodím. Tak o co ji jde??
Šel jsem známou ulicí, takovou tou, co na každé straně jsou staré obývané domy. Nebyla ještě tma, tak jsem se nedivil, když na druhé straně silnice, si malá, snad sedmiletá holka zkákala na chodníku panáka. Byla to jediná osoba v okolí a tak jsem při chůzi koukal na ní.
Možná jsem si vzpoměl, jak jsem taky si mlada takhle blbnul na chodnících před matčiným domem.
Ale ta holčička se najednou šíleně rozbrečela, panikařila a škrábala se do rukou. Rozběhla se s šíleným pláčem do tmavé uličky mezi dvěma domy.
Lekl jsem se co se stalo a tak jsem se rozběhl za ní. Myslel jsem, že si nějak ublížila nebo tak nějak, ale holčička na mé volání vůbec nereagovala.
Na konci uličky byla nějaká stará nepoužívaná kotelna.Jiná cesta nebyla.
Věděl jsem, že vběhla tam. Otevřel jsem zrezavělé dveře a vstoupil.
Jenže to, co jsem spatřil, nebyla kotelna, ale snad nějaké místo, kde byly jatka. Zkrvavené řetězi, odporný smrad a spousta nějakých zvířecích vnitřností. Hledal jsem to dítě snad tři hodiny, aLE NAŠEL JSEM JEN ZKRVAVENÉ DVEŘE NA KONCI TÉ HNUSNÉ BUDOVY. Přistoupil jsem k nim a pomalu otevřel.

Pokračování příště (tedy jestli vás to zajímá)