Noc s upírem

Slunce umírá, ten černý závoj krajinu zastírá. Sedím na židli ve svém pokoji, z okna ven se dívám, nic nevnímám. Pouliční lampy zhasly. Okno otvírám, na balón vylézám. Zmocňuje se mě chlad, hrůza ze tmy, strach. Ale začíná mě cosi u srdce hřát. Obrys člověka se sem blíží. Jeden velký skok a stojí u mě. Tváře má bledé, oblečení černé, stejně jako vlasy, které mu sahají po ramena. Upřeně se mně dívá, za boky mě chytá. Táhne mě k sobě. Vlasy mi z krku oddělává. Nebojím se, nekřičím. Srdce mi rychle buší, rychle dýchám, on se mého krku ústy dotýká. Otvírá pusu, dlouhé ostré zuby se do mé šíje zasekly. Nekřičím, o pomoc nevolám. On saje rudou tekutinu. Nebojím se. Před očima se mi dělá mlha. Slábnu, nic necítím, jenom jeho dech, který dopadá na můj krk. Zdvihá hlavu, pokládá mě na zem, utíká pryč. Já zavírám oči. Umírám.