Cesta na východ - III. První noc 3

Ten večer se trochu protáhnul a přestože Nele bylo fajn s těmi lidmi, cítila se unavená. Přece jen, spaní ve vlaku nebylo moc pohodlné a události tohoto dlouhého dne ji trošku zmohly. „Děkuji Vám za hezký večer, ale už půjdu spát. Jsem unavená.“. Řekla. „Hmm, dobře. Dobrou noc.“. Odpověděl Vladimír. „Dobrou noc.“ Zašveholil s úsměvem Andrej. Nela vstala a trochu zavrávorala. Přece jen, té vodky bylo víc než byla zvyklá. Larisa se usmála, vstala a řekla: „Doprovodím tě.“. Vyšli na chodbu, Larisa šla kousíček za Nelou a jistila ji. V pokoji Nelu posadila na postel. Nela nebyla schopna pohybu. Nebo se jí spíš už vůbec nechtělo hýbat. Chvíli tam jen tak seděla a koukala se Larise do očí. „Tak. Převléknout a spát.“ Řekla Larisa. Nela se na ni dívala, ale nehýbala se. Larisa si tedy klekla a začala ji rozepínat knoflíčky u košile. Chytla ji za ruku a jeden rukáv, druhý a košile byla dole. Chytla ji za tílko a pomalu jí ho přetáhla přes hlavu. „Ty seš tak hodná.“ Řekla znaveně Nela. „Já vím. Však ty taky.“. Odpověděla Larisa. „Tak, teď si stoupni!“. „To musím?“. Zeptala se Nela neochotně. „Ano. Musím ti sundat kalhoty. Pojď!“. Natáhla ruce Larisa. Nela se těžkopádně postavila, ale trochu se jí zatočila hlava a tak si zase kecla na postel. „Juj, nějak to nejde.“. Zkusila to znovu. Tentokrát vydržela déle a Larisa ji stačila rozepnout kalhoty a stáhnout je z jejího zadečku. Na posteli ji pak sundala nohavice. „Kde máš věci na spaní?“. Zeptala se Larisa. „Tam, v kufru.“ Ukázala Nela. Larisa otevřela kufr a po chvíli hledání našla teplé bavlněné pyžamo s dlouhým rukávem a nohavicemi. „Tak, ještě si sundej podprsenku, aby tě netlačila.“. Řekla Larisa. Nela se snažila rozepnout ji, ale moc ji to nešlo. „Pomož mi prosím, nějak mi to klouže.“. Řekla omluvně. Larisa se k ní sehnula, obejmula ji z obou stran a uvolnila zapínání. Taková intimní blízkost Nelu probudila. Ucítila vůni Larisy a její smysly byly naráz ve střehu, očekávajíc pokračování. Jejich pohledy se setkaly. Larisa pomalu stahovala podprsenku a bříšky prstů ji přitom jemně hladila po rukou. Nele přeběhl příjemný šimravý pocit v podbřišku. Usmála se na Larisu. Ta jí úsměv vrátila a podala ji vrchní díl pyžama. Nela si ho přetáhla přes hlavu a stoupla si, aby si vzala pyžamové kalhoty. Nepřestávala však Larisu sledovat. Larisa jí je šikovně nastavila a Nela do nich vklouzla. Tíživý pocit z vodky byl najednou pryč. Larisa jí pomohla upravit vrchní díl, aby pěkně sedl. Jak tak stály proti sobě, pohladila ji Nela po jejích dlouhých vlasech. Larisa se na ní usmála: „Pojď.“. A pokynula směrem k posteli. Nela na vteřinu zaváhala, ale pak si sedla na pelest dřevěné postele. Larisa se k ní sklonila a jemně ji uchopila za ramena. Sotva znatelným tlakem přiměla Nelu aby si lehla. Pohladila ji po vlasech a pak po tváři. Nela zavřela oči. Jemně se dotýkala konečky prstů její pokožky na obličeji. Pomalu, od čela, přes křivky pěkně rostlého oboří, oční víčka pokračovala přes malý nosík až ke rtům, které lehounce objela z obou stran, aby se pod nimi setkala a maličko polechtala pod bradou. „Dobrou noc.“ Zašeptala Larisa a dala Nele pomalý teplý polibek na rty. „Hmmm“. Zavrněla Nela a rukama objala její štíhlé paže. „Děkuju.“. Larisa pomalu vyklouzla z jejího objetí a přikryla ji peřinou. Chvíli se na ni dívala a pak se beze slova otočila a odešla. Opatrně za sebou zavřela dveře.