Kocour

Starý, vypelichaný, smradlavý kocour procházel smrdutým kanálem s uhnívající krysou v zubech. Jeho kožich byl kdysi šedý a mourovatý, dnes byl špinavý, umolousaný, plný blech a naprosto kopíroval jeho kostru. Hlavu měl malou a trojúhelníkovou, s pár zbylými vousy. Jedno oko měl vydloubnuté a místo něho nosil černý hnilobný prázdný důlek, kterým byste skoro mohli vidět jeho uhnívající mozek. Druhé oko mělo šedou barvu, bylo bez života a vysílalo nenávist a zášť ke světu okolo. Čenich měl roztrhnutý z rvačky a v tlamě měl jen pár zubů, které se mu viklaly a každou chvíli měly vypadnout. Jedno ucho měl ukousnuté u samé hlavy a druhé, které bylo téměř utrhlé, vyselo jen na cáru kůže. Žebra mu vystupovala z pod kožichu a přecházela do úzkého pasu, který byste mohli obejmout jednou rukou. Kůže na trupu mu visela na páteři, jako by byla pověšena na nějakém drátu. Nohy měl tak hubené, že bylo těžko uvěřitelné, že vůbec mohou udržet jeho vychrtlé tělo. Na ocasu byste mohli spočítat obratle, stejně jako chlupy, které měl vytrhané a ty co mu zbyly, byly naježené na všechny strany.
Šel, jak rychle jen mohl kanálem a za ním se tiše plížily krysy, které čekaly na svou chvíli, až zdechne a budou ho moci roztrhat svými žlutými, zato ostrými zuby. Kocour to věděl, ale nevšímal si jich a pokračoval dál. Hledal místo, kde by si mohl v klidu sežrat svou drahocennou mrtvou krysu, aniž by mu ji ostatní přeživší tvorové rvali z huby. Už několik dní nejedl, byl vyčerpaný a neschopný lovu. Svou záchranu našel mrtvou v kanálu, kde se na ní právě chystali přiživit její bratři a sestry. Nejspíš chcípla na mor, který se teď šířil celým městem i kanály. To mu bylo ale jedno, stejně jako ostatním, hladem umírajícím zvířatům kanálového bludiště. Konečně ho krysy přestaly sledovat. Našel malý výklenek, kde hnila stará matrace a válelo se pár kostí mrtvého, krysami sežraného, bezdomovce. Sedl si do kouta a začal požírat svou kořist. Nejdříve ukousl hlavu – miloval mozečky těchto malých tvorečků - pak pár sousty spořádal tělo a nakonec zhltl i holý ocas. Když dojedl, rozhodl se, že si na chvíli lehne a vyspí se.
Když se probudil, nabyt novými silami, vyšel ze svého úkrytu a vnořil se zpět do tmavých chodeb podměstských stok. Ušel jen kus, když ho přemohly křeče. Bolest mu projela celám tělem, klesl a začal sebou zmítal v nesnesitelných záškubech. Hnilobnou vodu cákal všude kolem sebe a pěna mu vytékala z tlamy, utvářejíc kolem něho bílý koberec. Kolem se začaly shromažďovat krysy. Oči jim svítily nedočkavostí, až se budou moci do jeho vyhublého těla zakousnout. Pískaly a pobíhaly vedle něho, dokud jeho křeče nebyly klidnější a on se už tolik nezmítal. Tehdy se na něj vrhly, i když byl ještě trochu živý, a roztrhaly ho na malé kousky.