Kotelna část 2.

Přistoupil jsem k nim a pomalu otevřel.
Otvíraly se ztuha, protože se snad nepoužívaly určitě několik let.
Dveře kvílely a já spatřil tu samou uličku, kterou jsem sem přišel.
Ale vždyť je to na úplně opačné straně kotelny?
Byl jsem zmatený a hleděl jsem do prostoru před sebou.
Co když ta holčička utíkala tudy? Co se to vlastně děje?
Chtěl jsem vykročit ze dveří, ale v tom mě někdo chytil za límec, začal se mnou prudce cloumat a pak jsem letěl ze dveří jako nějaký pytel odpadků. Když jsem se vzpamatoval a otíral si krev z hlavy, podíval jsem se za sebe.
"Ty patříš sem, šmejde" řekla osoba v černém plášti a obrovském klobouku. Stál tam v té hnusné kotelně a smál se jako šílený. Neviděl jsem mu do tváře, nechápal jsem,co je ten člověk zač, ale pocítil jsem v tom místě, kde jsem ležel, šílenou hrůzu.Zeptal jsem se:"proč, co jsem udělal?" muž v klobouku neodpověděl.Jen se pořád pod tím svým hnusným kloboukem chechtal. Vstával jsem ze země a otíral jsem si kalhoty z myšlenkou, že se to nějak vysvětlí, když chlápek za sebou zavřel dveře. Utíkal jsem zpátky ke kotelně, ale klika nepovolila. Jen jsem dál slyšel šílený smích toho magora.
Vzpoměl jsem si na tu malou holku. Ta je teď důležitější, než nějaký cvok z kotelny. Vyrazil jsem tedy uličkou mezi dvěma domy kupředu.
Vzpoměl jsem si na Alenu. Na její krásné plavé vlasy. Na to jak jsem ji požádal o ruku.Kéž bych dnes nikam neodcházel.
Byla divná zima. Už jsem byl na konci uličky a přede mnou stála silnice prázdná, jako když jsem tudy šel odpoledne. A pak se ozval ten HNUSNEJ ZVUK!!!

pokračování příště a díky