Smrt vs Láska, Láska vs Smrt

Snesl se na zem jako nepatrné pírko, ale se sebevědomím mocného lva. Dostavil se pocit, mě velmi známý. Pocit opařených končetin žíravinou. Ten pocit se objevil vždy, když to byl stoprocentně On.
Potkali jsme se na onom fotbalovém hřišti, kde mě uviděl a já jeho naprosto poprvé. Hned jak mě viděl, dal se semnou do řeči. Pozval mě nečekaně domů na večeři. Po celou dobu co jsem byla sním se choval jako pravý gentleman a snažil se být i vtipný. Opakovalo se to skoro každý den. Každý den mě volal, jestli mám čas nebo co zrovna dělám. Jednou když mě doprovázel domů ze zábavního parku jsem se pokusila zeptat na jeho krvavé oči. On místo odpovědi sklopil oči a jemně mě chytil za ruku. Po chvíli se mu změnil výraz na obličeji a vyštěkl na mě. „Už se mě nikdy neptej, rozumíš??? Nesmíš se mě už nikdy ptát!“ Nechápala jsem proč ale radši jsem to nechala být.
Po pár dnech plného zoufalství a dnů kdy se neozval, či se mi vyhýbal jsem ho zachytla u kašny na náměstí v malé vesničce. Moje touha byla tak silná, že jsem se zeptala znovu. Věděla jsem že se nemám ptát ale stejně mě ty jeho záhadné, krvavé oči plné tajemství zajímaly. Myslela jsem že bude v pohodě ale opak se stal skutečností. „Řekl jsem ať se na to už nikdy neptáš! To jsi mě neslyšela?? Ještě jednou a……“Začala jsem se bránit.
„ Ale proč mi to nechceš říct??? Hm??? To se zato stydíš??? Co ti to udělá???“ Jenže ptát jsem se neměla! Jeho krvavé oči se rozzářily. Světélkovaly negativním nábojem a agresivitou. On dostal jakýsi záchvat agresivity. Jeho schopnosti se začali pomalu objevovat.
Nevěděla jsem co dělat ale dostala jsem hrozný strach a tak utekla.
Utíkala jsem domů a za sebou,už jen slyšela bouchání, křik o pomoc a řev mocného zvířete. Radši jsem se ani neotáčela.
Když jsem přišla domů celá vyplašená,uřícená a plná negativních pocitů našla jsem vzkaz na záznamníku.
„ Rozhodl jsem ti to říct-to proč mám krvavé oči."