Trojčata v akci - 1. kapitola

Kde to vlastně začalo? Dalo by se říct, že to začalo, když slavily Nikola, Tereza a Martina své čtrnácté narozeniny. A nebo to začalo, když se ta trojčata narodila? Protože kdyby se nenarodila, nebyl by ani tento příběh. Mohlo to ale začít mnohem dříve, když se narodil pan Černý. A nebo když se rozhodl na jakou se dá cestu… Těch začátků je nekonečně mnoho. Ale my začneme v okamžiku, kdy se pan Černý přistěhoval vedle trojčat…


,,Nepujdeme už chystat tu párty?" ptala se holka s krátkými hnědými vlasy. Nikola.
,,Jakou párty?" vykulila na ni oči Tereza, která měla vlasy vždy a všude svázané gumičkou do koňského ohonu. Spolužáci ji podezírali, že s takovými vlasy i spí a myje se, ale její sestry věděly, že to není pravda.
,,Ty ani nevíš, že máš narozeniny? Konečně je nám čtrnáct!" řekla Martina. Měla dlouhé vlasy, které jí splývaly volně po zádech. Všechny tři holky si byly k nerozeznání podobné, jediným větším rozdílem byly ty vlasy a taky to, že Martina nosila brýle.
,,Vy jste mi neřekly, že chcete uspořádat nějakou párty," řekla Terka. ,,Myslela jsem, že to bude normální oslava. Hmm. Jaký je vlastně rozdíl mezi párty a oslavou?"
,,To nevím jistě," pokrčila rameny Nikča, ,,ale párty zní líp. Ale Marťan by to mohla vědět. Ta ví všechno."
,,Nevím všechno! A nejsem žádnej Marťan, ale Martina! Můžeš mi říkat ,Marťo', ale ne ,Marťane'!
Terka vyhlédla z okna.
,,Hele, holky! Stěhováci! Máme nové sousedy!"
,,Super!" vykřikla Nikča, ,,tak já je pujdu přivítat! Co kdyby to byl nějakej hezkej kluk?"
,,Já myslela, že se ti líbí Patrik," řekla Martina mírně káravým hlasem.
Nikča se trochu začervenala.
,,To jo… Ale co kdyby tam byla nějaká holka v našem věku? Proto tam pujdu."
,,Tak běž. A přines hlášení."
,,Rozkaz kapitáne!" zasalutovala desátnice Nikola a vyběhla z místnosti.
,,Kapitáne?" mračila se Martina. ,,Jako by nestačilo, že mi říká Marťan."


Stěhováci vynášeli z náklaďáku nábytek. Nikča si dřepla, když nad ní pronesli stůl a pak se narovnala, oprášila a vydala se hledat majitele stolu. U vchodových dveří stál starý, tlustý pán oblečený celý ve vybledlé černi. Nikča k němu pomalu přišla.
,,Vy tady od teď bydlíte?" zeptala se.
,,Jo. Vadí ti to snad?" odpověděl.
,,Ne, ne. Bydlíte tu sám?" řekla zaskočená Nikča.
,,Ano. Máš s tím nějaký problém?"
,,Ne, ale ne! Jsem Nikča."
,,Já jsem pan Černý."
,,Aha. Ehm. Doufám, že spolu budeme dobře vycházet. Hm."
,,Doufej."
Nikča na něj chvíli zírala. Pak rychle zavřela ústa. Obrátila se.
Nashledanou," zvolala na odchodu.


,,Tak co?" vyptávala se Martina, když se Nikča vrátila.
,,Je to jen nějaký protivný, tlustý, plešatý, starý dědek," zabručela Nikča. ,,oufej. Pff…" dodala spíš pro sebe.
,,Cože?"
,,Říkal, ať doufám, že s ním budu dobře vycházet!"
Ve dveřích se objevila mamka.
,,Pojďte mi pomoct s pohoštěním! Dort jsem vám udělala, ale zbytek musíte pro své hosty připravit samy!"
,,Já budu zdobit pokoj!" vykřikla hned Terka. Byla téměř proslulá tím, jak nerada vaří, ale moc ráda to uvařené sní.
,,Dobře."
Nikola vrhla na Terku vražedný pohled. Terka dělala, že ji nevidí.
Nechaly ji v pokoji samotnou.


,,Co je tohle?!" vykřikla Nikča.
Celý pokoj byl plný balonků, především růžových a fialových, a barevné zakroucené stužky visely i z míst, kde byste přísahali, že se přivázat nedají. Bylo prakticky nemožné se pohnout, aniž byste hlavou narazili do nějakého balonku a nezapletli si do vlasů barevné stužky.
Jeden růžový balonek s nápisem "HAPPY BIRTHDAY" se pomalu snesl k zemi. Nikča do něj strčila nohou.
,,Nemám ráda růžovou," řekla.
,,A co máš ráda?" zabručela uražená Terka.
Byla velmi zklamaná, když ji nenechali vyzdobit i obývák.