Noční můra(Když se sen stane skutečností)

Toho večera,když Miki ulehla do postele,byla znavená a hned usla.Před očima se jí rozjasnil obraz,který se rozvinul v příběh.Šla domů ze školy a vesele poskakovala,protože měla dobré známky(sice použila k písemce tahák na ruce,ale na to nemyslela).Když přišla domů,najednou ucítila,že je vzduch nějaký težký a nálada není nejlepší.Hodila aktovku do rohu předsíně a vtom uslyšela,jak někdo nadává.Byl to otec.Přišla blíž ke dveřím,přitiskla k nim ucho a poslouchala.Slyšela matku s otcem,jak se dohadují."Nemůžu za to,že máme málo zaměstnanců!" "ale můžeš...jseš ředitel a máš se o firmu starat!!" "Sakra říkám ti že se snažím!" atd...Miki chvíli čekala co se bude dít dál.Pak uslyšela jak otec řekl:"Prostě jsem zkrachoval...nemáme už dost peněz a tak nemůžem platit naši drahou vilu...musíme prodat auta a později si najít menší byt..."Miki se zarazila."a co s Michelle?" "to nevím,ale nejspíš si bude muset vydělat,pošleme ji k mojemu starému známemu...k Antoniovi..." "já nevím..." Miki zaťala pěsti a zuby.Kopla do dveří a vešla."Já nikam nejedu!Stěhovat se nebudem!" Kopla d polštáře a ten vletěl do okna."Miki!Ty jsi poslouchala za dveřmi?!"Otec vypadal naštvaně. "no a co?!sami byste mi to nikdy neřekli!a k žádnému Antoniovi nepudu!!!" Mamka se napila kafe. "musíš tam jít,časem se vrátíš.jdeš mu pomáhat do restaurace.máš to tam už zařízené.a už o tom nebudeme diskutovat!" Miki se vztekem nahrnuly do očí slzy."tak jo,s radostí odjedu,pryč odsud,a hlavě od VÁS!když se mě chcete takhle zbavit,posloužím vám..."a utíkala si nahoru sbalit kufr.zamkla se do pokoje a seděla na posteli.pak si zapla televizi.o něco později na dveře zabušila matka."Michelle,pojď!je tu Antonio!!" Miki se neochotně zvedla,vzala si tašku a odemkla dveře"no jo,furt." sešla ze schodů a vyšla ven.tam stála dodávka a vedle ní stál vysoký,bledý a plešatý chlap.na dodávce bylo napsáno červenými písmeny "Sawney Bean".Miki si hodila kufr dozadu a vlezla do auta.rodiče dali Antoniovi obálku s penězmi.Mikii zakoulela očima.Antonio se konečně nasoukal do dodávky a odjeli.Antonio si Miki celou dobu prohlížel.Miki už to nevydržela a začala se vyptávat.jak se restaurace jmenuje,jak dlouho ještě pojedou..."víš,když lidézjistí,že v normálních restauracích už měli všechno jídlo,dojdou k nám a tam dostanou něco jiného,zvláštného..." Antonio se zazbil a jeho zuby byly spíše...špičaté.Miki se lekla.ale v t chvíli už vystupovali a vešli do kuchyňky."kufry nebudeš potřebovat..." uchehctl se znovu.Miki zamrazilo v kostech a přečetla si znovu název...Sawney Bean...někde to slyšela...Když ji Antonio odvedl ke stolku v kuchyni,kuchař si ji prolítl pohledem."Bude dobrá!" "opravdu!"vtu chvíli kucha obmotal Miki provazem.Antonio zatopil v kotli.Miki si vzpomněla:Sawney Bean..to je..kanibal z hororu...chtěla křičet,ale nemohla.tak to ve snech bývá.ale pak se probudila.chtěla si otřít pot na čele,ale nemohla.ležela svázaná na stolku...kuchař krájel cibuli a Antonio brousil nože...teď u křičte mohla,ale nebylo jí t nic platné...
÷÷÷×KONEC×÷÷÷