Démon

Petr byl normální mladý kluk. Žil se svými rodiči na jedné malé vesničce nedaleko rozsáhlého lesa, kam často chodili na houby. Měl velký prostorný pokojík, počítač a stolek kde se učil.
Měl i svoji přítelkyni, přeci jen už mu bylo 21 let a tak se pomalu usazoval. Občas u něj i spala.
Byl studentem třetího ročníku vysoké školy. Často se učil dlouho do noci, většinou se nic nedělo, ale občas slyšel z venku divné zvuky. Vždycky běžel pro tátu, domnívajíc se že tam někdo chodí, ale tatínek ho vždy uklidnil a on šel o něco později v klidu spát.

Zase jsem slyšel za oknem ten divný zvuk, mám zataženou žaluzii a neodvažuji se podívat co je venku. Na tátu se mi volat nechce, vždyť už by to bylo po několikáté a tátu to začíná unavovat. Snažím se dál učit a zase ten zvuk, jako kdyby někdo stál za oknem a dýchal, chodil kolem jak mlsný pes. Dlaně se mi potí jsem vyděšen k smrti. Už to nemůžu vydržet otvírám okno, zvláštní vítr mi fouká do místnosti, jako by mě volal. Nikde nikdo. Jsem vyděšen k smrti, půjdu radši spát, lehám si do postele a usínám.
Chrrvrr !!! Co to bylo za zvláštní zvuk ? Probudil jsem se propocený, rozhlížejíc se po místnosti. Nikde nikdo. Lehnul jsem si zpátky do postele podíval jsem se do stropu, kde sem najednou uviděl dvě červené oči. Chtěl jsem křičet ale nešlo to, nešlo se ani hýbat, prostě nic. Ty oči se začali ke mně ze stropu přibližovat s ďábelským chychotem a pak …

„Slyšela si to Lenko ?“ Petrův otec spal s manželkou v posteli, když ho probudili divné zvuky. „Ano slyšela“ Řekla ospalým hlasem Lenka. „Radši se tam na něj půjdu podívat“ Dodal Petrův Tatínek. Otevřel dveře a viděl Petra jak klidně spí. „Jsi v přádku ?“
„Ano tati jsem“ Odpověděl Petr. Tatínek kývl hlavou, zasnul světlo a zavřel dveře.
Petr se v posteli začal jenom šíleně usmívat a přitom se mu ve tmě rozzářili oči do červena …