Povídka o Bardovi

"Spletené kořeny obijímají se mezi humusem v tomto zeleném lese, ve městě zas chladné barvy vlnící se vzduch nese. A já, bard, ač s krví nečistou, dostal jsem úkol od Starého muže; odstranit Prince, kterého nám seslalo samotné Peklo. Že to není čestné? Čert vem kapku česti, až dokonám tento skutek, jenž se stane prohřeškem, vše se vrátí do neutrálu. Znám krutost toho tyrana a Stařec dobře zná hodnotu peněz." Říká si bard šlechetně v pozdním odpoledni při vzpomínce na ráno, kdy po krátké nepozornosti divný Stařec zmizel mezi stromy. Znovu se podiví a vydává se po krátké cestě lesem směrem ke kamennému městu, v němž se lidi strachují drsných podmínek panující ruky tvrdého Prince.
Po několika sešlápnutí seschlé hlíny představující cestičku zelení Barda v rychlém momentu obklíčí spolek lapků v šlechtických, avšak špinavých a potrhaných oblecích. "Ty, kdož svou loutnu na zádech a meč u boku nosíš, pohlédni na Mě a Mé přátele, jistě rád přispěješ zlaťáky ve tvém měšci dříve než naše ruce vemou si je samy." Zvolal se zamračeným úsměvem vůdce, jehož slova spolu s charakterem rychle mizela pod kráčejícím hrdinou. "Jak se mě opovažuješ vůbec oslovit, ty špinavá kryso?! Mé peníze jsem nedostal od Boha za každé slovo, jímž bych měl platit bídákům jako jsi ty! Kliď se mi z cesty, ať mohu pokračovat ve své cestě, aby se mě i vám mohlo žít lépe!" Bard dal lehkým varováním znamení, jež zloději ignorovali a tak neváhal zakročit svým šermířským uměním. Lapkové bez profesionálního výcviku sotva hrdinovy výpady udýchali a po nečekaném útoku ze zálohy Bard upadá na zem a následně do bezvědomí.
Rozmazané obrysy, pulsující bolest hlavy a krátký výpadek paměti oslovili Barda po večerním probuzení kdesi ve stáji... Motající se Bard si po pomalém zvednutí z hroudy slámy bere zpět svou výbavu, dostává se zpět do formy a za chladné noci tiše likviduje hlídku zlodějů. Z dalekého okénka ve věži Princovy komnaty je vidět pouze zářící Měsíc osvětlující malou farmu na kopci, ze kterého prchá člověk šermíř a muzikant, člověk zabiják a možná budoucí spasitel.
Kamennou cestu nedaleko bran města pokřtily první kapky a zanedlouho již Bard přichází k městu za prudkého deště. "Z jakého důvodu vstupuješ do města cizinče?!" Zastaví hrdinu stráže. "Jsem muzikant, má povinnost je bavit Prince..." Odpoví hrdina a brány se otevírají. Hned za branami ho zastaví muž v promočené kápi. "Starče!" "Ne tak nahlas, Barde...vím vše potřebné k zavraždění Prince, teď pojď semnou..." Stařec odvádí hrdinu do úkrytu, v němž mu následně bude podávat informace a rady.
Po několika dnech nadešla Princova poslední noc. Bard je již připraven ve věži a do vína v kuchyni přilévá jed a rychle nachází bezpečí v chapadlech stínů. Sluha odnáší víno do komnaty, avšak zanedlouho Princ vychází ven zcela živ. Bard prozkoumá místnost a...na zemi leží bezvládné tělo Princovy ženy. Následně se Princ vrací a vidí v pokoji vraha, Bard však neváhá a Princovi náhle projíždí hrdlem dýka barvící podlahu do ruda a Bard opouští věž oknem pomalým šplháním dolů a poté zpět do úkrytu. Očekává chválu a poctu, jenže se náhle probouzí v hospodě u piva.
"Hrdina se probudil! Hahahahaha!" Zasměje se muž sedící na proti u stolu. "Tak co ti prozradily sny? Hehehehehe..." Bard muže ignoruje, zaplatí a míří k blízkému jezeru, aby smyl krev, o níž se mu zdálo. Tiché dopady kapek na trávu naruší pomalé kroky a hlas ne nepodobný Starci: "Princ ničí naše město, je tu hrdina a já pár zlaťáků mám..."