Okno v Atlantisu

Bylo právě prave poledne, když do hotelu Atlantis vstoupil muž v černém plášti a nepozorován zamířil přimo k mladému strážníkovi Flashovi. „Kde je tělo strážníku Flashi ?“ pronesl muž zvučným tvrdým hlasem, který vzbuzoval ostražitost. Strážník zvedl hlavu od stohu papírů, které musel vyřídit ohledně vraždy, co se stala jen o pár pater výše. Ani se nemusel ptát, kdo chce vědět takovou důvěrnou informaci. Jeho pohled spočinul na dýmce, kterou muž třímal v ruce. Musel to být detektiv Drake Wallen, jedině on nosí celý rok stejný černý plášť, na hlavě černý klobouk, z pod kterého my vykukují jen špičky blonďatých vlasů a je skrz naskrz prolezlý štiplavým kouřem z dýmky. „Ano pane, teda tudy pane“ zakoktal se Flash, položil papíry na nejbližší stůl a odvedl detektiva Drakea do pokoje číslo 20 ve druhém patře. „Co se tady stalo?“ zeptal se Drake a překročil práh pokoje. Flash cupital za ním, otevřel roztřesenými prsty notýsek a začal popisovat vše, co bylo v pokoji, kdo se stal obětí a co se nejspíše událo. „Pan Haitle je ropný magnát s nemalým majetkem. V tomto hotelu se ubytoval, aby měl klid na práci, protože mu přijela po dlouhé době rodina s třemi malými dětmi. V tomto pokoji není nic neobvyklého je tu vše, co je i v jiných pokojích a podle uklízečky nic v pokoji nechybí. Dále pak …“ Flashe zastavila v proslovu ruka, kterou mu dal Drake na rameno. „To mi zatím stačí chlapče“ oznámil a odebral se k mrtvole, která ležela na druhém konci pokoje už v černě vypadající kaluži sražené krve. Jak se Drake blížil k mrtvole, čpící zápach sražené krve zesiloval a Drakeovi se naskytl pohled na celé tělo. Pan Haitle byl nejspíše opravdu velmi zámožný člověk, pomyslel si Drake a sklonil se k tělu. Jeho černý plášť se kolem něho rozprostřel jako suknice. Pan Haitle ležel na zádech, oči měl stále ještě otevřené černé vlasy se mu potem přilepily k čelu a ve tváři měl posmrtnou stuhlostí zafixován velmi vyděšený výraz. Drake začal zkoumat oběť důkladněji. Oběť měla střelnou ránu přímo v žaludku. Byl to průstřel. „Joshi?“ zavolal Drake na soudního lékaře, který okamžitě přispěchal, aby zodpověděl otázku. Josh byl maličký zavalitý roztomilý chlapík v bílém plášti, s nepřehlédnutelnými kulatými brýlemi, které mu neustále klouzaly z nosu dolů a pleší na hlavě, jenž kažkou chvíli otíral zmačkaným kapesníkem z kapsy. „Copak potřebuješ vědět Drakeu?“ zeptal se Josh. „Našla se kulka?“. Josh se na chvíli zamyslel, spravil si brýle na nose a začal kroutit hlavou. „ Myslím, že to tu chlapci prošli snad třikrát a žádnou nenašli, nejspíš se sem musel vrah dostat a odnést si ji jako suvenýr.“ Zajímavé pomyslel si Drake. Drake vzal do ruky kousek skla, které měl Haitle na svém drahém obleku a s pobaveným usměvěm ho položil zpět na místo odkud ho vzal. Postavil se a zamířil k oknu. Když se vyklonil z okna, nebo spíše co po něm zbylo, uviděl ulici plnou lidí, ale nic zvláštního. Už se chtěl otočit, když si všimnul, že se na jednom ze zbytků okna, co ještě nevypadl, ve větru třepotá malá jemná bílá nitka. Vzal ji pinzetkou, kterou měl v kapse kabátu a uložil ji do sáčku s důkazy. „Flashi, no tak Flashi kde jste?“ Zavolal Drake a čekal, než se strážník na jeho zavolání dostaví. Flash doběhl celý uřícený a sotva popadal dech. „Co jste dělal člověče?“ otázal se Drake. „Pomáhal jsem slečně Haitlové chytit psa, pane“
„Kdo je slečna Haitlová? A proč jste jí pomáhal chytat psa?“ Flash se zatvářil vyděšeně. „Já jsem vám to nejspíše zapoměl říci, slečna Haitlová objevila svého zavražděného otce zde a zavolala policii, ovšem jak se lekla, tak ji v nestřežené chvíli utekl pejsek.“ Flash čekal, že se Drake naštve, kvůli tomu, že mu zapoměl říct tak důležitou věc. Ale Drake ho zaskočil. „Ach tak, mohl bych slečnu Haitlovou vyslechnout? Budu ve vedlejším pokoji. A vy si potom běžte dát kávu do kavárny, pak se za váma stavím a pojedeme na stanici.“ Flash jenom rychle přikývl a odběhl shánět slečnu Haitlovou. Slečna Haitlová byla velmi pohledná dáma, její chuze byla ryze kočičí, její černé mírně navlněné černé vlasy krásně kontrastovali s jejím bílím kostýmkem a lodičkami od Louise Vuittona.
„Dobrý den slečno Haitlová posadte se prosím, mohl bych vám položit několik otázek?“ Slečna Haitlová se usadila do křesílka, které tu Drake předtím připravil, jen usmála a přikývla na souhlas. Drake tedy pokračoval „ Kdy jste našla svého otce?“ Slečna Haitlová se zamyslela a po chvíli prohlásila, že nejspíše před půl hodinkou. Drake se usmál a prohlédl si slečnu Haitlovou více z blízka, zarazil se při pohledu na na pravý rukáv slečny Haitlové. „Vy jste pravačka?“ Ano jistě, proč to chcete vědět? „Jen tak, ze zvědavosti“ odpověděl z úsměvem Drake. Drake se postavil a začal slečnu Haitlovou obcházet kolem dokola, aby se pak mohl posadit na stůl před ni. „Vy dáváte oblečení do čistírny,že slečno Haitlová?“ Slečna Haitlova se na něj podívala s podivným výrazem, ale odpověděla. „ Jistěže, přece ho nebudu prát doma“ No tak to se aspoň naučíte prát slečno Haitlová, protože vás zatýkám za vraždu vašeho otce Roderika Haitla. Slečna Haitlová si stoupla a v rychle nepromyšleném a velmi komickém úprku vrazila přimo do mohutného strážníka, kterému Drake nakázal, aby stál za dveřmi pro případ potřeby. Ten nasadil vzpírající se slečně Haitlové pouta a snažil se ji uklidnit. „Počkejte, počkejte, jak jste mě vlastně odhalil vy mizero? prskala slečna Haitlová. Teď už vůbec nevypadala jako kultivovaná mladá dáma,ale spíše jako rozzuřená saň. Drake se usmál a odvětil „ Bylo to prosté, nejdříve to sklo, pokud by ho někdo střelil z protější budovy a prostřelil při tom okno, sklo by neleželo na vašem otci, ale pod ním. Potom ta nitka, co vám utkvěla na zbytcích skla, když jste po vraždě rozbíjela okno, aby to vypadalo, že se střílelo z jiné budovy. A nakonec, máte krásný bílí kostýmek, škoda jen, že jste si nevšimla kousíčků střelného prachu, co vám utkvěl na pravém rukávu.“ Slečna Haitlová byla rudá vzteky. „Strážníku, odveďte prosím slečnu Haitlovou do auta, odvezu ji na stanici a tam už si ji přeberou“ Strážník jenom přikývl a odtáhl vzpýrající se slečnu Haitlovou pryč. Drake se mezitím posadil znovu na stůl a začal si pěchovat tabák do dýmky. Usmíval se při tom nad představou nechapavého výrazu strážníka Flashe, až mu oznámí, že připad již vyřešil. Škrtl sirkou popotáhl lačně doušek kouře a vyšel ze dveří směrem k hotelové kavárně.