U krbu

Seděli jsme v pohodlných ušácích před krbem a pozorovali plameny stravující borové dřevo. Vzduch místnosti voněl po borovici. Venku za velkými viktoriánskými okny se proháněl studený vítr. Uvolněná okenice bouchala o okno a připomínala nám, že venku zuří bouře. Déšť bičoval okenní tabule a nebe křižovaly blesky. Na medvědí předložce u krbu ležel jeho velký pes. Byl to překrásný irský vlkodav s inteligentníma očima a ostrými zuby. Před chvilkou se vrátil z venku a teď si užíval, jak mu teplo z ohniště vysouší tmavošedý kožich. Zarývala jsem prochladlé prsty do podpěrek a upírala zrak do ohně. Na tváři mého společníka se míhaly stíny a v jeho průzračně modrých očích se zračily vědomosti a utrpení jeho předků. Rty měl zkřivené v posměšném úšklebku a v ruce svíral sklenici s brandy. Prsty druhé ruky poklepával o podpěrku. Mlčel a usmíval se už celé hodiny. Zřejmě zase vymýšlel nějaký odporný žert, nebo přemýšlel o lidech. Hodil si nohu přes nohu a odkašlal si.
"Přines mi pero a papír!" přikázal. Zvedla jsem se z křesla a přešla k velkému psacímu stolu z kafrového dřeva, který stál mezi oknem a knihovnou. Byly na něm položené ručně vyrobené pergameny a několik sněhově bílých brk se seříznutou špičkou. Vzala jsem do ruky brk, pergamen a lahvičku s černým inkoustem a přinesla mu je.
"Zapomněla jsi na podložku," připomenul podrážděně. Vrátila jsem se ke stolu a z jednoho z šesti šuplíků jsem vyndala dřevěnou desku, která mu sloužila jako podložka pod pergamen, když neseděl u stolu. Podala jsem mu ji a čekala, jestli požádá ještě o něco. Vrazil mi do ruky sklenici a pustil se do psaní. Jeho rukopis byl tvrdý a řídil se přísnými pravidly. Všechna písmenka byla stejně velká a strohá. Psal pomalu, pečlivě a dlouho. Celou dobu jsem nad ním musela stát a držet mu jeho sklenici. Nemohla jsem se posadit, dokud to on nepovolil.
"Přines obálku, vosk a pečeť!" Složil úhledně pergamen a vzal si zpět své brandy. Usrkl ze skleničky. Odběhla jsem znovu ke stolu a vzala vše, co chtěl. Vložil dopis do obálky, nechal mě ji u krbu pokapat roztaveným černým voskem a pak do něj obtiskl svůj prsten s rodinným znakem v podobě draka a dvou zkřížených mečů. Na tváři se mu rozhostil spokojený úsměv a dovolil mi, abych se posadila zpět do křesla. Schoulila jsem se do jeho měkkého polstrování a doufala jsem, že už mě nebude nutit znovu vstávat. Přestože oheň v krbu plápolal, byla místnost prochladlá a neútulná jako vždy. Zuby mi drkotaly, ale snažila jsem se jejich zvuk tlumit, aby on nic nepoznal. Nechtěla jsem před ním ukázat slabost. Škodolibé záblesky v jeho očích však jasně dokazovaly, že dobře ví, jak se cítím. Prohrábl si rukou černočerné vlasy a zívl. I tímhle gestem se mě snažil zmást. Měla jsem si myslet, že je unavený, ale já dobře věděla, že v jeho mladém těle pulzuje ohromná síla. Jen se snaží dostat mě do postele, aby se mohl jako každou noc vytratit do vesnice. Jako stín se plížil ulicemi a vyhlížel si kořist. Jako panter se vrhal ze tmy na ubohé lidské bytosti, opozdilce a odvážlivce, kteří se rozhodli po setmění i přes zákaz vyjít ven a zkusit štěstí.
Dnes ale ne! Dnes ho odejít nenechám. Dnes zůstanu celou noc vzhůru. Budu ho hlídat a nedovolím, aby odešel. Znovu zívl a protáhl se. Nedokázala jsem to ovládnout a musela jsem také zívnout. Byla jsem tak strašně unavená. Ale nemohla jsem dopustit, aby se opakoval scénář předchozích nocí. Nemohla jsem dopustit, aby znovu vyrazil do ulic města.
"Jdi spát," zamumlal jakoby nic.
"Ještě se mi nechce," odpověděla jsem. Potutelně se usmál.
"Dobrá, zůstaň tedy se mnou." Jeho hlas byl ledový jako vítr prohánějící se pláněmi Antarktidy. Naskočila mi husí kůže a otřásla jsem se. Samolibě se usmíval a zíral na mě, jako bych byla kus flákoty. Bylo to děsivé.
"Co se stalo, seržante?" Policejní poručík Harrison přistoupil k mladému policistovi v uniformě.
"Další vražda, pane. Tentokrát je to nějaká mladá holka, podle dokladů nějaká Kathy Smith. Přistěhovala se sem před měsícem a podle sousedů tu žila s jedním mladým mužem, ale nemůžeme ho nikde najít. Myslíme ale, že to udělal tentýž pachatel, který vraždí v okolí už půl roku…"