Skřet

Den co den se na paloučku ukazoval malý zlý skřítek. Párkrát si zívl a hned mířil očima na děti z vesnice, jak se sn ima dnesk pobaví. První věc na kterou však pohléd byl jeho strouchnivělí pařez. Jeho dům byl už tak starý, že už mu tam prosakovala i voda, ale skřítkovi to nevadilo. Ale kdykoliv se mohl přestěhovat, protože mu patřil celý mrtvý les. Postel mě ze suchého listí a každý den si nosil nové, aby se mu dobře spalo. Jednou to bylo listí z dubu, pak třeba břízi a nebo olše, občas si to vyslal i voňavým jehličím. Ale nikdy neměl radost, byla stále mrzutý a jedinou věci kterou se bavil, bylo strašit děti z blízké vesnice. Už je to dlouho. Měl kamarádku, která s ním byla pořád, ale jednou odjela a už nikdy se nevrátila, od té doby neměl nikoho rád. Nedaleko od jeho domečku byl důl, bylo to spíš jako krematorium horníků, všude byli ohořelé mrtvoli a každý se tam bál. Byl obklopený suchými křovisky a stromy, byli mrtvé stejně jako důl. Tak už to po výbuchu dolu chodívá, že tam kde byl nic nežije. A to se skřítkovi moc líbilo. Někdy když se nudil, tak tam lákal děti, který pak domu chodili s modřinama a od krve. V dětství je vše možné, i to že jen tak se jím zlomí ruka či noha, ale nikdy ho nenapadlo, co by se stalo kdyby někoho zabil. Už ho nebavilo pořád někoho zraňovat. Ptal se sám sebe jaký by to asi bylo kdyby někoho zabil. Tato představa ho moc lákala. Dělal to jen proto aby nebyl zapomenut a každý věděl, že ještě žije, jen byl zlý. I když mezi nima chodil nikdo nevěděl že tam je, protože ho nikdo neviděl. Lidi tušili že se jim nikdy neukáže a bude jim vždy ubližovat, i když ho prosili o to aby se změnil a pomáhlal jim. Ale on nechtěl, většinou jim ještě víc uškodil. I když mu nechávali jídlo a nebo jiné věci, on se nepolepšil, každý den přišlo domu nějaké zraněné dítě. Cizinci kteří přišli do vesnice rychle odjeli, protože jim někdo ničil zboží. Nikdo se tam nezdržel víc jak jeden den. Když se to cizincům snažili vysvětlit kdo to dělá jenom se jim smáli a považovali je za blázny.
Později už i lidi odcházeli a vše pustlo, to se skřítkovi líbilo, ale už to nebyl skřítek ale skřet. u vesnice bylo ještě občas trochu zeleně ale teď, po odchodu několika obyvatel, se vše zhoršilo, tráva uschla a stromy umřeli, byl to jen skřetův svět. Už to nebylo jako v jeho dětsví smích, radost a pomoc. Vypadalo to už spíš jako v zombí městě kde vládne jen strach a smrt. Všude bylo plno krve, protože i zvířata začala z ničeho nic krváce, stejně jako lidi.