Posedlost.... dokonalostí

Stála tam…malá, blonďatá holčička.Bělostné šaty celé zakrvácené,na tváři spokojený úsměv. Zafoukal vítr a ona ke mně přistoupila. Tak malá, ale přesto mě převyšovala- tím, jak mi naháněla strach. Zježily se mi chlupy na zátylku a po celém těle naskočila husí kůže. Podívala jsem se do těch obrovských černých očí. Krev. To bylo to, co jsem v nich viděla.
„Nebyl dokonalý..“ pronesla hlasem, který by lámal i ledy… „Musela jsem mu k tomu pomoci“
„Komu?“ otázala jsem se slabounce.
„Jemu…“ Holčička mávla rukou kamsi do dáli a vedla mě tam…Bála jsem se.
Ležel na zemi, kudlu v břiše. Byl tak krásný,….Klekla jsem si k němu. Černou patku jsem mu odhrnula z temně orámovaných krásných smaragdových očí . Vytřeštěně na mě v posmrtném šoku zíraly. Otřásla jsem se….Čeká teď tohle i mne? Co je to za holčičku?
Cítila jsem, jak mi někdo pokládá ruku na rameno… Byla za mnou. Musím utéct.
„Miluju dokonalost, jsem jí posedlá. …A tu on neměl,..Byl to anděl bez křídel, musela jsem mu je přičarovat“ řekla .
Chytila mě pod bradou, abych se jí dívala do těch hrůzostrašných očí a pronesla…“ Aby byl dokonalý….Ale jak si poradit s tebou, to je otázka“ pronesla hlubokým hlasem a temně se zasmála.