Sen

Když jsem usnula, stála jsem na louce. Po stranách ji lemoval dubový les, dopředu se táhla donekonečna. Vše bylo naprosto ostré - dokonalé. Barvy tak jasné, že z toho bolely oči. Podívala jsem se vedle sebe a tam stál on. Oděný v bílém se svými vlasy barvy slámy a s očima svítící modří – tak čisté. On sám byl ztělesněním čistoty. Byl neposkvrněn. Podívala jsem se na sebe. Viděla jsem bílé šaty nad kolena s krajkou, která vlála v lehkém vánku. Byli jsme bosi. Znovu jsem se zahleděla na něj. Usmál se, chytl mě za ruku a pokynul mi, abych šla s ním. Vykročili jsme směrem k neviditelnému konci louky, který se ohýbal za obzor země. Nohy jsem měla tak lehké! Skoro jsem se ani nedotýkala trávy - jako bych nic nevážila. Stále mě držel jemně za ruku a občas se na mě podíval láskyplnýma očima. Šla jsem za ním a nechala jsem se jím vést.
Náhle vše dostalo jakýsi měděný nádech. Ve vzduchu byl cítit kov. Těžký kov, který mi ztěžoval dýchání a já se musela snažit, abych vůbec nabrala vzduch do plic. Kolem se začalo něco objevovat. Jakési předměty, na které jsem nemohla zaostřit. Byly tmavé a ležely na té krásné trávě, jako by ji chtěly pozřít. Zmateně jsem se rozhlížela a snažila spatřit ty věci, kterých kolem nás přibývalo. On mě zatím táhl dál a ničeho si nevšímal – soustředil se jen na ohyb země na obzoru. Pak jsem ale prozřela. Už jsem rozpoznávala to, co nás obklopovalo. Byla to mrtvá zvířata. Divoká lesní zvěř. Jeleni se skelným zrakem, divočáci s vyhřezlými vnitřnostmi, zajíci s roztříštěnými hlavami. Všude bylo tolik krve! Cítila jsem, jak zem vlhne, jak mám mokré nohy až ke kotníkům. Když jsem se na ně podívala, byly rudé – stejně jako okolní zem. A všude kolem byly vnitřnosti, kusy kůží, paroží, kostí. Louka jimi byla pokryta tak, že již nebyla vidět ani tráva. Vzduch ztěžkl pachem krve. Šli jsme dál. Snažila jsem se ho zatahat za ruku. Upozornit ho na tu hrůzu, která byla kolem nás, ale on nereagoval. Viděla jsem jeho bílá záda a zlaté vlasy jak jdou přede mnou a táhnou mě dál a dál.
Hromady mrtvých těl se zvětšovaly. Hnijící hordy masa, potrhané vnitřnosti, vyceněné zuby lebek. Vše páchlo. Nohy mi těžkly, už nebyly lehké. Byly těžké, téměř jsem je nemohla odlepit od země. A všude kolem smrt a krev. Z roztrhaných břich zvířat se rojili červi, kteří jako v zrychleném záběru požírali veškeré maso nadosah. Kde byla krev, byly mouchy. Obrovská hejna much, která pokrývala vše. Ten puch! Zvedal se mi žaludek, ale musela jsem jít dál, protože on mě držel. Jeho ruka ale tu mou již nedržela tak lehce, jako předtím. Pevně mě tiskla v ocelovém sevření, ze kterého jsem se nemohla vymanit. Hordy masa se zvětšovaly ještě více. Mrtvé zvěře už bylo tolik, že mě převyšovala. Již jsem neviděla okraj louky, viděla jsem jen cestu vpřed plnou krve, červů, much a smrti. Stále mě táhnul. Snažila jsem se vzepřít. Nešlo to. Měl takovou sílu! Jednu chvíli mě dokonce táhl blátem a krví. Mé šaty již bílé nebyly. Byly rudé. Roztrhané a špinavé od bláta. Když jsem se postavila na nohy, obklopilo nás hejno much. Začaly na nás sedat. Byly všude. Lezly mi do očí, do nosu, do úst. Musela jsem je polykat, abych mohla dýchat. Měly pachuť železa – pachuť krve. Snažila jsem se je odhánět, ale marně. On neučinil jediný pohyb proti hmyzu. Šel dál dlouhými kroky. Mouchy ho již celého zakryly – byl jako temná silueta. Vše kolem bzučelo a páchlo. Nohy mi klouzaly v krvavém bahně, ve kterém byly kousky masa mrtvých zvířat.
Najednou jsme vyšli z kaňonu hnijící zvěře a dostali jsme se na volné prostranství pokryté bahnem. Obloha měla barvu krve. On, stále pokrytý masou much, se na mě otočil. Z jeho andělské tváře nebylo vidět nic než jasně modré oči. Nebyly už ale čisté. Byly kruté, zlé, surové. Dívaly se na mě s nenávistí a s šílenství. Stále mě držel za ruku, kterou mi tiskl. Mouchy pak začaly odlétat. Ale z jeho těla se neobjevilo nic. Vypadalo to, jako by se skládal z much. Jako by nic jiného, než ten proklatý špinavý hmyz, nebyl. Místo jeho ruky jsme cítila jen mouchy, jejich krovky a jejich malé nožičky. Vzlétaly a on se rozpadal, modré oči zabodnuté do mě.
Pak jsem se probudila.