Vyšší spravedlnost 2

V půlnočním tichu se mihl stín. Muž, který měl asi kolem 40 let, proběhl rychle mezi domy. Ani na chvíli nespustil oči z mladé ženy před sebou. V jeho očích byl chtíč a zároveň nenávist a vztek.
Měl s ní své plány, stala se jeho kořistí aniž by chtěla nebo snad o to žádala. Vyprovokovala jej svou krásou a sebevědomím. Po takových ženách šel. Krásných a hrdých. Právě tyhle v něm vzbuzovali čirou nenávist.
Těšil se, až ji to spočítá. V mysli mu probíhaly představy, co všechno ji udělá. Jak ji ublíží a zejména ji poníží.
Ušklíbl se.
,,Ještě chvíli. Už jen okamžik. Stačí až zajde do vedlejší ulice, tam se ji zmocním,“ pomyslel si.
Začal pociťovat nervozitu.
,,Neví o mě. Nemůže. Ani jednou se neohlédla. Nic se nestane. To já zvítězím.“ uklidňoval se.
Zbýval pouhý krok, když se jeho kořist otočila. Skrčil se do stínu jak nejvíce dokázal. Nevšimla si jej. Obrácela se zpátky, když se na scéně objevil další muž, tedy spíše mladík. Mluvili dostatečně nahlas a proto slyšel celý jejich rozhovor zřetelně.
,,Omlouvám se, neviděl jsem vás.“
,,Co to? Zvláštní hlas“:podivil se a ihned se zamračil. Teď totiž promluvila ona. Jeho kořist. Jen jeho. Mluvila s ním svůdným hlasem.
,,Co si o sobě myslí, děvka jedna.“ sevřel vztekle ruce v pěst. Překvapeně ale sevření povolil, když si všiml zřejmého nezájmu ze strany onoho muže. Mladík pokračoval v cestě. Žena, překvapená stejně jako její pronásledovatel, po chvíli pokračovala cestou domů.
Muž se rozhodl počkat. Co kdyby si to onen záhadný mladík rozmyslel a vrátil se. Nebál se ho. Byl si jistý, že by jej dokázal přemoci a popřípadě i zabít, ale proč zbytečně riskovat?
Po dvou minutách, kdy hrozilo, že mu jeho kořist zmizí se vydal potichu za ní. Sotva ušetři kroky, uslyšel opět onen zvláštní sametový hlas: ,,Jdete někam?“
Muž se zarazil. Pomalu se otočil a spatřil už známou osobu. Záhadného mladíka.
Rozhodl se hrát nevinného, vždyť mu nemohl nic dokázat.
,,Promiňte mi se známe?“ zeptal se hrubým hlasem.
,,Ano i ne.“ odpověděl mladík a pomalými kroky se přibližoval.
,,Neznám tvé jméno, ale znám typ lidí jako jsi ty.“ usmál se a pokračoval: ,,Dělá vám potěšení zabíjet, ubližovat. O nic jiného vám vlastně ani nejde.“ mladíkův hlas začal nabírat hrozivý podtón.
,,Co jsi chtěl té dívce udělat?“ zavrčel a nadlidskou silou přišpendlil muže ke zdi. Vrah začal sípat, dusil se, ale zdálo se, že mladík to nevidí. klidně mluvil dál, jakoby se nic nedělo.
,,Znáš to přísloví? To co nechceš aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim. Krásné a hlavně pravdivé. Chtěl si její smrt a proto tvým trestem bude tvoje smrt. Ale předtím ti zařídím malou zábavu. Tedy, bavit se budu zejména já.“ na tváří se mu objevil strašidelný úsměv.
,,Víš jaké je to být pronásledován?“ zeptal se stále s úsměvem na tváři a uvolnil své sevření.
Muž dopadl tvrdě na zem a lapal po dechu. Vyděšeně hleděl do topazových očí mladíka nad sebou. Zavzlykal, když se k němu mladík sehnul.
,,Utíkej.“ zašeptal ledovým hlasem, až se muži zježily vlasy.
Jedno slovo, pouhé jednoduché slovo. Právě ono odstartovalo tento strašidelný závod.
Závod na život a na smrt!