Archa

Dvě auta, kterými přijeli na tuhle malou chatku, zaparkovali asi půl kilometru odsud. Věci ten kousek museli nosit, protože cesta byla tak zničená, že se jim nechtělo zbytečně ohrožovat auta. Kromě toho, na příští týden se stejně do města jezdit nebude. Budou tady, odříznutí od civilizace, bez elektřiny, bez signálu a... bez tekoucí vody. Dannymu něco takového sice příliš nevadilo, ale holky byly zvyklé každý den chodit pod sprchu a nejspíš budou dost vyvádět, až si toho všimnou. Oproti tomu jemu, Jerrymu a Philovi bude víc vadit to, že tady není elektřina, čili ani televize, počítače a notebooky taky vydrží tak maximálně pár hodin. A potom už to budou jenom oni... a příroda s pár vymoženostma, které pro svoui funkčnost nepotřebují nic jiného než lidskou činnost... nebo baterie (například rádio zde fungovalo, ovšem přenosnou televizi s sebou nevzali, jelikož nikdo z nich neměl nějakou, která by dlouho vydržela). Danny se nadechl čerstvého vzduchu. S jistotou musel uznat, že se mu zde dýchalo o dost lépe než ve městě. Otočil se na svou chatu, do které právě jeho kamarád Jerry nesl první věci.

Chata to byla malá a Danny si ještě před chvílí myslel, že se jich tam šest nemůže vejít, ale, jak se ukázalo, dívky celkem rychle rozdělili dvě horní ložnice a dolní obývák (každý pokoj jednomu páru) a zbývající pokoj – kuchyně – představovala skladiště všeho ostatního, ne pouze kuchyňských potřeb. Jerry se se smíchem vrátil a podíval se na Dannyho.
„Myslim, že holky už se zabydlely. Rychle sebou pohni, pokud chceš, aby ti Ellis nechala alespoň koutek v pokoji.“
Zezačátku také přemýšlel o tom, co by se stalo, kdyby se někdo z nich zranil – auto přes kilometr daleko, mobily fungují nejblíž tak dvacet minut do kopce skrz les a nejbližší vesnice je ještě o hodně dál – ale takové myšlenky hodil za hlavu. Jeho rodina na tuhle chatu jezdila už 50 let a nikdy se nic nestalo, alespoň ne tak vážného, aby se kvůli tomu muselo jezdit na pohotovost. Samozřejmě, náhoda je blbec, ale tak jak tohle asi má řešit? Cesta je tenhle rok nějaká zdemolovaná a ani on, ani Jerry na ní nechtěl tahat své auto. Nikdy se nic nestalo a tak není důvod, aby se to měnilo zrovna tenhle víkend. Toto pravidlo ho utrvdilo v myšlence, že je vše v pořádku a rychle vyrazil s věcmi do chaty, aby se podíval, jestli mu Ellis skutečně zabavila celý pokoj. Proti němu šel Phil, jeho druhý nejlepší přítel. Phil tady byl se svou milenkou. Nikdo o tom nevěděl – Jerry, Sára, Ellis a dokonce i Phillova nová dívka Leslie si mysleli, že nikoho jiného nemá, ale Danny se s ním ze všech znal nejdéle a znal i jeho ženu Catherin. Nejsprve s tím, aby s sebou bral na chatu milenku, Danny nesouhlasil, ale pak si řekl, že je hloupost svého přítele soudit. Je to jeho problém a Catherin, ne jeho. Ostatně, nikdo z nich přece není svátý.

Danny vyběhl nahoru do patra a tam našel Sáru v jednom a Ellis v druhém pokoji. Skutečně, jak Jerry říkal, Ellis uspořádala místnost přesně tak, aby tam mohli oba spát a ona v klidu bydlet, ovšem na jeho věci už tu místo nebylo.

„Tak co děvče, nenecháš mi nějaký roh na mé potřeby?“ Ellis se zasmála.
„Oba víme, že máš jen troje potřeby, a jelikož počítač si nechal doma a kuchyň je dole, tvá poslední ,potřeba´má prostoru dostatečně.“ Ellis ukázala na postel a se smíchem šla za Sárou. Danny se na ní naoko zamračil, ale nic neřekl. Ellis by nikdy nic špatného neřekl.

Jerry se díval na chatu, na které měl strávit následující víkend. Byla malá, menší než čekal, ale útulná, a byl tu příjemný klid. Po obou stranách tu byly ještě chaty sousedů, ale ti tu nebyli ani jedni a neměli se ukázat celý následující víkend (alespoň to Danny tvrdil), takže by zde doopravdy měli být sami. Taková myšlenka, být sám venku v přírodě, Jerryho často lákala, ale ne takhle. Z kluků byl jediný, kdo posiloval, jako jediný dokázal uzvednout pořádnou váhu a (i když o takovéto možnosti nikdo nahlas nemluvil), kdyby přišli zloději, byl by nejspíš jediný, kdo by se jim dokázal postavit. Ano, měl Dannyho rád, byl to jeho dlouhotelý přítel a vysekal ho už z mnoha problémů, které svaly nevyřeší, ale stejně... No nic. Jerry se vydal do chatky a svou mírnou otrávenost si nechal pro sebe.

Byla noc a oslava byla v plném proudu. Oficiálně se slavilo Dannyho ukončení studia – byl z něho doktor va fylozofické fakulně... nebo tak něco. Sára vlastně pořádně nevěděla, co studoval. Znala se s ním z práce (tam ostatně díky němu poznala Jerryho) a tam dělal v obchodním, což příliš společného s fylozofkou nemá, ale co ona ví. Neznala ho zas tak dobře, ale díky Jerrymu s ním a s Ellis trávila hodně času. Na chvíli se zasnila, když si vzpoměla, jak viděla Jerryho poprvé. Přišel tenkrát za Dannym, aby ho (jako pokaždé) vysekal z nějakého průšvihu. Sára si zrovna dělala kafe, když se tam objevil... nádherný tělo, krásný vlasy... a ten úsměv... a hned si jí všiml. Šel za ní a zeptal se: „Dobrý den slečno, jste v tomhle kraji nová?“ A od té doby už se od sebe nehli. Teď je to necelé tři roky a pořád je to jako zezačátku. Jerry už jí požádal o ruku a svatba je zatím chystaná za dva roky.

Leslie a Philipa nikdy před tímhle výletem neviděla a, popravdě, ani jí to příliš nevadilo. Philip sám o sobě byl prostě jeden z mnoha frajírků, kteří spíše než činy pracují pusou, Bohužel ne však mozkem. A Leslie... pokud to bylo její pravé jméno, tak ta jí připadala jako mladá coura... i když nemohla být mladší než ona víc jak o tři roky...
„Tak jo Leslie, teď ty!“ Zakřičel Danny. Leslie vzala do ruky flašku a roztočila jí. Doletěla na Jerryho. Leslie se zachychotala („zřejmě jí napadla spousta nemravností, které by mohla dělat s mým přítelem.“ pomyslela si Sára), na chvíli se dokonce otočila se smíchem na ní a spiklenecky mrkla, ale potom zvážněla a vrátila se k Jerrymu.
„Pudeš k těm sousedům nalevo, vlezeš jim do chaty a jako důkaz mi odtamtud něco přineseš... třeba rodinou fotku. Maj tam něco takovýho Danny?“ Danny lhostejně pokrčil rameny.
„Oni tam většinu roku bydlí, takže bych řekl, že jo.“ Danny se v první chvíli vyděsil při představě, že by se Jerry vloupal k sousedům. Musel by rozbít okno nebo dveře... ale co, zloději tu nejsou zrovna neobvyklí (nebo přesněji bezdomovci) kteří v těhle chatkách tráví sem tam pár dní. Nikdo se nic nedozví, jen zítra bude muset zajít na signál a nahlásit sousedům, že mají vytržený zámek.

Jerry, notně přiopilý, s klidem souhlasil a zvedl se. Potom šel ke dveřím, pevnou rukou stiskl kliku a pootevřel dveře.
„Nechoďte ven!“ Všichni zmkli a v místnosti se nikdo ani nehnul. Nikdo z nich to neřekl a nikdo z nich to vlastně ani neslyšel. Byla to jako bomba v hlavě, která zakřičela hlasem. Všichni se rozhlédli na ostatní, jestli to i oni slyšeli... a potom se Leslie začala smát. Všichni se smáli. I Jerry se smál, i Sára se smála, protože to bylo vtipné. Co člověk nepochopí, toho se bojí, to, co člověk nechce pochopit, to vytlačí smíchem. Jerry otevřel dveře dokořán a vyšel do nočního chladu hor. Potom dveře zavřel. Na celou situaci s podivným hlasem všichni zapoměli.

Hned jak za sebou zavřel, vynadal sám sobě, že si nevzal baterku. Ne, že by se bál nebo něco takového, jen byla tady v horách doopravdy hustá tma a on neviděl ani na krok. Spíše po paměti konečně dospěl až ke dveřím sousedovic domu. Přimáčkl se na ně a zkusil je potichu vyrazit, ale zámek byl pevný. Vydal se tedy po hmatu podél zdi, až našel okno. Odstanit okenice byla hračka, ale po chvíli snažení vzdal otevírání okna laskavou metodou, zatnul pěst a rozbil oko.
„Vrať se zpátky!“
Ucítil střepy, které se mu zabodaly do ruky a vytvořily na ní tak kapky krve, které se brzy promění v pramínky. Jerry otevřel okno zevnitř a nechal jej, aby se rozevřelo dokořán.
„Měl bys být u sebe doma.“ Jerry si toho všiml, ale nějak to nechápal. Nikdo nikde není a nikdo nic neříká, ale přesto to slyšel. Rozhlédl se kolem sebe. Oči už si přivykly na tmu takže viděl zahradu, na které byla tu a tam zasazená nějaká květina. Viděl zeď domu, táhnoucí se dozadu k lesu, a za sebou viděl chatu, ze které vyšel – jediný doopravdy osvětlený kus světa v nejbližším okolí, jelikož ani hvězdy tady nevyšly. Podíval se dovnitř do chaty, a až teprve teď si všiml té podivné, nasládlé vůně. Taková intenzivní, hustá, sladká, těžká, nechutná... Jerry si všiml mrtvých těl na zemi v místnosti. Ležela tu dvě těla... nebo možná taky deset, nevěděl. Otevřené hrudníky, všude okolo kusy vnitřností. Jerry se otočil. Chtělo se mu zvracet, chtělo se mu omdlít... Proti němu stála postava člověka. Nedalo se říct, jestli to byl muž či žena, chvíli on a chvíli zase ona, chvíli krásná, chvíli ošklivá, chvíli běloch, chvíli černoška. Ať to už ale byl jakýkoliv obličej, usmíval se...
„Měl si zůstat doma...“ Kdo to řekl?

Dveře se rozletěly a dovnitř ze tmy se vklopítal Jerry. Všichni se smáli, jen Ellis ne. Něco se jí na něm nezdálo. Byl bledý, třásl se, vypadal starší o dvacet let.
„Musíte zůstat doma... musíte zůstat doma! Já vím, že... já to teď vím... Nesmí te mě... musíte mě... Danny... Sáro... Danny, musíš...“ Danny se přestal smát. Všiml si toho, jak Jerry vypadá, jak se chová. Byl teď vážný, celý svět byl najednou vážný. Danny k němu přiskočil a Jerry se o něj plnou vahou opřel. Všichni se konečně přestali smát a rychle přenesli Jerryho na sedačku. Jerry přestal dýchat. Phill okamžitě započal umělé dýchání. Dívky bez hnutí zíraly na to, co se před nimi právě odehrávalo. Phill spojil ruce a praštil plnou silou do hrudníku... a ruce se mu propadly, jakoby si stoupnul na ztrouchnivělé dřevo a sletěl z půdy. Vyděsil se a odstoupil od Jerryho těla. Danny k němu ovšem přiskočil, roztrhl košili... a před nimi se objevila propadlá hruď, ze které trčely ulámané kosti. Všude byla krev, která zrovna začala vytékat. Sára se rozkřičela a v záchvatu vzteku se vrhla na Philla.
„Tys ho zabil! Ty si ho zabil!“ Phillip dostal pár vělkých ran do obličeje, ale všechny si nechal líbit. Vůbec to nechápal, nevnímal. A potom se ozval další výkřik, tentokrát spíš vyděšený. Všichni se otočili na Leslie, a pak směrem, kterým ukazovala. Okno! V okně bylo něco... nikdo to nedokázal rozeznat. Ellis vzala roztřesenýma rukama baterku a posvítila s ní tam. Byl tam rudě napsaný nápis: „Nechoďte ven.“ Ellis upustila baterku a vyděšeně se přitáhla k Dannymu.
„Co se to děje?“ Pokusila se šeptat, ale hlas jí přeskakoval. Danny se musel zhluboka nadechnout. Snažil se přemýšlet. Ať se tu dělo cokoliv, Jerry je mrtvý a on tu byl jediný, kdo by se dokázal rvát. Ale něco teď oni udělat musí i bez něj.
„Nevím, ale musíme odtud rychle vypadnout.“ Danny bez dalších řečí vyrazil ke dveřím a vzal za kliku. Pootevřel dveře.
„Zůstaňte v domě!“ Danny se strachem málem svaliil na zem. Roztřásly se mu nohy, ale stále se držel. Na zahradě si něčeho všiml... někoho. Rozběhl se na Dannyho. Neviděl, kdo to je. Ta postava běžela ohromnou rychlostí. Danny zabouchl dveře, ale to už ta postava chtěla vejít dovnitř. Danny rychle otočil zámkem. Dveře se otřásaly pod mohutnými ranami. Ozýval se křik... nebo spíše skřekot. Teď už to Danny nevydržel a svalil se na zem. Nohy ho neudržely. Po chvíli rány ustaly. Nikdo nic neříkal, pouze Sára v pozadí brečela nad mrtvolou jejího přítele.
„Co se to děje Danny?“ Phillip se konečně zmohl na slova.
„Rány Boží...“ hlesla Ellis, „chce nás potrestat za naše špinavé skutky.“
„To sou rkaviny...“ poznamenala naštvaně Leslie, ale Phill jí přerušil.
„Ty drž hubu, Ellis má možná pravdu.“ Phillip byl katolík, nebo alespoň to si Danny myslel. Nevěděl přesně, jakou víru jeho přítel vyznává, ale každopádně mu teď došlo, že Ellis tím pro něj uhodila hřebík na hlavičku. Danny doufal, že Phill to nezačne brát moc vážně. Ať se tu dělo cokoliv, Bůh s tím neměl nic společného, i když bylo bylo krásné si prostě říct: „To Bůh, chce abychom pikaly za své hříchy.“ a tím by bylo všechno hotové. Najednou dostal hrozný vztek. Šel pryč, do kuchyňky, tam vzal ruční reflektor a rozsvítil si s ním na zahradu. Nemusel hledat dlouho, aby našel tooho člověka, který tam venku stál. Ano, stál tam, na zahradě, ruce podél těla, hlava stočená mírně na stranu. Byl to on... ne, ona... Danny nevěděl. Viděl v tom člověkuu všechno, muže i ženy. Ale co poznal bezpečně – celé tělo měla ta postava poseté krví... a ta krev nebyla jednoho člověka. Co když má Ellis pravdu? Zatrášl hlavou. Nevěřil, že by se tam nahoře rozhodli, že zrovna jejich parta si zaslouží takový trest.

Phillip se podíval na leslie. To ona za to mohla, to ona na něj poštvala toho démona, který chce, aby teď platil za své hříchy. Kdyby jí tak nikdy nepotkal. V hlavě se mu rvaly myšlenky, jedna přes druhou se hádaly, aby rozhodly, kdo za to může – on nebo Leslie. Ruce měl obtočené okolo nohou, seděl na zemi, v prstech si hrál s mokrou sirkou, kterou našel na zemi. Seděl, mírně se houpal, a přemýšlel... Ona za to může... ale já přece taky... ale kdyby tu nebyla... kdybych nebyl takový děvkař...
„Phillr, prosím, pojď mě obejmout... potřebuju tě.“ Drž hubu Leslie. Tak ty mě potřebuješ? Ale já na tebe teď rozhodně náladu nemám... Kdybys tak nikdy nebyla, ty couro zatracená... Je to tvoje vina, kdybys nebyla, já bych byl čistý... já bych byl čistý!
Phill zlomil zápalku v ruce a pomalu vstal. Leslie, očekávající objetí, přistoupila blíž, hned si však všimla výrazu ve Phillových očích a vyděšeně zakřičela. To už jí ale Phill chytil a dřív než mohl kdokoliv cokoliv udělat, než se Ellis s otupělostí rozhlédla okolo sebe, než Sára s brekem vzhlédla od svého mrtvého přítele a než Danny přišel z kuchyně, praštil Lesliinou hlavou o roh stolu. Stůl se zakymácel, hlava se otevřela. Krev se rozstříkla, Philla to ovšem nijak neodradilo a znovu udeřil... a znovu a znovu. Leslie se už ani nehnula, dívky vyděšeně zíraly na to, co viděly, a Danny teprve teď dokázal Philla odtrhnout. Ten se mu ovšem vyškubl, rozrazil dveře a vyběhl ven. Křičel: „Jsem už čistý! Bože, jsem čistý!“ Ozval se skřekot toho tvora, Phillův výkřik... a potom ticho.
Danny se chvíli díval ze dveří, ale potom uviděl pohyb blížící se k němu, rychle dveře znovu zavřel a zamkl. Nikdo nepromluvil. Asi hodinu všichni jenom stáli a dívali se jeden na druhého, na dva mrtvé přátele na zemi a na okno s nápisem. Během této hodiny se nápis stával stále čitelnější – začínalo pomalu svítat.
„Jděte si nahoru lehnout.“ řekl z ničeho nic, „Budu hlídat dveře. Až se vyspíte, najíme se a... a uvidíme. Třeba to za světla odejde.“ Dívky nic neřekly, ale po chvíli se obě vydaly nahoru. Danny si všiml, že Sára si vzala do ruky prášky na spaní. Nečekal sice, že by některá z nich usla, ale při pohledu na prášky mu svitla naděje. Chvíli ještě seděl a čekal, ale potom se obrátil na rádio. Zapnul ho. Šum. Začal hledat. Šum šum šum... Mí nejlepší kamarádi jsou mrtví... šum šum šum... a moje holka taky umře... Ellis... šum šum šum... „Vyhoď tu mrtvolu!“
Rádio tato slova zakřičelo z ničeho nic. Danny vyděšeně ucukl a podíval se na mrtvoly. Jerry ležel s rozbitým hrudníkem na sedačce. Krev mu klidně kapala na podlahu. Kap, kap, kap... Danny se vrátil k rádiu a ještě chvíli hledal... až chytil.
„... doktory a vyšly ven. Každý, koho nějakým způsobem napadly, brzy nato zemřel. Zatím nevíme, jestli se jedná o nějaký druh viru. Opakujeme, dokud nebudeme vědět, o co se jedná, doporučujeme zabarikádovat se doma. Není jisté, zda se skutečně jedná o chodící mrtvé, ale jisté je, ži tato dvě stvoření dnes v noci zaútočila na doktory, kteří brzy na to zemřeli...“ Danny vypnul rádio. Věděl, co má teď dělat. Musí se zbavit těch mrtvol, protože hrozí, že stanou... Rozesmál se. Takových filmů už viděl. Podíval se ven, kde už zatím bylo poměrně světlo. Postava tam stále stála, vedle ní leželo Phillovo tělo. Danny se přestal smát. Vstal. Chytil Lesliinu mrtvolu a přitáhl jí k oknu v kuchyni. Potom otevřel okno. Postava si toho všimla. Pohla se při rozevírání okna. Danny jej otevřel dokořán a vyhodil ven tělo mladé dívky. Okno rychle zavřel, právě ve chvíli, kdy se zkrvavená postava rozeběhla k němu. Ne, nešla k němu, šla k Leslie. Začala se v ní hrabat, roztrhla jí hrudník a začala jíst vnitřnosti, plácajíc se přitom v krvi jako v teplé vodě.
„Teď.“ Nevěděl, kdo to řekl, ale poslechl. Vzal tělo Jerryho, otevřel druhé okno, které mělo na sobě krvavý nápis, a vyhodil jím Jerryho ven. Okno znovu zavřel. Postava si toho ani nevšimla, dále se zajímala o mrtvou Leslie, která se jí líbila nejspíš z toho důvodu, že nezemřela její rukou. Dannymu v tu chvíli došlo, že Lesliino tělo by nevstalo... Znovu zapnul rádio.
„...kuji, že lidé, kteří přes noc zemřeli napadením chodícími mrtvými, vstávají a útočí na další...“ znovu to vypnul. Chápal to, teď mu začínala docházet spousta věcí. Ta věc venku je nějaký zrdoj nákazy, který šíří ten... vir... dál mezi lidi. Ti, které zabije, vstávají jako těla bez duší, chodící mrtví, zombie. Ale stále nechápal dvě věci – co je to za hlasy, které pořád slyší? A hlavně – proč prostě nevtrhne do chaty a nezabije je? Znovu zapnul rádio. Párkrát si vyslechl podobné zrpávy, až se dostaly k větě: „Zabarikádujte si všechny vchody, protože tato stvoření mají velkou sílu a již v několika případech rozrazily velmi pevné dveře, aby se dostaly do domu či bytu...“ Danny se podíval ven a vyděšeně pozoroval, jak Jerry s rozraženým hrudníkem obchází zahradu a Phill, stále ležící na zemi, se křečovitě pohybuje. Postava tam stále stála, ovšem teď to spíš vypadalo, že si všímá víc Jerryho a Philla.
„Danny, jdi si lehnout, já teď budu hlídat.“ Otočil se. Sára stála za ním a s klidem pozorovala chodícího Jerryho, „Ellis jsem dala prášky na spaní, takže teď už spí. Jdi za ní a... asi si vem taky nějaký.“ Danny šel ke schodům, ale ještě se otočil.
„Víš, že Jerry je mrtvý Sáro? To, co je venku, už není on.“
„Ano, vím Danny. Jdi si lehnout...“ Danny si povzdechl a šel ke schodům nahoru.
„Omluv se za mě Ellis prosím...“ řekla Sára.
„Pochopí to. Sbohem... Sáro...“ Danny vylezl nahoru. Uslyšel, jak otevřela dveře a zase je zavřela. Přemýšlel, jestli by neměl zamknout... ale ne, něco takového nemělo cenu. Kdyby chtěli dovnitř, už tu jsou a zámek nijak nepomůže. Lehl si k Ellis. Uvažoval. Přemýšlel. Spal. Když se ráno probudil, venku žádná postava nebyla. Ani jedna z chodících mrtvol. Dokonce ho napadlo, že se mu to jenom zdálo, ale pak si všiml krve, která byla všude na zahradě. A Danny teď věděl, že tady jsou v bezpečí. Nevěděl proč, nechápal to, ale byl si tím jistý. Budou se muset naučti žít úplně jinak než dosud, ale půjde to. Než příjde čas, kdy budou moct jít pryč.