Našeptávač - Prosinec

Milý Deníčku,
měla bych namalovat milion, ne! DVA MILIONY! TO TAKY NESTAČÍ... MĚLA BYCH CELÝ TENHLE DENÍK POMALOVAT SRDÍČKY!
Protože... Se to stalo. Venku bylo ošklivě, tak jsme šli k nám (mamka měla noční) a koukali na nějaký film, vůbec nevím, co to bylo za film, a líbali se a svlíkali se a... trvalo to snad věky. Mám hřejivý pocit naplnění. Hřejivý pocit lásky.
Bližší popis? Ne!

„Na co myslíš?“ zeptal se a políbil mě na čelo. Slastně jsem přivřela oči.
„Na med. Jak je sladký a jak se táhne.“
Zasmál se.
„Na co myslíš ty?“
„Na to, že nechci, aby tohle bylo naposledy.“

Milý Deníčku,
mamka říká, že jsem smutnější a veselejší. Smutnější kvůli Petrovi a veselejší kvůli Ondrovi. Smutnější taky proto, že Ondra za dva dny odjede. Ale musím myslet na hezké věci. Hezké je, že jsem zamilovaná. Hezké je, že mám René. Hezké je, že udělám maturitu a půjdeme s Ondrou na stejnou vysokou. Na světě je tolik hezkých věcí a já nemám čas je všechny vyjmenovat.

Jessy McCartney – Because you live
Staring out at the rain with a heavy heart
It's the end of the world in my mind
Then your voice pulls me back like a wake up call
I've been looking for the answer
Somewhere
I couldn't see that it was right there
But now I know what I didn't know
-
Ref.: Because you live and breathe
Because you make me believe in myself when nobody else can help
Because you live, girl
-
My world has twice as many stars in the sky
-
It's alright, I survived, I'm alive again
Cuz of you, made it through every storm
What is life, what's the use if you're killing time
I'm so glad I found an angel
Someone
Who was there when all my hopes fell
I wanna fly, looking in your eyes
-
Ref
My world has twice as many stars in the sky
Because you live, I live
-
Because you live there's a reason why
I carry on when I lose the fight
I want to give what you've given me always
-
Ref
My world has twice as many stars in the sky
-
Ref
My world has everything I need to survive
-
Because you live, I live, I live

Milý Deníčku,
jsem k ničemu! Ach, sakra, klepe se mi ruka...
Tak pokus číslo dvě. Teď zase brečím, bude to celý zmáčený.
Slyšela jsem Petra našeptávat. A když mě spatřil, pomyslel na Ondru, že už je teď určitě mrtvý. Utíkala jsem do bytu jeho strýce. Bylo tam plno policajtů. Křičela jsem, že ho chci vidět, byla jsem naprosto bez sebe. Řekli mi, že se zastřelil zbraní svého strýce. Nechtěli mi to říct, ale já byla tak strašně hysterická... Bože! Je to moje vina!

„Pojďte se mnou, slečno, tam nemůžete,“ řekla mi nějaká laskavá žena. Zavolali ji po mém srdcervoucím výstupu, takže nejspíš psycholožka.
Přikývla jsem a klopýtala ulicí plnou kolemjdoucích čumilů k oprýskané lavičce.
„Znala jste...“
„Ano, znala,“ skočila jsem jí do řeči. Nechtěla jsem vědět, jak Ondru nazve. „Přijel za mnou. A teď je... Ach, to je strašné!“
„Myslíte si, že ke svému činu měl nějaký důvod?“
„Ne,“ špitla jsem. Neměl důvod. Měl vraha. Ale když se budu snažit jí to vysvětlit, zavře mě do blázince. „Byl to úžasný kluk,“ řekla jsem nakonec.
Napsala si mé jméno a telefonní číslo a pustila mě domů. Měla jsem chuť jít za ním, umřít, ale věděla jsem, že by to nechtěl.

Milý Deníčku,
dny jsou šedivé. Míjí jeden za druhým. Většinou je vidím rozmazaně, jak pořád brečím. Máma neví, co se mnou, René vyčkává.
Chtěla jsem jít Ondrovi na pohřeb, ale nesnesla bych pohled na lidi, kteří ho znali tak dlouho, a stejně tak by mě ničil jejich pohled na mě – holku, která jim ho vzala. Určitě si myslí, že jsem se s ním rozešla a on to nesnesl nebo něco podobného. Ovšem jestli ho opravdu znají, je jim jasné, že to tak nebylo, on by bojoval; a jsou zmatení. Měli by otázky a já mám odpovědi, které by nepřijali.

„Ty si myslíš, že Petr udělal Ondrovi to samé co těm holkám, viď?“ zamumlala René nad hrnkem čaje a vydatně se napila.
„Vím to,“ zesmutněla jsem a bezmyšlenkovitě jsem si nabrala obrovskou lžíci jahodové zmrzliny a spolkla ji, abych v sobě zmrazila další příval slz.
„Zvláštní je, že ho novináři nepřipsali na seznam obětí neznámé sekty,“ zamyslela se.
„Kluk. Nebyl místní. Nezapadá tam...“
„Proč mu to tedy udělal?“ našpulila rty. Hrála si na kriminalistku a ohromně ji to bavilo.
„Přeci kvůli mně. Dává mi znamení,“
Vyděsila se. „Zabije tě?“
„Zabije každého z mého okolí, pokud nebudu držet jazyk za zuby, řekla bych.“
„Pak si na tohohle temného anděla musím dát pozor.“
„Myslím, že stačí nedívat se mu do očí.“
„Ok, žádné pohledy na úchyly,“ přísahala.

Milý Deníčku,
štěstí, že mám René. Máma mi taky hodně pomáhá, ale je hodně v práci.
Sněží. Vánoce mám za sebou, teď už zbývá přežít jen Silvestr a Nový rok. A dělat, že se usmívám.
Hodně se učím. Úplně jsem se ponořila do učebnic. Jestli budu pokračovat takovým tempem, vezmou mě na Karlovu univerzitu!
Hraní na housle mě vždycky rozesmutní, ale snažím se v něm pokračovat.
Petra jsem od té doby neviděla.
Ondro, promiň. A miluji tě.

Tvá Radka