Drahá štědrovečerní večeře

Bylo krátce před vánočními svátky, když se Ladislav vydal nakupovat něco dobrého na štědrovečerní stůl. Mráz kreslil po oknech ledové květy, od rána chumelilo, no prostě zima, jak má být. "Vezmu si ty teplejší boty", sděloval Ladislav manželce. "Nevíš, kam jsme je minulou zimu uschovali?" dotazoval se. Mílena vytáhla ze šatny krabici. "Kde bys je asi měl, jako vždycky jsou v šatně!" Otevřela krabici a z ní vyndala vyšší zimní boty, s teplou vložkou a volným látkovým lemem k lýtkům. "V těch ti zima nebude", konstatovala.

Dopoledne bylo v nákupním středisku příjemné teplo. Pro zdůraznění blížících se Vánoc odedvšad zněly vánoční koledy. "Čím bych tak udělal manželce radost pod stromečkem?" přemýšlel Ladislav. "Koupím kuřecí řízky, na těch si společně pochutnáme s bramborovým salátem u štědrovečerní večeře." Když tak stál u regálu, uvědomil si, že manželka má ráda lovecký salám. Jedna taková dlouhá štangle se na něho přímo smála. "A mám to!" vítězoslavně si pomyslel Ladislav. "Pověsím ji té mojí na stromeček, ať si dárek hledá, bude alespoň legrace!"

Až do tohoto momentu nebylo na našem příběhu vůbec nic neobvyklého. Další Ladislavovo počínání však bylo zcela zvláštní. Rozhlédl se. Kolem sebe nikoho neviděl. Bylo dopoledne a tak v nákupním středisku ještě nevypukla ta správná předvánoční nákupní horečka. Znovu se rozhlédl a pak již bylo vše jen dílem okamžiku. Ladislav vyhrnul levou nohavici a do bot zasunul jedno balení mražených kuřecích řízků. Chvíli vyčkával. Když se nic nedělo, vyhrnul i pravou nohavici a do druhé boty zasunul dlouhý lovecký salám. "Je to dobré" říkal si. Nikdo mne neviděl, pod kalhotami není vidět, že bych v botách něco měl. Alespoň trochu ušetřím. Aby to nevypadalo hloupě, koupím si ještě pivo a nějaké to víno na přípitek!". Tak také učinil. S lahvemi piva a vína ve vozíku dojel k pokladně. Mražené řízky ho sice v botě studily, ale v daném okamžiku mu to nevadilo. Pokladní Zdena bez problémů namarkovala pivo i víno, Ladislav zaplatil a chěl se vydat na cestu domů. Když však prošel turniketem, umístěným za pokladnou, ozval se nepříjemný zvuk. "Haló pane", volala na něho pokladní. "Nemáte ještě u sebe nějaké další zboží?" "Všechno jsem platil", reagoval Ladislav, který se k pokladní vrátil. "Zkuste projít znovu, někdy signalizace zlobí", požádala jej Zdeňka. Ladislav tedy svůj pokus z prodejny odejít, zopakoval. Znovu se ozval nepříjemný zvuk. Skutečnost, že pronikavý pískot vydávají jeho boty, si Ladislav uvědomil, až když byl za pokladnou zadržen ostrahou. Po následné kontrole nákupu dodatečně zaplatil řízky i lovecký salám. O tom, že i některé vybrané potraviny jsou opatřeny bezpečnostními kódy, samozřejmě až do té doby nevěděl.

Za nějakou dobu jsme se s Ladislavem setkali před přestupkovou komisí. Vystupoval sebevědomě. "Nikdo mi nic nedokáže, nic jsem nevzal! Ostraha si celou situaci zinscenovala, aby v obchodě zakryli manko!" to byla Ladislavova obhajoba. "Věci jsem měl v tašce a u pokladny jsem je jen zapomněl zaplatit, vám se to nikdy nestalo?" tak se Ladislav snažil své počínání ospravedlnit.

V rohu jednací místnosti stála stará, černobílá televize a pod ní video. Ladislav zpozorněl, když jeden z úředníků zastrčil přívodní kabel do zásuvky. Když viděl, že stejná osoba zasouvá videokazetu do přístroje, vykřikl: "Já to nechci vidět, nepouštějte mi to! Je to pravda, věci jsem měl opravdu v botách, moc mne to mrzí, promiňte mi to." Videozáznam, na němž byl kuriozní způsob krádeže zcela jasně vidět, jsme Ladislavovi přehrát museli. I když šlo o krádež originální, pokuta Ladislava neminula. Nezbylo nám však, než konstatovat, že zcela jistě si u štědrovečerní večeře pochutnával na nejdražších u nás prodávaných kuřecích řízcích. Jak jeho manželce chutnal lovecký salám, který nalezla mezi ozdobami na vánočním stromečku, jsme se bohužel nedozvěděli...