Let

Jdu si tak ráno lesem, lesní cestičkou. Přijdu k rybníku obrostlém velkýma lopuchama, zdobily ho samé lekníny a fialové kytky. Čupnul jsem si a jenom tak hleděl. Ticho protnul zvuk křídel, jak kdyby se přihnal vrtulník a přede mne tak 3 metry si sedla vážka. Měla krásné oči a byla modrá. Dosedla na list leknínu, pár krát ještě zamávala křídly na prázdno a znehybněla. Modrá sametová vážka. Když se nedívala, skočil jsem na ni. Prostě jsem se na ni vrhnul tak rychle, že ani nepípla. Chytil jsem ji za šíji, dal jsem do toho veškerou sílu. Rozhýbala ty svoje křídla a začala stoupat. Chvilku mě táhla po vodě, vláčila mě po leknínech, přeletěla nad spadeným stromem a málem my tam urazila nohy. Držel jsem. Podařilo se mi usadit a zafixovat nohy pod jejím břichem. Chvilku ještě lítala nad hladinou, byly to ty typické sekané pohyby. Vyklepla ze mě snad všechny drobné. Udělala pár vývrtek, let do spirály, asi abych omdlel ( byly to tak 3 G) možná 4. A začala stoupat,vznesla se nad stromy a nabrala fakt rychlost, to si neumíte představit. Pode mnou se míhaly ulice, lidé, pak letěla chvíli nad řekou proti proudu, doletěla pod most, udělala pár trhavých pohybů a vyklepla ze mne poslední dvě koruny. V jednu chvíli jsem myslel že z ní spadnu, když prolétala bezovým keřem, zůstal pěkně očesaný. Byla divoká a syčela, no rodeo. Stratil jsem jednu botu. Nadnesla se nad vodu namířila si to na velký činžák. Nabrala na rychlosti. Udělalo se mi špatně, chce mě zabít bože, rozmázne mě na zeď, pomyslel jsem si. Otevřel jsem ústa a narovnal se abych zvětšil odpor. Ale jela jak ďas. Říkám si „je konec“ zavřel jsem oči, nechci vidět svojí smrt. Po pár vteřinách jsem pocítil prudký obrat. Otevřu oči a vidím nebe, tesně před zdí to vybrala nahoru. Podívám se na ní, otáčí hlavu do strany a jedním okem se na mě dívá, jako že co já na to. Lehce jsem si odplivnul. Začala létat ve velkých kruzích a v poloze kdy jsem byl hlavou dolů zpomalovala co to jen šlo. Bylo mi úzko. Neměl jsem nad tím moc. Jsem v rukách hmyzu. Párkrát se mi dostal obsah žaludku do pusy ale podařilo se mi polknout. Kolem letěl nějaký pták, v tom se vážka lekla a střemhlav jsme se spustily dolů. Přistála na střeše domu. Byla vyčerpaná, já taky ale nedával jsem to na sobě znát. To dodává protivníkovy sílu. Otočila hlavu a podívala se na mě druhým okem. Smrknul jsem nosem do strany. Seděli jsme 5 minut zhruba. Celou dobu jsem věděl že bude následovat nečekaný odpich. A jo, byl tak silný, že jsem se převrátil na záda a cítil jsem že spadnu. Instinktivně jsem v té poloze ohnul ruku nahoru a za sebe a uchopil jsem ji za trup. Následoval přemet do zadu a zůstal jsem viset za jednu ruku na její prdeli. Teď měla navrch a věděla to. Letěla nad keřema a strhlo mi to kalhoty, Zůstali mi jenom slipy, mé bílé slipy. Vzala to nad kopřivami. Letěli jsme, připadal jsem si jak reklama za letadlem, mohl jsem klidně křičet „Makyta Puchov“ nebo něco tak… zavrhl jsem to. Chtěl jsem tu bestii zkrotit. Bylo cítit že je hodně unavená. Jelikož chodím do posilovny, tak jsem měl navrch ale nechci se srovnávat z hmyzem není zvyklý tahat člověka. Letěli jsme. Byli jsme už daleko za městem a začali jsme klesat. Přistála se mnou do bahna v polovyschlé zátoce řeky hluboko v lese. V tu ránu jsem ji pustil. Zůstali jsme nehybně oba dva ležet. Dýl než 5 minut, dýl než 10. Pak jsem zvedl hlavu z bahna a v té chvíli ona také pootočila hlavou ke mně. Ale už v jejich očích nebyla otázka „ co já na to?“
Byli to jenom prázdné oči poraženého. Zase jsem si odplivnul. Vstal jsem a přešel jsem k ní, kleknul jsem. „budeš se jmenovat Klára“. Pak jsem odkráčel k vodě že se osvěžím, ale to bahno bylo tuze měkké a já jsem tam zahučel, víc jak do půl pasu. Začal jsem se kroutit a snažil jsem se s toho dostat, ale čím větší boj tím víc jsem se bořil. Byl jsem po prsa, nepříjemné. Uběhla hodina. Byl jsem ztracen, když se zvedne řeka, utopím se. „Co bude?“ nic mě nenapadalo. Otočil jsem se. „Kláro, Kláro pomoz, vytáhni mě prosíím.“ Klára začala mávat křídly a vznesla se. Přiletěla ke mně a zastavila se přede mnou ve vzduchu. Odplivla si a zmizela. Byl jsem tam uvězněn dva dny, pak mě vytáhly rybáři na loďce. Slipy zůstali v bahně.