- TÁBOR - 2 -

Všechno mi připadalo tak zamlžené. Osoby kolem mě se jen míhaly a já se nedokázala na nic soustředit.

„No tak, Jane! Musíš si rychle sbalit svoje věci..“ jakoby z dálky ke mně doléhaly hlasy mých přátel. Točila se mi hlava a sotva jsem se udržela na nohách.

„Tom..“ zašeptala jsem, aniž by si toho někdo všiml. „..je tam v lese..“ tentokrát jsem si už nebyla jistá, jestli jsem to opravdu řekla nahlas.

„Jane, prosím!“ křikl na mě zoufale dívčí hlas. Jakoby někdo třásl mojí rukou, ale sotva jsem to cítila. Tina stála hned vedle mě a já ji skoro neviděla. „Musíme jít.“ snažila se mluvit klidným hlasem. Škubla se mnou a já se trochu vzpamatovala. Párkrát jsem zamrkala a konečně se rozhlédla. Kluci pořád balili. A pak jsem zahlédla Lily. Pohled na ni mě zasáhl. Seděla skrčená na zemi kousek od ohniště a pohupovala se ze strany na stranu. Nesla to z nás všech nejhůř. Ona byla vždycky ta citlivá a hodná a taky z nás všech nejmladší.

Tina se ke mně naklonila: „Zkusím s ní nějak pohnout a ty si zatím sbal svoje věci, dobře?“ zašeptala. Téměř neznatelně jsem kývla, ale ona přesto pochopila a pustila mě.

Pomalým krokem jsem se vydala ke svému stanu. Připadalo mi, že uběhly hodiny, než jsem tam došla. Skrčila jsem se a protáhla malým otvorem, sloužícím jako vchod. Poslepu jsem se snažila nahmatat baterku, a když se mi to konečně podařilo, pustila jsem do stanu trochu světla. Prohlížela jsem si věci a přemýšlela nad tím, co budu nutně potřebovat. Něco za mnou zašustilo. Do stanu vlezla další osoba. Lekla jsem se a zasvítila tomu člověku do obličeje.

„Tome?“ vykřikla jsem zděšeně. Polil mě pot a hrůza. Pootevřenýma očima na mě koukal. Ztuhla jsem. Na obličeji měl úplně stejné rány, jako když ležel tam v lese. Musel to být on. Jakoby se mi zase zatočila hlava. Párkrát jsem zamrkala. Ben se mnou zatřásl.

„To jsem já, Jane.“ uklidňoval mě. Tlukot srdce se mi pomalu začal uklidňovat. Objal mě kolem ramen: „Všechno bude zase v pohodě, slibuju.“ zašeptal. Odtáhl se a popadl můj batoh. Naházel do něj pár věcí, chytl mě za ruku a vytáhl ze stanu ven. „Fajn, můžem.“ oznámil Mikovi. Byl to v té chvíli jediný člověk, který aspoň trochu vnímal.

Ben mě pustil a běžel za Lily. Ta se zatím ze svého místa nepohla. Tina seděla u ní a snažila se jí uklidnit. „Neboj zlato, všechno bude zase v pořádku.“ zašeptal Ben a vzal ji do náruče. Bylo mu jasné, že teď neudělá ani krok. Tina se také zvedla a Mike ji vzal za ruku. Vydali jsme se společně do nejbližšího města.


Prodírali jsme se hustým křovím a svítili na cestu jedinou baterkou, kterou jsme měli. Přešlapovala jsem z nohy na nohu a vůbec nad tím neuvažovala. Jako bych pořád stála na místě. Nemohla jsem se donutit myslet na nic jiného, než na toho bezmocného kluka, co leží někde uprostřed lesa v té tmě a zimě. Nenáviděla jsem se za to, že jsem ho tam nechala jen tak ležet. Připadala jsem si jako zrůda. Připadala jsem si jako vrah!

„Tady někde byla ta cesta.“ přemýšlel Mike nahlas. Šel vepředu a vedl nás. Konečně jsme opravdu narazili na silnici. Zastavili jsme se a rozhlédli se na obě strany. Mike začal hrabat ve svém batohu v naději, že najde něco, co by nás mohlo dál navést.

„Bene, dej mě dolů.“ zašeptala Lily téměř neznatelně. Kdybych nestála hned vedle, nejspíš bych to vůbec nezaslechla. Bylo to poprvé, co promluvila od té doby, co jsme hledali Toma v lese. „Potřebuju..“ gestem naznačila, že si potřebuje odskočit. Ben znejistěl, ale nezbývalo mu, než ji pustit.

„Ale rychle se vrať. A buď opatrná!“ dodal a hlas se mu trochu roztřásl. Vždycky mu na ní hodně záleželo a v situaci, ve které jsme právě byli, pro něj bylo nepředstavitelné, nechat ji samotnou.

„Nemám jít s tebou?“ zavolala jsem za ní, ale už byla pryč.

„Tady to je.“ Mike zvedl hlavu a ukázal nám, že máme přijít blíž. Posvítil na mapu, kterou si na tuhle cestu přichystal a prstem po ní začal kroužit kolem místa, kde jsme měli být my. „Když půjdeme po téhle cestě, za necelou hodinu bychom měli dojít do jedné vesničky. Kousek od ní je..“ přerušil ho něčí výkřik. Ztuhla jsem. Ben sebou škubl. Téměř jsem nepostřehla jak rychle vstal ze země a vyběhl tím směrem. Mike se podíval na mě a hned na Tinu. Popadl nás obě za ruce a rozběhli jsme se zpátky do lesa. Křik neustával. Běželi jsme přímo za ním. Větve nám šlehaly do tváří, ale nezastavili jsme se. Najednou všechno ztichlo. Zarazili jsme se. Šli jsme už pomaleji a Mike před nás svítil baterkou. Spadané listí bylo špinavé od krve. Přestože jsme si to nechtěli připustit, blížili jsme se k místu, kde Lily ještě před chvílí křičela. Na zemi bylo čím dál víc krve a kusů něčeho, co připomínalo maso. Převrátil se mi žaludek. Rukou jsem si rychle zakryla pusu. Slzy jsem ale zadržet nedokázala. Stejně jako Tina, která se teď pevně chytla Mika za pravou ruku. Světlo z baterky narazilo na strom a rozlehlo se do jeho okolí. Jakmile jsme se rozhlédli, ztuhli jsme ještě více. Ten otřesný pohled nás téměř srazil na kolena. Na větvích stromu viselo několik provazů a na jejich koncích kusy dívčího těla. Tina padla na zem. Zvracela. Stiskla jsem si ústa pevně oběma rukama. Třásla jsem se. Mike jen nevěřícně zíral a Tina dřepěla zády k tomu ohavnému místu. Stáli jsme a neodvážili se pohnout.

„Kde je Ben?“ šeptla jsem, když jsem si konečně uvolnila pusu. Mike zakroutil hlavou a naznačil, že bychom se měli rychle vrátit. Vrazil mi do ruky baterku a popadl Tinu za ramena. Kývl na mě a rychle jsme vyběhli zpátky. Tentokrát už jsem běžela s jistotou a otevřenýma očima. Na pláč nebyl čas. Museli jsme rychle utéct. Bylo to sobecké, ale nezbytné.....