Bestie

V nočním tichu dokořán se rozevřela mohutná tlama jámy lvové, trpělivě na nás čekající. Stáli jsme před ní, v hrůze hledíc až do jícnů té bestie, kterou na nás bez milosti poštvali. Bledé světlo měsíce se mdle odráželo od zkrvavených zubů ostrých jako břitvy; chválily historii, vyhrožovaly přítomnosti a vyzývaly budoucnost k lítému boji. Jakou šanci však mělo roztřesené dítě budoucnosti před zuby, které nemilosrdně rozdrtily tolik těl? To jen my ho chráníme, jsme jeho ochránci a zároveň pouhou potravou pro bestii.

Stáli jsme v první řadě, byli jsme tak blízko, že jsme cítili její páchnoucí dech a všichni věděli jednu věc: Takhle páchne smrt. Nikdo tam nechtěl stát, ale biče pánů nás poháněly dál. Čím jsme byli? Pouhou obětí, zbytečnými lidmi, na jejichž jména si nikdo nevzpomene. Všichni skončíme v žaludku hrůzné bestie – to jsme věděli. Odsouzeni k smrti za zločiny, které jsme neměli čas spáchat.

Nohy ztuhlé strachem odmítaly jít dál, ale cesty zpět také nebylo. Na naše záda dýchaly další a další zástupy lidí, netrpělivě čekajících, až i oni jí budou moci pohlédnout zpříma do očí. Co si mysleli? Že hrdinně vykročí a skolí tu potvoru? I my jsme si to mysleli. Ale hrůza nám vše vzala, a tak jsme tam bezmocně stáli, neschopni se bránit a s jedinou myšlenkou v prázdných hlavách – dnes zde zemřeme smrtí, která nikomu nic dobrého nepřinese. Dál budou proudit davy k bestii, která jejich těla požvýká jako nic. A kdo se poučí z naší chyby? Nikdo. Naše chyby se budou stále opakovat, mocní prásknou svými biči a lid půjde k bestii, obětuje jí všechno, jen aby neublížila budoucnosti. A teprve tváří v tvář hrozivé tlamě si uvědomí, že obětování nepomůže, že bestie je všechny zhltne. A až se tak stane, nebude mít kdo bránit budoucnost.

Hloupost a rozmar, to jsou její spojenci. Kolik lidí však ještě bude muset být požvýkáno, aby si přeživší uvědomili, že bestii musí držet o hladu, aby byla budoucnost v bezpečí?

Chlamst – a je po nás… Teď jste na radě vy, hlupáci!