Ledová královna

Poslouchej. Slyšíš jí? Cítíš ten chlad? Už přichází, neviditelná dáma se závojem lží, zla a her. Nemůžeš dýchat. Blíží se...tajemná Ledová královna. Kudy projde zbyde led, a z lidských srdcí se stane kámen. Kámen obalený ledem. Nemá slitování, nikdo se jí neubrání. Nemilosrdná královna ledu, navštívila i tvoje srdce?
Je temná noc, každý strom vrhá strašidelné stíny, žádné hvězdy a kostelní zvony odbíjejí. Zvedá se vítr, tuhne krev v žilách a zastavuje se ti dech. Nedívej sena mě tak, i když vím co se děje. Vyděšeně ti pohlédnu do očí. Nyní tu hru hraji já. Chytáš se mé ruky, křečovitě ji držíš. Já se nebojím, mne už Ledová královna navštívila, nemůže se mi nic stát. Vyčkáváš co se bude dít dál. Vytahuješ nůž, kdybys jen věděl...tohle ti nepomůže! Uvnitř sebe křičíš a já ohluchnu z toho ticha. Takhle vyděšeného jsem tě ještě neviděla. Konečně je ubližováno tobě. Modlíš se, ty se modlíš? Ty lháři! Té nenávisti ve mě je až příliš moc. Za chvíli tu už bude královna ledu. Nakonec je život spravedlivý, pomsta bude sladká.,,Jsem tu s tebou´´šeptám a držím jeho ruku.Už je tu.Víno v lahvi zmrzlo.Od úst nám jde kouř.,,Pojd si pro něj´´modlím se v duchu.Zavírám oči a pouštím jeho ruku. Na tváři cítím střípky ledu. Tvé oči mne probodávají, poodejdu od tebe, vítr sílí. Začínáš křičet bolestí. Zavírám oči a přeji ti tu bolest. Najednou se mé nohy odlepí od země a já se vznesu. Nevidíš mě, jsi stočený v klubíčku na zemi a řveš bolestí. Mám na sobě černé šaty a mé vlasy v té vichřici zla vlají. Pozoruji tě z té výšky, poprvé jsem nad tebou. ,,Zastav to´´ prosíš mě. Křičíš z posledních sil. Už to nebude trvat dlouho a budeš stejný jako já. Přivstanu na zem a kleknu si vedle tebe. ,,Vydrž,už jen chvilku´´ utěšuji ho. Najednou jeho křik ustane, už jen vyčerpaně leží na zemi a těžce oddechuje. ,,Cos mi to udělala?´´ v očích se mu zablýskne. Sáhne po noži, co se válel na zemi. Vstanu a začnu běžet, co nejdál odtud, pryč z tohoto prokletého místa. Mé šaty za mnou vlají a pod nohama mi křupe zmrzlý sníh.,,Za to zaplatíš´´ slyšim za sebou jeho hlas plný nenávisti.Už to není ten falešný,milý hlas... ,,Nikdy mi neublížíš´´ křičím a zaběhnu do lesa a snažím se ukrýt ve stromech. Už neslyším jeho kroky.Stoupnu si za strom a vyčkávám co se bude dít. Najednou mě někdo zprudka položí na zem. Ležím na zádech, sníh mě studí, a blízko svých očí mám ty jeho. ,,Tohle se nemuselo stát´´ hledí mi do očí. V ruce drží nůž a pomalu jej přikládá na můj krk. ,,Zasloužila bys vyříznout srdce kdybys nějaké měla´´ sykne. ,,Je to kámen zlomený v půl, díky té tvé údajné lásce.´´ vyhrknu plna nenávisti. ,,Já jsem tě miloval´´ odpoví. Zasměju se. ,,Ano já vím, navždy a ještě dýl, vid?´´ pohrdavě se usměji. ,,Jsi stejná nula jako já´´ uráží mě. Odvrátím pohled. ,,Tak mě zabij´´ vykřiknu. Jeho pohled je najednou nejistý, ale přesto všechno v něm vidím nenávist a zlobu. ,,Spi sladce´´ popřeje mi ironicky. Cítím stékat první kapku krve a cítím první jemnou bolest. Otevřu oči. Ležím v posteli, a Tomášova ruka mě objímá. Venku svítí slunce a ptáci zpívají. ,,Dobré ránko, lásko´´ pozdraví mě. ,,Aaa-hoj´´ zaraženě odpovím. ,,Taky ti byla v noci taková zima? Přišlo mi, že mi jde pára od pusy´´ usměje se. ,,Dneska byla ledová noc´´ odpovím stále ještě zaraženě. Zvednu se a projdu kolem láhve od vína, ještě tam plavou kousky ledu. ,,Lásko? co jsem včera dělal s tím nožem?´´ zeptá se vyděšeně Tomáš s pohledem upnutým na noži od krve. Stoupnu jsi k zrcadlu a dotknu se jizvy na krku. Je ještě horká... ,,Nevím´´ odpovím tiše...