TMA: 2. Kapitola

Slyším hlasy. Už od mé rané uberty. Volá mě smrt, strach, touha či hlad po té moci, jenž s ní můžete ukončit lidský život. Vždy jsem v podivném tranzu. Mé vraždící snění přestane až když v očích mé oběti zůstane chladné prázdno. Ano, tak si představuji smrt, jako chladnou prázdnou plochu bez kapky citu a porozumění.
Hlasy mi potichu našeptávají do ucha, abych dnes zabila toho kluka, který se opilecky motá v temné uličce. S opovržením odmítnu, protože jsem vyznavačka něčeho víc než je jen nic neříkajícího zabíjení. Má vražda musí mít tu osobitost a nádech něčeho nepopsatelného.Miluji, když má oběť křičí z plných plic do ulice přeplněné lidmi, přesto nikdo mu nepomůže, právě naopak. Zastaví se a dívají na mé počínání. Zašklebím se nad tou představou. Kdo by také pomáhal? Všichni chtějí to samé co já. Vidět umírající tělo v křečových záškubech a poté jeho poslední pohyby, když škube trhaně nohou. Vzrušuje je to všechny stejně jako mě. Při té chvíli mi zamrazí v zádech.
Vracím se zpátky na zem. Stojím v témné uličcy a ten společenský unavený hoch už odklopýtal pryč. Nekde v dály slyším útrpné psí vytí. Určitě někdo poblíž zabíjí psa, ale místo abych pociťovala strach jako vy ostatní, tak mě se to líbí. Cítím příjemné mravenčení okolo žaludku. Zády se opřu o zeď starého činžáku a svezu se po ní až k zemi. Rukama si zajedu do svích vlasů barvy temné noci a vdechuji vůni dnešní noci. Koutkem oka zpozoruji mírný pohyb na konci ulice. Má hlava okamžitě vystřelí tím směrem.
Záhadná postava v plášti se blíží ke mně. Na druhý pohled v ní rozeznám muže okolo třiceti let. Vážící kolem devadesáti kilo a téměř dvou metrů tyčící s. Ani černý plášť neskryl jeho svalnatou postavu. Otočím hlavu zpátky na protější zeď domu a raději si ho nevšímám. V tomto městě je lepší, když si nikoho moc nevšímáte.
Čím víc se onen záhadný muž ke mně přibližuje, tak tím víc mám pocit, který mám jedině u...
Do pekla! On je... Cítím to teplé mrazení. On je určitě...
Mezitím ke mně došel a klekl si ke mně. Jeho oči byly ve stejné urovni jako ty mé a já věděla, že je...