Na stopu

Kris a Kristína spolu chodili už přes rok. Bylo jim oběma sedmnáct a v tom věku je měsíc dlouhá doba pro lásku, natož rok. Předtím, než se dali dohromady, byl Kris motýlkem, co sedá z květu na květ a z každého saje, co se dá. Měl rád holky a protože i on se holkám líbil, využíval toho. Motaly se kolem něho jako včely kolem úlu a on nasával jejich krásu, radost a něhu.
Kristína před ním měla jednoho kluka, se kterým chodila tři roky. Možná by s ním zůstala a chodila dál, ale ten kluk se změnil. propadl fetu, tahal z ní prachy, mlátil ji, pak se ji dokonce pokusil nějakému německému dědkovi(vážil snad sto kilo a nechutně smrděl, bylo mu asi tak sedmdesát)prodat jako šlapku na jednu noc.
Tak se rozešli, přesněji Kristina se rozešla s tím klukem. Chvíli cítila smutek, pak potkala Krise a bylo po smutku. Kris se jmenoval vlastně Kristian podle hlavního hrdiny známého protektorátního filmu. Jeho máma byla totiž fanynkou starých filmů a hlavně filmů s Oldřichem Novým, ale nikdy si neřekl jinak a nikdo z kámošů mu neřekl jinak než Kris. To zas podle Krise Kristofersona, což byl hrdina, kterého pro změnu obdivoval ve starých (ale ne zas tak starých jako ty prvorepublikové)filmech Kris.
Kris a Kristina byli spolu šťastní jak už v šestnácti a sedmnácti mohou spolu kluk a holka být. Kristina zapomněla úplně na toho kluka, co začal fetovat a chtěl ji prodávat, aby měl na fet. V šestnácti má člověk obdivuhodnou schopnost zapomínat na traumata. Tak silný jako v tomhle věku už nikdy nebude, pokud jde o tuhle dovednost. Kris zase přestal přelétávat a ostatní holky nechal být. Byla to láska jak z kýčovitého prvorepublikového filmu.
Kris a Kristina spolu hodně cestovali. Stopem sjezdili skoro celou Evropu. Byli ve Šanělsku, v Itálii, Řecku, kam jeli stopem pře divokou Černou Horu a na skok se stavili v Albánii. Podívali se i do Norska, Švédska a Finska, taky stopem.
A stopem jezdili samozřejmě i po Čechách i Moravě. Stopování vám nejen ušetří peníze, ale zároveň vás seznámí se spoustou sympatických lidí, které byste jinak nepoznali. Stopování je dobrodružství. Kris a Kristina jako spousta jiných stopařů nechápali ty lidi, co jezdili autobusem a vlakem.
Jednou spolu byli na oslavě v Rudné a potřebovali se dostat zpátky do Prahy. I když už bylo deset, vlak ještě jel, ještě by ho stihli. Ale co s vlakem. Vlak stojí peníze a s lidmi, co v něm cestují, si většinou nepopovídáte.
Stopovali a zastavila jim malá dodávka. "No, já vás vezmu, ale jedu jenom do Chrášťan." Kris a Kristina se na sebe podívali a zasmáli se: "No to nevadí, tak my pak z tama něco stopnem" Tak chlapík je vzal, kousek popojel a řekl: "Tak tady končím" Kris a Kristina se tvářili nechápavě. "No dyť já jsem vám říkal, že jedu jenom do Chrášťan. Tady bydlím. Já by sem vás vzal i dál, ale stará už na mě čeká. Tak se mějte."
Kluk s holkou si spolu vystoupili. Tak tedy v těch Chrášťanech stopovali, ale moc to nešlo. Jako z udělání všechna auta jela stejným směrem - z Prahy. A těch pár, co jely do Prahy, nezastavily. Tak pomalu šli těma Chrášťanama, při tom stopovali a přibližovali se pomalu k Praze. Už skoro vyšli z Chrášťan a pořád nic nestopli.
Tak šli na D pětku a čekali, co pojede.
Kolem skoro dvoustovkou prolétával z Prahy zelený Jaguar. V jednom obchodním domě Na Příkopech ho měli vystavený nedávno. Stál osm set tisíc. Jaguar v té šílené rychlosti začal prudce brzdit. Pak se ale najednou zase rozjel a zmizel v dálce. Po chvíli ale Kris a Kristina viděli, že ten stejný Jaguar se řítí zase z druhé strany od Rudné. Zabrzdil, sjel ke krajnici a Kris a Kristina se zaradovali. Konečně se nad nimi někdo slitoval. V tom drahém autě seděl za volantem chlapík okolo dvaceti, který Krisovi připadal odněkud povědomý, ale Kris nevěděl, kde ho už přesně viděl. Zato, když si dovnitř sedla i Kristina, okamžitě věděla, o koho jde. otevřela pusu: " Tomáši" vyjekla překvapeně.
Čau Kristino. Tomáš byl ten její bývalý kluk, ten, se kterým se rozešla, protože začal smažit a pokoušel se ji prodat tomu starému dědkovi.
"Kdes k tomu přišel." Znělo to jako "kdes to ukrad?" a Kristina si vážně myslela, že Tomáš to auto někde šlohnul, přemýšlela, že by z toho mohl být ještě průser. Najednou začala litovat, že s Krisem do toho auta vlezli. Co když po Tomášovi jdou policajti. To by mělo logiku. Jak začal fetovat, pořád sháněl prachy, zadlužoval se, šlo to s ním z kopce, nakonec začal krást, aspoň se to o něm říkalo. Bylo by celkem pravděpodobné,že začal krást auta.
"Koupil jsem to minulej tejden. Předtím jsem měl Porsche, ale nějakej kretén mi vyjel z vedlejší a Porsche mi zrušil. Chtěl jsem koupit zase Porsche, ale neměl jsem hned takový prachy." Tomáš se pomalu rozjel a nyní se Jaguar pohyboval důstojným tempem britského gentlemana, který nemá kam spěchat. Proti zběsilé jízdě, kterou předtím předváděl, to byl závratný kontrast.
"Vono Porsche, ten typ, co jsem měl, stojí dvě mega a to já cash zrovna neměl. Navíc já jsem oficiálně nezaměstnanej, chodím na pracák a na sociálku pro dávky a aby za mě stát platil zdravotní a sociální." Na Kristinině hezké tváři zůstával stín pochybností a obav. Co když po něm jdou policajti a když ho chytnou, jak ona a Kris vysvětlí, že s touhle čorkou nemají nic společného. Navíc, jak byl Tomáš čím dál víc a víc vyfetovaný, stával se jiným člověkem než dřív. Podrazit kamaráda pro něj nebyl problém, ale samozřejmost.
Co když se z průšvihu bude chtít vyvléknout a označí ji a Krise za spolupachatele? "My chcem jenom na Zličín, dál dojedem metrem", řekla.
"V pohodě." prohodil Tomáš klidně. A vzápětí zase pokračoval ve své story s autem." U nás v Čechách jsou nezaměstnaný strašně diskriminovaný. Prostě, jak jsi oficiálně vedenej jako nezaměstnanej, tak ti nikdo nepůjčí ani na cigarety. Nikoho nezajímá, že ty prachy třeba máš. Já potřebuju auto. Já makám, ale na černo a ke svý práci potřebuju auto. Bez auta nemůžu bejt, to by mě hned vyhodili." "od tý doby, co sme se viděli naposledy ses teda zmohl," řekl Kris. "No to víš, teď mám práci a šetřím. Přestal jsem smažit, neutrácím za zbytečnosti a je to hned znát." Kde jsi vzal na ten auťák, Tome", zeptala se Kristina. "Vždyť povídám. Pracuju a šetřím. Korunku ke korunce a ono se to nastřádá." "To jsi za ten rok, co jsme se neviděli, sehnal tolik prachů na takový fáro?" "Poslyš, to jako mi chceš říct, že chodíš vracet prázdný flašky?" " No to teď nemusím. Mám práci" "A co to máš za fleka?"
Ale pracuju pro jednoho araba. Vlastně on je jen tak napůl arab. Žije tady strašně dlouho. Po matce je čech. Milej chlápek. Zařizuju pro něj různý věci a tak"
"Ten arab platí dobře" poznamenala Kristina.
"Já si nestěžuju: Prachy jsou u něj dobrý"
"Nemuhl bys jet trochu rychlejš Tome, vlečeš se jak s hnojem." To byla pravda, Tomáš jel skoro krokem. Kdyby ho nestopli a místo toho pokračovali pěšky, nebyli by o moc pomalejší. "Klid všechno má čas".
Tomáš vytáhl odněkud poloplnou flašku slivovice, lokl si a řekl: "Dáte si?" Kris po láhvi hned sáhl a taky si přihnul.
Napila se i Kristina. Tomáš vzal do ruky mobil a řekl do toho mobilu: Tak jo, ulovil jsem novou veverku, řekni to šéfovi. A pro mladýho taky mám zákusek. To si kluk pošmákne" Pořád se plazili k tomu Zličínu. Už tam byli, už viděli hypermarkety. "Tady nám zastav, my dojdem na metro, povídá Kristina" "Já už vás odvezu do Prahy. To pro mě není problém, říká Tomáš. V tu chvíli se za nimi objevilo policejní auto. Bílozelená Oktávka předjela Jaguar a vyslala Tomášovi signál k zastavení. Kris a Kristina dostali strach. Najednou i Krisovi došlo, že v tom, jak se Tomáš choval, něco nebylo v pořádku. Choval se divně. To auto asi ukradl. Jak teď vysvětlí policajtům, že on a Kristina s tou čorkou nemají nic společného?
Policajti s koženými esenbáckými ksichty přišli k okýnku. "Dobrý den pane řidiči, doklady máte? Řidičský průkaz a doklady od vozidla" Tomáš jim to všechno předal a jeho ležérnost dodal klidu i oběma teenagerům na zadních sedadlech. Policajt si doklady chvilku prohlížel. Pan Tomáš Válek? Požil jste nějaké alkoholické nápoje před jízdou, pane Válek?
Ne, nic jsem nepožil. Pane strážmistr, tohle auto stojí mega. Přece bych si ho nezničil. Já už jednu bouračku měl. Vožralej chlápek vjel z boční silnice a zrušil mi poršáka za dvě mega.To bych si nedal ani rumový pralinky. Chcete mi udělat dechovou zkoušku?
Ne, to není potřeba. Děkujeme. My vám věříme. Přece byste si nerozflákal takový drahý auto. Aby člověk v 19 se zmohl na něco takovýho, to asi musí bejt hodně pracovitej a šetrnej.
Pak se ale policajti otočili ke Kristině a Krisovi.
"Vaše občanské průkazy, prosím." Oba teenageři policajtům občanky dali. "Tak si dýchněte" policajt dával Krisovi balónek, kterým jsou vyšetřováni řidiči."A jakmile si dýchnete, dáte to slečně, ta si taky dýchne"
"A proč máme jako dýchat, my neřídíme."
"Nediskutujte, mladý muži"
Trubička u Krise i Kristiny ukázala, že alkohol v sobě měli. Pochopitelně, vždyť byli na té oslavě a Tomáš jim dával tu slivovici.
"Tak si vystupte, mládeži" řekl policajt. "A proč jako, my jsme nic neudělali." "Vám není známo, že mládeži do 18 je zakázáno pít alkoholické nápoje? Kdo vám podal alkoholický nápoj?" Kris a Kristina se na sebe podívali," NO my nevíme, takovej chlap, říkal, že něco oslavuje, tak nám dal napít. My jsme nevěděli, že je to zakázaný." "To je nový zákon""Kde jste toho muže potkali?" "V Rudné na náměstí" "Pojedete nyní s námi na stanici, kde vám policejní lékař odebere krev, na základě jejíž analýzy bude přesně zjištěno množství promile alkoholu v krvi, které máte, následně bude sepsán a vyhotoven protokol a bude zahájeno trestní stíhání na základě vaší svědecké výúpovědi proti neznámému pachateli za trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle paragrafu 217 trestního zákona."
"proč nás chcete stíhat, vždyť my jsem se jenom napili." Kris skoro brečel. "Nediskutujte s námi mladíku, nebo s vámi zahájíme správní řízení pro maření úředního výkonu."" Ale oni nechtějí stíhat nás, ale toho chlapa,"řekla Krisovi Kristina a otočila se k policistům." A nemohli byste nás předvolat až ráno, musí to být teď", zeptala se odvážně? "Nediskutujte a nastupte si" Tak se ani nerozloučili s Tomášem, nastoupili do policejního auta a nechali se odvést těmi policajty.
Na tom policejním zásahu něco nesedělo. Bylo to celé divné. Především to, že vůbec nevyslechli Tomáše. Ani mu nedávali foukat, přestože řídil, kdežto jim dvěma ano.
Tak jeli v tom policejním autě. Policajt, co neřídil, drmolil do služebního telefonu: "Vezeme dva nezletilé, kteří se podrobili dechové zkoušce na alkohol. Tato byla pozitivní. Na místě byli zadrženi a nyní je převážíme na služebnu k dalšímu došetření a vykonání krevní zkoušky. Čas: 23.55. "
"Aspoň byste se mohli připoutat, porušujete dopravní předpisy." Opravdu, oba policisté na předních sedadlech byli nepřipoutaní. "Co si to dovoluješ? O tom, co je porušení dopravních předpisů rozhodujeme my."
"Ona jenom..."začal plaše Kris. "Žádné jenom nebo pouze. Zde není debatní klub. Toto je služební vozidlo policie české republiky, nikoli parlament. Chcete-li debatovat, musíte do parlamentu nebo do debatního kroužku. Diskutovat můžete s politiky nebo se svou babičkou nikoli s policií ČR." "Ale..." "Vypadáme jako tvoje babička?" "No..." "Odpověď je nevypadáme. A také nejsme tvoje babička. S námi diskutovat nebudete" Kristina něco řekla. "Drž hubu ty p..."zařval policajt, co řídil. Kristina byla v šoku z té hrubosti. Na sprostá slova byla zvyklá a sama je používala, ale v tom, co slyšela, cítila jinou hrubost než danou pouze výrazivem, hrubost pod slovy a mezi slovy více než ve slovech, a to co spíše cítila než slyšela, jí nahánělo strach. Najednou se roztřásla jako by bylo minus čtyřicet, i když v autě bylo teplo.
"Hele nemusíš být na ni hned sprostej", řekl policajt, co neřídil a co si dosud dával pozor, aby mluvil spisovně.
"Taková k..., je jí sedmnáct a už chlastá a diví se pak, že ji zabásneme."
"Hele, vona už bude slušná. Vona ví, že když nebude, dostane flastra. Že jo"obrátil se "hodný policajt" na Kristinu. Policejní auto jelo klikatými, temnými a úzkými okresními silnicemi. Kam to jedeme? zeptal se Kris? " Otázky zde klademe my. Chceš-li v zásahovém vozidle police ČR klást otázky, musíš se nejprve stát příslušníkem policie ČR. Nejprve však musíš absolvovat maturitní zkoušku. Pak si můžeš podat přihlášku k policiii ČR. Podmínkou je čistý trestní rejstřík a absolvování psychotestů a testů fyzické způsobilosti" "Ten mamlas ožralej žádný psychotesty neudělá. Navíc my alkoholiky nebereme" zařval do toho policajt za volantem.""Nerozčiluj se tak, vždyť jim naženeš zbytečně strach" řekl hodný policajt,radší si cvakni", a vytáhl ze schránky v přístrojové desce flašku vodky. Policajt za volantem ji vzal, zpomalil a napil se z ní. "Dobrá" Spokojeně mlaskl, napil se znovu a flašku podal hodnému, ten se taky spokojeně napil. Oba jejich nedobrovolní pasažéři na zadním sedadle na to zírali jak v Jiříkově vidění. Policajti chlastají ve službě, z toho jeden za volAntem a oni jsou zadržení na zadním sedadle, protože dělali stejnou činnost ve svém soukromém čase.
Auto přijelo do jakéhosi města. Hodný policajt flašku zase schoval do přístrojové desky. Policejní auto projelo městem a vjelo do jakési továrny.
"Tak tady jsem na místě", poznamenal spokojeně policajt za volantem. Auto obestoupili namakaní chlapíci, co vypadali jako bodyguardi a netvářili se zrovna přívětivě. " Půjdete s náma, řekl k oběma mladým lidem, šéf už vás očekává". Kris a Kristina se k sobě přitiskli, srdce jim bušila a v očích měli strach. Vedli je dovnitř do nějaké budovy.
Uprostřed prázdné tovární haly, ve které kdysi bušily stroje nyní už dávno odvezené do šrotu či do nějaké jiné továrny kdesi daleko na Východ a v jejímž obrovském prostoru nyní bušila srdce Kristiny a Krise, stál malý, tlustý a plešatý chlapík s doutníkem ve velkých masitých ústech. Bylo cítit, že tohle je tady šéf.
"Pojď sem,"kývl na Kristinu."tys neslyšela, běž k pánovi, blížů, zařval na Kristinu jeden poskok a postrčil ji k tomu tlustému chlapíkovi.A druhý k ní řakl: "Tady pána musíš poslouchat na slovo. Co pán, řekne, to je rozkaz a ty ho musíš splnit"
"Já chci na policii, tohle není policie" "Ale policisté jsou tady. Já vlastním policii" řekl ten tlustý chlap.