BEZBOLESTNĚ BÝTI ANDĚLEM

Otevírám očí , hezky pomalu, uvidím Tvou tvář jak sladce spí, tak klidně. Jemně se přitulím k Tvému teplému tělu, jestě stále hřeje, ač jsi už nějakou dobu mrtev.

Byl teplý večer, ruku v ruce jsi mě vedl k sobě domů. Byt byl příjemně provoněný vanilkou, pomalu jsi mi začal sundávat mé šaty, ramínka jsi jemně, za doprovodu kousání do krku, začal stahovat přes ramena, spadly neslyšně na podlahu. Neotálela jsem a zbavila jsem tě Tvé rudé saténové košile. Jakmile jsi uviděl mou bledou kůži, oči se ti divoce rozzářily. Rukou jsem přejela přes Tvůj poklopec, začal jsi se slabě třást vzrušením, dvoumi pohyby jsem ti rozepla poklopec a pak sundala Tvé upnuté kalhoty. Ladnou otočkou jsi mě opřel o chladnou stěnu a jedním pohybem mi rozepl a sundal podprsenku. Další otočkou jsem se ocitla na posteli a úplně nahá, díky Tvým vášnivým polibkům se mi zamotala hlava a svět s ní. Koukla jsem se do Tvého klína a ten byl též nahý a patřičně vzrušený. Chtěla jsem se ho dotknout ale ty jsi mou ruku zastavil. Místo toho jsi se svými horkými ústy přemístil k mému roztouženému klínu. Začal jsi mne jemně líbat, mé tělo se zašlo propínat a třást. Můj klín se tě začal dožadovat, chtěla jsem tě cítit v sobě ale ty ne, musel jsi mě zlobit, dál jsi provokoval jazykem a já jsem se začala blížit vrcholu. Vycítil jsi to a přestal, podíval ses na mne svýma modrýma očima. Prohrábla jsem Tvé krátké, uhlově černé vlasy a kývla na souhlas. Zavřela jsem oči a očekávala bolest. Z počátku nic ale čím hlouběji jsi byl, tím se bolest stupňovala. První příraz a já pocítila bolest, druhý a bolest se opakuje, třetí a já pocítila přicházející slast. Zvedl jsi mi jednu nohu a zůstal jsi na rychlém tempu přírazů. Hlava se mi motala a tělo trhalo na kusy. Přišel můj vrchol blaha, má duše se potrhala, ty jsi přirážel dál. Ještě chvíli jsi zběsile přirážel, pak jsi zmírnil přírazy a ještě párkrát jsi cuknul vstříc mému klínu. Svalil se vedle mě, přitulila jsem se „miluji Tě“ špitla jsem ti do ucha, pousmál ses „ale já Tebe ne!“. Vysmíval ses mi! Mou hlavou projela zlost, vztek a touha, touha tě zabít. Popadla nůž na dopisy, který ležel na nočním stolku, první bodnutí do hrudi – začala stříkat krev, nekříčel jsi, nebránil ses, druhé podnutí – zavřel jsi oči, třetí bodnutí – přestal jsi dýchat.

Tulím se k Tvému tělu, tak takhle jsi to chtěl? Ano, chtěl já vím. Přikreji tě, aby se ti hezky spalo – navěky. Vezmu své věci a odejdu.

Stojím na Tvým hrobem a hladím své rostoucí břicho. Stojím nad Tvým hrobem ruku v ruce s malou modrookou dívkou. Anděl, kterého jsi mi tu zanechal.