Krokem

Jemné částečky prachu podnícené k rotaci v ovzduší malými poletujícími včeličkami se mísily s částečkami dýmu z granátů, vybuchujících v našich řadách. Ty včeličky byly dost dotěrný. Jedna taková změnila celkem rapidně ksicht maníka kráčejícího vedle mě. Možná vás to nepřekvapuje. Ale mě docela ano. Totiž, dost dlouho jsem nad tím přemýšlel. On ještě chvíli šel, a pak si prostě spadl. To, že kousky jeho hlavy osprchovaly angličana za ním přece neznamená, že by měl ustat v chůzi. Koneckonců, rozkaz zněl ,,krokem!" a k chůzi nepotřebujete hlavu, nýbrž nohy. Říkal jsem si, že kdyby ten maník věděl na co myslím vstal by, a šel dál. Zauvažoval jsem tedy nahlas ale naneštěstí můj plán zhatil granát, který mu ty nohy urval a zahodil docela slušně daleko. Tak jsem sklopil zrak a kráčel dál. Včeličky bzučely. Bzučely mi kolem hlavy a to mi bylo nepříjemné! Proto jsem vytáhl revolver a jednu si prohnal hlavou...