Charlie a Mortis

"Slunce..." vydechla a stále zahleděná za obzor seskočila ze zídky. Pomalým plouživým krokem se prodírala mezi náhrobky, nespouštějíce tu neumírající krásu z očí. Sluneční záře lámající se o obzor ozařovala hřbitov. Zaplavovala ho oranžovou, místy až rudou září. Už byla téměř u kříže, který tak milovala. Stoupla na náhrobní desku a stočila pohled ke zlatému nápisu, který oznamoval kdo zde leží. "Omlouvám se" tiše, téměř neslyšitelně vypustila tato slova směrem k nápisu a během vteřiny už seděla na vrcholu kříže a zasněně hleděla přes pole na slunce.
Milovala ho víc než sebe samu, vydržela by se na něj dívat hodiny, dny,snad i měsíce, kdyby to bylo možné. Živoucí poklad, který hřál její duši. Milovala tu barvu když slunce zapadalo a nenáviděla dny kdy bylo zataženo nebo pršelo.
Na druhé straně hřbitova, tam kam lidé už skoro nechodí, se choulila jiná bytost. Seděl a zakrýval si oči před dotěrnými slunečními paprsky. Těšil se, až hřbitov zalije tma, až měsíc ozáří vrcholky pokroucených stromů a mramorové kříže. Nenáviděl den a lidé nenáviděli jeho. Nechápali ho. Miloval ležet po nocích v chladivé trávě mezi hroby, sledovat měsíc na obloze, cítit přítomnost smrti. Sám k ní neměl daleko, ačkoliv vypadal mladě, byl na světě dřív než tento prastarý hřbitov...

Dvě tak odlišné stvoření obě při tom tak krásné. Dívka seděla na kříži její blonďaté vlasy lemovaly krásný obličej. Slunce jejím vlasům dodávalo zlatavou barvu a vítr rozpustilý půvab. Plné rty byly obtažené jemným leskem, hnědé oči zvýrazněné černou tužkou, řasenkou a rudými stíny. Na krku měla křížek. Lehké rudé triko a černé volné kalhoty, na nohou pouze žabky stejné barvy jako tričko. Byla jak andílek s duší ďábla.Od pohledu nevinná, ale skutečnost byla jiná.
V rohu hřbitova se skrýval ďábel tělem i duší. Ačkoliv krása onoho muže byla jak krása andělsky čistého jednorožce, jeho mysl byla jak kus prohnilého masa. Tenké rty a bledě modré oči, pod kterými byla silná černá linka. Bílá kůže kontrastovala s černým oblečením a s černými havraními vlasy. Krk mu zdobil kožený obojek, na kterém, jak řada bělostných zubů čněly ostny. Na vypracované hrudi volně vysela košile, kolem boků ho obepínal kožený pásek a nohy mu přikrývaly obyčejné černé kalhoty. Když se usmál někteří se báli,jiní ten úsměv milovali…

Jeho pozornost upoutala Charlie. Slunce už zapadalo a hřbitov se začínal schovávat pod závoj nemilosrdné noci. Nijak ji to nezneklidňovalo, v klidu procházela hřbitovem a prohlížela si hroby. Nejraději měla tu část úplně v zadu, kde byly nejstarší hroby, a kde také seděl On.Zpozoroval, že se dívka blíží k němu. Připadala mu neodolatelná a nechtěl ji vyděsit. Pomalu se tedy zvedl s tím, že se odplíží. Nerad by jí ublížil…
„No jéje,koukám,že tu nejsem sama!“
vyhrkla a usmála se. Otočil se. Dívka sebou ani necukla jen si ho se zájmem prohlížela. Byla okouzlující…
„Víte,že se bude hřbitov za půl hodiny zavírat?Já jen aby vás zde nezamkli přes tu zeď se po tmě leze blbě,to mi věřte…
-Odmlčela se a náhle pokračovala-
jinak-jmenuji se Charlie a vy?“
Jeho pusa se pootevřela, ale rty se k sobě zase rychle semknuly. Nebyl zvyklý na to, že by s ním kdokoliv dobrovolně promluvil natož mladá dívka a ještě tak andělsky čistá.
„Jmenuji se Mortis „
„Mortis?“
zvedla nechápavě jedno obočí.
„Takové jméno jsem neslyšela,vlastně nikdy jsem ho neslyšela,ale je moc pěkné“
Zase se usmála. Měl co dělat aby k ní nepřistoupil a nepolíbil ty usměvavé lesklé rty.
„Neměla bys být dávno doma?Rodiče tě budou hledat“ zeptal se opatrně a zatnul ruku v pěst, aby lépe zdolal své pokušení.
„Mě se nikam nechce a vy mi nemáte co přikazovat“
zase se usmála.
„Bože jak ta provokuje“ usmyslel si.
“Ale je to sladký, takový andílek s dušičkou ďábla-přesně něco pro mne“
myšlenky mu vířily hlavou jako hurikán.
„Co tady vlastně děláte? Já se sem chodím koukat na západ slunce…z tamtoho vysokého kříže je to vidět úplně bezvadně“
„Já sem tady proto…“ zastavil se, nemůže jí přeci říct proč tu je.
„Proč? Když už něco nakousneš tak to dopověz!“ To je ale mrcha pomyslel si.
„Chceš vědět proč tu sem?“ řekl rázně a udělal k ní krok blíž.
„No to bych moc ráda věděla“ vyhrkla Charlie a udělala krok vstříc jemu. Usmála se. Věděla, že jí hrozí asi velké nebezpečí, ale risk je zisk. Krom toho se jí líbilo, jak musí překonávat sám sebe, aby jí něco neprovedl. Pak si uvědomila, že se ani jednou na ni neusmál. Zamrzelo ji to, líbil se jí a to že mu působí nesoustředěnost a asi i velkou bolest nad tím, že musí překonat sám sebe, se jí strašně líbilo. Jako by tu jednu starostlivou vrásku uprostřed čela znala od malička.
„Měla bys jít pryč Charlie…“
vykoktal a ještě silněji stiskl pěst.
„Dobrá tak já tedy jdu“
tentokrát bez úsměvu řekla a otočila se. Zalila jí lítost a jeho veliká úleva. Charlie se rozběhla ke hřbitovní bráně. Oči jí pálily, jak zadržovala brek, ani nevěděla proč se jí chce brečet, ale lítost byla neskutečná. Myslela si, že se mu líbí a proč se na ni ani neusmál a proč ji vyhazoval domů? Nevěděla co si počít, ani ho nezná a už se trápí.
“Sem to ale kráva!“ vykřikla a brána hlasitě bouchla jak jí za sebou rychle zavřela.

Ležel vedle velikého kříže a sledoval, jak po obloze plují mraky a zakrývají veliký kulatý měsíc. Zavřel oči a přemýšlel o Charlie. Bylo to jako sen, poprvé za X let se u něj někdo zastavil a povídal si s ním. Nakonec si uvědomil, že je mu vlastně líto že odešla. Ta mrška se mu líbila a ještě víc se mu líbilo, že zrovna s ním si dokázala hrát jako kočka s myší. Pomalu usínal...

Charlie ležela na posteli, objímala velikého plyšového medvěda a dívala se ven z okna na měsíc. Přemýšlela, proč ho poslechla, když normálně neposlouchá ani samu sebe. Doma problémů spousta a ve škole taky. Zvedla se z postele a začala se hrabat v šuplíku. Vytáhla malý stříbrný předmět, který se zaleskl ve svitu měsíce. Stačilo pár tahů a vnitřní stranu stehen a třísla zdobily krvavé pruhy. Zase se usmála, tady jí na to nikdo nepřijde.Jen ve spodním prádle se vyhoupla na parapet, sedla si a zapálila si cigaretu. Prve jen tiše vdechovala kouř a koukala jak jí cigareta mizí před očima a mění se v páchnoucí popel. Pak ji ale zaujala zahrada. Ve svitu měsíce byla nádherná. Bazén,záhon růží,houpací síť, pár stromů... Vyskočila, natáhla na sebe sukni a košili a vyběhla na zahradu.

Něco ho zašimralo na tváři, rukou se to pokusil odstrčit, ale ucítil akorát palčivou bolest v dlani. Nadzvedl se na loktech a nechápavě se zadíval na krvácející dlaň. Podíval se na měsíc a usmál se. Charlie v tu chvilku slabě vyjekla a upustila růži, kterou pro něj utrhla, na jeho hruď. Pod jeho rty se rýsovaly mohutné špičáky. Charlie zůstala jen sedět a rukama si zakrývala pusu. Snad se snažila chytit své vyjeknutí snad se snažila schovat svůj vyděšený výraz. Mortis si ji všiml.
Sedl si a mile se na ni usmál.
“Doufal jsem,že přijdeš“ natáhl k ní ruku. Charlie spustila ruce dolů a jen čekala co se stane.
“Nechci ti ublížit,si moc nádherné stvoření na to,abych ti cokoliv udělal“ jeho jemné prsty se prodrali do jejích vlasů. Charlie jen seděla a připadala si jako ve snu, pootevřela pusu a řekla
“Nevím proč, ale chtěla sem tě vidět, bylo mi líto , žes mne vyhodil, ale teďka to celkem chápu…
-sklouzla pohledem k jeho pootevřené puse-
nechtěl si mi ublížit, že je to tak?“
Jeho ruka sklouzla z vlasů na její jemnou dívčí tvář. Obkroužila lícní kost a přes koutky rtů směřovala k bradě. Prsty jemně obemkly bradu, ale také tak, aby neucukla. Pomalu si přitáhl její obličej k tomu svému. Charlie ovanul jeho dech. Uvolnila se. Nadzvedla ruku a začala kolem sebe šmátrat po růži, kterou mu donesla.
“Au!“
vykřikla najednou a podívala se na prst. Kapička krve se třpytila v měsíčním světle a Mortisovi oči se hladově rozšířily. Pustil její bradu a vyskočil na nohy. Chytl se nervózně za čelo. Jamile to Charlie spozorovala začal si s jejími rty opět pohrávat šibalský úsměv. Nadhodila vítězný pohled a strach z ní dočita opadl. Pomalu vstala a udělala krok k němu. Natáhla svou třesoucí se ruku k jeho obličeji. Prstem, který momentálně zdobily krvavé perly, mu něžně přejela přes jeho hladové a třesoucí se rty.
Olízl se a zorničky se mu nelidky rozšířily. Skoro brutálně popadl Charlie v pase a přitiskl si ji na sebe. Podíval se na ni zvláštním pohledem, mísil se v něm hlad, smutek a nelidskej chtíč.
"To víš Morte... sem mrcha" mrkla na něj a zaklonila hlavu, čímž ještě víc odhalila svůj krk.
Mortis ji držel svou velkou dlaní za temeno hlavy a sklonil se nad ni. Charlie skoro ani nedýchala, jen žádostivě koukala do jeho očí a nepřestávala se usmívat. Jejich rty se dotkly, Charlie to připadalo jako dotek motýlích křídel, jako hřejivé paprsky letního slunce. Její jazyk se začal něžně prodírat mezi jeho úzké, studené rty. Ani jeho jazyk nezůstal po zadu, vyšel svému momentálnímu partnerovi vstříc. Vášnivý tanec jejich jazyků ustával zatímco on si lehal a pokládal si ji na sebe. Seděla obkročmo na něm a jen na něj koukala. Hladil ji po stehnech a příjemně ji chladil studenou kůží na palčivých ranách, které si si sama způsobila. Usmívala se na něj, už ani neměla strach z jeho nápadných a ostrých špičáků ani z jeho hadového pohledu. Začali se znovu líbat. Hravě ji ze sebe zvedl a následně položil na záda. Klekl si mezi její nohy. Zručně jí začal rozepínat knoflíček po knoflíčku na její košili. Poslední se vyvlíkl z dírky a před ním se objevili prsa. Nic tak krásného a vzrušujícího dlouho neviděl. Chvíli jen tiše sledoval, jak se jí hrudník nepravidelně nadzvedává a zase klesá. Usmál se a sklonil se k ní. Políbil ji rychle na rty a pomalu sklouzával svým jazykem ke krku, na holá ramena a prsa. Zručně, bez jediného zaváhání se vpil svými rty na její bradavky. Jazykem je něžně olizoval,občas do nich něžně kousl. Poslouchal její zrychlený dech a uvědomoval si, že je teď na vrcholu jejich hry na kočku a myš. Že si s ní může dělat co chce. Vzal do ruky růži a plným květem začal kroužit po jejích prsou, pobaveně na ni koukal jak přizavírá oči a zrychleně dýchá. Přejel jí růží přes dekolt a zatlačil. Zbývající trny začaly zanechávat na kůži rudé stopy. První kapičky krve se objevily a on neváhal už ani minutu. Sklonil se k ní políbil ji na prsa a jazykem začal prozkoumávat zbytek jejího dekoltu. Každičké zakřivení, každou kapku krve olízl.
Charlie se nadzvedla a začala mu ze rtů slíbávat svou vlastní krev. Roztřesenýma rukama válčila s jeho páskem a poklopcem. Po pár vteřinách, které jí připadaly nekonečné, kalhoty přestaly vzdorovat. Zkušeně chytila jeho penis a vysvobodila ho tak z těsného vězení jeho kalhot.
Sklonila se k němu a špičkou jazyka mu ho jemně celého olízla. Párkrát po něm přejela jen rty a zvedla oči. Mortis klečel celý ztuhlý, hlavu zakloněnou.
Pootevřela pusu a dala se do práce. Rytmicky, nahoru a dolů. Párkrát olíznout a zase.. nahoru a dolů.
Mortovi myšlenky se ubírali k jedinému. Tohle už dlouho nevydrží...
Vysmekl se jí a položil ji do vlhké trávy. jedním tahem z ní ztrhl sukni i kalhotky. Zaujaly ho četné strupy na jejích stehnech a v okolí jejího největšího tajemství.
Přejel po strupech prsty a zatlačil. Krev se opět začala prodírat z jejího mladého těla ven. Usmál se a klekl si nad ní.
Něžně ji roztáhl nohy a a prudce do ní vnikl. Z jejích rtů vyšlo jen tiché vydechnutí. Začali se pohybovat ve stejném rytmu, pod závojem noci, na starém hřbitově pod velikým křížem.
Charlie vzdychala, oči usilovně zavřené a nehty zaryté v Mortových zádech. Mortis pořád jen hladově polykal a cítil jak mu její krev z ran smáčí klín a nohy. Oba se blížili k vrcholu. Mortis silně přirážel, rukou si jí podpíral pod jejím zadečkem. Charlie spocená a udýchaná přijímala všechny jeho pohyby, vnímala jeho chladný penis ve svém klíně, cítila jak jí drží za zadek. Cítila i přes svá zavřená víčka jak se na ni dívá.
Mortis sebou ještě dvakrát rytmicky škubl a hřbitovem se ozval vzech, který se během vteřiny proměnil v hysterický řev.

"Kurva...co tu dělám?" Charlie se kolem sebe nechápavě rozhlížela. Oblečená byla a byla i na tom hrobě kam se šla včera podívat na západ slunce...
"Že bych tu usnula?" nic nechápala a tak se pomalu zvedla na nohy. Všechno ji bolelo a neskutečně ji pálili oči. Slzy se jí kouleli po tvářích. Nechápala to,proč by ji měla sluníčko najednou tak vadit...
O pár metrů dál našla pomuchlanou a zakrvácenou růži. Zamyslela se, ale nakonec ji bezeslova vzala a šla domů. Přišla do pokojíčku a sedla si před zrcadlo.
"Bože!!!" kruhy pod očima, natrhlý ret a všude samá modřina a škrábanec. Sjela pohledem na svůj krk. Tam akorát uviděla dvě krví podlité těčky zářící na jinak téměř průhledné kůži.
Hlavou ji proběhla minulá noc a ona omldela.

Za oknem ji sledoval pár modrých a nelítostivích očí.
"Večer si pro tebe přijdu má drahá Charlie"
otočil se a zmizel pryč.