Vyšší spravedlnost 3

Temnou ulici se ozvaly rychlé kroky. Starší muž utíkal jak nejrychleji dokázal. Už sotva popadal dech, ale věděl, že jestli zpomalí, zemře. Každou chvíli se ohlížel za sebe, jestli nespatří svého pronásledovatelé.
Jaká ironie! On, právě on, který dokázal chladnokrevně zabít a užíval si bolest své oběti. On, kterého policie nedokázala chytit. Právě on, teď byl lovená kořist.
Podíval se opět za sebe a nevšiml si spadlé popelnice. Zakopl a upadl. Rozhlédl se kolem sebe, jestli nespatří svého mučitele, ale nikdo se neobjevil. Pomalu se uklidňoval. Utekl mu.
,,Copak? Už nemůžeš?“ zaslechl výsměšný hlas. Ohlédl se za hlasem, ale nikdo už tam nestál.
,,Nebudu tě dále trápit,“ uslyšel přímo za sebou a poté ucítil ránu na krku. Pomalu z něj vyprchával život.
,,Sbohem.“ poslední slovo a poslední pohled na mrtvolu ležící na zemi.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Kapky deště dopadaly rytmicky na zavřené okno. Bylo podzimní ráno. Mladá dívka se zavrtěla v posteli a pohlédla na budík stojící na nočním stolku. Ukazovali teprve 7 hodin. Oddechla si. Dnes si mohla dovolit vyspávat. Žádné přednášky nehrozili a do práce také nemusela. Pracovala jako číšnice. Vzala tuto práci, protože potřebovala nějaké peníze na své vysokoškolské studium. Její šéf, postarší milý muž, chápal i její studijní povinnosti a proto ji nechával volnou pracovní dobu.
Zachumlala se ještě hlouběji pod peřinu a slíbila si, že dřív jak v 9 hodin nevstane. Sotva si stihla přitáhnout peřinu, když ji začal zvonit mobil.
Povzdychla si a podívala se na displej. Jméno blikající na obrazovce ji udivilo. Byl to její kamarád Lukáš.
,,Co asi zase chce?“ zamumlala a přijala hovor.
,,Nazdar doufám, že jsem tě nevzbudil.“ ozval se veselý hlas.
,,No nazdar. Tak trochu, ale jestli mi řekneš opravdu dobrý důvod, proč voláš v 7 hodin ráno, když víš, že mám celý den volno, tak ti to možná odpustím..“ odpověděla nevrlým hlasem.
,,Je tady jeden hooodně dobrý důvod. Ještě mi za to poděkuješ Viky. Chtěla jsi mít přece praxi. Stav se v 9 ke mně do práce a pak ti to vysvětlím. Zatím čau.“ zavěsil
Viktorie jen zakroutila hlavou. Podívala se na svoji postel a smutně si povzdechla: ,, Já jsem snad prokletá.“