Prolog

Pořád jsem slyšela ten zvuk…Bylo to k zbláznění. Ta samá melodie, ty samé noty hrály pořád dokola. A do toho se začaly ozývat kroky. Lehké pomalé kroky. Klap, klap…Přibližovaly se ke mně pořád blíž. Zavřela jsem oči a modlila se. Nevěřím v Boha, ale doufala jsem, že tohle mi pomůže. Prosila jsem, aby to bylo jenom snění. Chtěla jsem se probudit. Jenže tohle nebyl sen. Byla jsem zavřená ve svém pokoji na půdě a kroky neznámého byly čím dál blíž i s tou mrazivou melodií…