událost mých 15 narozenin

Stalo se již dávno. Toho dne jsem oslavovala patnácté narozeniny. Vše by proběhlo bez problému nebýt mého nápadu. Sama nevím, co mě a mé kamarádky napadlo, ale v hlavě se mi zrodila myšlenka projít se do nedalekého lesa. Jemný větřík si v podvečer pohrával s drobnými lístky spadanými všude kolem. Téměř se zdálo, že je rozfoukává do jakési cesty. Vůně smůly a čerstvého dřeva sílila s každým krokem. Skrz koruny nejvyšších stromů dopadaly paprsky již zapadajícího slunce. Obloha byla toho dne neobyčejně zabarvena sytě krvavou barvou. Začínaly jsme ztrácet pojem o čase a pochodovaly vstříc neznámému cíli v jakémsi blouznivém stavu. I když jsme vnímaly, Nikola, jedna z mých kamarádek se zarazila a upřeně hleděla před sebe. Zprvu jsme nechápaly, ale pohnulo se to. Jen stěží mohu popsat následující okamžiky, neboť slova nedokážu vyjádřit to, co jsem viděla. Černý stín, který se krčil pod mohutným kmenem se náhle zhmotnil. Postava začínala nabývat na tvaru. Nic podobného jsme v životě nespatřily. Démonický přelud se pohnul směrem k nám. Rychle jsme ustoupily několik kroků zpět...
"Co to je?" Zeptala se Nikola.
"Já nevím." Odpovíme s Luckou obě najednou. Vtom černý přelud udělal krok k nám a nebezpečně mávnul rukou.
" Já se bojím."zasípěla Nikola.
" Pojďte rychle pryč."
"A kam?" Ptám se.
" Pryč z lesa."Dobře řekli jsme a otočili se k útěku. Před námi se objevili dva černé přeludy. Ztuhli jsme a já strachy zapištěla. Udělali kolem nás kruh, aniž bychom si toho všimli. Lucka se kolem sebe rozhlížela a vymýšlela plán k útěku, ( jako vždy když něco provede, aby se vyhnula potížím). Slunce zapadlo a měsíc, který právě vyšel, vypadal jako rudě zbarvená krvavá kaluž. Bylo to zlé znamení. Hvězdy skoro nebyli vidět a větřík si pohrával s našemy vlasy. Osobám v černém plášti se zakrytými obličeji se najednou rudě a krvelačně zbarvili oči. Vystrašeně jsme hleděli jedna na druhou a přemýšlely co dál. V tom jeden vytáhl dýku a zaútočil na mě. Naštěstí jsem útoku odolala a bravurně uhla. V tom se ozvala Lucka "Tady vede cesta ven" a ukázala na místo kde stál útočník.Popadli jsme nohy na ramena a utíkali jak o život.Najednou jsme ušlyšeli křik dítěte a všichni tři se zasekli.Před sebou jsme uviděly jednoho z těch černých neznámých postav a v náručí držel mrtvé zkrvavené tělo malého dítěte.Mohlo být tomu drobečkovi asi 5 let, kolem byla krev a mi se vylekaně rozběhly jiným směrem.Nikola se zastavila a vypadala jakoby viděla něco strašného ,když se Lucka otočila uviděla stát Nikolu jako přibitou.Měla vyděšený výraz a ukazovala rukou na jeden strom.Otočili jsme se k němu a vyjekli.Na to stromě byla krev , Lucka mi najednou zaklepala na rameno a vyděšeně ukázala kolem nás.Na všech stromech v dohledu byla krev.Stáli jsme na místě neschopni pohybu čekali jsme co se stane jestli přežijem nebo nás doženou ty osoby v černém.

Uslyšeli jsme kroky byly blízko a tak jsem popadla Nikolu a utíkala.Lucka se rozběhla za námi.Kroky byly stále hlasitější a blížili se, ale mi pořád bezhlavě utíkali.V tom Lucka která utíkala ve předu jako předvoj zakopla a padala dopředu, najednou se před ní objevil muž v černém a strčil do ní tak že spadla na zem před nás.Vystrašeně se zvedla a postavila do bojové pozice jaké znala ze svých oblíbených filmů.Najednou se objevili i ostatní a znovu utvořili kruh kolem nás.Byli jsme v pasti a nebylo útěku.Nikola se vzpamatovala a postavila se jako Lucka do bojové pozice.Rozhlídla jsem se a věděla že nemáme šanci ale nechtěla jsem je v tom nechat samotné a tak jsem se postavila též do bojové pozice. "Nenechám se jen tak zabít a co vy holky já myslím, že bychom jim za to měli pořádně nakopat ty jejich černý zadky co vy na to?" řekla kurážně Lucka a vypadalo to, že by mohla odvahu rozdávat, na Nikole bylo vidět, že má strach, ale stále měla svůj uhrančivý pohled. "Tak co holky budeme jako Čárlího andílci?"Pronesla Lucka a podívala se na nás stále ve svém bojovém postavení z filmu. Vypadalo to, že nemá strach a ruce se jí klepali. Měla strach a určitě větší než mi dvě dohromady, ale jako vždy mi svým pohledem dodala sílu a Nikole taky "Ano!!!" zařvali jsme do černo černé tmy.
Lucka se usmála a znova se otočila k neznámému v černém. "Tak co těšíš se na výprask?" řekla Lucka, až se škodoradostně zasmála. "To jsem u ní nikdy neviděla" konstatovala jsem a podívala se na Nikolu která nevěděla co bude dál a tak se jen rozhlížela a přikývla na odpověď mé otázky.Znovu jsem se podívala na útočníkovu tvář vypadalo to že nechce aby nikdo jeho tvář viděl ,ale stou maskou vypadal děsivě a skoro na sto procent bych mohla říct ,že se Nikole líbí.Ona má ráda záhadné a nebezpečné a proto si myslím že se ji i ten záhadný libí.Ale dost mého přemýšlení znovu jsem začala vnímat ostatní a čekala kdo první zaútočí.Najednou se ten záhadný černý muž co stál u Lucky zasmál,při tom smýchu nám tuhla krev v žilách.Byl to děsivý a škodoradostný smích, který z nás ještě ani jedna nikdy neslyšela.V tom se dosmál a řekl "Tak si pohrajeme co myslíš? Lucko."Všichni jsme sebou cukly, jak proboha zná Lucky jméno? A jako bychom si četli myšlenky se ozvala Lucka "Jak znáš moje jméno?" "Jak?" zasmál se stejným děsivým smíchem. "Ty to nevýš? Já tě sledoval nejen já , ale i ostatní něco od tebe chceme a víš co?" Lucce se sevřelo hrdlo a neměla ponětí o ničem, co chtějí tak znovu nabrala sílu a nebojácně se na něj podívala "Ne nevím" řekla, jakoby se bála odpovědi.
Nikdy jsem neviděla Lucku tak vystrašenou ona byla většinou ta která se nebála, vždy říkala, že strach nás jen brzdí, zpomaluje a nesmíme ho nechat, aby nás pohltil, ale teď to vypadalo, že tohle své oblíbené přísloví hodila za hlavu a popadal ji ten strach, který se tak moc snažila skrýt. "Tak to se nemáme o čem bavit." Řekl s úsměvem na tváři, kterou trochu poodhalil. Měl ji jako normální člověk jen bledší jako by se nechodil opalovat jako všichni ostatní. "Půjdeš s námi!"Ozval se přísný hlas muže, který stál před Nikolou.

Lucka se mírně sehnula a sebrala za země klacek a znovu se postavila s novým odhodláním v očích jakoby najednou přes ni jejím pohledem do nás proudila energie. Bylo to zvláštní, až děsivý, ale najednou jsme měli pocit, že všechno zvládneme. Strach byl titan a my měli odvahy víc než kdy jindy. Lucka znovu pozvedla hlavu a zpříma se mu podívala do krvelačných očí vraha. " Já s vámi nepudu. Je vám to jasný." Řekla Lucka a usmála se na nás. "ccc…" ozvalo se od jednoho z nich. "Dobře" řekl, ten co před ní stál a vytáhl katanu. " Teď to bude teprve zábava" řekl a zasmál se svým děsivým smíchem a namířil katanu Lucce k hrdlu. Všichni jsme čekali, co se stane. Najednou se u meče objevil něčí klacek, byl to Nikoli klacek, který nepozorovaně sebrala, když se vybavovali. "Krucinál" řekla sem a chtěla jsem taky pomoc alespoň klackem a sehnula sem se pro něj k zemi. V tom se mi u krku objevila malá dýka a hluboký hlas řekl " být tebou bych to nezkoušel" a naznačil mi, abych vstala. Pomalu jsem se pohnula směrem nahoru s dýkou u krku.

Lucka se zamračila a klacek, který držela, pevně sevřela. "Pozor" zakřičela a klackem máchla po kataně a Nikola těsně uhnula svým klackem a utíkala ke mně a zaútočila na toho co mi držel díku u krku já sem těsně uhnula a vymanila jsem se z jeho držení, ale ne tak rychle. Rýpl mě dýkou do tváře a mě se z rány vyvalil malý potůček krve. Trochu mě rozbolela tvář a tak jsem se za ránu chytila. Přemýšlela jsem co bude dál rozhlídla jsem se kolem. Lucka bojovala klacek vs katana a moc se ji nedařil, zrovna když jsem se podívala, nestihla vykrýt jeden útok a katana se ji zabodla do nohy. Lucka zařvala a Nikola se taky podívala tím směrem, kde bojovala. Tajemný muž se zasmál a s velkou neopatrností jí katanu přímo surově vytáhnul z nohy. Lucka se skácela k zemi hodně krvácela, ale po chvíli se zasmála a znovu vstala, i když kulhala. "Tobě to nestačí?" zeptal se muž "Ne" odvětila Lucka a znovu se strhl souboj. Teď jsem se podívala na Nikolu, ta se oháněla klackem na všechny strany moc dobře bojovat neuměla, ale ještě žila - naštěstí. Rozhlédla jsem se, jeden mi tu chybí, byly tři ne? Řekla jsem si v duchu a v tom jsem ho spatřila, šel ke mně a měl v ruce delší díku a připravoval se na souboj a zřejmě se mnou. Popadla jsem rychle klacek co byl u mě. Pevně jsem ho sevřela a vrhla se vstříc jisté záhubě.
Bojovala jsem jak nejlépe jsem mohla ,ale po chvíli úmorného boje jsem byla vyčerpaná a nechvíli se zastavila.Znovu jsem se rozhlídla a první jsem spatřila Nikolu taky těžce dýchala a měla dva velké škrábance.Jeden na ruce a druhý na noze nebyly moc hluboké a tak jsem zaměřila pozornost na Lucku která bojovala se zraněnou nohou.Byla vyčerpaná ,ale dál bravurně uhýbala a vykrývala útoky. Neměla zraněnou jen nohu , ale dokonce byla i ošklivě poškrábaná na nohách a rukách ,bylo na ní vidět že sotva ten klacek drží a čím víc jí ubývalo síli tím víc se ten záhadný muž smál tím svým děsivým smíchem.Lucka už moc nemohla bojovat a tak začala pomalu ale jistě couvat co zadu.Najednou ji ten muž sekl do břicha katanou a Lucce sebral klacek a fláknul s ní o strom co byl hned za ní.Držel jí pevně za ruce a tělem ji přidržoval ke stromu.Lucka se snažila zpod něj dostat ale neměla tolik síly a po chvíli se stalo co nikdo nečekal.Ten neznámí muž se na ni podíval a začal ji zuřivě líbat.Lucka se bránila jak nejlépe mohla ,ale proti němu neměla šanci ,ale po chvíli si uvědomila že má nohy volné a tak se z hluboka nadechla a kopla ho do rozkroku.Muž se skácel bolestí na zem ,ale Lucka taky musela ho totiž kopnout tou zraněnou nohou.Chvíli ležela na zemi.V tom se seběhly černé mraky a začal pěkný slejvák.Hromy blesky se navzájem předháněli kdo bude lepší a vítr se nedůvěřivě zvedl a foukal silněji.Na zemi se ozvalo "Ty děvko!" Byl to muž co ho Lucka kopla ,vypadalo to že se chce pomstít a tak popadl katanu a Lucka se zvedla a udělala krok dozadu.Muž se rychlostí blesku objevil u ní a katanu ji namířil ke krku.Lucka ,ale neotálela a katanu chytila pevně rukama na každé straně a neznámí muž se zasmál a řekl "souboj v přetahované.Jak je libo" a chytl katanu stejně jako Lucka.Po chvíli se déšť zhoršil a na zem pod katanou začaly kapat kapky krve z jejich rukou.Katana se nebezpečně přibližovala k Lucky krku.Neměla sílu ji odtáhnout a ten déšť jí to neulehčoval za chvíli byla promočená a z ran ji tekli potůčky krve, ale mi na tom byly stejně jen jsme nebyly tak zraněné.Po chvíli se souboj vrátil do kolejí a mi jsme se znovu dali do boje.Nikola se znovu s vervou pustila do svého protivníka a párkrát ho dokonce praštila klackem do hlavy.Bylo to jakoby jsme všichni tři bojovali jedna za druhou a ta za třetí bylo to zřejmě magické pouto přátelství co nám pomáhalo.Zatím co jsem se rozhlížela po holkách můj protivník si z kabátu vytáhl bič.Byla jsem strachy bez sebe nevěděla jsem co dělat, tak jsem se rozhodla pro útěk ,ale holky bych tu nenechala a tak jsem popadla Nikolu a Lucku za ruce a táhla je obě překvapené z mého rozhodnutí pryč z lesa.Po chvíli Lucka pochopila že je to nejlepší způsob a pomohla mi vláček chudáka překvapenou Nikolu.

Měla jsem spoustu otázek, ale bála jsem se je vyslovit když se ozvala Nikola "Ten kopanec se ti poved Lucko." "hmm…"ozvala se zamyšlená Lucka a jakoby v tranzu se koukala před sebe.V tom jsme uslyšely blízké kroky a Lucka jako nikdy předtím utíkala se strachem v očích.Měla strach a ten byl na ní vidět ,ale taky bylo vidět že má strach hlavně o nás.Nikola se konečně vzpamatovala a přidala do kroku když v tom najednou jsme uslyšeli švihnutí bičem a já sem začala padat k zemi.Tem muž co držel bič se smál a já si až teď všimla že mám konec biče omotaný kolem nohou.Byl pořádně utáhlý ,protože mi nešla ani jedna noha vyvléct.Ležela jsem na zemi a otočila se tváří k neznámému s bičem.teď už ale nebyl sám stály tam i ty dva co s nimi bojovali holky. Škodoradostně se usmívali a jeden z nich se ozval "vy jste si myslely, že nám utečete? Jak bláhové." "No popravdě ano"řekla Lucka a Nikola jen souhlasně přikývla. "Pche" řekl muž a dal pokyn tomu s bičem.Po malé chvilce muž zatáhl za bič a já se začala chytat všeho možného protože mě s tím bičem táhl taky.Nejdřív mi v rukou uvázlo jen pár listů a pak když jsem se snažila chytit pevněji se mi prsty na rukách zarazily o větev.Pevně jsem ji chytla a zarazila do země jak nejlépe jsem mohla.Muž se trochu urazil a vypadalo to že mnou pohrdá a nejradši by bez okolků zmizel, ale nemohl.Začal tahat pevněji a já se sotva udržela když najednou jakoby se holky vzpamatovali, vyběhli mi na pomoc.Nikola byla rychlejší a chytila mě za ruce.
Lucka k nám doběhla a chtěla se sehnout k nám a pomoc mi, ale těsně u hlavy ji proletěla malá dýka a jemně ji řízla do tváře. Lucka se otočila aby zjistila co to kolem ní prolétlo a když uviděla dýku zabodnutou ve stromě trochu se uchechtla "Moc dobře nemíříš."řekla a nepatrně si oddechla. Neznámý se zasmál a rychlostí blesku se objevil za Luckou a zašeptal ji do ucha "Myslíš ? Já mířil přesně na tvou tvář, příště budu mířit na srdce." Lucka se ho lekla a pohotově se k němu otočila čelem. Vypadalo to, že jsme v koncích, ale v tom k nám ze stromu dolehl hlas "Není slušné takhle otravovat mladé dámy a hlavně ne v noci"Jak to tajemný hlas dořekl, že stromu hodil malou dýku a ta přesekla bič, který mě poutal a tahal do jisté záhuby. "Ty parchante"ozvalo se vedle Lucky a ta se podívala na postavu vedle sebe. Měl v břiše zabodnutou další dýka , krvácel, ale nedalo se tomu nijak zabránit a tak z posledních sil zasípěl "Jak … jsi… jak jsi ..to udělal?" "Já ne to můj kamarád" řekl neznámí na stromě. Muži co nás napadli, se začali nervózně rozhlížet a vytahovat meče a dýky. Ten co držel zbytek biče ho upustil a já se konečně vzpamatovala a vstala. Nikola mi pomohla a vstali, obě došli rychlím a vystrašeným krokem k Lucce která tam jen tak stála a rozhlížela se jak to dopadne.

"Měli bychom vypadnout.Schyluje se k bitce" namítla Nikola a já jen kladně kývla hlavou ,ale Lucka stála jak přikovaná a stále jí z ran tekla krev jako mě a Nikole. "Ten hlas znám" ozvala se po chvíli Lucka a upřeně pozorovala muže na stromě. Ten seskočil dolů a u něho se objevili zřejmě jeho přátelé. Byly tři a protivníci dva takže to byl nevyrovnaný souboj.Začali bojovat a ten co předtím stál na stromě napadl toho s bičem a ti dva další se vrhli na toho druhého.Já jsem pohotově drapla Lucku a Nikolu za ruce a utíkala pryč od toho hrozného souboje. Lucka se ještě jednou otočila jestli náhodou nepotřebují pomoc ale hned se otočila zpátky a utíkala jak o život.Nikola byla na tom stejně a já jsme si až ted všimla že nemám botu ,asi mi spadla jak mě ten muž táhl bičem k sobě.Přejel mi mráz po zádech když jsem si na to vzpomněla , mohly jsme umřít zbývalo jen kousíček a bylo po nás ,ale zachránili nás ti tři kluci. Ale proč co to vlastně chtěli po Lucce? Takovéhle otázky se mi hnaly hlavou dokud jsme nevyběhly z lesa. Byla tam kamenitá cesta do vesnice ,ale nebylo vidět a taky jsem nedávala pozor a tak jsem občas zasyčela bolestí protože jsem šlápla na ostrý kámen.Doběhly jsme domů a až teď pod lampou jsme si všimly, že máme celé tělo špinavé od bláta a listí a potrhaná trička a oblíbené džíny. Z ran nám tekla krev a trička se v místě ran barvili do temně rudé. Byla to krev na sto procent.
Doma naštěstí nikdo nebyl a měly jsme dnes spát u nás tak jsem odemkla a poslala holky do obýváku a doběhla do koupelny pro lékárničku. Když jsem přišla do obýváku Luka s Nikolou se o něčem bavily. "O čem se bavíte?"zeptala jsem se s lékárničkou v ruce. "Ale Lucka si nemůže vybavit odkud ten hlas zná."řekla Nikola a hodila oči v sloup. Jen jsem se zasmála, Nikola takhle vždy vypadala strašně srandovně, ale dnes jsem se smála jen já ,podívala jsem se na Lucku která usilovně přemýšlela nad tím hlasem a měla hlavu sklopenou dolů k noze. Asi ji hrozně bolela ale nedala to na sobě znát. Otevřela jsem lékárničku a začala Lucce ošetřovat rány.Lucka mi z lékárničky vzala známou štiplavou desinfekci a začala s ní Nikole čistit rány. "Drž nebo ti to nevyčistím a budou ti muset amputovat ruku" řekla nekompromisně Lucka a zamračila se na Nikolu. "Já vím, já vím jen si nemůžu pomoct ono to strašně štípe."odporovala stále se uhýbající Nikola. Po chvíli se naštěstí nechala vyléčit a začala ošetřovat rány mě.Já se mezitím dostala k Lucky noze, vypadala hrozně přemýšlela jsem jestli jí to opravdu nebolí nebo to jen předstírá abychom neměly strach.Na ránu jsem jí přiložila látku s desinfekcí a Lucka tiše zasyčela a do očí se jí hrnuly slzy ,ale neplakala.Pláč v sobě potom všem ještě udržela.Když jsme byly vydesinfikované a obvázané obvazy skácela jsem se na gauč a zavřela oči stále jsem přemýšlela o tom co se stalo a nemohla tomu uvěřit.Nikola se po chvíli skácela vedle mě.Ležely jsme s Nikolou asi hodinu a přemýšlely než se ozvala "už vím odkud znám z ten hlas." Řekla a vyděšeně se na nás podívala. Já a Nikola jsme si sedli a čekali na odpověď. "ze snů" ozvala se Lucka a stále se vyděšeně koukala naším směrem. "ze snů? To je nemožný." Namítla se stále unaveným pohledem Nikola. Vypadalo to že brzy usne. "je to tak.je to ten co na mě mluví v těch hrozných nočních můrách" řekla Lucka a udělala zhnusený obličej na své sny.S Nikolou sme se na sebe podívali a pak opět na Lucku. "nepraštil tě do hlavy?"zeptala jsem se opatrně abych náhodou Lucku neurazila.Všichni tři jsme věděli o jejích nočních můrách a zlých snech o budoucnosti a minulosti ,ale moc velkou důvěru jsme v to neměli. Jinak řečeno jsme jí to nevěřili. "ne nepraštil." Řekla Lucka a otočila se k nám zády na důkaz že je uražená.Věděli jsme že se dnes už neudobříme a tak jsme šli spát a popřáli si dobrou noc.No ale moc dobrá nebyla.

Dnes jsem měla zlé sny i já zdálo se mi o tom co se stalo v lese.Ke konci snu mě ,ale probudil něčí hlas "Kami. Kami. No tak Kami vstávej!" Byla to Lucka. Z amžourala jsem a rozespale se zeptala "Co je? Co se děje?" Rozhlédla jsem se po pokoji a viděla jak Nikola rozespale mžourá a rozhlíží se jako já .Sedli jsme si a Lucka nám oznámila že se ráno kouknem na zprávy abychom jí věřili ,že se jí zdálo že se vybourá auto a ze čtyř osob přežije jen jedna a to dvouroční dítě.Koukali jsme jak vyorané myši a snažili se to pochopit.Já i Nikola jsme rozespale kývly že jo a spaly dál.
Ráno jsem se probudila a jako obvykle si došla na wc, po cestě jsem v kuchyni potkala Lucku. Připravovala nám snídani a zrovna ji nesla do obýváku. Když jsem přišla Lucka budila Nikolu a vedla ji v polospánku do obýváku na snídani.Pozorovala jsem jak se Lucka činí a snaží se rozespalou Nikolu probrat.Podívala jsem se na Lucky nohu měla ji obvázanou obvazem který byl trochu nasáklý krvý.

Takže to nebyl sen doopravdy se to stalo.Dál jsem stála ve dveřích a koukala jak se Lucka snaží zapnout televizi.Když se jí to konečně povede přepne na kanál čt1 a řekne "za chvíli budou správy jdu ještě pro vidličky" Odešla a já si sedla byly to odpolední zprávy až teď jsem si uvědomila že je poledne a na obloze není ani mráčku i když včera lilo jako z konve.Znovu si vzpomenu co se stalo.Najednou mě přeruší znělka že zprávy začínají a tak se dívám co se dnes stalo.Najednou přiběhne Lucka s vidličkami a sedne vedle nás na gauč.Nikola je hladová a tak ji vytrhne vidličku a pustí se do jídla a občas koukne na zprávy.Všichni tři sedíme a čekáme na jedinou zprávu a Lucka sedí a ví že jí to potom musíme uvěřit.Po chvíli se moderátor otočí že končí zprávy ale nic o bouračce.Najednou se zastaví a řekne "Máme nové zprávy že se před malou chvílí vybouralo auto se čtyřmi pasažéry a přežilo jen malé dítě kterému jsou dva roky.Má jen malé škrábance a není v ohrožení života." Zprávy skončí a mi koukáme jak vyorané myši. Lucka měla pravdu má věštecké sny. "Jak jsi to proboha věděla?" zeptá se Nikola, i když vý jen tomu nechce věřit. "Zdálo se mi o tom" řekne klidným hlasem Lucka a začne v klidu jíst svou snídani. Ale já ani Nikola nejsme schopni nic říct, a tak se pustíme do jídla a přemýšlíme. Lucka se jen usmívá a dělá jakoby to bylo normální, ale ono není je to až strašidelné.

Po snídani jsme se převlíkly a šly ven.Najednou se v křoví něco šustlo a mi se lekly.Nikola se panicky chytila mě a Lucky za ruku a Lucka hledala nejbližší klacek na obranu.Já jen stála a čekala co se stane. Znovu v křoví zašustělo a Nikola mě víc stiskla ruku.Lucka vzala kámen co byl poblíž a pustila Nikoly ruku a ta se mě hned chytla oběma rukama.Lucka se pomalu přihlížela ke křoví a otočila se na nás.Koukla se jak jsme na tom a pohledem mi naznačila abychom při nejhorším zdrhly ,ale já jsem nechtěla ji v tom nechat samotnou a tak jsem k ní i s Nikolou co na mě vysela přišla.Pomalu jsme šli blíž a já cítila jak se mi strachem zrychluje tep a začínají se mi třást ruce.Nikola na tom byla hůř a tiskla se strachy ke mně.Naopak Lucka nebojácně kráčela dál a vypadalo to že se znovu řídí svým příslovím. Lucka nakoukla do křoví a z něj na ni vybafl kamarád Marek, byl to Nikoly kluk. Jenže než Lucka zjistila, že je to on tak mu dala pořádnou facku. Marek se oklepal, vylezl ze křoví a řekl "Ta teda sedla! Brrr. Co je to s vámi? Vy snad nerozumíte srandě nebo co." "Spíš to nebo co." Ozvala jsem se a snažila jsem se uklidnit Nikolu, ale stále mi srdce bylo jako o závod. "Promiň. Ale takhle už nás neděs jasný?" ozvala se Lucka a koukla na něj výhružným pohledem. Marek udělal krok ke mně a začal máchat rukama, aby na něj Lucka nemohla. Klasická zápletka pomyslela jsem si a zasmála se. Lucka se podívala na Marka jako že by ho nejradši zabila, Marek okamžitě zdrhl za mě a začal s prosíkem. "Jasný. Jasný. Už nikdy na vás nebudu bafat. Vážně no fakt čestný…"Nikola se mezitím vzpamatovala a srdce ji nabylo normálního tempa. Koukla se kolem a začala se smát a já se přidala. Nakonec jsme se smáli všichni.
Nikola si stoupla k Markovi a objala ho a dala mu pusu a jako vždy Lucka udělá svůj kvicht že se jí chce z toho zvracet a otočila se zády k nim, aby to neviděla. Nikola se s Markem začala líbat a Lucka jako vždy konstatovala "Jděte se cicmat někam jinam" A Marek jako vždy ji začal provokovat, aby si taky našla kluka, když ji to tak vadí a nakonec to skončilo úplně stejně jako vždy když se hádají. Lucka popadla klacek a utíkala za ním a on celou cestu co běžel před ní si z ní dělal srandu.Všichni věděli že Lucka je taková samotářka bylo divu že si našla alespoň nějaké kamarádky.(Nás!!!) Nikdy s nikým moc nevycházela a všichni si o ni myslely že kluka nechce a chce být celý život sama, ale opak byl pravdou jen já a Nikola jsme věděli její tajemství a přání jako ona věděla ty naše.Její největší přání bylo najít si už konečně kluka. Všichni se jí smáli, že jí je čtrnáct a že nemá kluka, ale ona stále čekala na prince na bílém koni. Za to Nikola ta kluky střídala furt. A já? Já momentálně měla kluka ale chtěla jsem se s ním rozejít moc nám to neklapalo. Věděli jsme jak nám Lucka ty kluky závidí ,jí žádný nechtěl. Před všema si hrála na drsňačku, ale uvnitř byla úplně jiná i v tom lese … Už zase. Vzpomněla jsem si co se dělo včera a rozklepaly se mi ruce bylo to děsivé a divné.

Z přemýšlení mě vytrhl zvuk v roští a černý stín, který se tam mihnul. Lucka se zastavila a přestala pronásledovat smějícího se Marka a šla ke křoví v tom ji něco praštilo a odhodilo k nám a uteklo.Bylo to zraněné a nikdo nepostřehl co nebo kdo to byl. "Byl to on" řekla Lucka a podívala se na nás jak reagujeme. Marek na nás čučel jak magor na tvrdou hlínu a já a Nikola jsme stuhly a čekaly co bude dál.ozval se Marek "Kdo to byl? Co to s váma sakra je?", ale ani jedna z nás něměla chuť mu to vyprávět a tak jsme se rozhodly, že půjdeme zpět k domu. "Budeme tam v bezpečí" konstatovala Nikola a Marek jako poslušný beránek utíkal za ní.Dům byl uprostřed vesnice a tak jsme se nebály že by nás tam někdo napadl.Byly jsme v klidu.Najednou kolem nás proletěl černý stín a řízl Lucku do tváře. Té se tvář zbarvila do červena od krve a mi tři pochopily že nejsme v bezpečí ani tady.Stály jsme jak přibité a Marek začal jančit co to je kde se to tu vzalo … On totiž nevěřil na čáry a kouzla jako mi a tak se to snažil vysvětlit logicky ale to nešlo.Nevím jak holky ale já propadala panice a čekala co kdo navrhne jako možné řešení, ale nikdo nic nevěděl.Bylo to zlé znamení které Lucka kdysi viděla ve snu a mi jí to nevěřili.Prý viděla tři lilie a to znamená že jsme v pěkném maléru.Lilie je totiž kytka smrti.Tvrdila že jsme každá držela jednu a šli smutečným průvodem ve předu.Po tom snu pak nespala tři noci.Nám ale řekla že ty sny má zřejmě proto, aby těm událostem zabránila a tak se snažila vždy usnout tak aby se ji zdálo o nás, ale čím víc chtěla ten sen vidět tím víc se ji zdálo o něčem jiném.Bylo to jako naschvál, ale možná to že nás napadly ti muži v černém bylo znamení.Znamení naší smrti.Celou hodinu jsem se utápěla ve svých myšlenkách a přemýšlela.Lucka na tom byla stejně jen vždy očkem koukla co dělají Marek a Nikola. Vždy jak se podívala si schválně Marek přitáhl Nikolu a začal ji líbat a takhle jsme strávili zbytek dne.Nastal večer a holky museli jet domů.První si rodiče přijely pro Nikolu a ta se s námi rozloučila.Lucka ji jen upozornila aby si dávala pozor na vše okolo sebe a byla klidná, ale ona ji jako vždy neposlouchala.Marek už radši odešel její rodiče ho zrovna neměly v lásce a tak s ním Nikola chodila potají.Potom si rodiče přijely i pro Lucku a ta mě znova jako Nikolu varovala abych si radši dávala na vše pozor.Když odjela radši jsem se zavřela do pokoje a přemýšlela ale ne moc dlouho .Brzo jsem usnula a taky se nedivím byl to dlouhý den.