Pomoc...!

Byl krásný, noční den. Slunce už se chystalo zapadnout. Lucka, Michaela a Martina šly parkem, kde je západ nejlépe vidět a je nejhezčí! Sem tam do sebe žduchly, párkrt nějaká zakopla, upadla. Smály se pořád a pořád! Potom procházely kolem kostela. Martina sebou cukla. Daloby se říct, že v noci se kostela, hřbitovu a všech strašidelných věcí.. Bála. Nikdy to však nepřiznala. Ani dnes to nehodlala udělat. Lucie nabídla, že by se mohly podívat dovnitř. Míša byla pro. Křikla na Máju, která byla zřejmě duchem nepřítomná: "Haló.. Je někdo doma? Jdeme do kostela, jdeš taky nebo počkáš?"
"Já počkám. Jen běžte."
Dívky odešly a Martina se začala klepat. Hrůou, ale zároveň i zimou. Najednou jí zazvonil mobil. Zvedla ho: "Ano?"
"Bu bu bu!! Otoč se a budeš mrtvá!"Ozvalo se na druhé straně. Mája leknutím div neomdlela. Úplně jí zdřevěněly nohy! Ani se nemohlaotočit. Prostě se bála! Někdo jí chytl za ruku.
"Ááá.." Zaječela! Otočila se prudce. Vytrhla se ze sevření a utíkala pryč. Nevěděla kam, jen chtěla rychle být fuč! Přišla jí SMSka. Hbitě roztáhla mobil a zmáčkla příslušné tlačítko. Stálo tam: NEMELA SI SE OTACET! TED BUDE PO TOBE!
Křikla, ale utíkala dál! Běžela směrem k domu, kde bydlí. Tam, kde se měl být domeček, ve kterém Martina žije, nebyl jejich modrý dům.. Šedý, pochmurný hřbitov! Mája už už div neomdlela! Chtěla se otočit a utíkat pryč! V tu ráno, při cuknutí hlavy, spatřila Divn=ho, zakrváceného muže, který držel v ruce dýku! Napřehoval se a chtěl bodnout! Jen tak tak se Máji podařilo zmizet. Naneštěstí se rozeběhla ke hřbitovu. Při otevření vrátek, se jí zatočila hlava, protože... Kdyby udělala jen jediný krok dál, byla by.. Mrtvá! Za vrátky se země propadla a asi pět metrů pod zemí trčely dlouhé ostny. Díra se rozléhala na boíky všude, na délku měla tak dva tři metry. Martina měla na vybranou. Padnout do náručí muže s dýkou, nebo to zkusit přeskočit. Vybrala si druhou možnost. Myslela si, že ta nebude kdyžtak tak bolestná. Udělala pár kroků vzad, rozeběhla se a... skočila.. Letěla vzduchem.. Dopadla špčkami na trávu, ale jinak ztratila půdu pod nohama!
Uklouzla a letěla dolů. Nechápala jak, ale prostě se probudila! Probudila se.. ehm.. Před kostelem, kde stály pořád ještě Lucka s Michalkou. Michala jí mávala před obličejem a mluvila na ni: "Haló.. Je někdo doma? Jdeme do kostela, jdeš taky nebo počkáš?"
"Jdu s vámi."
"Tak pojď, a už nespi!"
Šla směrem ke kostelu, vešla s holkami dovnitř. A zbytek večera proběhl v klidu. Nic se nestalo. Mobil Máji nezazvonil, nepřišla textovka, prostě nic. Jejich dům stál tam, kde měl. Druhý den šla na normální hřbitov, kilometr za kostelem. Ani tam nebyla díra, natož nějaké špíčáky! Když procházela kolem radnice, dívala se na listy, kde bylo napsáno, kdo zemřel. Přečetla si, že byla zavražděna jakási dívka, fotkou velmi podobná Martině, včera v noci, u domu, kde Mája žije! Bylo tam i zmíněno rodiči, že jí někdo před smrtí na mobil volal. Neznámé číslo! Potom přišla i SMSka! Ta samá, jako Máji!
Celou tu věc si nemůže smazat z paměti. Možná, že to bylo varování! Možná, že mohla něco dělat.. Nebo. Kdyby se jí to nezdálo, mohla být mrtvá ona!!