Ztratil se kůň

Jednoho rána vyšel malý chlapec zadními dveřni rodinné farmy. Hned za domem bylo několik ohrad s koňmi. Ti neklidní byli v ohradách a klidnější volně.
Clapec si všimnul neznámého koně, který se přidal ke koním otce.
Táto, zavolal.
Ve dveřích se objevil asi čtyřicetiletý muž v kostkované košili.
Copak?
Je tu cizí kůň. Nevíš koho je?
Nevím.
Co budem dělat?
Tavolám pár farmářům v okolí, aby se přijeli na něj podívat.
Mám jinej nápad. Koně vrátím. Řekl syn.
Tak jo, řekl otec a usmál se. V duchu si říkal. Jen běž, stejně nevíš kam. Po pár hodinách se unavíš, vrátíš se a sám poznáš, že je to blbost. A tak to bude dobře, aspoň se zbavíš najivity.
Chapec vzak koně za uzdu a šli.
Asi za tři hodiny se příblížili k nějakému statku. Před ním seděl muž a když uviděl chlapce s koněm, vstal a šel jim naproti.
To je můj kůň chlapče, jak jsi věděl, že patří sem?
Nevěděl jsem to pane. Ale ten kůň ano. Já jsem ho jen doprovázel.