- TÁBOR - 1 -

Pořádně jsem se rozhlédla a snažila se zaostřit na každý detail. V té tmě jsem toho moc nerozeznala, ale bylo mi jasné, že jsem konečně na místě. Starý, už léta nepoužívaný, tábor působil dost děsivě, ale odvážně jsem se vrhla vpřed. Nikdo tady nebyl.

"Takže jsem vyhrála!" prohlásila jsem hrdě sama pro sebe a sundala si batoh ze zad. Pořádně jsem se protáhla. Byla to úleva po celodenní cestě. Opuštěný tábor, daleko za městem, jsem pro cíl naší výpravy vybrala já. Spolu se svým přítelem a dalšími čtyřmi kamarády jezdím každé léto na výlety různě po okolí našeho města. Tentokrát jsme ho pojali dobrodružně a každý se vydal na místo sám za sebe. Už jako malá jsem jezdívala s rodiči do přírody, a tak mi orientace v neznámém prostředí nedělala větší problémy. Ještě jednou jsem se rozhlédla a vydala vpřed, hledat vhodné místo na postavení stanu.

Po pár krocích jsem téměř zakopla o ohniště plné prachu a ohořelých kusů dřeva. Vytáhla jsem z batohu listy starých novin a nacpala je mezi suché klacky. Škrtla jsem sirkou a okamžitě se rozhořel malý plamínek, který se rychle rozrostl. Spokojeně jsem si prohlédla své dílo a sedla si do vlhké trávy. Přestože byla tak mokrá, únava mě po chvíli dohnala a já se svalila na zem. Usla jsem okamžitě..



"Jane?" vzbudil mě dívčí hlas. "Je ti něco?" křikla vyděšeně moje nejlepší kamarádka.

"Klid Tino, asi jsem jenom usla." odpověděla jsem jí ještě trochu rozespale. Otevřela jsem oči a párkrát zamrkala. Tina už dorazila spolu se svým přítelem.

"Ahoj Miku." kývla jsem na něj a zarazila se. "Jaktože jste tu oba?" I přes tu tmu se mi zdálo, že se Tina začervenala.

"Hrozně jsem se bála a tak jsem šla už z domu s Mikem. Promiň!" sklopila hlavu. "Asi jsem prohrála, co?" dodala a pousmála se.

Rozesmála jsem se: "Strhnu ti všech deset bodů." prohlásila jsem a objala ji. Cítila jsem se mnohem bezpečněji, když mí přátelé dorazili. "Tak kde máme zbytek?" vyzvídala jsem. Nemohla jsem se jich dočkat. Podívala jsem se na mobil, abych zjistila kolik je hodin a dost mě zaskočilo, že už se blížila půlnoc. V křoví něco zašustilo a všichni tři jsme se otočili. Chvíli trvalo, než nám došlo, že přicházejí poslední dva členové naší skupinky. Lily a Ben, snad ten nejsladší pár u nás ve městě. Drželi se za ruce a mířili k nám.

"Tak a jsme všichni." prohlásila jsem s úsměvem. Bylo načase rozdělat spacáky.

"Jane," řekl tiše Mike a já se na něj otočila. "Tom tady ještě není." Rozhlédla jsem se a uvědomila si, že jsem ho ze svých počtů vynechala.

"No jo, asi se někde zdržel." odpověděla jsem mu a snažila se nemyslet na věci, které se mu mohly stát. 'Určitě jenom zabloudil. Bude tady každou chvíli.' přesvědčovala jsem sama sebe.

"Snad jste nezačali bez nás." Ben se rozesmál a sedl si k nám. "Potkali jsme se nedaleko odsud, jaká náhoda." usmál se, ale všem bylo jasné, že také porušili pravidla naší hry a šli spolu. Lily obešla ohniště a přisedla si ke mně. Objaly jsme se na přivítanou, jako vždy. Všichni začali ze svých batohů vytahovat svačiny a konverzace se začala rozjíždět. Povídali jsme si a smáli se a já úplně zapomněla, že nám někdo chybí.

Asi po hodině jsem zkontrolovala čas. "Nemá tady někdo signál? Ze svého mobilu se mu nemůžu dovolat." roztřásla jsem se, přestože mi nebyla zima.

"Nešil pořád, každou chvíli se objeví." uklidňovala mě Tina.

Uběhla další hodina a já měla čím dál větší strach. Tom si zatím v každé situaci poradil. 'Muselo se mu něco stát. Jinak by tu už dávno byl.' běželo mi hlavou.

"Jdu ho hledat!" vstala jsem najednou a začala prohledávat svůj batoh.

"Nesmysl!" zarazil mě Ben. "Nemůžeš jít teď sama do lesa. Co když se ti něco stane.."

"Ale taky tady nemůžu jen tak sedět!" skoro jsem to zakřičela. Konečně jsem našla baterku a už chtěla vykročit.

"Počkej." zarazila mě Lily. "My s Benem půjdeme s tebou a Tina s Mikem to tu zatím pohlídají. Dobře?" kývla jsem na souhlas a zamířila do hlubokého lesa. Lily popadla svou baterku a vzala Bena za ruku. Rychle se rozběhli se za mnou.


"Tome!" po celém lese se rozléhal náš křik. Zoufale jsme se snažili najít jakoukoli stopu nebo jen náznak, že tudy prošel. Občas něco zašustilo v korunách stromů, ale takovým zvukům jsem nevěnovala žádnou pozornost. Suché větve nám praskaly pod nohama a z baterek doléhalo slabé světlo nejvýš dva metry před nás. Po chvíli hledání jsem se zastavila.

"Tady se musíme rozdělit." oznámila jsem a ukázala na rozcestí před námi. "Já půjdu doleva a vy doprava." oba se na sebe podívali, ale pochopili, že to myslím smrtelně vážně.

"Dobře, ale buď opatrná." prosila mě Lily. Kývla jsem a vydala se po úzké cestičce, kterou jsem měla před sebou. Bloudila jsem lesem a připadala si tak bezmocná. 'Co když se mu vážně něco stalo?' snažila jsem se zahnat zlé myšlenky, ale byly silnější než já. Slzy se mi draly do očí a já je jen těžko zadržovala. V momentě kdy jsem došlápla na uschlý list ozval se za mnou hrozný výkřik. Úplně jsem ztuhla.

'Co to bylo?' Otočila jsem se a rychle se rozběhla tím směrem. Pomalu jsem začala rozeznávat slabé světlo baterky a utíkala za ním. Blížila jsem se a uviděla Lily otočenou zády k místu kam doléhalo. Ben ji pevně držel a sám jen zadržoval slzy. Doběhla jsem a uviděla jeho výraz. Byla v něm hrůza a neuvěřitelné zděšení. Následovala jsem pohledem světlo a podívala se na zem. Jakoby mě najednou něco silně udeřilo do kolen a já se skácela na zem. Vydala jsem ze sebe slabý vzlyk, přestože jsem chtěla kříčet. Nebyla jsem schopná se ani pohnout, natož uvěřit tomu, co jsem viděla. Obličej se mi zalil slzami a roztřásla jsem se. Tom ležel nehybně přede mnou. Byl celý od krve a oči měl mírně pootevřené. Na tvářích i na levé ruce měl řezné rány a potrhané oblečení. Snažila jsem se ten otřesný obraz vytřást z mysli, ale byl tak živý. Nechtěla jsem tomu uvěřit. Nemohla jsem.

Minuty ubíhaly a já tam pořád seděla a dívala se stejným směrem. Nemohla jsem odvrátit zrak. Natáhla jsem ruku a dotkla se té jeho. Byla tak studená a bledá. Všimla jsem si tmavě fialových skvrn na jeho krku, jakoby ho někdo uškrtil. Vzlykla jsem, ale ne hrůzou. Probudilo se ve mně zoufalství a smutek. Pochopila jsem, že už s ním nikdy nebudu moct mluvit. Vůbec jsem nedokázala vnímat ten příšerný obraz před sebou a jen tam dál seděla a brečela.

Ben sebou škubl, jakoby se probral z hrozného snu. Popadl mě za ruku a zvedl ze země. Dostala jsem se zase na nohy a rozhlédla se. Beze slova mě táhl zpátky k táboru.

"Co to děláš?" vzpamatovala jsem se. "Nemůžeme ho tu tak nechat!" křičela jsem zoufale, ale jakoby mě neslyšel. Slzy mi znovu zalily obličej. Lily se pevně držela Bena a běžela vedle něj bez jediného slova. Zakopávala jsem o spadané listí a občas i o vlastní nohy. Měla jsem pocit, že už mě nenesou. Hučelo mi v uších a motala se mi hlava. "Tome.." zašeptala jsem, ale nebyla jsem si vůbec jistá, že to někdo postřehl. Nohy mi ztěžkly a já klesla k zemi. Omdlela jsem..



Pomalu jsem otevřela oči a párkrát zamrkala. Z venku ke mně do stanu doléhalo slabé světlo. Oheň pořád hořel. Rozhlédla jsem se a uviděla vedle sebe obrys něčí postavy. Byl to kluk. Seděl tiše vedle mě a držel mě za ruku.

"Tome?" zašeptala jsem. Naklonil hlavu a světlo mu slabě ozářilo tvář. Ležela jsem s otevřenou pusou a hleděla na něj. "Co se stalo?" zeptala jsem se po chvíli. Jen na mě hleděl a usmíval se. Neřekl ani slovo. "Tome?" šeptla jsem znovu. Snažila jsem se sevřít pevněji jeho ruku, ale necítila jsem vůbec nic. Zmáčkla jsem jen prázdnou dlaň. Vítr venku zafoukal a oheň vrhl nové stíny. Zvedla jsem se začala máchat rukama kolem sebe. Narážela jsem do prázdných stěn stanu. Byla jsem sama.

"Tome!" křičela jsem a snažila se ho najít..



Kopala jsem nohama a máchala rukama. A najednou byla země pode mnou mokrá. Stále jsem křičela a pomalu si uvědomovala kde jsem. Ležela jsem vedle ohniště ve vlhké trávě a pořád si připadala zmatená. Pomalu ke mně doléhaly zvuky a tlumené hlasy.

"Tohle nemohl udělat člověk! Tam venku něco je.." rozeznala jsem Bena.

"Musíme odtud zmizet!" odpověděl mu Mike, vyděšený na smrt.

"Probouzí se!" křikla na ně Tina. Slyšela jsem, jak se jí třese hlas.

Ben přiběhl ke mně a chytl mě pevně, abych přestala kopat. "Jane!" snažil se mě probudit. Hučení zmizelo a konečně jsem zase slyšela normálně. Otevřela jsem oči a snažila se rozeznat osoby kolem sebe. Ben klečel přímo nade mnou a držel obě mé ruce přimáčknuté k zemi. Mike hned přiběhl a za ním se objevila Tina. Lily seděla asi dva metry ode mě. Měla skrčené nohy a ruce obepnuté kolem nich. Třásla se a brečela.

"Myslím, že už je vzhůru." oznámil Mike a Ben mě pomalu pustil.

"Jane, slyšíš mě?" zatřásl se mnou. "Musíme rychle zmizet! Něco se tu děje!"........