KAPKY SPRCHY

Sedím a kapky začínájí smáčet mé tělo. Sedím a myšlenky mám u Tebe. Voda je studená, chvěji se. Přidávám teplou, stále dál a dál. Má kůže se pálí, začíná být rudá. Bolest mé tělo cítí ale má mysl jí neřeší. Řeší tebe, mám tě všude, v hlavě, cítím tvé dotyky na těle. Bolest kůže přehlušuje bolest srdce, mám ho puklé. Místnost se naplňuje vodou, lehám si, roztahuji se po místnosti. Kříčím a mlátím svým tělem o zem. Na zemi je voda chladnější ale ne o moc. Natahuji ruku po balení žiletek, rozsipou se na mne a pořežou má záda. Poslepu jednu naštrachám a přiložím k zápestí. Ruka se mi třese. Přemýšlím o smyslu bytí o smyslu toho jetli to vůbec smysl má. Třesu se celá, před očima mám tvou tvář, tvé zajímavé oči tyrkysové barva, tvůj jasný smích - slyším jej. Voda mě pálí spíše jako oheň. Zavírám oči a pomalu zarývám špičku žiletky do zápěstí, následuje bolest. Rychle škubnu žiletkou po směru žil. Pokládám ruku do horké vody, celá ruka mě pálí a bolest postupuje až k ramenu. Závírám oči a pomalu necítím bolest jen únavu. Voda kolem mne se zbarvuje do ruda, voda se prosakuje zkrze dlaždičky. Chce se mi spát. Slyším vykopnutí dveří. Do koupelny vkročí anděl, zastaví vodu. Chce si mě odnést pryč, konečně pryč. Slyším příjemný hlas, sítím chladnější tělo. Sbírá mé nahé tělo s poraněnou duší ze země. Až v sanitce si uvědomuji že nejsem z tohoto světa pryč. Však jedno pozitivum to mělo, našla jsem někoho, koho jsem zajímala, kdo mě dokonce zachráni a zaplatil opravu vytopeného bytu.