Příběh vraha

Ztělesnění něčeho nehmotného, ale přesto lehko rozpoznatelného, něčeho s psychopatickými úmysly-ano, to jsem já. Spíše má hrubě sepsaná charakteristika. Dobrá.*odmlčí se* Tak tedy začněme...*přimhouří oči*



Na úmornou půl hodinu v pokleku vedle odpadkového koše a s cigaretou v ústech, mi mé nohy odpověděly nepříliš pozitivně. Už čtvrtým dnem na stejném místě. Podíval jsem se na hodinky, ručičky ukazovaly třičtvrtě na dvě, byl pátek. Čas začít s úkolem. Pozvedl jsem hlavu a zaměřil se na její okno. Zhasla. Nedivím se, bylo pozdě na tak mladou slečnu. Mohl jsem se tedy v klidu zvednout z té krkolomné a pro člověka nevhodné polohy. Nadešla chvíle mého odchodu, byly přesně dvě hodiny, až jsem měl chuť zapsat to jako další úspěch dne do deníku, jen s tím problémem, že někdo jako já, si ho nevede. Pomalu jsem míjel paneláky a s chladnou myšlenkou na to co nebylo dokončené, jsem stáhnul obočí do skoro dokonalého V. Čekala mne má oblíbená, do nejmenších detailů promyšlená práce, neškodně jsem si prokřupal prsty u rukou a poslouchal doznívání jakýchsi zvuků opodál. Začala mne pohlcovat únava. Tešil jsem se na svou tvrdou matraci a noční stolek s lahví piva, která mě doprovázela každým dnem i nocí. Uběhlo necelých 20 minut a cvaknul zámek mého podkrovního bytu, dveře se s nepříjemným vrzáním otevřely, ale neobtěžoval jsem se je namazat...ta třípokojová krabice díky tomu měla lepší atmosféru. Tělo mi rázem připadalo o 15 kilo težší, a tak jsem usoudil, že mě volá chvíle temna v peřinách. Myslím, že to nebyly ani 2 minuty a po stěnách se plazilo mé chrápání.

Ráno.Chvíle, kdy lahváč po mé levici příjde vhod. Zvedl jsem se a pomalu došel do koupelny, sáhnul na kohoutek u vany a spustil proud vlažné tekutiny. Zhypnotizovaně jsem sledoval stoupající hladinu s rukou přehozenou přes okraj. Po nějáké době se mi podařilo probudit z tranzu, a tak jsem se donutil svléct a vykoupat se. Po řádném vylouhování jsem se oblékl do čistého, byl den D ...v mém případě řeknu spíše M, jednodušeji, byl stále pátek. Odebral jsem se k východu a cestou zavadil pohledem o fotku, ležící na stole. Vzal jsem ji do ruky a spokojeně pohladil sklo, které ji obklopovalo. Zahleděl jsem se do očí, které na mě hleděly z obrázku. Patnáctileté děvče, myslím, že tentokrát opravdu dobrý výběr..rámeček vydal tupý zvuk, když jsem ho pokládal zpět na své místo, které bylo jediné bez prachu. Ohnul jsem se pro věci u mých nohou... nebylo toho mnoho, stačilo jen pár kovových cetek a dlouhý ledově řinčící ''nožík''. Přejel jsem prsty levé ruky po čepeli, ukazováček se zabarvil do ruda. Zvednul se mi koutek úst, byl to pečlivě vybraný nástroj a pro tuto dobu neobvyklý, už to mě nutilo k lepšímu promyšlení a zpracovaní úkolu.Na kyvadlových hodinách odbila 4 hodina. Zdržel jsem se, ale nebyl to problém. Do chvíle, kdy mé činy zahalí tma zbývalo ještě dost času, ale přesto jsem se pomalu vydal do ulic. Obešel jsem dva bloky a zastavil u parku, kterým vždy procházela. Zbývalo jěště 10minut do jejího příchodu, a tak jsem obhléhl okolí. Bylo tu prázdno, příroda šla po směru mé ruky a pomohla mi s přípravou. Pod nohama mi křupal sníh, nebylo ho mnoho, pomalu tál a odnášel v malých potůčcích prach a vytvářel nepříjemné bahno, které se vtíravě lepilo na podrážku boty. O nohu se mi zastavil list javoru..nevím proč, ale obtěžoval mne, proto jsem ho přišlápl a utopil v mokré hlíně. Plamínek zapalovaže osvítil můj obličej a odhalil tak pokřivený výraz. Ucítil jsem v ústech tu příjemnou chuť tabáku a znovu si potáhl. Setmělo se a okolí protínalo jen to slabé světlo mého zapáleneho kusu papíru. Otočil jsem se a zkontroloval hodinky. Vypadalo to, že se někde zdržela. Pevnou rukou se mě chopila nuda, pokusil jsem se jí setřást, ale nechtěla se pustit, tak sem začal uvažovat, že se začnu modlit k něčemu neexistujícímu nad mou hlavou. Koněčně se v dálce vynořila její nevelká postava. Kysele jsem se zasmál a rozešel se přímo proti ní. Zaměřil jsem se na její ošacení, které se mi zdálo být překážkou..mé oči samovolně utkvěly na jejím poprsí a posouvaly se po jejích ženských křivkách níž a níž. Její věk prozrazoval pouze nevinný výraz a slabý nesmělý úsměv, kterým mne lákala pořád blíž.

Nachytal jsem sám sebe, že myslím i na něco jiného, než jen na ukončení jejího dechu...pohltila mne skoro neukojitelná chuť na to cítit ji blíž, slyšet vzdechy a nakonec vidět strach, který jí pomalu rozloží v náručí tmy. Vzdálenost mezi námi se s její pomocí znovu zkrátila a okolí provoněla jemná vůně fialek. Má ruka vyrazila proti ní a zlehka se dotkla jejího krku. Ucukla, ale znovu se zlehka usmála. V mých ledových prstech se odrážel zrychlený tep a to mne donutilo upevnit stisk jejího krku. Modré oči se doširoka roztáhly a těkaly po mé tváři. Koutky mých úst se zformovaly do úšklebku, zatímco její ztratily nevinnost a z plic se vydral zdešený výkřik, který se odrážel od všemožných překážek a vracel znovu k nám. Věděla co ji čeká?...Jen splnění její prosby či rozkazu.

Znovu sem upevnil stisk a tím na určitou dobu paralizoval její snahu se uvolnit ze sevření. Svými kroky jsem ji nutil couvat, tak dlouho, dokud se zády nedotkla tvrdého kmene stromu. Zbývalo ještě několik vedlejších věcí, které bylo potřeba splnit před konečnou fází, a tak jsem započal první.Zůstala mi pouze jedna volná ruka..a to mě donutilo zamyslet se nad tím jak zastavit její nekonečné kopání, máchání rukama a otravné vřeštění přímo do mého ucha. Napadlo mě jediné.Ale předtím byla potřeba uhasit cigaretu zaklíněnou mezi prsty a bez popelníku mne zatopila chuť zhasnout žhnoucí konec o její, v mých očích přímo žadonící klíční kost. Vahávost po pár sekundách ustoupila chtíči uší, které prahly po bolestném skřeku. Pozvedl jsem ruku, naposledy si potáhl a bez varovaní přitlačil konec na jemnou kůži. Nesouhlasně zasyčela a pomalu do sebe vtahovala zbytek cigarety, dokud rozpálený tabák nepohasl. Nedočkal jsem se vytouženého zvuku, ale uspokojilo mne i zaskučení zmláceného psa, proložené vzlyky, které jsem umlčel dlouhým polibkem. S podlým úsměvem na tváři cvaknul můj podlouhlý vystřelovací nůž, vyloven z hloubi koženého kabátu jedním neregistrovaným pohybem. Znovu žalostně napnula svaly s jasným úmyslem mě od sebe odstrčit, ale proti mé postavě, byla vynaložená síla zanedbatelná. Fascinovalo mě ostří té malé kovové věci a tak jsem měl potřebu vše otestovat na drobném stvoření předemnou. Ruce mladé dívky putovaly nad její hlavu...i přes odpor, který kladla velice intenzivně. Dlaně nevelkého vzrůstu se na mě usmívaly a prsty hladově sahaly po noži. Už po několikáté mou tvář ozdobil nelítostný úsměv...Přímo o to prosila..o každý pohyb vyvolávající bolest, která poleptá její tělo, rozloží vnitřnosti a bude z ní sát dokud se nescvrkne jako obyčejný kus zkaženého masa. Vydala zvuk o oktávu výš..než jsem mohl unést a umlčením byl hřbet mé ruky dopadající na její tvář. Potůček temné rudé krve stékající po její bílé kůži, nemajíc nic co by ho zastavilo nebo odklonilo jiným směrem. Dlouhá pouť ze středu dlaní, po předloktí a dál, kde ji jemná látka bavlněného topu nechá vpít. Příliš málo času na shlédnutí detailů probodnutého svalstva připevněného k starému dubu. Měl jsem konečně volné ruce, volné pro jakýkoli dotyk. Mé prsty přejíždějíci po schnoucí krvi v její dlani, postupující po hebké tváři níž, přes jemný krk, pořád dolů , kde stanuly na něžném zaoblení prsou. Snažila se prchat před mýma rukama, ale každý její, byť sebemenší pohyb, dopřál kovu zvětšení rány a další nelítostné prořezávání svalem a kůží. Lákalo mne mnohem víc, než jen ubohé osahávání jejího těla, chtěl jsem cítít její pocity, chtěl sem ji cítít uvnitř.

__

Zkrvavené ruce bezmocně ležící okolo mých ramen..už dávno opustily dřevené vězení a pohupovaly se v rytmu mého pohybu. Už nechtěla zastavit, už nemohla...už necítila bolest ani strach...

__

pokračování příšte :)