The Scene Of The Crime

Tma. Vzduchem se šíří jen lehký jemně nasládlý železný pach. Jdu po špičkách chodbou. Pod dveřmi do koupelny prosvítá tenký proužek světla. Pomalu přicházím blíž a blíž, beru za kliku, dveře zavrzaly. Krev. Ve vaně leží postava. Dívka. Obličej pod vodou, černé rovné dlouhé vlasy se lehce vznáší na hladině karmínově zabarvené vody. Štíhlé ruce a bledé nohy visí přes okraj a po mramorově bílé pokožce stékají pramínky krve. Kap. Kap. Kap. Kap. na bílých dlaždicích s maličkými kresbami kopretin se tvoří rudě zbarvené louže. Jdu blíž. Chci pohlédnout té dívce do obličeje. Kým byla? Proč to asi udělala? Zklamané srdce nebo snad rodina? Nemohla by snad být… zavražděna? Přistoupím k vaně. Srdce mi bije až v krku. Pomalu rozklepanou rukou odhrnu černý závoj jejích hedvábných vlasů. Úzkost mé tělo svírá jako železná pěst. Karmínově červená voda se rozvlní a všude se rozeběhnou červené vlnky. Její tvář. Dokonalá. Dokonale mrtvá, mrtvě dokonalá, zsinalé rysy její tváře na mě žářily skrz červený krvavý filtr a já ochromena stála a zírala.