Rota A - 7. díl: Operace Digger

Albers seděl na hlídce a přes kouř ze své cigarety shlížel na údolí pod sebou. Nikde se nepohnula ani noha a dokonce i zvířata vypadala, že si dávají záležet aby je ze základny nebylo vidět. V uplynulých týdnech se vše až podezřele uklidnilo a prvních několik hektických dní na základně vystřídala šeď a nuda sezení na hlídce na základně a pěších obchůzek po okolí. Albers ale tušil, že se to v nejbližší budoucnosti změní. Pohledem zabloudil k budově z vlnitého plechu uprostřed základny, kam si zhruba před hodinou pozval na briefing major Fuller snad všechny velitele rot, čet a družstev, které byli na základně k dispozici. Jeho kolega Hernandéz z americké čtvrté čety mu navíc řekl, že někdy dopoledne přijel na základnu neoznačený džíp, ze kterého vystoupili čtyři muži, také bez jakéhokoliv označení, avšak s americkou výstrojí a výzbrojí a okamžitě zamířili právě do té budovy, ve které teď probíhal briefing. Podle Hernandéze se jednalo o průzkumníky z nějakých speciálních jednotek a neklamné znamení, že se schyluje k něčemu velkému.

Později odpoledne téhož dne si velitel první čety, poručík Rossi, svolal všechny své muže na poradu, s mírně ustaraným výrazem ve tváři obhlédl všechny přítomné a začal vysvětlovat. Nebyl to jeden z těch, kteří si potrpí na nějaké dlouhé kroužení kolem horké kaše a proto šel rovnou k věci.
,,Pánové, nedávná zdánlivá neaktivita povstalců v regionu nebyla známkou jejich ústupu, pouze přeskupovali síly a vybavení, aby na nás mohli znovu tvrdě udeřit. Zpravodajcům se tyto aktivity naštěstí podařilo včas zachytit, proto velení vypracovalo plán na zamezení další činnosti Tálibánu v regionu. Název celé akce je Operace Digger. První fáze začíná dnes v noci ve 2:30, kdy se obě dvě naše čety vydají pěšky ke stejnému městu, kde došlo nedávno k přestřelce. Máme vytipovaný dům, kde by měl spát jeden z místních velitelů a několik dalších významných mužů. Tyto zajistíte a udržíte pozice do rozednění, kdy si pro zajatce přijede konvoj. Mezitím Američané, taktéž v noci, provedou přepad na menší strategické stanoviště v kopcích nad městem. Až budou odvezeni zajatci, pravděpodobně dostanete pokyn k přesunu na toto stanoviště, kde bude upřesněn další společný postup. Podle vývoje situace a informací, které očekáváme že dostaneme ještě v průběhu první fáze operace je možné že se ještě téhož dne vrátíte zpět na základnu, stejně jako je tady možnost, že zůstanete v poli a budete plnit další úkoly po dobu až týdne s omezenou či nulovou možností dozásobení. Nějaké otázky?" Vojáci strávili ještě další téměř půl hodinu tím, že se řešili různě více či méně důležité záležitosti, načež se všichni rozešli.

Ve 2:25 v noci všichni seděli ve stanu a byli připraveni vyrazit. Rumovi se jeho batoh zdál neuvěřitelně těžký, ale věděl že jako vždy po pár stovkách metrů přestane veliký batoh na zádech vnímat a bude se soustředit pouze na svůj úkol. Pohledem přejel své družstvo. Většina nervózně přešlapovala, Mons něco probíral s Christensenem a Albers si četl jakousi knížku.
,,Tak jo, jdeme," pronesl vážným hlasem Rum, nasadil si noční vidění, zavzpomínal kam dal náhradní baterie a rázným krokem vkročil ven ze stanu, do absolutní tmy. Jeho muži si rychlými pohledy naposledy vzájemně zkontrolovali maskovací barvy na obličejích a následovali svého velitele.

První družstvo první čety tiše našlapovalo lesem. Šli na špici, proto museli být maximálně pozorní. Pokud se něco semele, budou to zřejmě oni kdo to bude muset velmi rychle a především potichu vyřešit. Všichni měli na puškách přidělané tlumiče - nočním tichem se zvuk střelby nese na kilometry daleko a nechtěli nic riskovat. Albers měl na kulometu přidělaný tlumič také, ovšem vzhledem ke své konstrukci tato zbraň vydává poměrně velký hluk i s přidělaným tlumičem, proto sebou nesl, a momentálně také třímal v rukou, tlumený samopal MP5. Pochod lesem s objemnými a těžkými batohy byl vyčerpávající a trval déle, než všichni předpokládali, proto si oddechli, když mezi stromy začaly konečně probleskovat světla od ohňů či petrolejových lamp z města, které měli obsadit. Do svítání zbývalo 40 minut, to by jim však mělo na splnění úkolu stačit.

,,WILDCAT 1-1, JSME NA POZICI, PŘIPRAVENI VNIKNOUT DO MĚSTA, KONEC." Ohlásil se Rum vysílačkou. Podíval se doleva a mezi stromy viděl muže druhého a třetího družstva, jak se přeskupují a připravují se vyrazit k městu.
,,WILDCAT 1-2, JSME PŘIPRAVENI KONEC."
,, WILDCAT 1-3, PŘIPRAVENI, KONEC." Do svítání zbývalo 35 minut.
Po pravé straně roztáhla linii druhá četa, připravena krýt postup první čety k městu a pokračovat podle instrukcí. ,,WILDCAT 2 JE NA POZICÍCH, PŘIPRAVEN VÁS KRÝT. HODNĚ ŠTĚSTÍ CHLAPI, KONEC".
Rum si naposledy promítl v hlavě mapu města a cestu k cílovému domu, dal vysílačkou pokyn a akce se rozjela.

Tři družstva první čety postupovala neúprosně vstříc prvním stavením. Každé mělo určenou jednu ulici, jíž mělo postupovat až k cílovému domu. Okrajové domky byly ponořeny do tmy, několik světel vycházelo z oken více uprostřed města. Když bylo Rumovo družstvo vzdáleno 50 metrů od prvních domů a od ulice, jíž měli postupovat, vyšli z ní náhle dva ozbrojení muži. Nebylo potřeba vydávat žádné povely, všichni Rumovi muži v okamžiku zastavili, zaklekli, namířili na dva ozbrojence své zbraně a jejich čas v tomto světě se začal povážlivě chýlit ke konci.

Hášim upíral zrak do tmy. Zdálo se mu že viděl pohybovat se stíny, nebo přesněji řečenu tmu, ale zrovna byl na opiu, tak to přisoudil halucinacím. To byla jedna z mála výhod toho, že se přidal k Tálibánu, vždycky se mohl sjet. Měl na tom svinstvu silnou závislost, ale bylo mu to jedno. Jinak s myšlenkami, které Tálibán prosazoval moc nesouhlasil, jejich radikální pojetí Islámu se mu nijak zvlášť nelíbilo, ale v těchto končinách bylo dělat pro ně asi jediná opravdová jistota. ,,Nemáš cigaretu?" řekl paštúnským dialektem druhému muži, Zergajovi. Ten mu mlčky podal jednu ze svých ručně balených, škrtl sirkou a zapálil cigaretu nejdřív Hášimovi a poté i sobě. Také se mu zdálo že se tma pohybovala, ale i on byl na opiu a přisoudil to halucinacím. Tak si radši zapálí cigaretu, to mu trochu pročistí hlavu, pak se zeptá Hášima jestli to taky viděl. Slyšel něco cvaknout a pak takový podivný zvuk z místa kde stál Hášim. V opiovém oblaku se pomalu otočil a chtěl se svého strýce zeptat, jestli to taky slyšel. Ale nestihl to. Než otevřel ústa, zasáhla jej střela do hlavy a na místě se zhroutil. Po několika vteřinách otevřel jedno oko, druhé mu nějak nesloužilo, a uviděl svého strýce ležet mrtvého. Cigareta mu stále držela v ústech. Zábavné, pomyslel si Zergaj. Připadalo mu, že se vznáší, že létá. Necítil žádnou bolest. Avšak ani svoje tělo necítil. Trochu méně zábavné, pomyslel se Zergaj. Pak také umřel.

Stevič zkontroloval oběma mužům tep, když se ujistil že jsou po smrti kývl na své kolegy a vrátil se na své místo ve formaci. Muži tiše našlapovali ulicí. Jejich úkol zněl vyčistit menší domek, stojící vedle domu kde spala cílová osoba. V onom domku byl totiž dieselový generátor, který dodával do vedlejší budovy proud a celou noc se v ní svítilo. Světlo také poměrně dobře osvětlovalo okolí domu, proto se rozhodlo že bude pro provedení finálního zásahu mnohem lepší, když se generátor vyřadí z provozu. To tedy provede první družstvo, druhé družstvo poté zajistí cílovou osobu, zatímco třetí družstvo doplněné o druhou četu zajistí nejbližší okolí.
První družstvo opatrně postupovalo vpřed. Již před sebou viděli cílový dům, stále však byli skrytí ve tmavé uličce. Zatočili do menší, boční uličky, aby se k domku s generátorem dostali zezadu a mohli dovnitř vniknout oknem. Rum se začínal modlit, aby informace od zpravodajců byli dobré. Prošli několika uličkami, aniž by někoho potkali, až se dostali k místu, odkud zaútočí na dům s generátorem.

Rum klečel a zpoza rohu malé stavení pozoroval. Svítilo se i v něm a okno, kterým vniknou dovnitř, osvětlovalo i nejbližší okolí a především oslepovalo noční vidění, proto se velitel družstva rozhodl spolehnout na vlastní zrak. Do svítání zbývalo 10 minut. Když se Rum ujistil, že kolem domu nechodí žádné hlídky, informoval vysílačkou ostatní, vydal pokyn k přesunu. Jeho družstvo dorazilo k domu a všichni se přilepili k jeho stěně. Napětí se již nedalo ani krájet, potřeba by na to bylo zřejmě něco o výkonu motorové pily. Z domu bylo zřetelně slyšet vrčení deiselového motoru. Takže zpravodajci měli pravdu, díky bohu!

Michal Rum dvakrát poklepal po rameni muže za sebou, který udělal to stejné, až pomyslný had dojel na konec řady a vrátil se zpět v podobě Karparowskiho dvojitého poklepání na Rumovo rameno. Takže všichni jsou připraveni. Nebe na východě začínalo pomaličku polehoučku blednout a do místnosti s generátorem vletěl ladným obloukem flasbang. Objevil se ohromný záblesk a rána a vzápětí neméně ladným obloukem vskočil do místnosti Michal Rum. Přímo před ním stál muž. Tři rány do hrudníku z Rumovi pušky a muž stát přestal. Velitel vyrazil podél pravé stěny místností, Karparowski, který skočil do místnosti hned za ním vyrazil podél levé stěny. Do místnosti vběhl muž s puškou v ruce a s největším plnovousem, jaký kdy Rum viděl. Po několika tlumených výstřelech z Rumovi i Karparowskiho pušky se muž zhroutil a plnovous se mu zbarvil krví. Rum pokračoval vpřed, vstříc do místnosti ústícím menším dveřím. Vpadl do nich, objevil se v překvapivě rozlehlém pokoji a bez rozmýšlení střelil do zad dva muže, kteří zrovna vytahovali pušky z jakési starožitné skříně. Karparowski mu byl v patách a zastřelil třetího muže, který zrovna vstával z postele.

Hotovo. jeden generátor, dvě místnosti, pět mužů. Přesně jak řekli zpravodajci. Dluží jim drink. To už byli v budově s generátorem, velkým přibližně jako menší pracovní stůl, všichni a Albers po krátkém uvažování o tom, jestli nebude lepší do dieselového motoru párkrát střelit, pohnul nějakou pákou, generátor několikrát zakašlal, pak utichl a všude okolo se rozlila, s každou další minutou úsvitu řídnoucí, stále však velmi hustá tma.

Ve vedlejší budově bylo stále ticho. To bylo dobré znamení, druhé družstvo odvádělo svoji práci dobře a nikomu nedalo šanci zkusit si po nich vystřelit.
,,TADY WILDCAT 1-2 PRO MIKE-ROMEO, CÍLOVÁ OSOBA ZAJIŠTĚNA, POTVRĎTE PŘÍJEM."
Po krátké odmlce se ozvala základna.
,,TADY MIKE-ROMEO, POTVRZUJI PŘÍJEM, CÍL ZAJIŠTĚN. KONVOJ PŘIJEDE ZA 15 MINUT."

Konvoj se skládal ze čtyř humvee, do nichž byla naložena cílová osoba, postarší muž s řídnoucími šedivými vlasy, jehož oči plály nenávistí, a pár dalších které druhé družstvo zajistilo, společně s nějakými dokumenty. Když konvoj odjel, obě čety se podle rozkazu stáhly z města zpět do nedalekého lesa, kde měli několik minut na překontrolování výstroje, než jim ze základny přijdou instrukce ohledně dalšího postupu. Začátek však zvládli dobře, to bylo teď důležité.