Pianista..

Klavír se rozléhá místností, tón po tónu plují vzduchem a vlní se do rytmického ticha, nevinně se k němu lepí a tím ho pomalu zabíjí. Pavel má zavřené oči od té chvíle co začal hrát je neotevřel, dostává se do tajemné hlubiny každé noty, vychutnává si každičkou setinku toho zvuku, když najednou klavír ustane.

,,Ach!'' vyplul ladně úlek z Pavlových úst spolu se špičkou meče.
,,Ticho!'' vřískne za ním vysoký ženský hlas a pak se škodolibě rozesměje. Dívka otevře křídlo klavíru a přeřeže všechny struny, Alexandra nesnáší hudbu vždycky to Pavlovi říkala ale on ji neuposlechl..Vzala přeřezané struny a omotala je muži kolem krku, pevně je uchopila a zatáhla. Smála se na cele kolo, vsude kolem byla krev, spousta krve.

,,Ach jo,kdo to bude uklizet" pokývala hlavou a hlasitě si povzdechla. Kapky krve stříkaly na temně modrý reliéf tapety a melancholicky stékaly dolů, nespěchaly, nebylo kam. Dunivá rána protla ticho a Pavlova hlava se zabořila do béžového koberce, Alexandra se nevině zachichotala a přistoupila ke skříni otevřela ji a chytila bratrovi housle, opatrně je vyndala z černého obalu a začala jimi tlouct o zbytek mrtvoly ,,Pavlíku, Pavlíku, snad jsem ti něco o té hudbě říkala, a opovaž se něco říct mamce jasný?! ty bonzáku'' dívka se dusila smíchem nakoc roztrhla Pavlovu košili a namířila smyčet na srdce, přesně si proměřila polohu a pak,pak kus dřeva hluboce zaryla do masa. Vsude bylo hodně krve, na její vkus až moc.Vzala telo a odtahla ho do kuchyne,tam ho navlekla do cerneho pytle a zavolala popelare,ze tu maji ,,zasilku". Popelari prijeli za deset minut, naštěstí ( pro ni) se ani neptali co to je,proste to nahodili do auta a jeli dal. Alexandra se vrátila zpátky do pokoje a pozorně sledovala Pavlovu hlavu, najednou se jí v hlavě zrodila malá černá kulička ze které se začal klubat opravdu rozkošný nápad.

Vlezla pod postel a vytáhla matčino violoncello, s veledůležitým výrazem vytesaným ve tváři čelo opřela o stěnu a šetrně zvedla hlavu za blonďaté lokny, přišla blíže k nástroji a naposledy Pavla políbila, potom jeho hlavu hrubě narazila na hmatník obdařený strunami, a opět se zachichotala, objala dřevo a začala si prozpěvovat ,,Tá-da-ta-dá Tá-da-ta-dá'' zpěv svatebního ódu s přicházejícími vzpomínkami ji přinutil k slzám, těžké horké žvance vody padali k zemi a všechna ta krutost z Alexandry ve chvilce vyprchala , byla to přece pořád ta malá,nevinná holčička, Pavel byl její hodný bráška a měl ji rád, moc rád. Vzal ji za ruku a šel si s ní koupit zmrzlinu po cestě domů jí vyprávěl strašidelné historky a ona prosila aby ji přestal strašit, hladil ji po vlasech a sliboval že ji před strašidly ochrání.

Realita okamžitě zaklepala dívce na rameno a ona se probrala ze zasnění, ohrnula rty a škodolibě se zasmála,setřela slzy a pokračovala ve svatebním pochodu ,,Ta-da-da-da-ta-ta-dá ta-da-da-da-ta-ta-dá ta-da-da-dáááá''zastavila se a vřele objala violoncello, tedy ted už svého bratra oběma pažemi. Usmála se sama pro sebe, hodila nástrojem do kouta a potom milostivě odkráčela ke dveřím.
Zanechala za sebou krvavý pokoj plný jejich otisků,bolesti a vzpomínek, nechala za sebou své dětství.....